Jaroslav Štefec: Česko-ruské počítání mrtvých
Podle expertů na invazi vojsk Varšavské smlouvy a pozdější okupaci ČSSR armádou SSSR, o níž rozhodlo vedení tehdejšího Politbyra SSSR v čele s Ukrajincem Leonidem Brežněvem, během 22 let jejího trvání zemřelo v souvislosti s ní celkem 402 občanů ČR (podle oficiálních údajů většina z nich při dopravních nehodách). Dnes je politiky považovaná za závažnější, než okupace ČSR Německem, která si vyžádala podle oficiálních údajů smrt 360.237 českých občanů (mezi nimiž byli i moji příbuzní).
Aniž bych počet mrtvých nebo fakt 22 let okupace tehdejší ČSSR ze strany SSSR jakkoliv zlehčoval, nejsem si jist, že je ještě na místě používat je dnes jako argument pro posílání zbraní na Ukrajinu, nebo pro uvolňování českých „dobrovolníků“ prezidentem Zemanem pro službu v cizí armádě (cizí proto, že už dávno není „ukrajinská“). Začínám mít neodbytný pocit, že počet Rusů a lidí dalších národností, zabitých na Ukrajině českými dobrovolníky a námi dodanými zbraněmi toto skóre už víc než vyrovnalo.
Začínám mít neodbytný pocit, že počet Rusů a lidí dalších národností, zabitých na Ukrajině českými dobrovolníky a námi dodanými zbraněmi, toto skóre už víc než vyrovnalo.
Vznikla tak paradoxní situace, kdy zatímco dosud Rusko dlužilo mrtvé nám (protože počty ruských vojáků, padlých během WWII na území ČSR, do tohoto „skóre mrtvých“ přece nebudeme započítávat!), teď se to nejspíš už více než vyrovnalo a dlužníky se stáváme my. A Rusko nevypadá, že by na to bylo ochotno jen tak zapomenout. My jsme na to „nezapomněli“ ani za 32 let od odchodu posledního příslušníka tehdejší sovětské armády z území (dnes už neexistující) ČSSR.
Říkám si, co se stane, až dojde na požadavek vzájemného zápočtu a vyrovnání „dluhu“. Rusko, na rozdíl od nás, tu sílu požadovat vyrovnání má. A má i prostředky, jak se dlužné „částky“ domoci, určitě účinnější, než „prostá“ exekuce. Nejsem si ale vůbec jist, že si to současné vysmáté a „signály“ trvale vypouštějící vedení ČR vůbec uvědomuje.