Klimatické spolčení hlupců

11. 3. 2019 Petr Hampl

460 nebezpečných slov o záškoláckém aktivismu

Varování: Následující text obsahuje narativy, které v pražské a brněnské kavárně vyvolávají výbuchy vzteku

Bývaly doby, kdy bylo zvykem, že když někdo demonstroval, měl aspoň přibližnou představu, co vlastně požaduje. Nebo alespoň věděl, co odmítá.

Z toho by vyplývalo, že když někdo demonstruje proti globálnímu oteplování, měl by chápat, co je to globální oteplování.

Z toho také vyplývá, že by měl mít určité znalosti fyziky, protože bez nich je principiálně nemožné chápat, o co jde.

A tím je také dáno, že pokud někdo místo školní výuky (fyziky a dalších předmětů) povykuje proti globálnímu oteplování, není to demonstrant, ale obyčejný záškolák. Aspoň ještě před časem bychom tomu tak rozuměli.

Nicméně doba se mění. A tak se dozvídáme, že středoškoláci chystají politickou akci o něčem, o čem nemají nejmenší potuchy a že jsou z oficiálních míst velmi chváleni. Zato se nedozvídáme, čeho, že chtějí dosáhnout (kromě toho, že se vyhnou zkoušení). Nejspíš to nevědí ani oni sami. Je ale jisté, že pokud vláda vyhradí miliardu korun na „akční plán“ a pokud vytvoří další výbory a pracovní místa, budou spokojeni. Bez ohledu na stav klimatu, protože o klimatu nevědí zhola nic.

Pokud vláda vyhradí miliardu korun na „akční plán“ a pokud vytvoří další výbory a pracovní místa, budou spokojeni.

Celé je to vlastně jenom taková povedená taškařice. Nicméně bystřejší pozorovatelé mohou učinit určité závěry.

Za prvé. I mezi středoškoláky se už formovala vrstva profesionálních aktivistů. V akčním výboru vidíme stejné obličeje, které jsme nedávno viděli mezi aktivisty za přijímání islámských migrantů. Odhaduji, že do prázdnin je uvidíme ve spolku za bombardování Venezuely. Odhaduji také, že znalostmi zrovna neoplývají, ale že to nebude na překážku. Málokterá škola by se jim odvážila odepřít maturitu, a u přijímaček na fakultu humanitních studií nebudou mít problémy. To je samo o sobě dost zlé.

Za druhé. Ještě horší ale je, že učitelé to podporují nebo se bojí. Nepochybuji o tom, že většině učitelů je jasné, že se jedná o docela obyčejné záškoláctví. A mnozí dají najevo, že na jejich škole to trpěno nebude. Ale mnozí jiní nebudou chtít riskovat, že by se mohli stát terčem akčních výborů, být špiněni v tisku jakožto reakcionáři a mít spoustu dalších problémů. Na rozdíl od těch pokrokových, kteří žáky povzbudí k politickému aktivismu a kteří mohou počítat s odměnou.

I mezi středoškoláky se už formovala vrstva profesionálních aktivistů.

Za třetí. Ještě mnohem horší ale je, že strach ovládl i akademii věd, kde sedí stovky vědců plně závislých na grantech. Nepochybuji o tom, že mnozí se raději hodí marod nebo odjedou na služební cestu, aby se do ničeho nezapletli, ale nic odvážnějšího od nich čekat nemůžeme. To dobře známe z minulé normalizace.

Za čtvrté. Úplně nejhorší ale je, že s tím podle všeho nemají problém rodiče. Za normálních okolností by se měl takový aktivismus řešit fackami, jenže dnes narážíme na rodiče, kteří jsou hrdí na to, že jejich rozmazlený fracek pronikl na televizní obrazovku, a v duchu jej vidí na místě ředitele velké neziskovky, šéfa politické strany nebo korporátního manažera společenské odpovědnosti.