Ivo Budil: Jak se nestát druhým Mexikem
Anglosaské mocnosti využívají slabosti a nedostatku státotvorné vůle mnohých zemí, z nichž vytvářejí vykořisťované satelity. Místní elity zkorumpuje či oslepí leskem své domnělé civilizační nadřazenosti a učiní z nich poslušný nástroj své zištné politiky. V průběhu uplynulých staletí se způsob ovládání měnil. Irsko se kdysi stalo agrárním apartheidem Velké Británie, v němž nadřazená kasta anglických statkářů udržovala irské rolníky ve středověké bídě. V polovině devatenáctého století se v důsledku hladomoru snížil počet obyvatel země na polovinu. Milión lidí zahynul hlady a další milióny opustily ostrov. Mexiko, které po vyhlášení nezávislosti v roce 1821 mohlo těžit z infrastruktury, již vybudovala na sklonku osmnáctého století reformní španělská správa, a z produkce stříbra patřící k největším na světě, záhy zjistilo, že „Bůh je daleko a Spojené státy příliš blízko“. Během válečného konfliktu v letech 1846 až 1848 bylo připraveno o polovinu svého území včetně dnešního Jihozápadu USA a Kalifornie. Spojené státy americké se staly bdělým protektorem oblasti jižně od Rio Grande.
Každý způsob závislosti je specifický. Jeho rysy vždy odrážejí slabá místa místní kultury, která hegemon záhy odhalí.
Každý způsob závislosti je specifický. Jeho rysy vždy odrážejí slabá místa místní kultury, která hegemon záhy odhalí. V Irsku a Mexiku to byla především zemědělská, klanově a rodově beznadějně roztříštěná společnost neschopná vybudovat odolné a efektivní politické instituce. Válka na Ukrajině poskytla Spojeným státům americkým příležitost proměnit Evropu v „nové velké Mexiko“, a zbrzdit tak svůj probíhající mocenský úpadek. Letmý pohled do dějin Latinské Ameriky názorně ukáže, jaké by to mělo pro náš kontinent důsledky. Čeká nás boj o politickou a ekonomickou nezávislost. Jaké jsou slabiny české společnosti, které by pro nás mohly být osudnými a zavléct nás do bludného kruhu chudoby a nesvéprávnosti?
Nemá smysl opakovat fráze o prodejnosti a malosti elit, překvapivé pasivitě a myšlenkové paralýze velké části společnosti neschopné odporu, úpadku vzdělanosti a morálky, koloniální mentalitě a podřízenosti vůči zahraničním protektorům, udavačství, kolektivní hysterii a šíření šovinistického a válečnického štvaní napříč politickými, mediálními a akademickými kruhy. To vše se hojně vyskytovalo v různých dobách a v rozličných zemích.
Má dichotomie Západ a Východ stále ještě původní význam, nebo jde již pouze o způsob, jak nás udržet v područí falešné loajality a zbavit nás možnosti prosazovat skutečné národní zájmy?
To, co postrádáme a co často chybělo našim předkům v rozhodujících momentech našich dějin, bylo porozumění povaze historické příležitosti, kterou nám současná chvíle nabízí. Řekové razili pro obdobné okamžiky historického prozření pojem „kairos“. Má dichotomie Západ a Východ stále ještě původní význam, nebo jde již pouze o způsob, jak nás udržet v područí falešné loajality a zbavit nás možnosti prosazovat skutečné národní zájmy? Z pochopení a přehodnocení současného stavu světa se odvíjí správná reakce, vzepětí kolektivní vůle a vítězství. Je to zároveň příležitost pro překonání národních iluzí a historických traumat. Budoucí post-americký multipolární svět, který se rychle rodí před našima očima, se bude dělit na úspěšné národy, jež nároky současné historické výzvy pochopily, a stagnující etnika, která zůstala mentálně uvězněna ve stereotypech minulosti. Je velkou historickou příležitostí začlenit se do prvního z obou táborů a patřit mezi vítězné národy, které za svůj úspěch nikomu nic nedluží.
