Jak predátorští právníci udržují pacienty v nesnesitelných bolestech

Dopis čtenáře z Floridy:

Ahoj Petře!

Četl jsem tvoji polemiku o očkováni v Parlamentních listech. Psal jsi, že by výrobci očkovacích látek proti covidviru neměli být žalovatelní. Mám k tomu něco přímo od nás v USA. Zde probíhá a nyní vrcholí socialistický boj proti opiátum. Je to tak, ze ročne se předávkují řádově desetitisíce lidí, tedy většinou narkomanů nelegálnimi drogami. Chytráci v právním průmyslu spojení se socialisty v místních, městských a státních správách prišli na to, jak na tom vydělat obrovské peníze. Podobná kampaň zde proběhla v 80 letech proti tabákovému průmyslu, který se tehdy podařilo stáhnout o miliardy dolarů.

Valnou část peněz dostanou – podobně jako při tabákové loupeži – právníci.

Princip je jednoduchý. To se podají žaloby na výrobce legálních prášků proti bolesti (oxycodon, hydrocodon….), které lékaři běžně předepisovali na akutní a chronické bolesti. Logika tohoto útoků spočívá v tom, že se tyto léky stanou při dlouhodobém užívání návykovými, a vedou k dalšímu užívání silnějších drog, k předávkování a k smrti. Podávají se žaloby jednotlivců, měst, států i ztv. „class action lawsuits“ (hromadné žaloby), kde je spojeno třeba tisíc takových žalobců. V samotné první fázi bylo podáno několik tisíc takových žalob, a to nejenom proti výrobcům opiátů, ale také proti distributorům a řetězcům lékáren (Wallgreens). Takovému tlaku nemůže odolat ani nejsilnější výrobce. Proto dochází k tzv. mimosoudnímu vyrovnání, kdy žalovaná korporace platí v podsatě výpalné. Před několika dny zaplatily čtyři velké firmy (Johnson & Johnson, Amerisource Bergen Corp., Cardinal Health, McKesson) celkem 2,5 miliardy dolarů. A to je teprve začátek. Menší firmy prostě zkrachují. Velké korporace přestanou takové medikamenty vyrábět a vyplacené peníze započtou zákazníkům v ceně jiných produktů. Valnou část peněz dostanou – podobně jako při tabákové loupeži – právníci.

Tragédií zůstává, že počet případů předákování drogami exponenciálně stoupá. To je ovšem důsledek pašování fentanylu – syntetického narkotika většinou vyráběného v Číně. Legální léky na tišení bolesti, byly prakticky staženy z oběhu a pacienti, kteří je skutečně potřebují, je to prostě nedostanou. V tom je vidět neuvěřitelná zrada medicínské profese, která ze strachu o vlastní kůži kolaboruje se státní totalitou.

V této situaci se nachází možná desetitisíce pacientů v nemocnicích, kteří jsou prostě ponecháni v nesnesitelných bolestech.

Píšu o tom, protože to je moje osobní zkušenost. Před dvacet lety jsem absolvoval operaci páteře, která mě tehdy zbavila chronických bolestí, a možná i zabránila ochrnutí dolních končetin. Před několika lety se ovšem dostavily bolesti, které se stupňovaly do té míry, že mi znemožnily normální fungování. Můj lékař mi proto vystavil doporučení na tzv. pain clinic (zdravotnické zařízení specializované na tišení bolesti). Zde jsem pravidelně dostával tablety (oxycodone10mg,  plus 325mg acetaminophene). Dávku jsem nikdy nezvyšoval, a mohl jsem žít normální život (chůze, spánek). Začátkem letošního roku ovšem celou kliniku v rámci výše uvedeného boje zrušili a v podstatě v celých Spojených státech není možné dostat legální náhradu. V této situaci se nachází možná desetitisíce pacientů v nemocnicích, kteří jsou prostě ponecháni v nesnesitelných bolestech. V Česku začím podobná zrůdnost nehrozí. Tyto opiáty jsou sice pod kontrolou, ale pacient je na předpis od lékaře dostane. Protože se však myšlenky na snadné výdělky právníků mohou šířit globálně, je nutné dávat bedlivý pozor na zachování současného stavu.

Honza

Komentář Petra Hampla: Necítím vůči nadnárodním farmaceutickým korporacím nejmenší sympatie. Neměl bych problém sáhnout na jejich zisky, a neměl bych problém je ani znárodnit. Nicméně, že ony jsou zlé, to ještě neznamená, že jejich protivníci jsou hodní. Predátorské právnické firmy, průmysl zdravého životního stylu, agresivní neziskovky a nadnárodní byrokracie představují stejné zlo. Ani jedni ani druzí nejsou na straně obyčejných pracujících lidí. Mimochode, často to jsou členové stejných rodin. Manželka působí v predátorské právnické firmě, manžel je manažerem farmaceutického giganta. Nebo to jsou „jen“ spolužáci nebo členové stejnéh golfového klubu.

Chce to pragmatický přístup, a pokaždé přemýšlet, co je v našem momentálním zájmu. Rozhodně se nenechme strhnout jednoduchými frázemi.