Je na místě bát se jaderné eskalace?
Anglicky píšícího bloggera Big Serge jsem tu už jednou uváděl. Tentokrát výpisky z jeho posledního kousku, které snad pomohou lépe pochopit vztah ruské strany k jaderným zbraním.
To, co momentálně probíhá na Ukrajině, tvrdí Big Serge, odpovídá mým předpovědím, že se fronta na konci října stabilizuje, jakmile se sníží ofenzivní schopnost Ukrajiny a na scénu začnou vstupovat ruské rezervy. Nadále nevěřím, že budou použity jaderné zbraně, a nevěřím, že vnější aktéři (tedy státy NATO) vstoupí otevřeně do války. Podpora Západu zůstane omezena na vyzbrojování, pomoc při velení a řízení, sdílení zpravodajských informací a ekonomická opatření proti Rusku. Personál NATO je na Ukrajině zcela jistě na místě, ale působí jako „dobrovolníci“ nebo neformálně, aby si zachoval nátěr věrohodného popírání.
V době internetu je těžší některé věci chápat, protože je velmi těžké udržet si přehled o časových souvislostech. Digitální prostor nám zpřístupňuje všechny informace současně. Čteme zprávy, přehráváme videa a ztrácíme povědomí, že je mezi nimi značný časový rozdíl a že některé jsou reakcemi na některé jiné. Pokud ale chceme pochopit, jak došlo k tomu, že se začalo mluvit o použití jaderných zbraní, je užitečné sestavit časovou osu událostí.
Rusko může použít jaderné zbraně, pokud by hrozilo, že prohraje konvenční válku s existenčními riziky.
Na začátku byl Putinův projev z 30. září, v němž se zavázal bránit Rusko – včetně čtyř nově připojených oblastí – všemi potřebnými prostředky. Jaderné zbraně přímo nezmínil, ale bylo to obsaženo v jeho vyjádření „všechny síly a prostředky, které máme“. Toto prohlášení je vlastně jen opakováním ruské doktríny použití jaderných zbraní.
Ruská doktrína použití jaderných zbraní se v průběhu času skutečně zúžila. Původní formulace z roku 2000 říkala, že jaderné zbraně mohou být použity v situacích „kritických pro národní bezpečnost Ruska“. To je velmi široké a nevytváří to žádné faktické omezení.
Novější verze doktríny o použití jaderných zbraní z roku 2010 zní následovně: „Rusko si vyhrazuje právo použít jaderné zbraně v reakci na použití jaderných a jiných typů zbraní hromadného ničení proti němu a (nebo) jeho spojencům a také v případě agrese proti Ruské federaci zahrnující použití konvenčních zbraní, kdy je ohrožena samotná existence státu.“
Právě poslední věta je nejdůležitější. Tu lze číst poměrně jednoduše: Rusko může použít jaderné zbraně, pokud by hrozilo, že prohraje konvenční válku s existenčními riziky. V memorandu z roku 2020 se uvádí, že ruská jaderné odstrašování „je zaměřeno na udržení potenciálu jaderných sil na úrovni dostatečné pro jaderné odstrašení a zaručuje ochranu národní suverenity a územní celistvosti státu“.
Použití jaderných zbraní by bylo povoleno v případech, kdy Rusko prohrává válku, která hrozí buď zničením státu, nebo odtržením jeho území. Putinovo prohlášení je s tím zcela v souladu a neodráží žádnou revizi nebo eskalaci ruského přístupu k jaderným zbraním – jeho prohlášení představuje jen o málo víc než připomenutí, že Chersonská, Záporožská, Doněcká a Luganská oblast nyní v očích státu podléhají této klauzuli o územní celistvosti. Nevyvolává vyhlídky na použití jaderných zbraní, pokud by Rusko nenávratně neprohrálo konvenční válku.
Tolik Big Serge. Přiznám se ale, že ve mně to nevyvolává úplně dobrý pocit. Mimo jiné z toho vyplývá, že pokud by NATO začalo výrazně vítězit na Ruskem, hrozí riziko jaderné eskalace (a že my bychom nejspíš patřili prvním terčům). A že s každým kusem výzbroje poslaným na Ukrajinu si zvyšujeme riziko jaderné apokalypsy. Je tedy v našem zájmu vítězství Ruska? Nebo válka bez konce?
…s každým kusem výzbroje poslaným na Ukrajinu si zvyšujeme riziko jaderné apokalypsy.
Asi se dá souhlasit, že je použití jaderných zbraní je celkově nepravděpodobné, to znamená, že riziko je menší než 50%. Ale kdo z nás by se šel procházet po úzké lávce nad rybníček plný krokodýlů, kdyby riziko pádu bylo třeba jen 10%? A kdo z nás by tam nechal procházet svoje děti?
Porazit Rusko je tedy totéž jako odjistit jadernou bombu. Na to není nic divného. V 80. letech měl Sovětský svaz výrazně větší pozemní vojska a NATO čelilo hrozbou, že v případě své prohry rozpoutá apokalypsu. Teď se to otočilo. Je svým způsobem fascinující, že ti, kdo o takový scénář usilují, nedělají ani to nejmenší obranná opatření. Ani ta nejmenší.
