Jak dál? Optimisticky!

Protesty zemědělců ukončily období, které začalo na podzim 2022 a pro které bylo typické, že velká část opozice věřila, že může zastavit řádění Fialovy vlády demonstracemi nebo jinými viditelnými akcemi. Po roce a půl je jasné, že žádná z těch velkých akcí nedokázala premiéra Fialu a s ním spojené mocenské struktury ani přimět k odstoupení ani politicky poškodit ani jej přimět ke zmírnění postojů.

A to navzdory tomu, že byly pořádány s ohromným nasazením a ohromujícími výsledky. Kdy se podařilo opozici bez přístupu k velkým médiím naplnit Václavské náměstí? Nicméně potřebnou změnu to nepřiblížilo.

Jak dál? Nabízejí se tři možnosti, z nich dvě předvádí NATO na Ukrajině.

• Pokračovat, jako by nic nedělo. Dělat ty stejné věci a navzájem se ujistit, že příště už to bude fungovat.
• Tady by přicházel v úvahu třeba atentát na Pekarovou nebo jiný šílený naprosto nápad, který by zhoršil situaci po všech stránkách.
• Zamyslet se a hledat jinou strategii.

Budu občas využívat tyto sloupky, abych přinesl podněty do takové diskuze. Dnes něco o emocích.

Negativní emoce jsou důležité, protože umožňují rychlou a ráznou reakci. Vztek, hněv, strach, odpor a tak dále. Tělo je připraveno jednat, hlava je připravena jednat. A není třeba dvakrát zdůrazňovat, že v současné politické situaci jsou tyhle emoce naprosto logické a oprávněné. Hněv nad likvidací národního hospodářství i školství, strach z jaderné války, ke které nás přibližují kroky vlády nebo ze statisíců muslimských migrantů, k jejichž přijetí se Fialova vláda zavazuje. Jaké jiné emoce by byly na místě?

Negativní emoce mají ovšem i svá slabá místa. Pokud je nemůžeme vyventilovat akcí, poškozuje to oběhovou soustavu a působí to i další fyzické problémy.

…potřebují několikrát denně slyšet extrémně negativní politickou zprávu. Jejich mozek je navyklý a cítil by se špatně.

A co horšího, může to být návykové. U některých to nakonec vede k tomu, že ti lidé potřebují několikrát denně slyšet extrémně negativní politickou zprávu. Jejich mozek je navyklý a cítil by se špatně. Když je poptávka, najde se nabídka, takže se vynořily servery, které všechny skutečné zločiny a pohromy doplňují stovkami jiných, které jsou buď nesmyslně zveličené nebo dokonce nesmyslné. Každý pár hodin nová pohroma. To nakonec vede k pádu do iracionality a ztrátě schopnosti rozumně jednat.

Totéž se samozřejmě děje i na provládní straně. Mainstreamový tisk je plný falešných poplachů, ale to dnes není naše téma.

Jestliže negativní emoce jsou k tomu, aby člověk dokázal rychle a rázně reagovat, k čemu jsou pozitivní emoce? K čemu je radost, veselí, vděčnost a pocit pohody? To k žádné okamžité akci nevede? Evoluční psychologové na to odpovídají tak, že pozitivní emoce vedou k nárůstu schopností.

Dnešní opozice je přesně v té situaci, kdy potřebuje nárůst schopností mnohem víc než rychlou akci.

Dnešní opozice je přesně v té situaci, kdy potřebuje nárůst schopností mnohem víc než rychlou akci (když víme, že ta akce stejně nebude fungovat).

Jenže kde vzít pozitivní emoce, když vidíme, co se děje? Nemyslet tolik na politiku! Přichází jaro, bude čas užívat si přírodu. Jsou kolem nás příjemní lidé. A je tu umění. Vyrábíme a montujeme věci, se kterými můžeme být občas spokojeni. Hrajeme si s domácími mazlíčky. Můžeme se začít do pěkné knížky nebo si vyjít na sluníčko. I za těch nejhorších válek. Každý den máme dost důvodů radovat se.

Přesměrovat mysl od oprávněného vzteku k pozitivnímu je jednou z klíčových podmínek jakékoliv smysluplné dlouhodobé aktivity. U každého zvlášť i všichni společně.