Glosy za březen 2024

O politické hypochondrii (31. 3. 2024)

Tak nám odhalili ruskou špionážní síť. Myslíte, že šlo o to, že Rusové měli informátory v nejvyšších kruzích? Nebo že vydírali průmyslové špičky? Nebo podstrčili špionku do postele náčelníka generálního štábu? (nebo spíš transgenderovou bytost podle současných trendů) Nebo nějaké únosy?

Kdepak! Šlo to, že ruští agenti provozovali internetový portál, kde byly závadné informace a který si četli jen oni sami. Myslím, že znám český opoziční internet docela slušně a o webu Voice of Europe jsem v životě neslyšel. To si mohli ruští špióni založit účet na Seznam Médium nebo na Litterate. Tam by měli nesrovnatelně větší dosah.

Curtis Yarvin píše o „politické hypochondrii.“ A já si říkám, jestli si z nás náhodou nedělají legraci.

O zbrojovkách (30. 3. 2024)

I kdyby americký kongres nakonec schválil dalších 60 miliard dolarů na válku proti Rusku, hlavní škoda už se stala. Všichni výrobci zbraní dostali jednoznačnou zprávu, že investovat do rozšíření výrobních kapacit je extrémně riskantní. To dáte miliardy a miliardy na nové budovy, strojní vybavení a všechno možné (nezapomínejme, že v době Green Dealu jsou ceny řádově vyšší než dříve) a pak budete každých pár měsíců trnout, jestli se dodávky nezastaví, protože v rámci politických her se něco neschválí.

Hlavním problémem západu přitom není nedostatek peněz, ale nedostatek výrobních kapacit.

Ještě k moskevskému vraždění (30. 3. 2024)

Seymoura Hershe tu cituji poměrně často. Rozhodně ho nelze podezírat, že by přikrýval průšvihy americké vlády. Naopak! Je to jeden z posledních veteránů z doby, kdy žurnalistika nebyla jen tupou provládní propagandou, ale pokládalo se za správné, že odhaluje a kritizuje vládní přestoupení.

Je tedy možné brát vážně, když tentokrát tvrdí, že americké tajné služby předaly ruským informaci o chystaném útoku Islámského státu. Což nijak nevylučuje, že jiné západní tajné služby to pomohly připravit. Že se předaná informace v tajné službě ztratila, to není nijak výjimečné. Stává se to Američanům, stává se to Izraelcům a bylo by divné, kdyby se to nikdy nestalo Rusům. Můžeme jen spekulovat, jaký díl v tom kdy hraje byrokratická neschopnost a kdy se tam projevuje i zlý úmysl.

Je ovšem nicméně taky jasné, že by Islámský stát nemohl takovou akci provést, kdyby neměl aspoň určitou podporu muslimské komunity v Rusku. Což je to hlavní zjištění. I když máte pocit, že  muslimové ve vaší zemi jsou na vaší straně, vždycky pro ně budete jen nevěřící podčlověk a oni budou čekat na příležitost. V Evropě, v USA, v Rusku, v Číně i kdekoliv jinde.

O vysokoškolském studiu (29. 3. 2024)

Další univerzita ruší diplomové práce, protože příliš mnoho studentů si je nechávalo psát umělou inteligencí. Co to znamená? Především to znamená, že ty práce musely být neuvěřitelně slabé. Že jako bakalářská práce bylo uznáno každé seskupení frází, které mělo určitý počet znaků.

Protože kdyby byla po studentech vyžadována nějaké analýza nebo záchvěv originálního myšlení, tak by to rozhodně nezvládl GPT-chat, tedy ta umělá inteligence, která je normálním lidem k dispozici za rozumné peníze.

Umělá inteligence automatizuje přiblblé mechanické činnosti. Když na nějaké vysoké škola přistupovali k diplomovým pracím tak, že je to přiblblá mechanická činnost, tak to může být nahrazeno umělou inteligencí. To je celé. Je zajímavé, že mezi prvními se to týká Vysoké školy ekonomické.

Od národního státu k území nikoho (29. 3. 2024)

Z rozhovoru pro parlamentky:

“Vláda Petra Fialy podniká systematické kroky k tomu, aby tu vznikl tzv. failed state. Tedy území, kam si kdokoliv může přijet pro suroviny, na lov otroků nebo pro jakékoliv jiné zdroje. Kde neplatí žádné zákony a kde místní lidé žijí v neustálém strachu a bídě. Kde neexistuje školství ani zdravotnictví, kde se z bezpečnostních orgánů staly zkorumpované bandy a tak dále.

Neříkám, že je to naše situace. Spousta oblastí života ještě funguje setrvačností docela dobře. Ale pohybujeme se směrem k failed state. A nutno přiznat, že vláda Petra Fialy má k těm krokům silný a jednoznačný mandát. Její strana vyhrála studenou občanskou válku, drží nyní všechny trumfy a nemá žádný důvod dělat kompromisy.

Její příznivci věří, že když úplně zničí vlastní zemi, nebude to vlastně vadit, protože na ně čekají s otevřenou náručí v nejrůznějších celoevropských a globálních centrálách. Jenže ve chvíli, kdy už tu nebude co drancovat, skončí obdivné články a poklepávání po ramenou, a pro špinavé slovanské podlidi z jakési „p*dele“ ve střední Evropě bude zase jen pohrdání.”

Celý rozhovor je k přečtení zde.

O muslimské smířlivosti (28. 3. 2024)

Trestná výprava do Gazy přinesla pozoruhodnou změnu názorů tamního obyvatelstva. Zatímco před pár měsíci drtivá většina z nich viděla jako jediné řešení vztahů s Izraelem vybití Židů, teď najednou zjišťují, že by mír nebyl tak úplně špatný. Dvě třetiny z nich by byly ochotny přistoupit na existenci dvou států – přinejmenším dočasně.

Palestinci na západním břehu Jordánu, kde se nebojuje, ti mají pořád jasno. Vyhladit Židy bez kompromisu.

Všimněte si, že obhájci džihádu celou dobu tvrdí, že arabští muslimové jsou tak agresivní, protože je proti nim vedena válka. A ono je to přesně naopak.

Kennedyho morálka (28. 3. 2024)

Americké rozdělení se rýsuje dál jasněji. Zatímco nevlastní dcera vicepremiérky Harrisové shání peníze pro Hamás, univerzity a velká média jsou jednoznačně propalestinská a podpora vrahů z Hamásu zazněla i při předávání Oskarů, Donald Trump je nadále jasně proizraelský. A vlastně všichni nekonspirační konzervativci. Naprosto jasně se na podporu Izraele vyslovil i Robert Kennedy mladší. Pro mne překvapivě, protože právě jeho hodně podporovali konspiratici, neonacisti a antisemité. Ale asi to pokládal za tak významný morální postoj, že nemohl jinak.

Obecně nepokládám za šťastné, že se z toho stal morální postoj. Morální postoj mohl říkat, že chceme zastavit zabíjení, osvobodit rukojmí a aspoň trochu stabilní mír. Pak mohla probíhat racionální diskuze, jak takové cíle nejsnáze naplnit. Ale to bych asi chtěl moc.

O černoších a Číňanech (27. 3. 2024)

K životu na Západě patří, že v univerzitním prostředí mají výrazně méně svobody, než na co jsme byli zvyklí z husákovského režimu. Dlouhé seznamy nepohodlných témat a kdo je dostane byť i jen do podezření, že by jeho řečí mohlo být míněno něco neuctivého k černochům, Portorikáncům, homosexuálům, transkám a dalším, v podstatě končí. A samozřejmě nedotknutelnost islámu. To už ale moji čtenáři vědí.

Novinkou ale je, že ve Velké Británii přibývá případů, kdy jsou univerzitní učitelé šikanováni za urážku Čínské komunistické strany. To šikanování provozují ty stejné komise se stejným zápalem jako prosazování LGBTx hodnot. Čínští studenti a stipendia Konfuciova institutu jsou totiž pro univerzity významným zdrojem peněz. A Číňani se v Británii chovají dost rázně. To stačí.

Lidé, jejichž mentalita je připravena plazit se před každým, kdo má moc (nebo tak aspoň působí) se ochotně hrbí i před zástupci čínského císaře. Což má dvě strany. Když Číňani vidí, jak  evropští aristokratičtí ubožáci dychtivě „přijímají signály“ a jak jsou dychtiví se podřizovat, prostě toho využívají.

