Co nás naučil osmanský velvyslanec o islámu a islamismu
O statečné Kláře Samkové toho bylo v poslední době napsáno víc než dost. Ale ještě zajímavější je jednání jejího protivníka – tureckého velvyslance Ahmeta Bigaliho. Dokázal totiž během několika dnů rozbít iluzi o rozdílu mezi umírněným a radikálním islámem. Nebo, chcete-li, mezi islámem a islamismem.
Pro ty, kdo se právě vrátili z Měsíce, jen připomenu, že doktorka Samková řekla něco, s čím Ahmet Bigali nesouhlasil. Velvyslanec nejen, že se zachoval neslušně a urážlivě, ale požaduje trestní stíhání doktorky Samkové. Jsou jen dvě možnosti, co to může znamenat.
Za prvé. Pan velvyslanec je stoupencem umírněného islámu. Potom je součástí umírněného islámu věznění těch, kdo zpochybňují islámská dogmata. Což pochopitelně otevírá otázku, zda je možné a žádoucí soužití s takovým „umírněným islámem“.
…rychle vrátit do světa primitivních hesel. V jazyce extrémní levice a humanitních fakult se tomu říká „kritické myšlení.“
Za druhé. Pan velvyslanec je radikál neboli islamista. Jenže potom by to znamenalo, že islamisté jsou i velvyslanci ostatních islámských států, protože panu Bigalimu poskytují úzkou součinnost. A znamenalo by to, že islamisté představují i většinu „odborníků“ vystupujících v médiích a stejně tak i členové muslimských obcí. Což zase vede ke zjištění, že onen bájný umírněný islám nejspíš bude jen nějakou okrajovou záležitostí.
Kritické myšlení jako opak používání mozku
Jaké řešení tohoto dilematu zvolí naši multikulturní intelektuálové, to dokážeme říct předem. Jejich odpověď bude stejná jako na jakoukoliv jinou námitku. „Zmlkni, nácku“ (citace z argumentačního manuálu). Ono vlastně nebude vadit, že ta slova bude z úst vypouštět faktický dědic Hitlerjugend. Bude stačit, že se tak vyhne nutnosti použít mozek a že se dokáže rychle vrátit do světa primitivních hesel. V jazyce extrémní levice a humanitních fakult se tomu říká „kritické myšlení.“
Nicméně pojďme zpět k podstatně problému. Nelze totiž zastřít, že opravdu existuje rozdíl mezi fanatikem s ošátkovanou manželkou, který zatím nevraždí jen ze zbabělosti, a mezi dobromyslným strejdou, co provozuje libanonskou restauraci a váží si všech výhod moderní západní civilizace.
Zde nám může slušně posloužit rozlišování mezi islámem jako čistě kultovní záležitostí a politickým islámem. Islám jako kultovní záležitost znamená, že věřící čte nějaké spisy a má vlastní (byť z našeho pohledu poněkud bizarní) představu o nejvyšším stvořiteli a zákonodárci vesmíru.
Politický islám pak obsahuje ambici předělat společnost stejně, jako to udělal onen krvežíznivý loupežník v 7.století (resp. jak znějí současná vyprávění o jeho životě). To zahrnuje celou škálu opatření od nošení šátků přes speciální stravu, bičování a likvidaci občanských svobod až po řezání hlav.
Pokud by represivní aparáty neměly být naplno nasazeny proti nejzvrácenější ideologii, jakou svět za poslední staletí poznal a která nás navíc aktuálně ohrožuje, potom je přestaňme financovat.
To první je tolerovatelné, protože to nikoho neohrožuje. To druhé si žádá nulovou toleranci a zapojení všech represivních možností moderního státu. Pokud by represivní aparáty neměly být naplno nasazeny proti nejzvrácenější ideologii, jakou svět za poslední staletí poznal a která nás navíc aktuálně ohrožuje, potom je přestaňme financovat. Nic horšího než politický islám nás už potkat nemůže.
Nepolitický islám jako dítě západního světa
Když hovoříme o islámu jako čistě kultovní záležitosti, měli bychom také dodat, že se jedná o západní vynález. Lidé pevně zakotvení v myšlení a cítění západní křesťanské civilizace si doplnili životní styl o pár exotických rekvizit. Ve skutečnosti zůstávají zakotveni v západních hodnotách stejně pevně jako britský plukovník, který si do své pracovny umístil sochu indické bohyně přivezenou z koloniální výpravy. Islám bez ambice změnit celou společnost – něco takového tradice islámských zemí nezná. Proto také současní stoupenci politického islámu ten čistě náboženský nepoznávají a pokládají jej dokonce za urážku. Proto se třeba i v pražské mešitě proti němu káže jako proti nebezpečné herezi. A proto se stoupenci čistě náboženského islámu ocitají mezi prvními oběťmi islamistů.
