Nezařazené

Glosy za únor 2024

O návratu k monarchii (29. 2. 2024)

Když je společnost rozdělená a politické názory jsou v zásadě pevné, když lidé podporují jednu nebo druhou stranu a nemají příliš zájmu o kontakty s těmi druhými, pak samozřejmě taky není možné, aby jedni druhé přesvědčili.

No a pokud není možné toho druhého přesvědčit, tak nezbývá, než ho zničit. Metody, které v liberálních demokraciích byly pokládány ještě před generací za nemyslitelné, se stávají běžnými. Od zatýkání za špatný post na facebooku, přes dnes už rutinní vyhazování z práce, blokování opozičních serverů až po nepodmíněné tresty vězení.

Mary Harrington na Unherd připomíná, že nás to vrací do starých monarchistických časů.

Panovníkovi nestačí soupeře porazit, musí ho zničit. Jinak hrozí, že při první vlně nestability ten soupeř vyhlásí nárok na trůn. V tom smyslu ruský režim plynulé pokračování carských režimů. Co je ale na pováženou, vrací se k němu Evropa. Čím jiným je trestní stíhání Andreje Babiše, Donalda Trumpa a dalších?

O okupaci západní Evropy (29. 2. 2024)

Asi každý se už setkal s obavou, že počet muslimů v evropských zemích se dříve či později zvýší tak, že budou schopni přehlasovat nemuslimy, dosadit své vlády, prohlásit islám státním náboženstvím atd. Ve skutečnosti jim k tomu ale stačí současné počty, jak nedávno dobře ukázala Ayaan Hirsi Ali.

Tam, kde volby končí těsnými výsledky (což je na mnoha místech) jsou hlasy muslimů pro levici životně důležité. V USA může očekávaný souboj mezi Bidenem a Trumpem rozhodnout to, že v některých regionech muslimští voliči zůstanou doma. Těch pár procent bude Bidenovi chybět a nerozhodné oblasti spolehlivě připadnou Trumpovi.

Bidenovi lidé si to uvědomují, což je pravděpodobně jeden z klíčových důvodů, proč Amerika fakticky zastavila podporu Izraele v blízkovýchodním. Stejný problém ve existuje  Velké Británii, kde je Labor Party závislá na muslimských hlasech, což se neprojevuje jen v narůstajícím antisemitismu, ale také v rozhodnutí zavést po případném volebním vítězství zákony proti rouhání.

Někdo může namítnout, že mezi muslimy je i mnoho umírněných. Ano, je. Jenže ti umírnění neovládají mešity a nedokážou hýbat muslimskými masami. Na rozdíl od radikálů.

Muslimové samozřejmě nemohou ani v takové situaci prosadit všechno. Nemohou prosadit třeba plné zavedení muslimského práva šaríja ani formální vyhlášení islámu státním náboženstvím. Mohou ale zavádět islámské právo postupně. Nebo prosadit třeba jmenování soudců podporujících islámské právo.

O čečenském banditovi (28. 2. 2024)

Firma Danone se v Rusku zapletla do jakéhosi konfliktu a byla nucena odprodat svou tamní pobočku příbuzným čečenského vůdce Kadyrova. Za cenu menší než dvouletý zisk. Nedělám si nejmenší iluze, jak to v Rusku chodí, když narazíte na příbuzné Kadyrova a že by se tam snad někdo mohl dovolat spravedlnosti. A už vůbec ne cizinec. Nicméně přece na tom něco zaráží.

On ten čečenský bandita platí za přebírané podniky víc, než kolik zaplatili západní investoři za podniky přebírané v České republice! (samozřejmě s ohledem na stav, ziskovost, prostor na trhu atd.)

Co tedy odlišuje poctivé investory od banditů? Kdyby se akcie Kadyrova začaly obchodovat na newyorské burze a do jeho podnikání vstoupil investiční fond BlackRock, začal by být pokládán za liberálního hrdinu?

O palestinském soucitu (28. 2. 2024)

Už mě nebaví hloupé pokrytecké řeči o tom, že fanouškům džihádu jde o ochranu palestinských žen a dětí. Existuje tisíc možností, jak ty životy chránit bez toho, že by se Izraelci nechali pozabíjet. Ale to by bylo absolutně nezajímavé. Musí být prosazena pouze a jedině ta, která bude znamenat hořící izraelské domy a podřezané izraelské děti. S ničím menším se fanoušci Palestiny nespokojí. Nic jiného neznamená heslo „Palestina svobodná od řeky k moři“ (rozuměj vyčištěná od Židů) a nic jiného neznamená ani „příměří“, které znamená, že Hamás bude dál střílet a unášet a mučit lidi a Izraelci se přestanou bránit.