O  sektářské mentalitě (27. 3. 2024)

Před pár dny jsem tu pochválil ANO, podpořil jejich posun k tomu, co lidi zajímá normální lidi. Chceme si zachovat slušnou životní úroveň, nechceme se nechat zatáhnout do války a chceme ochranu před migrací. Tedy přesný opak pětikoalice, která podporuje masovou migraci z Afriky a muslimských zemí, snaží se nás zapojit do války a snižovat životní úroveň.

Že ANO ty rozumné požadavky otevřeně podporuje, je skvělé i proto, že se tím z toho stal mainstream. Teď to může hlásat a požadovat každý.

Když jsem ANO pochválil, přišlo i dost negativních reakcí. Nicméně kupodivu ne od příznivců pětikoalice, nýbrž od aktivistů SPD. Jako by pro ně přestala být na prvním místě budoucnost národa a místo toho se zaměřují na sektářské spory o to, kdo je dost pravověrný. Kdyby měli sami šanci na 30%, dávalo by to smysl. Ale takhle je čistě negativní. Kdyby raději ukáznili Petra Macha, který z pozice prominentního politika SPD požaduje zastavení podpory českým zemědělcům a neomezený prostor pro řádění nadnárodních korporací.

O novém nacionalismu (26. 3. 2024)

Anticivilizační levice už před lety zlikvidovala dělnické strany (tzv. starou levici). Aktivisté ovládli aparáty a použili hlasy – a často i finanční příspěvky –  příznivců těch stran na prosazení agendy přímo namířené proti nim. Na zničení dělnického životního stylu, zničení dělnických rodin, hodnot, tradic…až k zavedení nezikoskovkářského dohledu nad rodinami, jestli své děti dostatečně povzbuzují ke změnám pohlaví (to není přehnané, nový kalifornský zákon umožňuje odebrat děti, pokud rodiče nejsou dost vstřícní).

Normální pracující tedy přestali ty strany podporovat a většina z nich zanikla. Ve většině evropských zemí zmizely socialistické strany, u nás zbankrotovala ČSSD.

Obávám se, že v další fázi se děje totéž s nacionalistickými hnutími. V Katalánsku a Skotsku máme příklady, kdy původní lidová hnutí za nezávislost (solidarita založená na společné kultuře a dějinách) byla ovládnuta anticivilizačními aktivisty a propagují multikulti, podporu globální moci a likvidaci všeho místního a národního.

Kupodivu k tomu nedošlo na Ukrajině. Tamní nacionalismus je agresivní, násilný, antisemitský a velmi často neonacistický. Západoevropští aktivisté na začátku počítali s duhovým ukrajinským nacionalismem, ale to se tedy přepočítali.

Dost možná, že jsme i v českém prostředí na prahu formování takového hnutí, které bude používat lidové a národní symboly a přitom bude ostře protinárodní.

O podvodech ve vědě (26. 3. 2024)

Marian Kechlibar před pár dny napsal hezký článek o několika podvodech, které byly v poslední době odhaleny ve výzkumu v různých oborech. Část z toho jsou speciální záležitosti jako transgender nebo klimatická změna. Tam se data zpravidla neověřují a politicky korektní tvrzení nezpochybňují. To je obrovský rozdíl mezi politicky preferovanými tématy a korporátními produkty, do kterých si může kopnout každý – navzdory lidovým představám a fámám. Druhá věc je, že ti nejtvrdší kritici pak zpravidla dostávají zajímavé nabídky od těch korporací, aby dali pokoj. Jenomže to povzbuzuje další a další. Nicméně to teď není naším tématem.

Na podvody ve vědě se dá dívat ze dvou stran. Skeptická strana zdůrazňuje, že k podvodům došlo (Vidíte! Celé je to podvod!) Optimistická strana naopak zdůrazňuje, že byly odhaleny, a že to zvládla malá nezávislá skupina. Prostě přepočítala publikované výsledky, našla chybu a mocné instituce se musely sklonit. Spousta podvodů a chyb je zcela jistě ještě neodhalena. Ale na mnohé z nich ještě dojde a každý nepoctivý vědec nese riziko, před kterým ho nemůže nikdo ochránit.

To je právě to, co dělá vědu tak silnou. Že každý kluk, co věnuje dost času studiu, může koukat pod prsty profesorům. Což je něco jiného než fantastická vyprávění o spiknutích, tajných dokumentech, utajování pokusů, tajných plánech, kde prostě musíte věřit. Rozdíl je v pracovitosti. Jestli někdo dokáže dát spoustu hodin rýpání se v detailech, učit se nudné postupy atd. Rozdíl mezi elitou a davem.

O prestiži a politice (25. 3. 2024)

Americký psycholog James March dospěl k tomu, že existují dva druhy rozhodování. Někdy zvažujeme pro a proti, výnosy a náklady (třeba i velmi zrychleně nebo podvědomě). Jindy je ale rozhodování založeno na identitě. To vychází ze tří otázek:

• Jaká je situace?
• Kdo jsem já?
• Co takový člověk dělá typicky v takové situaci?

Vysvětluje to, proč někteří lidé tak často jednají proti svým zájmům. Proč třeba podporují politické programy, které jsou pro ně zoufale nevýhodné.

Je tu něco, na co lidé jako já zoufale doplácejí. Jenže já si chci připadat jako příslušník globální elity. Nemám jejich peníze a jejich moc, ale mohu aspoň napodobit jejich manýry a převzít jejich názory. No a příslušníci globální elity volí Piráty nebo TOP09. Není co řešit.

Jenže ona to nejspíš nebude jen otázka voleb, ale i řady dalších rozhodnutí, které přijímáme, včetně nákupů, bydlení, atd.

Nicméně vede k to úvaze, že jedním z klíčů k politické změně je před-politická práce – vytvoření něčeho tak důstojného a prestižního, aby to lidé mohli podporovat a přesto si připadat vznešeně. Klub úctyhodných univerzitních učitelů podporujících SPD nebo KSČM. Vzory úspěšných lidí, kteří perfektně zvládají svůj život, jejich znalosti budí úctu a podporují nacionalistické programy. Nebo lidé, ze kterých vyzařuje životní spokojenost. Nebo něco podobného pro ANO. To není otázka volebních kampaní, to je otázka dlouhodobé práce. Nepoužijete k tomu lidi, co se chtějí dostat rychle nahoru, ale spíš lidi, pro které je prestiž podstatnější než peníze.

A chce to taky filtr. Držíme úroveň, takže určití lidé prostě nemohou veřejně vystupovat jako představitelé určitých směrů. Aspoň dokud nedořeší určité osobní problémy, nedoplní znalosti atd.

Znovu o umělé inteligenci (25. 3. 2024)

Někoho na ministerstvu školství napadlo, že by měli něco dělat s tím, že se teď umělá inteligence objevuje i ve školách. Tak zadali umělé inteligenci, aby k tomu něco napsala. Ten hloupý počítačový program seskládal pár nic neříkajících frází a úředníci to rozeslali. Nedělám si legraci. Níže uvádím ten leták.

Potom existuje ještě druhá možnost. Že to vyplodili sami úředníci. Pak by to bylo svědectví o tupých a naprosto vymytých mozcích. Ne v politickém či ideovém smyslu, ale v tom smyslu, že nejsou schopni pochopit ani ty nejzákladnější problémy, natož s nimi něco dělat. Pak je nahrazení takového úřadu elektronickým generátorem náhodných frází na místě.

A není to zdaleka takové neštěstí, jako když generátory náhodných frází vedou války a posílají statisíce lidí na smrt.

O plánování budoucnosti (24. 3. 2024)

Doktor Hejlek v rozhovoru (kde, dle mého soudu, řekl spoustu velmi moudrých věcí):

“Čas včetně času historického je nekompromisní. V dějinách je zřetelně vidět, že každý pokus o návrat k základům za účelem nápravy nebo naopak upevnění stávajícího stavu nekončí podle představ lidských projektantů. Podívejme se na reformaci v 16. století. Původně šlo o úsilí reformátorů navrátit křesťanskou církev do původního stavu církve prvotní. Místo toho vznikla zcela nová větev křesťanství a křesťanské kultury. Národní obrození také neznamenalo návrat k předbělohorskému stavu jak to tehdy mnozí chápali.

