Kalvodovo podemílání
420 nebezpečných slov o poučení z případu Diag Human
Hospodský roky buduje hospodu. Investuje do ní pár set tisíc, což jsou jeho úspory. Kromě tisíců hodin usilovné práce. Pak přijde zákaz kouření nebo třeba místní vyhláška o zavíracích hodinách, a hospodský může svůj podnik zavřít. Nějaká „zmařená investice“ nikoho nezajímá.
A pak tu máme kauzu Diag Human. Firma neinvestovala téměř nic, a dostane od státu (tedy od nás všech) odškodnění „za zmařenou investici“ skoro 15 miliard korun. Je to částka tak obrovská, že si ji většina z nás neumí vůbec představit. 15 miliard, to znamená, že můžete přijít do města velikosti Jindřichova Hradce a koupit všechny domky a byty ve městě. Zkrátka, něco, co se vymyká představám smrtelníka.
Toto pohádkové bohatství si mezi sebe rozdělí pár lidí. Třeba Jan Kalvoda. Roky působil v politice, jako ministr spravedlnosti a na jiných pozicích, kde měl zásadní vliv na podobu zákonů. Pak se stal advokátem, a pomocí těch zákonů okrádá většinu obyvatel. Jestli existuje něco jako ukázkový příklad nepoctivého člověka, je to on.
S obrovskými penězi dostává i prestiž. Nebude na něj pohlíženo jako na úspěšného dealera drog, který se dokázal vyhnout vězení. Bude chodit se svou dýmkou, tvářit se ušlechtile…
A tady jsme u další palčivé nespravedlnosti. Nejde jen o to, že jindy se ničí lidské životy kvůli pár dlužným tisícovkám, zatímco zločinci dostávají miliardy. S obrovskými penězi dostává i prestiž. Nebude na něj pohlíženo jako na úspěšného dealera drog, který se dokázal vyhnout vězení. Bude chodit se svou dýmkou, tvářit se ušlechtile, a jeho okolí ho bude obdivovat jako morální vzor.
A to je teprve začátek. Řekněme, že dědictví po Janu Kalvodovi bude činit dvě miliardy korun. V tom případě (při standardně fungujících ekonomických zákonitostech) zbohatne další generace Kalvodů o šest miliard. Bez vynaložení jakéhokoliv úsilí. Velké peníze vytvářejí ještě větší peníze samy od sebe.
Tady už nejde jen o nespravedlnost, ale o podemílání samotné instituce soukromého vlastnictví. Většina z nás chápe, že je důležité ho chránit z následujících důvodů:
- Ochrana vlastnictví vede k prosperitě. Všichni se budou mít lépe.
- Ochrana vlastnictví je klíčovou podmínkou udržení svobody.
- Lidé jsou motivováni, aby se více snažili. Aby dělali věci užitečné pro ostatní.
- Všeobecné morálce prospívá , když všichni vidí, že ti pracovitější jsou na tom lépe.
Jenže v tomto případě je vše naopak. Ochrana vlastnictví směřuje proti poctivé práci, proti morálce, ke zchudnutí atd.
Jenže v tomto případě je vše naopak. Ochrana vlastnictví směřuje proti poctivé práci, proti morálce, ke zchudnutí atd.
To logicky otevírá velmi nepříjemné otázky. Třeba o výši dědické daně. Jestli by dědická daň ze všeho převyšujícího 100 milionů korun neměla být 99%. A takových otázek je celá řada.
V každém případě jsou na tahu poctiví hodně bohatí. Buď dokážou přesvědčit veřejnost, že oni představují něco úplně jiného než různí Bakalové, Kalvodové, Kožení a Sekyrové. Nebo dříve či později dojde na brutální zarovnání majetkových rozdílů.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ:
630 NEBEZPEČNÝCH SLOV O SROVNÁVÁNÍ POLITICKÝCH REŽIMŮ