Ale co se divíme. Židi přece ukřižovali Ježíše Krista, tak jim to patří. Jako za starých časů.

O kreativitě bez hranic (27. 2. 2024)

Už dlouho upozorňuji, že bychom neměli podceňovat kreativitu západních elit. Jejich schopnost působit škodu vlastním zemím je větší, než si dokážeme představit. A to i poté, co jsme viděli vítání migrantů a Green Deal.

Poté, co byly ukrajinské jednotky NATO rozdrceny v úplně zbytečném konfliktu a evropská i americká veřejnost volá po mírových jednáních, řeší evropští státníci, jak válku eskalovat. Řeči o pozemní ofenzívě jsou bezvýznamné. Žádný západoevropský stát už nemá zbraně ani vojáky, které by mohl proti Rusku postavit. Jenže zazněla i další možnost. Raketová válka mezi západní Evropou a Ruskem! Ano, tím Ruskem, které má největší raketové arzenály a o němž se všeobecně předpokládá, že právě rakety jsou jeho nejsilnější stránkou. A tu válku má vést Evropa bez protiraketové obrany a bez krytů pro obyvatele. Pravděpodobně na základě předpokladu, že když Rusové uvidí vlastní města v plamenech, neodváží se provést odvetný protiúder.

Byl by to jeden z nejhumornějších okamžiků v dějinách, kdybychom se to netýkalo i nás.

Znovu o antisemitismu (27. 2. 2024)

“Až bude stát Izrael konečně zničen a vymazán z dějin, bude to ta nejdůležitější rána, jakou můžeme zasadit kapitalismu,” zaznělo na nedávné konferenci v New Yorku. Jde-li o tak ušlechtilý cíl, jakým je zabíjení Židů, jsme připraveni podporovat kohokoliv, včetně těch nejodpornějších zrůd z Hamásu, že.

Takže máme smíchaný antisemitismus, politicky korektní boj proti rasismu (snaha zničit Hamás je přece projevem rasismu a koloniální mentality, to ještě nevíte?), k tomu socialismus (v době Vladimíra Iljiče nebyl džihád problémem, takže jím nemůže být ani dnes)…a kdo to celé financuje? Starý známý Goldman Sachs, ikona dravého globalistického kapitalismu. A nesmíme zapomínat na bělošské nacionalisty, kteří zjistili, že Palestinci jsou bělejší běloši než Židé.

Jak vidíte, jde to napříč myšlenkovým centrem. Přesto všechny ty proudy něco spojuje. Civilizační úpadek, hloupost, pověrčivost, neschopnost cokoliv analyzovat, a nakonec i ztráta morálních hodnot. Mimochodem, všimněte si, že když k takovému kolapsu dojde, náboženství nepomáhá. Zdá se, že organizované náboženství je přínosem jen tam, kde běžné civilizační záležitosti fungují, kde jsou společenské normy stabilní a kde probíhá rozumný pokrok.

Kdo chce pokračovat ve válce (26. 2. 2024)

Včera jsem upozorňoval, že jasná většina české veřejnosti je pro diplomatické řešení války na Ukrajině, i když to bude znamenat ústupky Rusku. Stejný názor má i jednoznačná většina Američanů, a většina obyvatel zemí Evropské unie.

Stále jasněji se ukazuje, že to není válka mezi Ruskem a Ukrajinou, ale že to není ani válka mezi Ruskem a Západem. Je to válka mezi Ruskem a úzkou vrstvou západní finanční elity.

O migraci a sociální spravedlnosti (26. 2.  2024)

Je všeobecně známo, že stoupenci některých politických směrů podporují masovou migraci do svých zemí, protože si tak dovážejí voliče. Jenže masová migrace mění politické poměry ještě jinak.

Jak ukazují výzkumy řady sociologů (Robert Putnam, Alejandro Portes a další), v etnicky různorodých oblastech je méně důvěry mezi lidmi. Lidé si udržují odstup, méně spolu mluví, méně si pomáhají, méně si důvěřují. A to nejen mezi příslušníky různých etnických skupin, ale i uvnitř těch skupin. Etnická různorodost mění mezilidské vztahy k horšímu.