Nelze očekávat, že se lidé vzdají pokusů o návraty, ale nakonec z nich stejně vzejde něco nového, co nejenže nezamýšleli, ale často si to nemohli ani představit. Budoucnost nejde naplánovat, lze ji jen tušit, jak napsal Schelling.”

Hampl k tomu dodává, že naše situace je zvláštní tím, že ti, kdo jsou nepřesně nazýváni progresivisty nebo neomarxisty (a kdo v České republice tvoří vládnoucí vrstvu), se už ani nepokouší budoucnost plánovat. Prosazují změny společenských institucí, ale neptají se, k čemu to povede v horizontu deseti let. Horují pro eskalaci válečných akcí, ale neptají se, jaká situace bude na bojišti za pár měsíců. Zvou k nám miliony migrantů, ale neptají se, co to bude znamenat za generaci. Nemají dobré ani špatné plány. Nemají ani žádné představy. Zfanatizovaný dav nedokáže myslet na budoucnost. Vidí jen přítomný okamžik.

Hampl a Budil na Arktosu (23.3. 2024)

Prestižní britský web Arktos mi otiskl další text, i když tentokrát vlastně nebyl můj. Přeložil jsem do angličtiny článek Ivo Budila, ve kterém ukazuje, že ta ideologie, která je tak často nazývána neomarxismem, ve skutečnosti nestojí na myšlenkách Karla Marxe, nýbrž na myšlenkách Malthusových. Nebo z jiné strany, že v tom nejde o osvobození jedince, nýbrž o potlačení nižších tříd.

 

O nestálosti lidské povahy (23. 3. 2024)

Lidská povaha se během života vyvíjí a mění. Ustálí se až po padesátce. Že je někdo ve čtyřiceti povahově výrazně jiný než byl ve dvaceti, to není divné, je to normální.

Takový je závěr skupiny psychologů z Penn University, ovšem podporovaný zjištěními mnoha dalších psychologů z jiných pracovišť. Rodící se nový konsensus.

To zjištění má taky nějaké politické důsledky. Například to rozbíjí iluzi, že co se do lidí nacpe v dospívání, takové názory budou zastávat celý život. Ve skutečnosti bude většina z nich ty názory zastávat v 25, nikdo ale neví, jak to bude ve čtyřiceti. Budou se měnit povahové rysy a budou se měnit i názory.

Za druhé. Pokud jde o politický vliv a o to, s jakou věkovou skupinou nejvíc pracovat, jsou to čtyřicátníci. Ti jsou ve věku, kdy se povahy ustalují a spousta z nich už má i nějaké životní zkušenosti. A budou ve veřejném životě aktivní dalších třicet let, možná déle.

O urozených debilech (22. 3. 2024)

Vysvětlení pro ty, kdo nestihli absolvovat celou základní školu. Parlament nebo jiné těleso může hlasovat o politickém postoji. Může třeba odhlasovat, že boj proti Rusku bude od nynějška absolutní národní prioritou. Nebo může změnit zákony tak, aby všichni důchodci byli nasazeni na východní frontě. Neříkám, že by to bylo rozumné, ale je možné přijmout takové politické rozhodnutí.

Oproti tomu parlament nemůže rozhodnout o tom, jak vysoká je Sněžka, jaký je vztah mezi napětím a proudem ve vodiči nebo kdy se narodil Vladimír Putin. O takových věcech se nerozhoduje, ty se zkoumají nebo zjišťují.

Jestli Rusko je nebo není bezpečnostní hrozbou je právě typickou otázkou, kdy odpověď musí být zjišťována. Parlament, který o takové věci hlasuje, je mentálně na úrovni Trautenberka ze starého dětského seriálu. Což nás vlastně nemusí překvapovat.

Proč píšu knihy (22. 3. 2024)

„Na všech Hamplových knížkách o sebedestrukci Západu (o níž se já snažím podávat zprávy už tři desetiletí) jsem si i přes některé rozdíly pohledu vždy ze všeho nejvíc cenil jeho úpěnlivé snahy o objevení a pochopení kořenů a příčin civilizační krize, kterou konečně začíná vnímat i početná část české společnosti,“ píše Benjamin Kuras v recenzi knihy Střízlivění.

Vážím si toho a myslím, že Ben přesně zachytil to podstatné. Nesnažím se být „hlasem lidu“ a nesnažím se ani vyjádřit pocity, které lidé cítí. Jsou tu jiní, kteří to dělají tak dobře, že k tomu nemám co doplnit. Třeba Ladik Větvička nebo Vidlák. Já se snažím věci analyzovat, protože pokud se to jednou bude někdo snažit napravit, bude potřebovat detailnější pochopení (podobně bez znalosti přesné funkce jednotlivých součástek budete jen velmi obtížně opravovat motor – tuhle metaforu vyslovil před 80 lety Joseph Schumpeter). Proto jsou mé knihy celkem věcné. Ben Kurase píše, že tlumím emoce. Ano, opravdu se o to snažím. Když mám chuť někoho urazit, jdu na twitter, prostoru v knihách je na to škoda.

O zlovolných statisticích (21. 3. 2024)

Je velmi těžké dokázat, že je něco pravda, pokud nemáte kupu důvěryhodných svědků. Je ale poměrně snadné poznat, že si data někdo vymyslel či upravil. Pozná se to tak, že se statistik podívá, jak jsou ohlašované údaje rozděleny, spočítá z toho nějaké ukazatele a zkontroluje, jestli ty ukazatele nejsou úplně nesmyslné. Proto dokážou výzkumné agentury poznat, kdy tazatel neobejde respondenty a odpovědi si vymyslí.

Tak se nějací statistici podívali na počty mrtvých v Gaze udávaných Hamásem. Počty údajných mrtvých, počty zraněných, jak to souvisí s intenzitou bojů, a také třeba počty údajně mrtvých dětí a počty údajně mrtvých matek. A hle, ono to nesedí! Což asi není překvapující. Jen člověk hrozně hloupý nebo naprosto zfanatizovaný mohl brát údaje Hamásu vážně. A ani zveřejnění té zprávy nic nezmění. Kdo si chce užívat fantazií o zlovolném židovském spiknutí, toho to nepřesvědčí.

Není to jen otázka trestné výpravy v Gaze, ale taky třeba absurdních počtů zabitých Rusů udávaných ukrajinskou propagandou. Nebo počty odevzdaných hlasů pro Bidena ve státě Massachusetts. Skoro to vypadá, že bude zapotřebí zakázat statistiku jakožto dezinformační disciplínu.

O konečném řešení mužské homosexuality (20. 3. 2024)

Už jsem tu párkrát jsem citoval různé zahraniční texty o tom, že v hodně progresivistických kruzích jsou lesbičky pro tlakem, aby navazovaly sexuální vztahy s muži, kteří se cítí ženami a dokonce, aby braly do úst jejich penisy, protože to je součást lesbického sexu. Když to odmítají, jsou označovány za bigotní a zpátečnické. A když to odmítají veřejně, jsou vylučovány z různých sdružení, vyhazovány z konferencí atd.

Teď se začínají objevovat jiné stížnosti. Tentokrát od homosexuálních mužů. A sice, že když se ukáže, že je někdo na kluky (nebo si není jistý), je mu stanovena diagnóza „žena v mužském těle“ a je kastrován. Homosexuál Andrew Doyle na Unherd cituje jakéhosi chirurga z kastrační kliniky, že problém homosexuality bude brzy vyřešen. Všichni budou přešiti na ženy.

Je těžké s nimi mít soucit. Ti lidé rozpoutali kampaň a přivodili stav, kdy sexualita a intimita už nemá být soukromou záležitostí dospělých lidí. Už to nemá být tak, že co si ti lidé v soukromí dopřávají, to je problém jejich a nikoho jiného. Udělali z toho politickou záležitost, vnesli na scénu šikanování a politickou korektnost… a ono se to nějak zvrhlo. Skoro by se chtělo říct „dobře jim tak“, protože ani v téhle chvíli neřeší, jak to celé odpolitizovat, ale píšou angažované články.

O munici pro Ukrajinu (20. 3. 2024)

Tak těch dělostřeleckých nábojů pro Ukrajinu, co obstarala česká vláda, není milion, ale zatím 300 tisíc. Může to znít jako gigantické číslo, ale při 20 tisících nábojů vystřelených denně (což je pořád méně, než střílí Rusové) to stačí na 15 dnů války. A co potom? Máme nasmlouvanou vesmírnou flotilu, která zaútočí na Rusko? Nebo dojdou náboje Rusům? Nebo vybuchne Moskva? Protože jestli žádný takový plán nemáme, pak jsme jenom prodloužili umírání, způsobili smrt dalších desítek tisíc Ukrajinců, pro pár novinových článků.

