Poskytnout zemím třetího světa zdravotnické technologie bylo krajně nezodpovědné

PRVNÍ ČÁST ROZHOVORU JANA FRANKA S PETREM HAMPLEM

Jan Frank: Na začátku tvé knihy Prolomení hradeb hovoříš o tom, jak mozek připouští a hlavně vytěsňuje informace podle kritérií zdánlivé naléhavosti. Kdy a jak začal ten tvůj připouštět, že se děje to, o čem je vlastně celá tvá kniha: rychlé rozkládání západní civilizace?

Petr Hampl: Pokusím se to upřesnit. Pocit rozkladu civilizace je všudypřítomný už řadu let. A po celou tu řadu let funguje těšítko, které říká, že odjakživa připadalo nevrlým starším pánům, že civilizace se hroutí. Že ten pocit zkázy je vlastně jenom příznak mého stárnutí. I já jsem to tak bral.

…řadu let funguje těšítko, které říká, že odjakživa připadalo nevrlým starším pánům, že civilizace se hroutí.

Druhý vytěsňovací mechanismus říká, že západní civilizace nakonec vždycky najde nějaké řešení. Že až bude nejhůř, lidé se vzpamatují. A já jakožto majitel mozku, který prošel poměrně kvalitním školstvím a byl původně školen jako mozek technika, jsem si pokládal logickou otázku: Jaké jsou mechanismy, které způsobují, že společnost v kritické chvíli změní chování? Co ty mechanismy spouští? Jaké takové mechanismy se projevily v minulosti? Když si tyhle otázky kladeš a pokoušíš se na ně odpovídat nikoliv dalšími frázemi, ale tak, abys mohl porovnat odpověď s fakty, tak si poměrně rychle všimneš, že žádný z mechanismů, které fungovaly v minulosti, se nemohou uplatnit v naší situaci. Trochu tě to vyděsí, ale pak tu myšlenku zahodíš jen jako zajímavé intelektuální cvičení. Pak ti to nedá, vracíš se k ní. Je ti to nepříjemné, raději myslíš na něco jiného, ale uvnitř už víš, že to tak je. A nakonec přijde logický coming-out.

Tím spouštěcím mechanismem pro mě nebyla migrační krize, ale události, které proběhly v roce před ní. To byla doba, kdy česká muslimská komunita začala vystupovat jasně a sebevědomě. Poprvé se ukázala zřetelná ambice islamizovat Českou republiku. A ukázalo se také, že muslimové v tom mohou počítat s masivní podporou intelektuálské, manažerské a politické třídy.

Vidět jsou zhruba dva myšlenkové proudy. Jeden vnímá migrační faktor jako nezávislou proměnnou: muslimy si do Evropy vábí azyly a dávky, faktory jako demografická exploze jsou irelevantní. Druhý proud vliv migrace, zejména arabské muslimské, považuje za autonomní hybnou sílu. Opravdu stačí zrušit dávky, a migrace ustane?

PH: Moje odpověď bude nejspíš někde mezi. Zájem muslimů a Afričanů o Evropu je v zásadě nezávislá proměnná. Už více než tisíc let usilují o kolonizaci Evropy do té míry, do jaké jim to umožní jejich zdroje, politické poměry v jejich zemích a postoj Evropanů.

Nejsou žádné známky toho, že by problém vody, podnebí, místní války, bída atd. zvyšovaly touhu dostat se do Evropy. Naopak!

Nejsou žádné známky toho, že by problém vody, podnebí, místní války, bída atd. zvyšovaly touhu dostat se do Evropy. Naopak! Jak ukázal ve skvělé analýze Pavel Kohout, každé zlepšení ekonomické situace třetího světa znamená zvýšení počtu migrantů – jednoduše proto, že v bohatší zemi si může více lidí dovolit cestu do Evropy.

Navzdory tomu dokázal Západ po celou svou historii odolávat všem pokusům o nežádoucí migraci.

Změny, které jsou příčinou současné kalamity, tedy proběhly uvnitř západní civilizace.

