Ivo Budil: Konec velké iluze
Velkou iluzí roku 1989 byla představa, že Západ je nosným a perspektivním civilizačním vzorem. Byl to tragický historický omyl, který nás 
přivedl do současné existenční krize. Omámil nás jeho lesk. Bezprecedentní prosperita Západu po roce 1945 trvající do sedmdesátých let dvacátého století měla několik příčin. Za prvé, poválečnou obnovu západní Evropy řídili v řadě případů lidé, kteří byli hodnotově a intelektuálně spjati s produktivním kapitalismem založeným na synergii veřejného a soukromého sektoru a zástupců zaměstnanců. To nebyl „hospodářský zázrak“, ale pouze racionální a sociální přístup k rozvoji národního hospodářství. Za druhé, koloniální a imperiální minulost Západu stále přinášela dividendy v podobě využívání zdrojů a levné pracovní síly v zemích udržovaných v politické závislosti. Za třetí, miliardy lidí globálního Jihu obtížně hledaly způsob, jak efektivně využít produktivní síly modernity a stát se ekonomicky plnohodnotným partnerem či soupeřem Západu.
To se radikálně změnilo. Dnes vládnou Západu lidé, jejichž ekonomický vztah k realitě by neobstál ani v archaických a magických společnostech věřících v „Pána much“. Jejich ideologické zatmění mysli vystřídalo racionalitu a pragmatismus předchozích generací. Země globálního Jihu již nehodlají saturovat „blahobyt“ sebestředného a arogantního Západu vykořisťováním své laciné práce a přírodních zdrojů. Osvojily si navíc nástroje moderního národního hospodářství a technologického rozvoje a počínají si stále dovedněji a sebejistěji.
Bude to svět bez liberálního pokrytectví, sankcí, ideologického třeštění či „humanitárního bombardování“. Svět pragmatického a všeobecně přínosného obchodování…
Na obzoru se rýsuje skutečná světová revoluce spočívající v ustavení multilaterálního světa svrchovaných národů, jejichž ekonomická výměna a spolupráce nebude „hrou s nulovým součtem“, ale „harmonií zájmů“, o níž v devatenáctém století hovořili dnes polozapomenutí američtí ekonomové. Bude to svět bez liberálního pokrytectví, sankcí, ideologického třeštění či „humanitárního bombardování“. Svět pragmatického a všeobecně přínosného obchodování a kulturní výměny založených na mnohosti světonázorů a plurality politických zřízení.
Český národ v minulosti tíhl a trpěl za svůj mesianistický sklon usilovat, často naivně, o lepší svět pro celé lidstvo. Šlo o husitské války a v jistém smyslu i o roky 1918, 1948, 1968 a 1989. Přidejme se nyní k revoluci, která konečně dává smysl. Zvolme si politickou reprezentaci, která opustí agresivní spolek zvaný NATO, navrhne rozpuštění neoliberální Evropské unie a se svobodomyslnými národy Evropy, společenstvím BRICS a zeměmi globálního Jihu se zapojí do budování světa, jehož příslušníci se budou dívat na dnešní realitu jako na temný věk zaostalosti, nesvobody a barbarství. Svět se totiž změní v každém případě. Čelíme ale hrozbě, že v něm již nebudeme hrát důstojnou roli.
„Čelíme ale hrozbě, že v něm již nebudeme hrát důstojnou roli.“
Tak myslím, že až se ten svět změní, tak ani naše dnešní role nebude nahlížena jako důstojná… Ona totiž důstojná opravdu není.
Ale obávám se, že až takový ráj z pohledu dnešního třetího světa to nebude. Po pár generacích úspěchů a blahobytu budou i z Rusů a Číňanů stejně arogantní a požitkářská hovada, jako jsme my. Možná dík kulturnímu a náboženskému backgroundu a díky názornému příkladu dnešního západu mají zvýšenou imunitu, ale obávám se, že biologické zákonitosti jsou silnější…
Je to tak a ne jinak, přesně dle myšlenek vyjádřených v článku. V zásadě jsou dvě alternativy. Následovat reálný směr dějin, jak je správně uvedeno, nebo zachovat status quo. Pak se zcela nepochybně vystavujeme riziku, že dějiny proběhnou kolem nás (neboť představa, že se zastaví, pokud je tzv. Západ bude ignorovat, je vskutku iluzorní) a my i s celým neslavným „Západem“ zůstaneme, jak se hezky říká v němčině, blöd stehen.
Tesat do kamene! Souhlasím a podepisuji v celém rozsahu. Jen si dovolím vyjádřit přesvědčení, že „západní“ civilizace nezanikne, bude pokračovat dál v kulturách, které si z ní vezmou to podstatné….kritické myšlení a diskusi. O jedny nemám obavy, o ty co tím žijí a každý páteční večer si to připomínají. Nás ostatni čeká katarze, ale u Konfucia nám nebude hůře, hlavně když to nebude progresivní.