Mimochodem, je svým způsobem fascinující, že se mezi desítkami politiků, komentátorů a expertů nenašel ani jediný, kterého by napadlo vydělit celkový počet granátů denní spotřebou. A to jsme se kdysi smáli sovětským inženýrům.

O neviditelné psychologii (19. 3. 2024)

Jsme zvyklí, že některé události tisk zcenzuruje, takže dokonce i o tom, co píše americký oficiální mainstream, se dozvídáme jen omezeně. Automaticky předpokládáme, že je za tím zlovůle nebo politická manipulace. Ale možná je za tím často jen neschopnost, omezenost nebo přirozená tendence našeho mozku ignorovat to, co nezapadá do určitého obrazu světa. V tomto případě tendence mozků redaktorů.

S Ondřejeme Brožem jsme před pár dny mluvili o seligmanovské psychologii. Martin Seligman a jeho spolupracovníci přinesli minimálně stejně průlomovou změnu jako kdysi Sigmung Freud. Svůj přístup začali aplikovat už před desítkami let a Martin Seligman byl dokonce zvolen předsedou americké psychologické asociace. Dnes jsou v tom oboru (tzv. „pozitivní psychologie“) desítky nebo stovky autorů, ti vyprodukovali tisíce prací, jejich cvičení si dělají miliony lidí.

A přitom se o tom téměř nedozvíte. Já sám jsem se o tom dozvěděl náhodou. Četl jsem chytrou knihu, v té byla zmínka o jiném autorovi, tak jsem si sehnal knihu od toho jiného autora, tam byla zmínka o někom dalším… a na konci řetězu Martin Seligman. Možná se to učí na nějaké fakultě jako doplňkový předmět, ale jinak se o tom nemluví, nejsou o tom podcasty, zavedení psychologové to nezmiňují, nepíšou se o tom články do časopisů.

Seligmanovský přístup je pro někoho nudný. Jednoduchá mechanická vysvětlení a testování podle stejných metodik jako léky (včetně toho, že jedni dělají určité mentální cvičení a druzí placebo mentální cvičení). Nemůžete tam čekat žádný hluboký zážitek, žádný životní přelom, žádné „skutečné sebepochopení“. Prostě se člověk dostane do toho rytmu, kdy na sobě pracuje, a postupně se trochu zlepšuje.

O připomínce starých dobrých časů (19. 3. 2024)

O národní kontinuitě (18. 3. 2024)

Na e-shop jsem doplnil důkladný národopisný rozbor života na českém venkově v první polovině 20. století z pera Zdeňka Justoně. Vedle obrovské spousta faktů knihy (jedná se o dva díly) obsahují i řadu zajímavých myšlenek. Třeba tu, že protože české národní obrození mělo určitý plebejský ethos (úctu k prostému pracujícímu lidu), komunisté na něj dokázali naprosto přirozeně navázat a chápat Gottwalda jako Masarykova dědice. Bylo by to šlo ještě lépe, kdyby členem Gottwaldovy vlády zůstal i mladý Masaryk, ale jeho smrt už nikdo neobjasní. Můžeme se dohadovat, že logickým pachatelem vraždy mohla být britská tajná služba, ale nikdy to nebudeme vědět jistě. Tak nebo onak, komunistům ta figura umožnila převzít celé národní obrození a plynule rozvíjet český nacionalismus. Můžeme tedy mluvit o myšlenkové tradici od konce 18. století až do 90. let. Až teprve tam došlo k tvrdému přerušení myšlenkové linie a k pokusu zničit české dějiny i celé předchozí české myšlení.

O mocenské změně (18. 3. 2024)

V několika přednáškách upozornil, že prosazení potřebné politické změny představuje něco nesmírně obtížného, protože i kdyby se opozici podařilo dosáhnout grandiózního volebního vítězství (což je velmi nepravděpodobné), lze tímto způsobem zasáhnout jen menší část vládnoucí oligarchie (nové aristokracie). Opozice může ovládnout parlament, ale řada institucí zůstane nedotčená – ústavní soud, velká média, banky, místní pobočky nadnárodních neziskovek, státní byrokracie atd. – s touhle převahou neuděláte nic.

Curtis Yarvin publikoval před pár dny článek, který se zabývá přesně tímhle problémem a nabízí řešení. Podle něj – pokud to opozice myslí se změnami vážně – je třeba v prvních hodinách po volebním vítězství vystavit zcela novou mocenskou strukturu. Ignorovat dosavadní předpisy, nepokoušet se reformovat instituce, nezdržovat se personálními změnami. Prostě bleskově postavit „zcela nové mechanismy velení, řízení a signalizace v celé struktuře státního uspořádání.“ Na svých místech zůstanou řadoví politicisté (ti stejně budou sympatizovat spíš s populistickou mocí než s dosavadní oligarchií), řadoví učitelé, třeba i řadoví redaktoři… ale zcela musí být nahrazen aparát nad nimi. Pokud tomu bude něco stát v cestě, tak to prostě zabavit. Curtis Yarvin navrhuje znárodnit všechny velké investiční fondy v USA včetně Blackrocku.

Můj odhad je, že v současné době není možné něco takového zorganizovat a připravit. Není možné sehnat dost lidí, aniž by se ti lidé stali terčem tvrdých represí ještě za starého režimu. Možná snad v afrických státech, kde je struktura státu jednodušší a páteří nové moci může armáda. Nicméně budování kontraelity směřuje přesně k témuž. Oficiální struktury se utápějí v korupci a neschopnosti, a mezitím více méně spontánně vznikají vztahové sítě, které ignorují oficiální struktury, sledují vlastní zájmy a jednou budou schopny tu oficiální strukturu nahradit. Samozřejmě za předpokladu, že bude splněna spousta dalších podmínek.

O čínském islámu (17. 3. 2024)

V Číně intenzivně pracují na „počínštění islámu“ – tedy na vytvoření takového islámu, který bude slučitelný s čínským pohledem na svět, jejich životním stylem a hodnotami. Jak jasně zaznělo z vedení strany, muslimové se prostě musí přizpůsobit, jiná alternativa není. Může to fungovat? Ještě nikdy v dějinách se to nepodařilo. Byly tu různé formy zdánlivě přizpůsobeného islámu, ale jakmile pominul tlak (třeba byla oslabena centrální vláda), vrátil se islám ke své historické podobě. Proto v Prolomení hradeb a Prolomení hradeb dvojce tvrdím, že islám je gumový. Poměrně snadno se ohne, ale pak se zase vrátí do původního stavu.

Podaří se v Číně vytvořit něco, co bude fungovat? Není to nemožné, protože znalosti lidského mozku jsou dnes někde úplně jinde než před sto lety. Ale riziko je obrovské.

Nicméně všimněte si, že Evropa i Spojené státy na něco takového úplně rezignovaly a bez problémů akceptují starověký islám se vším všudy. V mnoha arabských zemích dnes najdete umírněnější islám než ve Velké Británii, Francii nebo České republice. Macronův pokus o „obranu republikánských hodnot“ skončil dřív, než pořádně začal, a to je celé.

Když jsme se před lety pokoušeli islamizaci české republiky zastavit nebo aspoň zbrzdit, formulovali jsme tehdy tři podmínky, které musí islám splňovat, aby mohl být tolerován v našem prostředí:

Za prvé. Uznává svobodu projevu i ve věcech víry. Jasně říká, že násilí není argument a jasně k tomu vede všechny své věřící.

Za druhé. Uznává práva každého člověka libovolně měnit náboženství a jasně odmítá všechny pokusy šikanovat nebo dokonce zabíjet „odpadlíky“.

Za třetí. Povoluje muslimkám vdávat se za nevěřící muže.

O výhodách umělé inteligence (16. 3. 2024)

Může být konverzace s jiným člověkem nahrazena konverzací s umělou inteligencí? Může přinést stejné emoce? Placené erotické konverzace s umělou inteligencí se už na trhu vyskytují běžně. Nedokážu posoudit jejich kvalitu, je nicméně vysoce pravděpodobné, že pokud to člověku nahrazuje svádění opačného pohlaví, jeho mozku to škodí.