Kupodivu se to ale netýká úzkých majetkových a mocenských elit. Ty dokážou být jednotné, i když jsou etnicky a kulturně různorodé. Příchod migrantů tedy způsobí, že lidé z nižších vrstev ztratí schopnost spolu komunikovat, elity mohou přitvrdit a nižší vrstvy už nejsou schopny se bránit. Logicky to zvyšuje sociální rozdíly, vysoké sociální rozdíly dále snižují důvěru mezi lidmi, to zase vede ke zvyšování sociálních rozdílů…

O propagandě (25. 2. 2024)

Výzkum státního ústavu STEM ukázal, že obyvatelé českých zemí už nechtějí podporovat válku na Ukrajině. Jednoznačná a masivní většina je pro okamžitý mír, i za cenu nějakých ústupků vůči Rusku.

Jak se v posledních letech stalo zvykem, STEM nezveřejnil kompletní závěrečnou zprávu, nýbrž jen vybrané údaje, takže můžeme předpokládat, že ve skutečnosti je protiválečná nálada ještě o něco silnější.

Je to zajímavé i proto, že jsme už po dva roky vystaveni všudypřítomné propagandě o tom, že je třeba válčit po posledního Ukrajince (a pak možná do posledního Poláka a posledního Čecha), že to prý v našem zájmu, že jinak nás Putin odvleče kamsi na Sibiř a tak dále. Jaká je účinnost té propagandy? Nulová!

A tak je to ve vším. Ani supermasivní propaganda, cenzura a represe vůči jinak smýšlejícím nepřiměly Čechy milovat muslimskou migraci. Nepřesvědčily je pro elektromobitu. Ani pro 76 pohlaví. Ani pro státní podporu multikulturních neziskovek. Ani pro šlechtické a církevní restituce. Ani pro F35.

Ve skutečnosti má propaganda mnohem menší sílu, než se obecně předpokládá.

O Slovanech a rasové čistotě (25. 2. 2024)

My, kdo chodíme na Jungmannovu národní akademii na semináře pana docenta Téry a pana profesora Budila, víme, že Slované nejsou rasovou skupinou, nýbrž skupinou jazykovou. To znamená, že slovanské národy a kmeny vždy spojoval podobný jazyk, kultura a systém zvyklostí. Do tohoto „slovanství“ byly postupně vtahovány poměrně různorodé etnické skupiny od dnešních Poláků přes vikingy až po různé kočovníky z asijských stepí. Ostatně, chybělo jen velmi málo, aby se do tohoto slovanského svazku integrovali i Maďaři, kteří jsou mentálně podobnější jiným Slovanům než komukoliv jinému.

Pro nám byla vždy cizí anglosaská myšlenka, že by se lidé měli rozdělovat na rasy. A proto se v českých zemích nikdy neuchytila myšlenka čistoty bílé rasy (tak populární nejen v Německu, ale především ve Velké Británii a USA). Ani bělošský rasismus, ani protibělošský rasismus.

Když dnes Reflex a další média propagují myšlenku, že Češi vlastně nejsou Slovani, protože mají málo slovanské geny, není v tom jen zlovolnost, ale také hloupost a nevzdělanost.

O dlouhé řadě zlodějů (24. 2. 2024)

Smáli jsme se muslimům, kteří věří, že všechno vyrábí Alláh, takže není zapotřebí fabrik. Alláh nějak zařídí, aby ty věci vznikly a dostaly se ke správným věřícím. Jeho moc přece není omezena kapacitou fabrik.

Teď ale přichází se stejným myšlenkovým schématem naše vzorná euroatlantická elita. Třeba prominentní komentátor Jan Ziegler zjistil, že dokud patřilo lednické panství Lichtenštejnům bylo bohaté a teď není tolik bohaté. A celé Lichtenštejnsko je bohaté a my nejsme bohatí. Takže když darujeme Českou republiku Lichtenštejnům, bude taky bohatá, a tudíž budeme bohatí i my.

Svatá prostoto! Copak jsou Lichtenštejni nějací skvělí zedníci, truhláři, inženýři nebo cokoliv jiného? Copak něco vytvářejí? Jediným důvodem jejich bohatství jsou krádeže. Po generace okrádali a nahromadili strašně moc. Stejně jako piráti, co nashromáždili bedny zlata z vyloupených lodí. Když tudíž Lichtenštejni ovládali panství, okrádali spoustu lidí, co žili na tom panství a v jeho okolí a lup rostl. Proto byli bohatí. Z žádného jiného důvodu. A dnešní Lichtenštejnsko je bohaté ze stejného důvodu. Sídlí tam řada institucí zaměřených na okrádání lidí v jiných zemích. Tudíž, kdyby si od Lichtenštejnů nechali ukrást lednické panství nebo třeba celou zemi, koho pak budou okrádat? Němce? Rakušany? Rusy? Opravdu by si to nechali líbit? Obávám se, že ani Slováci s Ficem by si to líbit nenechali a na Ukrajině už není co ukrást.

