Islámští učenci v Evropě

Na mnoha západních univerzitách vyrůstají katedry a centra islámské teologie a islámského práva. Další postupný krok k tomu, aby byl islám jednou vyhlášen státním náboženstvím a všechen životu všech občanů podřízen islámským předpisům. Ale v téhle počáteční fázi to má svá pro i proti. Na jedné straně nejsem rád, že daňoví poplatníci takové věci financují. Na druhé straně to umožňuje sledovat myšlení islámských učenců, protože vznikají spisy i v angličtině, a nejen v arabštině.

Posledních pár dnů jsem tedy strávil četbou toho, co na katedrách islámu vzniká, a nabízím pár postřehů. S tou výhradou, že Hampl není objektivní čtenář, i když se snaží.

Rozdíly mezi jednotlivými muslimskými učenci jsou z pohledu Evropana neuvěřitelně malé.

Za prvé. Ti lidé se na Západě vůbec necítí něčím cizím. Vůbec si nepokládají otázky typu „Jak nás přijmou?“, „Jak se dokážeme včlenit?“, „Jak můžeme obohatit západní svět?“. Naprosto přirozeně navazují na islámské dějiny a islámskou tradici – v New Yorku a Paříži je svět stejně jejich jako v Damašku nebo Teheránu.

Za druhé. Rozdíly mezi jednotlivými muslimskými učenci jsou z pohledu Evropana neuvěřitelně malé. Jedni se sice hlásí k náboženskému pluralismu a svobodě projevu a pro druhé to je ohavnost a koloniální dědictví, ale projdete pozorněji jejich nápady a návrhy, žádný faktický rozdíl v tom není. Pouze tón, jakým jsou požadavky pronášeny (což je ovšem dostatečné k tomu, aby o těch rozdílech mohli vést disputace, vydávat knihy a navzájem se kritizovat).

Islámské spekulace se točí kolem jediného tématu – jaká pravidla mají být ve společnosti nastolena a jak mají být vymáhány.

Za třetí. Islám pro ně je čistě společensko-právní záležitostí. Ani náznak nějakých duchovních prožitků, a dokonce to ani tématem. Čtenář, který prošel základními kurzy filosofie a byl přinucen přečíst nějaké ukázky středověké scholastiky, je překvapen ještě jedním rozdílem. Středověcí evropští učenci spekulovali o tom, jaký je Bůh, jaká je jeho podstata, jaký je vztah mezi Bohem a člověkem, a také o spoustě záležitostí týkající se přírody (například existence hmoty). Islámské spekulace se točí kolem jediného tématu – jaká pravidla mají být ve společnosti nastolena a jak mají být vymáhány. To také vede ke složitým a abstraktním myšlenkám, ale rozhodně to není totéž.

Zatímco my se hádáme o tom, jestli je islám náboženství, obávám se, že pro druhou stranu je to jasné. Pro muslimské učence není islám náboženstvím, nýbrž naukou o tom, jak uspořádat společnost.

Pár zdrojů pro ty, kdo chtějí studovat samostatně:

Oxford Centre for Islamic Studies

Center for Islamic Studies in Berkeley

Center for Islamic Studies at Youngtown State University

Islamic Studies Centre at Duke University

Prince Alwaleed Bin Talal Islamic Studies Program at Harvard University