Vedle toho jsou ale oblasti, kde to už dnes pomáhá. Třeba v domovech pro důchodce trpící demencí. Pokud ti lidé nejsou superbohatí, nemůže mít nikdo dost času a trpělivosti, aby trávil celé dny rozhovory s nimi. Jejich údělem je tudíž osamělost. Respektive byla donedávna. Teď se ukazuje, že současná verze umělá inteligence jim naprosto stačí. Problém je vlastně jen v to, že se na mluvící postavičky (roztomilé lachtánky s velikýma očima) nezdravě fixují. Ale proč by to mělo vadit? A riziko, že by centrální server sbíral a zneužíval data o tomto typu pacientů zní spíš jako černý humor než jako hrozba.

Časem budou pečovatelům k dispozici ještě lepší verze umělé inteligence. To může být veliká pomoc ve společnosti, která musí počítat s tím, že dříve či později budou hodně starší lidé tvořit daleko vyšší procento populace už dnes. Částečná robotizace péče by řešila hodně.

Těžké může být nalezení hranice, kde to je ještě prospěšné a kde už škodlivé. Ale tak je to s každou novou technologií.

Dění v Gaze – pohled z druhé strany (16. 3. 2024)

Vždy je dobré umět se podívat z obou stran. Takže i když v konfliktu v Gaze fandím Izraeli (jako by na názoru nějakého Hampla záleželo), zajímám se o argumentaci druhé strany. Máme za sebou pár rozhovorů s českými příznivci Palestiny, a když se s nimi chvíli bavíte, nakonec vykoukne jen obyčejný  primitivní antisemitismus. Když ti lidé slyší slovo „Žid“, prostě vypínají mozky.

Ale nějaká rozumná argumentace snad existovat musí. Tak jsem si se zájmem přečetl dva dokumenty, které by měly být intelektuálně na výši. Prohlášení amerických černošských církví a prohlášení republikánských poslanců arabského původu. V jednom případě dlouhý výklad o utlačování černochů  v Americe a pak kritika amerických agresí vůči Iráku, Lybii a dalším zemím. V druhém případě jen tak kritika agresí. A pak rovnou požadavek, aby se Izrael přestal bránit. Jak to souvisí? Obávám se, že pouze tak, že obojí vyvolává stejné emoce.

A samozřejmě, že všechno, co prohlásí Hamás, je čistá a nezpochybnitelná pravda. A pro příslušníka slovanského národa ještě jedna zajímavost. Podle džihádistů se mezi americké zločiny nepočítá útok proti Srbsku ani nic jiného proti Slovanům. Diskriminace podlidí není diskriminací.

O českém úspěchu na ukrajinském válčišti (15. 3. 2024)

Česká bojová iniciativa je obrovským úspěchem. Za posledních 24 hodin jsem to četl aspoň stokrát. Jen jakýsi Havlíček to zpochybňuje. V čem přesně spočívá ten úspěch? Změnily se poměry na bojišti? Byl postup Rusů zastaven? Umírá méně Ukrajinců? Kdepak, nic z toho, ale velké britské noviny otiskly pochvalný článek. A možná to ještě není všechno. Možná to dokonce odvysílá nějaká televize. S trochou štěstí to může být i CNN. A ani to nemusí být všechno. S trochou štěstí to může dojít až tak daleko, že s s panem premiérem vyfotí Angelina Jolie.

Mentalita rozvinutého globálního kapitalismu, kde ceny akcií nezávisí na kvalitě výrobků, nýbrž na mediálním pokrytí, se přenesla i na vedení války. Hlavně nepolevit! Hlavně, aby se to nepokazilo nějakým nevhodným postem na sociálních sítích. Teď, když vítězství máme na dosah ruky.

O eurokreativitě (14. 3. 2024)

„Evropský parlament přijal na návrh Komise usnesení, že elektromobil není automaticky klimaticky neutrální vůz. Protlačovaným e-autům zazvonil v EU umíráček,“ informuje můj kolega z Jugmannovy národní univerzity Milan Smutný a radostně doufá, že to vrátí do hry spalovací motory. Jaká naivita! Tak prostě bude zakázáno všechno. Stejně jako u domácího topení, kde jsou postupně zakazovány všechny zdroje, až nezbude než drkotat zuby.

To je přece jeden ze základních principů systému, který na Západě převládá. Kreativita zakazovatelů a regulátorů vyhrává nad kreativitou inženýrů. Každý zákaz se nakonec podaří obejít a každý zdroj se nakonec podaří nahradit. Jenže mezitím je přijato deset dalších zákazů.

O volném trhu (14. 3. 2024)

Tak v USA si došlápli na TikTok. Buď to současný majitel do půl roku převede na amerického vlastníka, nebo ta síť bude na řadě míst zablokována. Američané budou schopni se na TikTok i nadále dostat, ale bude to nepohodlné a komplikované, takže většina nejspíš odpadne.

Ne, že bych měl k TikToku nějaké sympatie, ale dobře to ukazuje, jak je to s tím volným trhem. Volný trh neznamená, že tam může vstoupit každý. A volný trh už vůbec neznamená, že mají všichni stejné podmínky. Volný trh znamená, že pár největších korporací vydělává stále víc a že se pravidla flexibilně mění tak, jak to ty korporace potřebují. A taky, že pár liberálních ekonomů píše pohádky o tom, že je to údajně „přirozený stav bez státních zásahů.“

O blízkovýchodním mírovém návrhu (13. 3. 2024)

Podpora Hamásu spojuje nesmírně širokou a zdánlivě nesourodou koalici – od LGBT aktivistů a anticivilizační levice přes rasistické bojůvky, velké neziskovky, velká média, ale i třeba komunistické strany a konspirační alternativa. Samozřejmě jsou v ní zapojeni také ti Židé, kteří jsou součástí finanční či kulturní elity. Česká vláda naivně podpořila Izrael, nicméně rychle pochopila omyl a z celé záležitosti vycouvala.

Návrhy takových „mírotvorců“ vypadají pokaždé stejně. Izrael se přestane bránit a brzy nebudu žádní Židé, kteří by mohli dělat problémy. Jak prosté.

Tento týden se poprvé objevil návrh, který je kritický k Izraeli, ale není v něm obsažen krvelačný antisemitismus. Přišel s ním Seymour Hersh, které zde cituje často, a hlavní body lze shrnout následovně:

• Izrael zastaví vojenské operace
• Hamás vydá rukojmí
• Vedení Hamásu se vzdá
• Izrael je vydá k procesu před mezinárodní soud
• Zbývající bojovníci Hamásu budou odzbrojeni
• Izrael nebude omezovat mezinárodní pomoc

Skončilo by tím utrpení civilistů a zároveň by to neznamenalo židovskou sebevraždu. Podle Hershova odhadu by ovšem izraelské vedení na něco takového nepřistoupilo. Chce zabít všechny bojovníky Hamásu do posledního. A má k tomu velmi pádné strategické důvody (které nedávno vysvětlil Big Serge). Nicméně umožnilo by to ukončit zabíjení. Kdyby mezinárodní tlak na Izrael nepožadoval sebevraždu, nýbrž nějaké takové řešení, možná by uspěl.

O podrazákovi (13. 3. 2024)

Kdyby se vyhlašoval titul Svině desetiletí, měl by naši dekádu jednoznačně vyhranou šéf Dětí země Jan Rovenský. Pracoval pro Andreje Babiše, bral od něj peníze, přitom mu ukradl e-mail a udělal z toho skandál. Bylo by to na místě, kdyby byla odhalen třeba tajný plán na policejní převrat nebo aspoň obrovská rozkrádačka. Jenže tam žádná nepoctivost nebyla. Nic ilegálního ani nic amorálního.  Andrej Babiš požádal podřízené, aby mu z veřejně dostupných zdrojů udělali podklady pro televizní diskuzi. Běžný e-mail, který se stal mediálním tématem jen díky, tomu, že byl ukraden.

Kdyby se Andrej Babiš držel zvyklostí běžných v obchodních vztazích, byl by si na začátku nechal podepsat dohodu o mlčenlivosti a teď by mohl požadovat nějaké statisíce. Nedržel. Nicméně každý další zaměstnavatel, obchodní partner nebo i jen kamarád Jana Rovenského musí počítat s tím, že jej ten aktivista při první příležitosti podrazí.

