Hampl a Konvička o „Zeleném novém údělu“

Petr Hampl:

Nadšení britskými volbami překrylo, že v pátek schválili vůdcové států EU tzv. „zelený nový úděl.“ Jak si všimnul Martin Konvička, oficiálně očekávané dopady činí 5 tisíc korun na osobu a měsíc. Průměrnou rodinu s jedním dítětem budou tedy změny stát 15 000 korun každý měsíc.

Fakticky tak zmizel poslední argument pro členství v EU, a to sice ten, že odchod by mohl mít dopady na životní úroveň. Pokud bude „zelený nový úděl“ naplněn, bude členství v EU znamenat pro většinu obyvatel takovou bídu, jakou jsme si ještě pár lety vůbec nedokázali představit. Budeme v situaci, kdy odchod přinese zvýšení životní úrovně i v případě hospodářské blokády.

Budeme v situaci, kdy odchod z EU přinese zvýšení životní úrovně i v případě hospodářské blokády.

V tuto chvíli tomu ještě lidé nevěří. Ale za rok nebo za dva? Nebo je „zelený nový úděl“ jenom výkřik, za kterým nebudou následovat žádnou skutečné kroky?

Martin Konvička:

Na zeleno-klimatických úletech EU (které jsou receptem nejen ke zbídačení Evropanů, ale i ničení zbytků přírody) není tak zajímavé, že je různí dobrotrusové prosazují. EU je nepřítel, západní Evropě vládnou pošahaní psychopati maskující se „dobrem“, z toho nemůže vzejít nic dobrého.
Zajímavé je, kolik lidí pořád nevěří. V diskusi pod Petr Hampl statusem lidi mj. píší, že (1) „to přece nemohou, zničilo by to obrovské množství lidí“ a (2) „nic z toho nebude, jenom kecají“.

za (1) – můžou. Když psychopat něco udělat může, udělá to. Uvědomme si, že evropští mocní vidí v prostých lidech (což je tak 70 procent populace) loosery, burany a nepřátele. Bojí se jich, nenávidí je. Cokoli, co prostým lidem ublíží a zadupe je do země,

za (2) Němci (o něž jde nejvíc) prostě neumí „švejkovat“. Něco slibovat a současně věci nechat být není v jejich národní povaze. Viděli jsme to opakovaně ve XX. století, vidíme to znovu.

Uvědomme si, že evropští mocní vidí v prostých lidech (což je tak 70 procent populace) loosery, burany a nepřátele. Bojí se jich, nenávidí je.

Viděli jsme i uklidňování se obětí, že „to nebude tak horké“.

Horké to bylo – třeba v Drážďanech. Někdy to naopak bylo chladivé – třeba u Stalingradu. A někdy nesnesitelně dusivé.

Petr Hampl:

Můj komentář k tomu je, že pokud by se celý systém rozpadl dříve, než výměna obyvatel pokročí i u nás, byla by to nejméně špatná varianta dalšího vývoje. Otázka ovšem zní, co by mohlo následovat.

• Katastrofická varianta: celé oblasti utopené v děsivé bídě, chaos, a do toho katarské a saudské peníze schopné si koupit úplně cokoliv.
• Pozitivní varianta: Rychlé změny a úplně nový systém – uzavřené státy, v ekonomice kombinace národoveckého socialismu a volného trhu pro malé (nezapomínejme, že klasický volnotržní kapitalismus je v tuto chvíli příliš kompromitován, než aby pokusy o jeho obnovení mohly být brány vážně.