Takže bychom na to zase byli jen my sami. Lichtenštejnové jsou jen další v dlouhé řadě vykradačů plundrované země.

O Navalného kultu (24. 2. 2024)

Co by se muselo stát, co by muselo být zjištěno nebo nalezeno, abys uznal, že Tvůj názor je chybný? Tohle popperovské kritérium je nesmírně jednoduché, a přitom nesmírně účinné. Pokud odpověď zní „Nic mě nemůže přesvědčit!“, pak to znamená, že názor či teorie platí bez ohledu na fakta. A co je pravdivé bez ohledu na pozorovatelná fakta, to patří do náboženských dogmat a nikoliv do racionálního myšlení.

Tuhle zásadu přednáším v rámci kurzu racionálního myšlení na Jungmannově národní akademii a každý s ní souhlasí. Dokud není té zkoušce podrobeno jeho oblíbené přesvědčení.

A takovou příležitost máme právě nyní. Co by vás dokázalo přesvědčit, abyste uznal, že Navalný zemřel přirozenou smrtí? Že nic takového neexistuje? Že byste každý důkaz pokládal za podvržený? Pak je přesvědčení o Navalného mučednictví součástí mysticko-náboženské víry. Pak to taky znamená, že riskujeme jadernou válku kvůli iracionálnímu pseudonáboženskému dogmatu.

A to bez ohledu na to, jaká byla skutečná příčina smrti.

O umělé inteligenci (23. 2. 2024)

Bojíte se umělé inteligence? Pak mám pro vás dvě zprávy. Ta dobrá je, že Evropská unie přistoupila k zákazu některých algoritmů (v podstatě některých typů umělé inteligence). Ta špatná je, že to má stejný význam, jako by náčelník Zulukafrů vydal nařízení, jaké letadlové lodě se smějí vyrábět.

Když se podíváte na patenty, suverénně první je Čína, s velikým odstupem USA a EU hraje vyloženě okrajovou úlohu. Když na nové firmy zaměřené na tuhle oblast, úplně stejný obraz. Když se zeptáte, kdo jsou největší hráči na globálním trhu s umělou inteligencí, na prvních dvou místech jsou čínské firmy, pak IBM, čtvrtý Samsung a zase čínské firmy. V počtu vědců zase vede Čína.

Zkrátka, bude se to odehrávat jinde, bez ohledu na nás.

O polycentrismu (23. 2. 2024)

Druhý postřeh z již zmíněné přednášky Karla Černého na arnhasonovské konferenci. Západ byl po většinu svých moderních dějin polycentrický. To znamená, že Londýn, Paříž, Berlín, New York (a možná i Vídeň nebo Madrid) se cítily civilizačními centry.

Totální kulturní převaha amerických měst je až záležitostí posledních desetiletích. Souvisí s tím, že se mluví méně o Západě a více o euroatlantické civilizaci.

Přinese konec převahy Západu také to, že se Evropa znovu stane polycentrickou? Možná. Pro malé národy by to rozhodně bylo výhodné.

O eurozpátečnictví (22. 2. 2024)

V rozhovoru s Ivanem Davidem upozorňuji, že to, co se dnes nazývá progresivismem, je ve skutečnosti degresivismus. Progresivismus je přece založen na ideji pokroku, tedy na prosazování takových změn, aby se lidem žilo lépe po všech stránkách – blahobytněji, bezpečněji, svobodněji, s vyšší kvalitou života atd.  V tom smyslu bychom mohli za progresivistický označit třeba současný čínský režim. Skupiny fanatiků řádící v Evropě a USA jsou zřetelně degresivistické. Nepokrytě usilují o takové změny, kdy se lidem bude žít po všech stránkách mnohem hůře než dnes.

 

O zvýhodňování sociálních případů (22. 2. 2024)

Zase jsem narazil na nářky, že jsou bezdomovci a různí příjemci sociálních dávek vlastně zvýhodňováni a že to je nespravedlivé vůči těm snaživým a poctivě pracujícím, kdo se do problémů nedostali. Vadí vám to? Žádný problém! Staňte se bezdomovcem, žijte pár týdnů na ulici a taky si pak možná sáhnete na ubytování zadarmo.

Ve skutečnosti je problém jinde. Třeba v tom, jestli sociální opatření nezhoršuje situaci lidí, o které se pečuje. Třeba tak, že by někdo mohl začít pracovat, sice za mizerné peníze, ale udržel by si návyky a sebeúctu. Místo toho je dávkami motivován, aby se válel doma a chátral.