Zajímavé je, že pan Rovenský se k tomu veřejně hlásí. On nejspíš vůbec netuší, že by lidé mohli být poctiví!

O rozhovoru s Jiřím Hejlkem (12. 3. 2024)

Zase po čase jsem se podílel na velmi dlouhém rozhovoru. Tentokrát s doktorem Hejlkem, kterého pokládám za jednoznačně nejinteligentnější osobnost ze současné generace katolických konzervativců. V podstatě za jediného, který se nespokojí s jednoduchými frázemi (byť jsou ty fráze většinou velmi sympatické) a jde schopen přemýšlet do hloubky. I proto jsem rád, že jsem ho získal pro výuku na Jungmannově národní akademii.

Tentokrát mluvíme hlavně o vztazích mezi civilizačními celky a společně přemýšlíme třeba o tom, do jaké míry se můžeme cítit součástí stejného celku jako třeba křesťanský středověk. Náš společný závěr je, že se fakticky jedná o jinou civilizaci a že náš konzervatismus může jít někam do 18. století. Pokusy inspirovat se staršími dobami jsou nesmyslné. Což ovšem na druhou stranu neznamená, že bychom ty staré doby neměli studovat. Ale zaznívá tam i spousta dalších podnětů.

ROZHOVOR PETRA HAMPLA S JIŘÍM HEJLKEM

O očkovacím teroru (12. 3. 2024)

Zase jsem dostal otázku o „očkovacím teroru“. V první řadě jde o racionální posouzení rizik, ale to nemůžeme od zfanatizovaných lidí čekat. Jejich mozkům připadá i ta největší pitomost racionální.

Ale je to také otázka morálně-ideologická. Očkování je civilizace!!! Nechci se vracet kamsi do temného středověku, kdy každý mikroorganismus mohl kdykoliv způsobit masové umírání. Nechci se vracet do dob hlouposti, pověrčivosti, neustálých náboženských válek, upalování čarodějnic a pogromů na Židy. Do dob života v děsivé bídě a neustálém strachu. Do dob děsivých nerovností a neustálého bezpráví. Do dob bez moderní medicíny, bez ústředního topení a bez plynulého zásobování potravinami. Ano, i v těch dobách byly vykonány heroické činy. Ano, v těch dobách se zrodily myšlenky, na kterých byla později ustavena naše civilizace. Ale to opravdu neznamená, že bychom měli zničit náš svět, který ještě donedávna fungoval skvěle. I proto podporuji vědu a racionalitu, aplikaci vědeckých objevů a samozřejmě taky očkování. Kde je civilizace, tam se očkuje.

NATO na Ukrajině (11. 3. 2024)

Tak pravidelné jednotky NATO už bojují na Ukrajině, informoval polský ministr zahraničí. Jenže na Ukrajině západní strana zoufale prohrává. Debakl následuje debakl. Pokud polský ministr nelže (což je nepravděpodobné, protože stejnou informaci naznačují i jiní), potom ruská armáda drtí vojska NATO. Drtí je nemilosrdně a poráží je rozdílem třídy. Ukrajinské jednotky NATO (které vlastně možná nejsou tak úplně ukrajinské) ztrácí stroje, ztrácí lidi, ztrácí území. Sociální sítě jsou plné záběrů hořících německých a amerických tanků. A NATO už nemá co nasadit. Nemá v zásobě statisíce vojáků ani tisíce tanků ani plné sklady munice. Nemá ani fabriky, které by to dokázaly vyrobit. Nemá ani veřejnost ochotnou podporovat válečné akce. Nemá ani schopnost podporovat letecké síly tak, aby změnily poměr na bojišti.

Eskalace by tedy neznamenala nic jiného, než že začnou bomby dopadat i na Moskvu, Prahu a Berlín. Mnohem víc bomb na Prahu a Berlín než na Moskvu. Vzhledem k poměru sil se začíná rýsovat scénář ruské armády ve Varšavě a Berlíně. Scénář, který nikdo nechtěl a který především nechtějí Rusové. Nicméně přesně k tomu to tlačí česká vláda, polská vláda i některé další evropské vlády.

O pornobídě (11. 3. 2024)

Znáte to. Sledujeme na obrazovce něco naprosto děsivého (třeba nějaký horor), ale zároveň nás to přitahuje a zároveň jsme rádi, že se to neděje právě nám. Darren McGarvey si na Unherd všiml, že tak funguje i pohled na extrémní bídu. Nazývá to „porno o bídě“. Divák se s určitým vzrušením dívá na ty příšerné věci, na vypínání sítí, na lidi vyháněné na ulici, na nucenou prostituci (tedy na takovou, že to tu holku baví, ale na tu hnusnou, kdy nemá jinou možnost a kdy je odporná sama sobě) a na ztrátu důstojnosti. Nebo na statistiky o počtu lidí padající pod hranicí bídy a frontách před potravinovými bankami.

Díváme se na to proto, abychom se ujistili, že jsme lepší lidé. Že nám se to stát nemůže, ale že dokážeme vyvinout působivý soucit. Ne kvůli akci na pomoc těm lidem. Nechci teď řešit, jestli by akce měla být levicová (zlepšení celkových podmínek kolektivní akcí) nebo pravicová (pomoci jim s růstem schopností a motivací. A motivací opravdu to nemyslím to idiotské, že necháte lidi hladovět).

A média tomu samozřejmě jsou naproti. Počty kliků stoupají a o nic jiného nejde.

O strachu z umělé inteligence (10. 3. 2024)

Proč vzbuzuje umělá inteligence takový strach? Protože lidé vůbec netuší, o co jde, a tak dávají průchod své fantazii, a zpravidla vyjde něco mezi terminátorem a Centrálním mozkem lidstva. Nebo něco jako superinteligentní golem. Kdo bude toho golema zapínat a vypínat, ten se zmocní vlády nad celým světem. Jako zápletka fantasy literatury dobré.

Jenže ve skutečnosti jde o počítačový program, který provádí poměrně jednoduché operace a provádí je šílenou rychlostí. Někdy je z toho senzační výsledek (za pár vteřin mi to poradí s programovacím příkazem, který bych jinak sestavoval aspoň půl dne) a jindy vytvoří naprostý nesmysl. Tak jako v jiných oblastech života. Má-li umělá inteligence přinést výhodu, musí ji ovládat někdo, kdo ví, jak ta inteligence funguje a kdo dokáže sám rozlišit geniální myšlenku o blbosti. Jinak je to k ničemu.

Doktor Čábelka (nová posila učitelského týmu Jungmannovy národní akademie) o tom nedávno napsal zajímavý článek, kde ukazuje, jak to dopadá, když podnik nakoupí spoustu umělých inteligencí (každá je založena na jiné sadě operací), ty generují nějaké výsledky, těm výsledkům nikdo pořádně nerozumí, zmatek roste… a nakonec to vede k tomu, že organizace o několika tisících lidí s počítačovými systémy za miliardy nedokáže vyřešit problém zákazníka, na který by jedné vnímavé slečně za přepážkou stačily tři minuty.

Je čas přestat panikařit a začít se učit. Kdo si nějakou umělou inteligenci zkrotí pro sebe, stane se efektivnějším a politicky silnějším, může si lépe organizovat život, ušetřit nějaký čas a žít o kousek šťastněji.

O smíchu (10. 3. 2024)

Před pár dny jsem tu psal o smíchu. Že je spousta věcí, o kterých se dřív mohlo žertovat nesmí. Kdy je vlastně zakázáno smát se? Když je něco posvátné. „Nemylte se, Bohu se nikdo nebude vysmívat,“ píše se v Bibli. Je nepřijatelné smát se božstvům a je nepřijatelné veřejně se vysmívat císaři.

Evropané nakonec dospěli k tomu, že smát se prezidentovi je přijatelné a s náboženstvím je to tak, že se nesmějí věřící, ale ostatní se mohou smát.

Tenhle trend se otáčí. Jednak tím, že postupně přebíráme islámské právo, ale také tím, že vlna iracionality a pověrčivosti působí, že stále větší část světa a života jsou akceptovány jako posvátné. Víc a víc oblastí, názorů, úkonů atd. Jako za starých před-racionálních časů.

O křesťanském středověku (9. 3. 2024)

„Lidé nejenže neznají svatá písma, ale ani netuší, že nějaká svatá písma existují“, cituje historik náboženství Rodney Stark jednoho anglického biskupa ze 14. století. A takových svědectví o prázdných kostelech a naprostém nezájmu o náboženství jsou stovky a stovky. Evropskýý středověk rozhodně nebyl náboženštější dobou než dvacáté století.

