Martin Konvička: O debaklu vlastenecké i globalistické opozice

Krom lakomého Debila a jeho vlády (příspěvěk kdesi níže) se i opoziční politici snaží vyřešit z principu neřešitelný geometrický rébus: „Jak sesadit Babiše a současně nesáhnout na zisky velkým klukům, kteří si opoziční politiky pasou“.

Máme dvě opozice – „národoveckou“ a „probruselskou“. Vydatněji paseni jsou ti druzí, pozná se to podle přístupu médií (součástí „patsvy“ jsou obálky pro šéfredaktory). Začnu opozicí probruselskou, všelijakými Piráty, STANy, Dembloky a Lidovci, protože mají, na rozdíl od národovců, šanci mluvit do příští vlády.

Nejsnazší cestou, jak shodit Babiše, by bylo porazit epidemii. Respektive pomoci mu / přinutit ho / porazit epidemii, a to způsobem, kterého by si voliči všimli. Pak už by jen stačilo hodit na něj těch dosavadních 30 000+ nebožtíků, a krátce po volbách mu obstarat tepláky. Cestou k tomu je (samozřejmě dočasné) zavření montoven, karanténa hranic, dodržování opatření „nad rámec povinného“ – a taky vlastní finanční oběti a osobní příklad.

Cestou k porážce epidemie je (samozřejmě dočasné) zavření montoven, karanténa hranic, dodržování opatření „nad rámec povinného“ – a taky vlastní finanční oběti a osobní příklad.

Jenže probruselská opozice je s korporátem, bankami a globálním statusovým nomádstvím spjatá stejně, ne-li více, než Babiš. To ona, ne Babiš, má vazby na všechny ty soudruhy Dlouhé z Hospodářské komory, svazáky z NERVu a Posselty z Landsmanschaftu. Babiš tyhle kluky (a holky) neštve proto, že by zastával jiné principy a dělal jiné kšefty. Štve je, protože dělá stejnou politiku a sebral jim kšefty. Jenže nemohou dělat Babišovu – tj. promořovací, prokorporátní a vůči lidem vražednou – politiku. A tak jen podšívají. Když nemohou pracovat proti epidemii (a Babišovi), pracují pro epidemii (a s Babišem).

Není vůbec vyloučeno, že prapůvodní záměr „podšívat Babišovi“ souvisel s vypuštěním postaviček prvního sledu – Šmucler měl blízko k Top09, Zima nejspíš taky, od Záhumenských to vedlo k Pirátům, úspěchy „pouličních křiklounů“ smrděly fízlovinou. Hlavně si ale vzpomeňme, že až někdy do prosince nebyl rozdíl mezi rétorikou konspiračních pošuků typu Peterkové a „seriozních proevropských“ politiků typu Juchelky, Fialy, Adam-Pekarové či I. Bartoše. Všichni chtěli „otevírat“, všichni chtěli promořovat děti ve školách, všichni chtěli „na lyže“.

Nejsnazší způsob, jak porazit Babiše (i epidemii), je řešit epidemii důsledněji, než Babiš. Probruselské opozici to nedovolí korporát, národoveckou svedly na zcestí nastrčené postavičky…

K „národovecké“ opozici jen krátce. Její čelné postavy naletěly na prapůvodní úspěch pouličních křiklounů. Měli-li Černohorský a Peterková desítky tisíc sdílení na fb (a Petr Hampl, Ivan Hrbek nebo Ivo Budil smutné stovky), Okamura, Volný a spol. uvěřili, že zavětřili směr. Jaksi pozapomněli, že dosahy sociálních sítí odráží nejen popularitu příspěvků, ale i intenzitu cenzorsko-optimalizačních snah. Následně se do varu přimíchali oba klausové, kteří jsou samozřejmě asi tak národovečtí, jako soudruh Dlouhý a Ivan Bartoš – taky by chtěli na korporátní pastviny, jenže je tam nikdo nechce. A tak to zkusili přes pouliční hnutí – a tím se vymazali z politické mapy.

Nejsnazší způsob, jak porazit Babiše (i epidemii), je řešit epidemii důsledněji, než Babiš. Probruselské opozici to nedovolí korporát, národoveckou svedly na zcestí nastrčené postavičky, no a Klausové dojeli na svou blbost. Takže je nakonec možné, že Babiš – s životy 50-100 000 Čechů na triku – ty podzimní volby vyhraje.

Škoda, že nemůže kandidovat Reinhard Heydrich, ten měl proti Babišovi o řád nižší skóre.