Druhá podstatná otázka zní, jestli to neničí životy těch druhých. Jestli přidělení bytů velmi chudým lidem nevede k tomu, že pak celý dům smrdí, probíhají tam neustálé hlasité mejdany, přicházejí desítky hostů, slušní lidé se bojí, že budou na chodbě přepadeni…¨

Ty problémy musí být brány vážně, je ale důležité o tom přemýšlet přesně.

Zase ten Orbán (21. 2. 2024)

Všichni znají Maďarsko jako evropského potížistu v záležitostech jako eskalace války, podpora korupčního režimu na Ukrajině, LGBT a podpora masové migrace z muslimských zemí do Evropy. Do médií se ale nedostala zpráva o tom, že Maďarsko blokuje také návrh na společnou evropskou podporu Hamásu proti Izraeli. Všimněte si, že všichni ti čeští pohlaváři, co tu pobíhali s izraelskými vlajkami, okamžitě poslušně ztichli, jakmile zjistili, že stanovisko EU je opačné.

Konec modernity (21. 2. 2024)

Co odlišuje moderní společnosti od předmoderních? Sociolog Karel Černý ve vystoupení na nedávné konferenci definoval modernitu třemi body:

  • Existence centralizovaného suverénního národního státu
  • Ekonomika schopná vytvářet takové bohatství, které bylo do té doby nemyslitelné, a z toho vyplývající život v dostatku pro všechny společenské vrstvy
  • Celkový pohled na svět, v němž hraje klíčovou roli věda.

Všimněte si, že všechny tři znaky modernity mizí. Národní státy jsou systematicky odstraňovány, ekonomiky upadají a věda je nahrazována směsí politické ideologie a ezotérické pověrčivosti. Vracíme se do starých časů před osvícenstvím.

Jenže, protože jsme mezitím zapomněli, jaký byl svět evropského středověku a nahradili jej idealizovaným fantazijním obrázkem, už ty staré časy nepoznáváme. Když Samuel Huntington napsal, že jiné civilizační okruhy se vrací ke svým historickým kořenům, nevěděl, že se to týká i nás.

O hejnech (20. 2. 2024)

Žijeme v době, kdy největším nebezpečím pro západní civilizaci jsou její finanční, mocenské a intelektuální elity. Mnozí se snaží porozumět, jak je to možné. Existuje k tomu spousta teorií, i já se té diskuze účastním. Ale úplně jiné světlo na to vrhl výklad profesora Zelinky o umělé inteligenci na nedávném semináři Jungmannovy národní akademie. Profesor Zelinka je kybernetik a nijak nekomentoval společenské dění, vysvětlil nám ale koncept „hejnové inteligence“.

Je to založeno na tom, že hejno má obrovské množství poměrně primitivních členů. Třeba mravenec vykonává řádově 50 příkazů, které určují, jak reagovat na různé podněty, to stačí. Občas se ale podaří evolučně vyladit vzájemné fungování těchto superprimitivních jedinců tak, že celek jedná poměrně inteligentně a je schopen zvládnout i poměrně složité úkoly.

Teď si představte hejno příslušníků elity, kde každý jedinec naprogramovaný na několik málo cílů

  1. Udržet se mezi elitou
  2. Dostat se v rámci elity co nejvýše
  3. Likvidovat potenciální konkurenty
  4. Podporovat ty aktivity, které zvýhodní elitu proti nižším třídám

A to vlastně stačí. Realizuje to mozek mnohem výkonnější než mozek mravence, i když ten mozek je tam vlastně možná zbytečný. Jenže současné západní elity neměly k dispozici miliony let evoluce. Občas v něčem se tedy celek zachová poměrně inteligentně (zejména v rámci třídních konfliktů), ale většinou naprosto imbecilně. A to zejména tam, kde nedostává žádnou zpětnou vazbu – ani od přírodního prostředí ani od jiných civilizačních okruhů. Že by mohly jiné civilizační okruhy klást odpor, to je zkušenost naprosto nová, a hejnová inteligence ji zjevně není schopna vstřebat.

Mimochodem, víte, že hlavní pirátská příručka, jak řídit stranu, se jmenuje Teorie hejna?