Kde se ta iluze o křesťanském středověku vzala? Pravděpodobně ze stejného zdroje, jako fantazie o převládající vícegenerační rodině. V posledních generacích vidíme katolickou církev v menšinovém postavení (ve všech západních zemích) a říkáme si, jak by asi vypadala společnost, kdyby tahle katolická církev byla všemocná a monopolní. Jenže kdyby byla všemocná a monopolní, tak by to byla úplně jiná organizace, chovala by se jinak a ovlivňovala by prostředí úplně jiným způsobem.

Proto je tak důležité vzdělání. Aby byl konzervatismus založen na něčem, co je skutečné a nikoliv jen na fantazijních představách.

Lokajství (9. 3. 2024)

Servilita k politručce,
ať v kabátu nebo v hučce,
ve všední den, v neděli,
republika v prdeli.

(autor: Komunista bez místa)

O mladých a starých (9. 3. 2024)

Mladí lidé si častěji kladou cíle, které souvisí se získáním majetku, postavení nebo jiných výhod. Staří lidé se častěji soustředí na dobrý život, dobré vztahy a podobné záležitosti, zjistila psycholožka Sonja Lyubomirsky.

To neznamená, že jedni jsou hloupí a po zmoudření najdou ty správné hodnoty. My starší a orientovaní spíše na životní pohodu jsme prostě v jiné životní fázi – biologicky i společensky. Ony fantazijní historky, kdy měl někdo na smrtelné posteli litovat, že dal příliš mnoho času práci a příliš málo času vztahů, ty jsou stejně hloupé, jako by někdo ve stáří litoval, že byl někdy mladý.

A taky z toho vyplývá, že větší politická konformita mladých lidí je dána primárně tím, že jsou v jiné životní fázi.

O čínském kapitalismu (8. 3. 2024)

„Kapitalisti sami nám prodají provaz, na kterém je my pověsíme,“ řekl prý Lenin. Jestli je to pravda, pak v Číně nejsou pořádní kapitalisté, protože když vedeme válku proti jejich blízkému spojenci, přestali nám dodávat bavlnu, bez které naše fabriky nevyrobí střelný prach (a bez něj zase dělostřelecké náboje). Zkrátka, zisk není všechno.

Všimněte si, že k tomu nepotřebují žádná velkohubá embarga a žádná politická prohlášení. Věci prostě do Evropy ani do USA nedorazí, a je to.

O slovensko-českých vztazích (8. 3. 2024)

Tak se nám prý hroutí česko-slovenské vztahy. V čem přesně? Jsou zablokovány hraniční přechody? Zastavil se provoz na silnici nebo železnici? Přestali Slováci rozumět češtině a naopak? Ustala výměna zboží nebo finanční transakce? Nečtou už Slováci český tisk a naopak?

Pokud vím, došlo jen k tomu, že parta klaunů, která se v českých zemích těší všeobecnému pohrdání, se nesejde na společném zasedání se slovenskou vládou. Takové neštěstí! Mělo se tam něco dojednat nebo schválit? Samozřejmě, že ne.

Nicméně zabralo to. Veřejná diskuze žije tím dětinským symbolem a pozornosti uniká, že česká vláda usiluje o migrační kvóty, tedy o přísun statisíců, a potenciálně možná milionů, dobrodruhů z muslimského světa. Usiluje o to, aby česká města vypadala jako Paříž, Londýn nebo Brusel. Aby tu vyrostly non-go zóny a aby české ženy nemohly po setmění vyjít na ulici. Aby lidé židovského původu žili ve strachu, kdy do jejich bytu vtrhne nějaký džihádista uřízne jim hlavu. O to jde! Ne o fotky ze společného zasedání.

O MDŽ a smíchu (7. 3. 2024)

„Podívejte, blíží se Mezinárodní den žen. To jste jí dal pěkný dárek!“ Asi znáte ten citát z filmu Marečku, podejte mi pero. Končí tam komediální situace, kde dojde k záměně vzkazů a jakási kolegyně to si to vyloží jako urážlivé ironické pozvání na rande.

Zajímavé na tom je, že všichni věděli, že to je vtip. Režisér, herci i diváci. Dělníci, intelektuálové i členové ústředního výboru komunistické strany.

Zkuste si představit, že by v nějakém dnešním filmu zazněl podobný vtip na téma LGBT. Je to možné? Ano, je. Ale ten film by byl odsouzen do jaké nižší kategorie, nemohl by být promítán na žádném festivalu a žádný zájemce o členství v nové aristokracii by se tomu neodvážil zasmát.

Různé politické a ekonomické systémy dávají prostor různým lidským typům. Roli v tom hraje kombinace formálních a neformálních faktorů, která je nakonec důležitější, než jestli je v ústavě napsáno „svobodný“ nebo „demokratický.“

K čemu jsou politické svobody, když se lidé nemohou normálně svobodně zasmát?

O čtenářských diskuzích (7. 3. 2024)

Snažím se propichovat názorové bubliny, proto věším články i tam, kde převládá publikum zradikalizované různými směry. Už několik týdnů na Litterate a brzy začnu taky na opačném Seznam Médium (jestli mě tam hned nevymažou). Většina ohlasů je samozřejmě nepřátelských až naštvaných, což je v pořádku. Kdyby mi to vadilo, tak bych tam ty texty nevěšel. Ale třeba se nějaká menšina zamyslí. Třeba to povede k nějakému postřehu a zjištění, které jsem já nezaznamenal, a které nás všechny dál posune.

Na čtenářské diskuze tam nereaguji, nicméně vypíchnu zajímavý dotaz paní Kunštekové. Proč píšete pro lidi, kterými pohrdáte? Měla tím na mysli, že se neúčastním tamní diskuze. Skutečně, proč se neúčastním? Aby byla diskuze pod článkem smysluplná, musí být splněny tři požadavky:

Za prvé. Aby si ten člověk článek vůbec přečetl. Pokud čtenář reaguje jen na jednotlivé klíčové slovo (např. Putin, očkování, Žid), nemá diskuze smysl.

Za druhé. Aby diskutující reagoval na argumentaci v článku, případně přinesl jinou. Aby ta argumentace splňovala základní zásady racionálního myšlení. Většina totiž vyjadřuje souhlasné nebo nesouhlasné emoce. To mi může být sympatické nebo nesympatické, ale nepotřebuju na to reagovat.

Za třetí. Aby to bylo k věci. Občas se totiž objeví zajímavé a inteligentní příspěvky, které ovšem vůbec nejsou k věci. Debata by se rozběhla nekonečně daleko.

Možná jsou to přehnané požadavky. Ale říkám si, že pokud chce někdo slyšet, že za všechno může Putin, Gates nebo Židi, má dostatečný výběr jiných autorů a diskutérů.

O Viktorii Nulandové (6. 3. 2024)

Victoria Nulandová, válečný zločinec s odpovědností za statisíce mrtvých a také hlavní architektka válečného tažení proti Rusku, včera skončila ve funkci. Nejpravděpodobnější vysvětlení je takové, že poté, co se ukrajinské jednotky NATO fakticky zhroutily a Západ už nemá vycvičené lidi, zbraně ani munici, aby mohl pokračovat v dobyvačné válce, přicházejí v Americe ke slovu rozumnější lidé. Připomínám, že Pentagon byl proti pokračování války už delší dobu a že jeho hlavní konzultační partner RAND Corporation požadoval okamžité zahájení mírových jednání už v prosinci 2022.

Snad jsme se tak o kousek přiblížili stavu, kdy se budou nadále vyrábět úžasná videa, jak drtíme polonahé zbabělé Rusy a naše mediální elity se budou nad nimi ukájet, ale na Ukrajině nemusí zbytečně umírat další lidé.

O obětech válek (6. 3. 2024)

Co spojuje izraelskou trestnou výpravu proti Hamásu a ruské tažení na Ukrajině? Neuvěřitelně nízký počet civilních obětí – v porovnání se všemi předchozími konflikty v dějinách. V Gaze připadají na každé čtyři mrtvé bojovníky (na obou stranách) tři civilisté. Proto taky vidíme záběry zničených budov, ale nevidíme záběry mrtvých dětí. Džihádistická propaganda samozřejmě mluví o desetitisících nebo statisících civilních obětí, ale tomu může věřit jenom někdo vyloženě slabomyslný. A na Ukrajině je tomu tak, že každá dětská oběť bombardování vydá na samostatný novinový článek.

