Jiří Brančík: K prezidentské debatě

Tak, máme za sebou poslední prezidentskou debatu. Mé pocity?

Po dobu celé debaty mě nejvíc zvedal ze židle Ray, který neustále prudil s tím, že měřil kandidátům součet času, který mluvili. Následkem toho nejukecanější Babiš byl „spravedlivě“ obrán o možnost reagovat na nařčení jednoho ze soupeřů a ba co víc Ray Babišovi nedal možnost odpovědět na jednu z otázek, kterou položil dalším dvěma kandidátům. Ta otázka zněla, „zda by prezident i nadále omezoval svobodu slova“. (a zde musím uznat – všechna čest, že se na to Ray odvážil zeptat). Pro Babiše to nejspíš byla úleva… nicméně je celkem katastrofa, že z hlavních 3 kandidátů se nevyjádřil PROTI omezování svobody slova ani jeden. Ba naopak, hlavní líbo-demo kandidáti – Pavel a Nerudová přímo horovali pro omezení svobody slova. Za mě jsou už jen z tohoto jediného důvodu oba nevolitelní.

Ba naopak, hlavní líbo-demo kandidáti – Pavel a Nerudová přímo horovali pro omezení svobody slova.

Rayovo „pře-spravedlivé“ rozdělování času je přesně ten typ mediální vlády nad osobnostmi – my jsme televize, my určujeme pravidla, vy poslouchejte. Jak děcka ve škole, potlačena individualita. S nostalgií pamatuji po-revoluční debaty Oty Černého, kdy si sezval politiky kolem sebe a byť nastoloval témata, nechával všechny mluvit do placu. Sice se mu tam někdy z hádali jak psi, ale bylo to přirozené, nikomu se neměřil čas! Průraznost byla automatickou součástí osobnosti a byla normální! Zaškatulkováváni kandidátů na prezidenta do rámce, který nesmí nikdo překročit je jak u blbců na půdě. Asi jsem ze staré doby.

Babiš působil ze všech tří nejuvolněněji, dokonce byl občas i velmi vtipný. Dokázal reagovat okamžitě, a dokázal velmi rychle použít přesvědčivé argumenty. Mluvil spatra, mluvil často a jel natvrdo. Asi se inspiroval krédem admirála Halseyho Hit Hard, Hit Fast, Hit Often. Občas byl nepozorný, 2x reagoval jinou formou, než byla božským Rayem zrovna stanovena. Jedno české slovo babišovsky zprznil – Chci, aby ČR byla Zvrchovanou zemí – ale v druhém případě nás poučil – „učastnil jsem se intronizace cíaře“. Intronizace – asi od in throne – na trůn – to jsem doposud neznal.

Babiš působil ze všech tří nejuvolněněji, dokonce byl občas i velmi vtipný. Dokázal reagovat okamžitě, a dokázal velmi rychle použít přesvědčivé argumenty.

Nerudová na mě působila jako úča ze základky. (A tím nechci dehonestovat úče ze základky), prostě ten projev byl hodně naučený, jakmile začala mluvit o svých plánech, okamžitě mi vypnula pozornost, fráze, fráze, fráze, nic procítěného. Nepřirozeně zírala do jednoho bodu, jakoby vše četla ze čtecího zařízení (asi si představovala svůj deníček). Jakoby nekandidovala na prezidentku, ale na max na starostku městské čtvrtě. Jestli je ona ekonomka, tak já jsem pak astrofyzik. Na to, že se probírala ekonomická témata, mohla být mnohem aktivnější, průraznější. Neustále měla snahu se usmívat, ale strojený úsměv je prostě poznat. Danuše se snažila navážet do Babiše, ale moc jí to nešlo. Snad jen jednou byla vtipná.

Pavel – nejstrnulejší z nich. Bylo vidět, že nechce moc mluvit, což mu bylo opět aktivistickým Rayem vytýkáno. Celkem správně Raye sejmul, že není důležité hodně mluvit, což byla první a asi i poslední jeho dobrá myšlenka. Dával si pozor, aby se nespálil, aby si nenaběhl. Byl nejméně dravý a dokážu si živě představit jak pozorně poslouchá rozkazy ze zámoří a nakonec zasalutuje. Dokonce řekl, že by jedné z parlamentních stran odmítl jmenovat ministry – tím myslel Okamuru. Opět vidíme pokrytectví jak bič – zaklíná se svobodou, ale nerespektoval by demokratický výsledek voleb. Pavel by prostě byl diktátor, chraň nás bůh od něj.

Pavel by prostě byl diktátor, chraň nás bůh od něj.

Ukrajina – velmi důležitý bod – Danuše vyzobla Babišovi příležitost zmínit se o jednání s Ruskem. Promluvila o tom, že by iniciovala jednání o tom, jakým způsobem se začne s Ruskem vyjednávat mír. A zakončila myšlenku slovy „až se mír vyjedná“… jenže on se sám nevyjedná. Někdo ho musí vyjednat. Babiš toho využil, začal vyjmenovávat evropské politiky, za kým vším by se vydal s cílem vyjednat mír. Vyloženě nahlas vyřkl myšlenku, že ČR by mohla být koordinátorem vyjednání míru a v podstatě si to dal jako cíl. Pavel na to reagoval, že jsme moc malí na tak velký cíl.

Babiš mu oponoval, že byl na důležitých jednání několika prezidentů, kde byl přítomen i Lichtenštejnský kníže, jehož země má 800 vojáků a z toho třetina jsou jen muzikanti – – a berou je v potaz. U toho jsem se fakt zasmál a zasmála se dokonce i přítelkyně, která Bábu všeobecně nesnáší.

Ta přestřelka krásně ukázala rozdíl v odhodlání všech tří kandidátů. Danuše si počká „až se mír vyjedná“ a z vpovzdálí bude Putina umravňovat, že nebude EU diktovat podmínky a podobně. Než „se mír sám vyjedná“ bude Putin na Donbase. Pavel bude salutovat USA a když ty u nás zřídí základnu a rozmístí Patrioty (a mezi nimi i pár těch útočných) a ve finále z nás udělá cíl. Když USA zavelí „Na Moskvu“, budeme rukovat na Moskvu a Pavel nehne brvou. Babiš, na rozdíl od těch dvou bude aktivně jednat, sice řekl že se spojenci, ale jak by asi mohl vyjednat mír bez jednání s Putinem, že? Ale stále má Babiš nejlepší šanci udělat pro ČR největší bene.

Závěrem. Mým srdečním kandidátem je Bašta, ale reálně hrozí, že odebere hlasy JEDINÉ protiváze diktátorské dvojky – Pavel-Nerudová. Babiš bohužel nebude nikdy český Orbán. Jenže tím není ani Bašta. Aby byl, musel by makat léta zpět. Aby každý v ČR věděl, že kandiduje. Bašta přišel s křížkem po funuse a v tomto rozpoložení je pro mně Babiš sázka na jistotu, vrabec v hrsti. Něco podělá, ale v součtu se budeme mít díky jeho vlivu lépe. Takže moje vysloveně ROZUMOVÁ volba – je Babiš.