O kapitulacích (20. 2. 2024)

Po staletí to bývalo tak, že součástí války byla i občasná kapitulace. Když se armáda dostane do obklíčení, dojde jí munice, má příliš mnoho zraněných, lidé už jsou vysíleni… prostě jsou situace, kdy nechat se zabít nedává žádný vojenský smysl. Ano, je to potupné, a někdo volí před potupou smrt. Ale generálové odpovědní za masu vojáků rozuměli tomu, že je přece jen lepší, aby se chlapi vrátili po válce domů nebo dokonce uvažovali o naději, že zajatci budou vysvobozeni.

Je v tom i určitý druh noblesy, kdy velitel předává svou pistoli, zastavuje palbu a říká: udělali jsme všechno, co bylo v našich silách. Tedy pokud opravdu udělali, co bylo v jejich silách.

Nicméně tohle je něco, co zmizelo. Ukrajinští chlapi nahnaní do války proti Rusku nemají takovou možnost. Musejí se nechat zabíjet až do konce, i tam, kde to nemá naprosto žádný vojenský význam. Možná i proto, že pro panstvo nemají života „úkáček“ naprosto žádnou hodnotu.

Mohu akceptovat, že jsme podřízenou součástí politického celku, který má na té válce zájem. Ale není možné se ubránit zhnusení nad tím, jaký režim podporujeme a jaký způsob vedení války podporuje.

Znič vlastní zemi, porazíš Putina (19. 2. 2024)

Jednoznačně podporuji dnešní protest zemědělců, i když jej pokládám spíš za zoufalou akci bez šance na úspěch. Zajímavější je reakce premiéra Fialy. Když zemědělci nejsou spokojeni s jeho břídilskou zemědělskou politikou, jsou proruští. Tohle a jeho další výroky postupně skládá obraz fialovského či pirátského vidění světa.

  • Když budou v supermarketech české potraviny, hraje to pro Putina. Když tam budou potraviny nizozemské, španělské a marocké, hraje to pro „svobodný svět“.
  • Když budou mít čeští zaměstnanci slušné platy, hraje to pro Putina. Když budou mít platy mizerné a ušetřené peníze se rozdělí mezi manažerské bonusy a výplaty zahraničním vlastníkům, hraje to pro svobodný svět.
  • Když budou české firmy prosperovat, hraje to pro Putina. Když zkrachují nebo je koupí cizinci, hraje to pro svobodný světa.

Zkrátka, Putin už není jenom ruský car, ale všudypřítomný zloduch, který svévolně snižuje korporátní zisky.

Podle všeho to není jen osobní vidění Petra Fialy, ale pohled, který převládá v kruhu lidí kolem něj. Znič vlastní zemi, vyhraješ nad Putinem. Vlastně se to dobře doplňuje s bojem proti změně počasí, který je veden stejným způsobem.

O přivolávání lynčů (18. 2. 2024)

Asi každý z nás někdy slyšel o některém z těch trapných případů, kdy se začala šířit zpráva o přepadení či znásilnění migrantem, a pak se ukázalo, že to byla jen fáma. Je to jen zlomek případů vedle skutečných přepadení, nicméně přesto by se to stávat nemělo. Lidé by si měli dát pozor, jakou informaci posílají dál.

Nicméně u lidí bez vzdělání se to snad dá pochopit. Jenže tu máme případ, kdy takovou falešnou zprávu o přepadení šíří ministři Rakušan a Bartoš. V prosinci loňského roku šířili nepravdivou fámu o tom, že v Českých Budějovicích byl přepaden a brutálně zmlácen mladý homosexuál, a to právě kvůli své orientaci. Ve skutečnosti tam sice proběhla rvačka, ale nejsou známa žádná fakta, že by se tím měla co společného skutečná nebo domnělá homosexualita někoho z účastníků.

Jenže tím to nekončí. Když je fáma šířena ministerskou autoritou, vzniká tím nátlak na vyšetřovatele, k jakému závěru mají dospět. Vracíme se do atmosféry lynčů a pogromů 19. století. Tak schválně, co s tím vyvede nová vrchní bojovnice proti dezinformacím, vědkyně Langšádlová.

O anglickém barbarství (18. 2. 2024)

Britský sociolog a literární kritik John Carey si všímá toho, že jedním z klíčových motivů zrodu moderního abstraktního umění bylo odlišit od sebe společenské třídy. Realistický obraz koupající se dívky se bude líbit každému, ale deformované tvary či mazanice se obyčejným lidem líbit nebudou. K tomu potřebujete speciální průpravu, aby člověk něco takového ocenil.