I tak je strašné a zbytečné, a připadá nám to nesnesitelné, ale v celých dosavadních dějinách to bylo mnohem horší.

O opotřebovávací válce (5. 3. 2024)

Big Serge publikoval další dlouhý analytický článek plný zajímavých postřehů, nicméně to nejdůležitější je asi následující. V opotřebovací válce nerozhoduje, kdo má větší ztráty. Rozhoduje, kdo je schopen ztráty nahrazovat. Rusku na Ukrajině ztrácí nějaké lidi i nějakou techniku, ale je schopno dodávat obojího víc, než o co přichází. Jeho síla tedy roste. NATO taky ztrácí, ale není schopno doplňovat. Jeho síla tedy klesá. Rozdíl se zvyšuje. A když se zvyšuje rozdíl v síle, rostou i ztráty toho slabšího. A když rostou ztráty toho slabšího (který není schopen nahrazovat), zvyšuje se rozdíl v síle… a tak pořád dokola.

Je to vidět i na bojišti. I když ukrajinské jednotky NATO hájily pevnost Avdějevku jako absolutní prioritu se vším, co měly, udržely ji necelý týden. Srovnejte to s několikaměsíčními bitvami o jiná města. A ten rozdíl se bude zvyšovat.

Normálně myslící člověk by řekl, že je nejvyšší čas žádat o mír a vyjednat aspoň trochu slušné podmínky, než se to zhroutí úplně. Nicméně vidíme opak. Záplavu arogantních frází, odhodlání pokračovat v drtivém prohrávání a nesplnitelné sliby o podpoře naší strany. Jak Big Serge dokládá, ty sliby by mohly mít smysl pouze v případě splnění základní podmínky – zavedení válečné ekonomky, zrušení green dealu, zrušení výroby průmyslového zboží, možná zavedení přídělového systému, zavedení pracovní povinnosti atd. Pak bychom (snad) byli schopni chrlit potřebné tuny zbraní. Ne, že by nám na Západě neprospělo, ale je to přesně to, čeho naše elity schopny nejsou.

Březen – měsíc teroru (5. 3. 2024)

Jsme už zvyklí, že se vyhlašuje měsíc knihy, měsíc bezpečnosti na silnicích, měsíc bez alkoholu, měsíc lásky, měsíc myslivosti a tak dále. No, a naši přátelé vyznávající náboženství míru zase vyhlašují měsíc teroru. Každý civilizační okruh má své vlastní hodnoty a vlastní zvyklosti.

O dalším důvodu úpadku Západu (4. 3. 2024)

Kdy? (4. 3. 2024)

Pan docent Žantovský napsal hezkou recenzi na mou novou knížku Střízlivění, kde uvedl, že kniha je ” možná pro leckoho překvapivá, ale to už patří k Hamplově metodě analýzy jevů a jejich příčin. Když si onen text (a samozřejmě celou knihu) přečtete jako celek, otevřou se vám v nejednom smyslu oči. A také dveře věci (jak by to nazval Komenský – Janua rerum).”

A váže to ke konkrétní ukázce: “V únoru 2022 měli někteří na Západě představu, že nadešla jedinečná šance zlikvidovat pravoslavnou civilizaci jako potenciálního soupeře (a především jakožto spojence čínské civilizace) a vrátit globální mocenské poměry o dvacet let nazpět. Byli ochotni kvůli tomu absolvovat i velkou válku a nést určitá rizika. Zejména, když neumírají obyvatelé Západu, nýbrž Ukrajinci a když se některým lidem na Západě daří na válce slušně vydělávat. Nicméně západní elity projevily přesně tolik strategického mistrovství, kolik se od nich dalo čekat, a výsledek tomu odpovídá. Válka urychlila a jasně ukázala změny v uspořádání světových vztahů.”

CELÁ RECENZE JE K PŘEČTENÍ ZDE.

Kdy ale došlo k tomu přelomu? Pan profesor Budil na to byl dotázán při sobotním semináři o kořenech moderní západní civilizace a podle něj budou historici jednou uvádět jako bod zlomu rok 2008, tedy začátek finanční krize v USA.

O islámu, pokroku a stabilitě (3. 3. 2024)

Z rozhovoru s Jaroslavem Kalouskem na kanálu Cesty k sobě:

Když islám začínal, nebyl o nic zaostalejší než křesťanství. Nebyl o nic surovější. Někdo říká, že to bylo dokonce pokrokovější náboženství. Možná, že ano. Rozdíl je ale v tom, že křesťanství se velice dynamicky vyvíjelo. V podstatě každých 100 let byla nějaká reforma nebo reformace, a i když ty kacíře upálili, tak hned v další generaci se objevili noví kacíři. Tahle dynamika je pro křesťanství typická. Islám je oproti tomu stejný v sedmém století, desátém století, čtrnáctém století, jednadvacátém století. V arabštině mají slovo bida´h, které by se dalo do češtiny přeložit jako „inovace“. A tohle bida´h – inovace, to je nejhorší zlo, jaké je v islámu představitelné. Horší než cizoložství nebo krádež nebo vražda. Inovace je to, čemu by se měl dobrý muslim ze všeho nejvíc bránit. Tím je dáno, že se znova a znova vracejí k ranně středověkému modelu společnosti.

Únorová hitparáda (3. 3. 2024)

Děkuji všem, kdo v únoru podpořili provoz této stránky nákupem v Českém vlasteneckém knihkupectví nebo mi poslali pár korun na transparentní účet. Žebříček nejprodávanějších titulů byl tento:

1. Petr Hampl: Střízlivění: O českých národních rozcestích v době hroucení liberální hegemonie a převahy západu
2. Tomáš Očadlík: Essay on Limited Usefulness of Science
3. Petr Hampl: Cesta z nevolnictví: Jak získat další generaci pro obranu západní civilizace

Balení holek jako politický problém (2. 3. 2024)

V dnešní poznámce se zabývám různými kurzy svádění:  “V každém případě vzbudily obrovskou vlnu odporu, že to prý údajně dělá z mužů predátory a z žen sexuální objekty. A není to snad správně? Nemá být muž maličko predátor a nemá být žena mimo jiné i maličko sexuální objekt? Ostatně, každá z těch fanatických genderistek se ochotně přestylizuje do role sexuálního objektu, pokud je v dosahu dost atraktivní a dost bohatý muž.”

CELÝ TEXT POZNÁMKY JE ZDE.

O studiu ekonomie (1. 3. 2024)

Pamatujete na devadesátá léta, kdy Václav Havel a jeho parta přišli s ušlechtilou myšlenkou zastavení výroby zbraní? České podniky vyklidily trhy, země zchudla a nic jiného se nezměnilo. Teď po třiceti letech přišel se stejnou myšlenkou leader eurokandidátky SPD Petr Mach (ano, je to ten bývalý bojovník proti fašistům ohrožujícím práva muslimských migrantů). Když prý české podniky nebudou vyrábět zbraně, uvolní se tím zdroje, takže začneme vyrábět spoustu mnohem lepších a ještě ziskovějších produktů. Jako by tu byl někdo ochoten pustit nás na trhy.

Samozřejmě je to velmi znepokojivé znamení ohledně vývoje v SPD, ale člověk si musí taky položit otázku, jak vypadá výuka ekonomie na vysokých školách, když tohle může veřejně tvrdit vysokoškolský učitel. Dál tam pak už najdete jen obvyklé liberální fráze – stát nemá mít hospodářskou politiku a nemá ani podporovat domácí výrobce, podobu domácí ekonomiky mají dál určovat zahraniční banky, všechno zařídí trh atd.

Opravdu je národohospodářství – ve své současné podobě – solidnějším oborem než gender studies?

O ekonomickém růstu (1. 3. 2024)

Ekonomika jde prudce nahoru díky migraci, hlásá titulek Washington Post. A je to logické. Když se přes hranice hrne záplava nekvalifikované a velice levné pracovní síly, platy klesají, podnikové zisky rostou a nikdo nemusí podstupovat komplikované a drahé zavádění robotů. Není to skvělé?

Ekonomika tedy roste. Ale že by mohla stoupat životní úroveň, to od takového růstu rozhodně nečekejte.