…nepolitický islám najdete v Evropě (zatím), najdete jej v zemích s diktátory okouzlenými evropským životním stylem a po několik desetiletí jej bylo také možné najít v arabských metropolích, kde dozníval koloniální vliv.
Ostatně, není náhodou, že nepolitický islám najdete v Evropě, najdete jej v zemích s diktátory okouzlenými evropským životním stylem a po několik desetiletí jej bylo také možné najít v arabských metropolích, kde dozníval koloniální vliv.
Martin Konvička před časem velmi případně poznamenal, že případy, kdy by se z radikála stal umírněným muslim, jsou nesmírně vzácné. Přeloženo do naší terminologie to znamená, že se nestává, by někdo přešel od politického islámu k čistě náboženskému. Fakticky by to totiž znamenalo přechod k myšlení a vnímání úplně jiné civilizace. Tedy mentální změna stejně hluboká jako plné opuštění islámu. Vlastně by to bylo ještě horší, protože člověk zůstane obklopen rekvizitami, které mu připomínají ten bolestný přerod, kterým musel projít.
Je tedy celkem logické, že mezi „čistě náboženskými muslimy“ najdeme ty, kdo fakticky islám opustili, ale vědí, že pokud by to oznámili veřejně, podepsali by si tím rozsudek smrti. Nedělejme si iluze, žádná západní vláda dnes není schopna zajistit bezpečí těm, na které se islámská komunita zaměří. A najdeme tam i mnoho těch, kdo vyrostli v západní civilizaci. Když do svého životního stylu dokážeme včlenit jógu nebo sošky Buddhy, proč bychom si nedopřáli také vybrané citáty z Koránu? Ale pořád jsme pevně zakotveni v křesťansko-židovsko-antické tradici.
Svobodný svět ohrožený zmatením pojmů
To může mít nejrůznější podoby, včetně těch poměrně kuriózních. Třeba známý arabista a velvyslanec súdánského krvavého režimu Petr Pelikán. V České republice je stoupencem čistě náboženského islámu, bez ambicí zavádět islámské právo. Myslím, že jej dokonce můžeme označit za obránce západní civilizace. A stejný Petr Pelikán si v Súdánu užívá všech „výhod“ politického islámu. Proč ne. Je to osobní volba a nás tím neohrožuje.
…žádná západní vláda dnes není schopna zajistit bezpečí těm, na které se islámská komunita zaměří.
Největším problémem je vlastně zmatení. Žijeme v době, kdy je Evropa terčem agrese stoupenců oné krvelačné ideologie, kterou označujeme jako politický islám. Upravují si zákony, přebírají kontrolu nad celými oblastmi, udržují v podstatě všechny obyvatele Evropy ve strachu, a už se ani nenamáhají skrývat, že tohle je jen začátek. A když by měl následovat rázný protiúder svobodného světa, objeví se ten milý plyšový západní nepolitický islám a poskytne vrahům stejné krytí, jako když nacisté hnali civilisty před svými tanky.
To nemá jen rozměr civilizační, ale i často i rozměr velmi osobní. Jsou k dispozici desítky svědectví naivních dívek, které se nechaly zlákat romantickými cingrlátky, zapletly se s brutální komunitou politického islámu a zjistily, že cesta zpět je riskantní a obtížná.
Děje se to částečně na základě neznalosti, částečně na základě hlouposti, ale podstatnou roli hraje i korupce a nezvládnutý třídní konflikt – západní neomarxistické elity jsou tak posedlé snahou zlikvidovat příslušníky nižších tříd ve vlastních zemích, že jsou ochotny podpořit naprosto cokoliv, pokud to bude dost brutální a dost proticivilizační.
Západní neomarxistické elity jsou tak posedlé snahou zlikvidovat příslušníky nižších tříd ve vlastních zemích, že jsou ochotny podpořit naprosto cokoliv, pokud to bude dost brutální a dost proticivilizační.
„Nikdy se nezapleť do sporů o význam slov,“ radí Karel R. Popper. Takže pokud chce někdo rozlišovat mezi islámem a islamismem, ať si poslouží. Klidně můžeme pozměnit slovník a začít říkat, že islamismus je ta děsivá ideologie, která drží v područí stovky milionů lidí, dala vzniknout celé civilizaci zla, propaguje se v evropských mešitách a vede proti nám vyhlazovací válku. A můžeme říkat, že je tu vedle ní islám, což je západní životní styl obohacený o arabské rekvizity.
Proč ne. Klidně tomu tak říkejme. Ale nečekejme, že taková změna slovníku vyřeší naši situaci.