Vedle moderního umění v Anglii existovaly i umělecké školy zaměřené na povznesení dělnické třídy. Ale byly to školy menšinové. Jejich díla vypadala třeba takhle:

 

Všimněte si, že v českém obrozeneckém umění vůbec nevznikl proud zaměřený na vymezení vůči nižším třídám. Veškeré umění bylo s naprostou samozřejmostí pokládáno za umění určené i pro povznesení prostého lidu. Když se člověk podívá na malby na Národním divadle, Národním muzeu nebo kdekoliv jinde, vidí to na první pohled.

Prostě jiné kultury, jiné zaměření. Česká kultura versus anglosaské kultura. Humanitní ideály versus kastovní pohled a dobyvatelský instinkt. Je dobré si kontaktu obou kultur uvědomovat, že to české je to vyšší. „Patřit na Západ“ znamená být dobyt barbary.

O blokátorech puberty (17. 2. 2024)

Profesorka neuropsychologie z londýnské univerzity Sallie Baxendale napsala studii o dopadech blokátorů puberty na vývoj mozku. Blokátory puberty, to jsou chemikálie, které se podávají dětem, aby byl zastaven pohlavní vývoj a mohl být později předělány na napodobeninu jiného pohlaví. Tu studii jí otisk nějaký celkem prestižní vědecký časopis, zajímavější ale je, co se dělo předtím. A sice, že článek nabídla několika jiným vědeckým časopisům. Všude narazila na rozpaky, strach a snahu zamést celou záležitost pod koberec. A na poznámky, že o tom nemá psát.

Je těžké z toho dělat definitivní závěr. Když někdo píše, jak mu odmítli článek, mohou v tom hrát roli i osobní pocity a my neznáme detaily. Nicméně mohlo by to naznačovat, že je tu další téma, o kterém se nesmí mluvit.

Nicméně ještě zajímavější jsou odstavce, které profesorka Baxendalová napsala na Unherd o blokátorech obecně. A sice, že existuje řada studií na zvířatech, které ukazují, že blokátory puberty poškozují mozek. Ohledně blokátorů a lidského mozku existuje zatím pouze jediná solidně napsaná studie a ta dochází k závěru, že poškozují i lidský mozek (snížení IQ v průměru o 10 bodů). Je těžké dělat z jedné studie dalekosáhlé závěry, nicméně vše dohromady nasvědčuje tomu, že pokud se holka nechá předělat na kluka, nejenže nikdy nebude klukem, nýbrž jen divnou napodobeninou kluka, ale ještě navíc zhloupne. Opačným směrem platí totéž.

O bolševickém bydlení (17. 2. 2024)

“Bolševická revoluce nahnala do jednoho bytu i několik rodin,” hlásá novinový titulek. A víte, co je na tom špatně? Že bolševici neudělali reklamní kampaň o výhodách sdíleného bydlení.

O hrdinovi Assange (16. 2. 2024)

V posledních letech jsem zdrženlivý a účastem na politických manifestacích se spíše vyhýbám, nicméně včera jsem udělal výjimku a krátce promluvil na menší akci na podporu Juliana Assange.

Jak jsem řekl, nepochybuji o tom, že jednou budou stát sochy Assangeho, bude se jezdit po třídách Assangeho, bude se studovat na Assangeho univerzitách a budou se udělovat ceny Assangeho. Vnuci těch, kdo dnes volají po jeho zničení, se budou těch soutěží účastnit se stejnou horlivostí, s jakou dnes volají po odškodnění potomků otroků právě příslušníci honorace, kteří často sami pocházejí z otrokářských rodin. To odškodnění mají pochopitelně zaplatit potomci osmiletých pensylvánských horníků. Jak jinak.

Assange má smůlu na dobu. Kdyby působil o pár desítek let dříve, byl by prohlášen za hrdinu, obdržel by Pulitzerovu cenu a přednášel by na nějaké prestižní univerzitě. Ale časy se mění. Novináři z aféry Wattergate nebo ti, kdo přinesli americké veřejnosti pravdu o skutečném průběhu občanské války, ti by byli dnes odsouzeni na doživotí. Amerika se změnila. Ostatně, co můžete čekat od státu, jehož bezpečnostní síly střílejí do lidí za to, že požadují vyšetření volebního podvodu. A jehož mocenské a mediální elity pokládají tu střelbu s několika mrtvými za správnou a morální.

Mění se zeměpis. To, co bylo dřív dobře přijatelné v zemích periférie (třeba zabíjení novinářů v Hongurasu nebo jiných koloniích USA), to se posunulo do samotných USA.

Z dějin víme, že žádný takový režim netrvá věčně. Je ale otázka, jestli změna přijde dost rychle, aby se Assange vyhnul obvyklému rytmu „nejdřív upálení – pak pomníky.“ Moc bych to přál jemu i nám všem.

