Národní státy nebo imperium?

Dobrý den,

dovoluji si po čase zase nabídnout polemický pohled k Vašemu názoru – tentokrát k „Záhadě Svěrák“ (https://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/petr-hampl-zahada-sverak/).

Myslím, že Vám v úvaze chybí lidé, kteří nevěří v přínos a smysluplnost existence národů. Znám řadu milých, čestných, nesmírně chytrých a pracovitých lidí, s nimiž jsem v debatě došel k tomu, že náš rozdílný pohled na svět je způsoben tím, že oni se domnívají, že by bylo pro lidstvo lépe, kdyby národy neexistovaly. Jsou to univerzalisté. Nějakou měrou jsou vychováni právě i Svěrákem a Smoljakem a spol., kteří se za starého režimu s oblibou trefovali do obrozenců, protože to cenzurou procházelo a byla v tom i jistá vzpoura proti režimu (pozdní komunisté stavěli na „maloměstských“ konzervativních hodnotách).

Vaše vysvětlení velkou měrou sdílím, ale rovina sporu univerzalismus versus nacionalismus chybí. Přitom mezi univerzalisty jsou i lidé osobně poctiví a rovní, mezi deklarovanými nacionalisty jsem již pochopitelně také narazil na několik pokřivenějších charakterů (podobně jako teoreticky může někde v Africe existovat černoch, kterého bych měl za kamaráda raději, než spoustu Čechů, jakkoliv o něm zatím nevím a s větší pravděpodobností zůstane okruh mých kamarádů omezen na Čechy).

Takové debaty jsem několikrát zakončil ve smyslu, že „národní cítění je věcí srdce“, či „zkuste vykládat někde v emerice nebo Arábii, že mají zrušit své národy“ a „v krizových situacích se ukazuje smysl národního společenství“. Vypořádat se s univerzalismem u charakterních lidí považuji za důležité filozofické téma. Odkaz na pokleslý charakter a spolupráci s režimem a elitou není špatný, ale univerzalismus je hlubší problém.

Přeji mnoho zdaru.

Jiří Hojer

Dobrý den, pane Hojere,

díky za psaní. Máte v tom samozřejmě pravdu, i když já si myslím, že v době laskavého cimrmanovského humoru to pan Svěrák ještě myslel s národem dobře.

Co se týče univerzalismu, doporučuji Hazonyho knihu Chvála nacionalismu. Izraelský filosof ukazuje, že existují v zásadě pouze dva způsoby, jak se dívat na politický svět.

• logika národů a národních států. To vede k ideálu, podle nějž by měl být svět rozdělen na nezávislé státy, a tyto státy by se měly krýt s politickými národy,
• logika impéria. Každé impérium slibuje, že zajistí celému světu mír, spravedlnost a prosperitu. A u všech dosavadních impérií v dějinách to dopadlo obráceně. Pokušení vycházející z absolutní moci je příliš silné. Ještě větší problém ale spočívá v tom, že logika impéria neumožňuje smířit se s možností nezávislých států. Pokud je impérium zdrojem všeho dobra, pak to dobro nemůže být odpíráno nikomu. Z toho vyplývá mravní požadavek, aby impérium vedlo další a další války, dokud si nepodřídí celý svět. Tak se chovalo římské impérium, tak se chová islám, tak se chovalo britské impérium, tak se choval Sovětský svaz a tak se dnes chovají Spojené státy americké. Války bez konce.

K logice impéria se otevřeně hlásí málokdo. Naše intuice formovaná tisíciletou historickou zkušeností jasně ukazuje, že impérium je něčím z principu zlým. Aniž bychom věděli cokoliv dalšího, máme tendenci být vždy na straně rebelů proti impériím.

Pojmy jako „univerzalismus“ nebo „všelidská solidarita“ umožňují logiku impéria zakrýt. Člověk může podporovat dobyvačné imperiální války, a připadat si morálně. Ale všimněte si, že za každým politickým univerzalismem je vždy obdiv v nějakému konkrétnímu impériu.

Proč někteří lidé preferují logiku národů a jiní logiku impéria? Příběh každého je unikátní. Ale obecně platí, že impérium preferují častěji ti, kdo čekají, že jim imperiální svět přinese výhody. Logiku národního státu zase preferují častěji ti, kdo čekají, že se jim bude lépe žít v národním státě. Nicméně to jsou jen statistické tendence. Myšlení každého člověka je jedinečné.

Ať žije svobodná Česká republika!

Petr Hampl