Hamáčkovo zločinné spiknutí
Když srovnáme rok 2015 se současnými událostmi kolem koronaviru, nabízí se otázka, proč nenastoupila fáze totálního popírání problému (jako tehdy v případě masové muslimské migrace) a proč se nakonec všechny evropské vlády nechaly dotlačit k tomu, aby problém začaly řešit.
Má na to vliv celá řada okolností, nicméně jedna z těch významných je svobodná diskuze. O koronavirové epidemii se mohlo mluvit. Nikdo nebyl blokován, nikdo nebyl trestán, každý názor byl připuštěn, a to včetně těch neobvyklých a bizarních. Právě proto (nikoliv přesto!) dospěla diskuze k racionálnímu stanovisku a vznikl správný tlak jak na vládní činitele, tak na obecné chování občanů. Je zajímavé, že onen racionální tón do debaty nevnesli odborníci. Osobnosti s autoritou expertů zpočátku tvrdily naprosté nesmysly a nehoráznosti (Adámková, Pirk i ministr Vojtěch, který nejspíš tlumočil celkový názor ministerských expertů). Kdyby bylo vše ponecháno na odbornících, byly by teď nejspíš nakaženy statisíce lidí a počet těžkých případů by přesahoval kapacity nemocnic. Jenže masa lidí bez speciálního vzdělání sdílela články, videa a zkušenosti ze zahraničí. Nakonec experty přiměli, aby se nad věcí zamysleli hlouběji a změnili názor. Výsledkem je celkem racionální přístup. Evropská komise naštěstí přišla s teorií o tom, že diskuzi o epidemii manipulují Putinovi agenti, příliš pozdě.
Evropská komise naštěstí přišla s teorií o tom, že diskuzi o epidemii manipulují Putinovi agenti, příliš pozdě.
Připomínat tento princip je důležité, protože momentálně probíhá akce zaměřená právě proti svobodě projevu. Je vedená ministrem Janem Hamáčkem (ČSSD) a není přehnané tvrdit, že má charakter zločinného spiknutí. Mezi prvními oběťmi je poslankyně Karla Maříková (SPD), která se „provinila“ tím, že na celou záležitost upozornila. O co jde. Naše ústava i celý právní řád jsou založeny na principu, že orgány veřejné moci mohou vykonávat pouze ty činnosti, kterými je pověřuje zákon. Policie tak například může vyšetřovat pouze ty trestné činy, které jsou uvedeny v trestním zákoníku. Není přijatelné, aby si policista vymyslel trestný čin „zesměšňování manžela“, vedl odpovídající výslechy a dokonce nasazoval sledovací techniku, zda není nějaký manžel zesměšňován. Nicméně právě toho se dopustil ministr Hamáček.
Naše ústava i celý právní řád jsou založeny na principu, že orgány veřejné moci mohou vykonávat pouze ty činnosti, kterými je pověřuje zákon.
Hamáček přišel s pojmem „předsudečná nenávist.“ Neopírá se ovšem o zákon, nýbrž o „…dohodu orgánů činných v trestním řízení, tajných služeb a o doporučení zástupců neziskovek a učitelů…“ (Hamáčkova vlastní formulace). Jinými slovy – policie, prokuratura, tajné služby a neziskovky se sešly a vytvořily nový trestný čin. Bez souhlasu zákonodárce. Ani komunistická justice nikdy nezašla tak daleko. Příště mohou stejně dobře vytvořit (a začít vymáhat) třeba to zesměšňování manželů. Nebo trestný čin „posmívání se Hamáčkovi“.
Tím se dostáváme k poslankyni Karle Maříkové. Při interpelaci 20. června loňského roku Hamáčka přiměla, aby tohle všechno přiznal a aby také výslovně přiznal, že si je vědom, že jeho jednání nemá žádnou oporu v zákoně. V normálním demokratickém režimu by následovaly palcové titulky v novinách, pád ministra a trestní stíhání. Jenže my žijeme v režimu, kde mají sorosovské neziskovky větší slovo než voliči a kde má většina tisku jiný zájem než odhalovat pravdu. Jediným důsledkem je tedy pokus o trestní stíhání poslankyně. Za to, že na svém profilu nasdílela košilatý vtípek. Naivní a ubohá pomsta. Přesně podle Hamáčkovy osobnosti. K samotnému pokusu o trestní stíhání poslankyně Maříkové se už v Parlamentních listech vyjádřilo několik osobností. Byli ti to mj.: Ivan David, Ivo Budil, Alexander Tomský, Michal Semín, Stanislav Novotný a Jaroslav Bašta (všechny příspěvky jsou k přečtení ZDE , ZDE , ZDE, ZDE, ZDE a ZDE).
Měla by následovat rezignace ministra Hamáčka, policejního prezidenta i šéfů těch tajných služeb, které jsou do hry s předsudečnou nenávistí zapojeny.
Teď je zapotřebí řešit obranu země před epidemií, ale jestli se vrátí klidnější časy, neměla by zmíněná záležitost zapadnout. Zamítnutí žádosti o trestní stíhání je samozřejmostí, ale to nestačí. Měla by následovat rezignace ministra Hamáčka, policejního prezidenta i šéfů těch tajných služeb, které jsou do hry s předsudečnou nenávistí zapojeny. A trestní stíhání všech.