1. Evropané zcela ztratili ochotu chránit vlastní hranice a vymáhat na vlastním území vlastní zákony.
2. Evropané poskytli zemím třetího světa zdravotnické technologie, které snížily dětskou úmrtnost, což vypadalo na první pohled humánně, ale ve skutečnosti bylo krajně nezodpovědné. Obávám se, že skutečným motivem nebylo pomáhat, ale vyrazit  peníze ze západních vlád. Tam, kde pomoc byla provázena také tlakem na změnu životního stylu (třeba křesťanské misie ve střední Africe), tam to žádné škody nezpůsobilo. Naopak. Nicméně ve většině případů byla důsledkem populační exploze a ztráta možnosti žít dosavadním životním stylem.

Můžeme to přirovnat k otevření kohoutku. Voda je v potrubí pořád. Teče nebo neteče podle polohy kohoutku, nikoliv podle tlaku v rouře.  Mimochodem, myslím, že podobně o tom před pár lety přemýšleli i příslušníci západních elit. Měli za to, že budou schopni plynule otevírat a zavírat kohoutek podle momentální potřeby. To se ale zcela vymknulo z rukou – kohoutek je otevřený a nikdo už nemá moc ho zavřít.

Migraci můžeme přirovnat k otevření kohoutku. Voda je v potrubí pořád. Teče nebo neteče podle polohy kohoutku, nikoliv podle tlaku v rouře.

Obávám se, že dávky v tom nehrají rozhodující roli. Imigranti mají i další možnosti, jak si zajistit životní úroveň vyšší než ve svých domovských zemích. Navíc, jakmile získají v dobývané zemi dostatečnou sílu, přidělování dávek si jednoduše vynutí.

Výrazná výhra AfD, Národní fronty či jiného podobného uskupení by situaci řešila, pokud by to byla výhra natolik  masivní, aby umožňovala měnit ústavu a pokud by s ní byl spojen lidový konsensus o oprávněnosti tvrdých represí vůči zastáncům imigrace, včetně likvidace ekonomické základny celé sociální vrstvy, která tyto zastánce imigrace produkuje. Není příjemné o tom psát, ale obávám se, že v této fázi už žádné méně radikální opatření nepomůže. Zkáza postoupila příliš daleko.

V Prolomení hradeb je minimální výskyt pojmu Evropská unie. Kritiky slábnutí Západu bývá dost často pranýřována. Jak to že ty hledáš příčiny jinde?  

PH: V Prolomení hradeb ukazuji na dvě vzájemně související příčiny rozkladu Západu:

1)      Vznik příliš komplexních a nepřehledných byrokratických aparátů

2)     Formování sociální vrstvy profesionálních top-manažerů těchto aparátů jakožto vrstvy hodnotově, kulturně a často i fyzicky izolované od zbytku společnosti. Přirozenou součástí této vrstvy se stali také intelektuálové, mediální profesionálové, vedení církví, profesionálové z nadnárodních neziskovek a další skupiny. Jak konstatuje Charles Murray, „nová horní třída“ (já používám výraz „nová aristokracie“) zahrnuje ty, kdo rozhodují o velkých finančních sumách, kdo ovlivňují veřejné mínění a kdo řídí politické rozhodování.

EU by nemohla způsobit tak nedozírné škody, kdyby neměla podporu korporací, národních byrokracií, nadnárodních neziskovek, vedení politických stran, církví, univerzit a celé té společenské vrstvy…

Evropská unie je jedním z příkladů tohoto trendu. Je to příklad děsivější než jakýkoliv jiný, ale nemůžeme vidět EU jako výjimečný příklad. EU by nemohla způsobit tak nedozírné škody, kdyby neměla podporu korporací, národních byrokracií, nadnárodních neziskovek, vedení politických stran, církví, univerzit a celé té společenské vrstvy, kterou jsem zmínil a kterou v knize nazývám „novou aristokracií.“  Společným nepřítelem nové aristokracie jsou pracující lidové vrstvy, demokracie a národní státy. Kdyby příslušníci nové aristokracie nemohli utlačovat nižší vrstvy pomocí EU, vymysleli by jiný nástroj útisku. Souhlasím tedy se vší kritikou EU, ale z analytického pohledu jsou podstatnější mechanismy vytvářející novou aristokracii jako vrstvu a nového aristokrata jako speciální psychologický typ.

Celý text rozhovoru je k dispozici ke stažení na stránkách České společnosti pro civilizační studia