Prezident Václav Klaus o Střízlivění (16. 2. 2024)

Prezident Václav Klaus dnes publikoval recenzi mé poslední knihy Střízlivění. Konstatuje, že „jsem od ně nesmírně nalevo stojící“ (s čímž souhlasím), nicméně dává mi za pravdu v základních bodech analýzy současné české situace.

Vláda Petra Fialy (a celá vrstva lidí, která je s ní spojena) systematicky usiluje o likvidaci „všeho vlastního“, tedy českého státu, národního hospodářství, vzdělávání, kultury, zemědělství atd.

Základním problém je naprostá neschopnost opozice, která je částečně zmítána konspiračními fantaziemi (což jí činí politicky neškodnou) a částečně usiluje o zajištění pohodového života na účet daňových poplatníků. Zjevně ale nepodniká žádné kroky, které by mohly přiblížit změnu směřování země.

Václav Klaus k tomu ještě přidává nutnost „rehabilitovat společenské vědy“. O tom v knize nepíšu, ale naprosto s ním souhlasím. Musí ale vypadat naprosto jinak než to, co se dnes předvádí na humanitních fakultách. Musí spojovat širokou vzdělanost, brilantní analytické schopnosti a nesmí být izolované od normálního života. Vytvořit něco takového vůbec není snadné.

O analfabetech (15. 2. 2024)

Musí každý umět číst a psát? Proč? Každý si přece může velmi snadno do mobilu natáhnout aplikaci, kterou namíří na text a ta aplikace mu ho přečte. Totéž s psaním.

Zatím je kulturně nepřijatelné zrušit čtení a psaní a cílit školství na vytváření populace, která sice bude negramotná, ale bude vybavená vysokými kompetencemi přesně odpovídajícími tomu či onomu koncepčnímu dokumentu. Ale za pár let? Trend jednoznačně směřuje tím směrem.

Ostatně, ono před pár lety bylo taky nepředstavitelné, že by držitel úplného základního vzdělání neovládal třeba trojčlenku. A vida, jde to! Hlavně, že má názor na vymezování genderových lidí v dějinách (to není vtip, to je opravdu v jedné z těch úžasných koncepcí). Takže proč ztrácet čas s těmi sexistickými znaky, kterým se říká písmenka.

O světě bez centra a periferie (15. 2. 2024)

Antropolog Eric Piccoli (neplést s filmařem stejného jména) napsal zajímavý text, kde se snaží vysvětlit jednání Putinova režimu nikoliv jako plod ruské tradice nebo individuálního diktátorství, ale jako faktické uplatnění německé konzervativní koncepce Karla Schmitta. Místy je to hodně propagandistické hlavně v tom smyslu, že Piccoli vůbec nepřipouští pochybnost o tom, že liberální hegemonie je prostě úžasná. Přesto je to velmi zajímavé, protože ten zlý Putin je nasvícen z jiné strany, kdy je pořád stejně zlý, ale umožňuje to jiné otázky.

Pro nás v českých zemích je ale zvlášť zajímavá ta část, kde se mluví o schmittovské představě světového uspořádání. Ta se staví proti euroatlantickému modelu, kde existuje nějaké centrum a pak periferie vůči tomuto centru. Když vám přidělí pozici periferii, jste prostě zdrojem surovin, otroků nebo čehokoliv jiného, ale vždycky budete ten chudý a ten závislý. Bez ohledu na to, co umíte a tvrdě pracujete. Přidělování pozic v tom světě je mocensko-politické a fráze o volném trhu jsou jen taková zakrývací legrácka, které stejně nikdo nevěří.

Ve schmittovském uspořádání ale existuje několik center a žádná skutečná periferie, protože ty „periferní“ státy se mohou vztahovat k různým centrům. Najednou už nesoutěžíte jenom vy s ostatními malými státy, ale zároveň se musí i různá centra snažit, aby vztah s nimi byl výhodný. Pro malé státy by to bylo nekonečně lepší.

O příčinách lidského štěstí (14. 2. 2024)

Všechny relevantní psychologické výzkumy se shodují v tom, že když pomůžu jinému člověku, dá mi to víc radosti, než když si něco dopřeju pro sebe. To není otázka morálního přesvědčení, to je otázka chemie v mozku. Tak jsme stvoření či vytvoření evolucí.

Samozřejmě za předpokladu, že fungují normální vztahy. Že ten druhý to nebude okázale zneužívat. Že tím nevystavím sebe nebo jiné lidi něčemu nepříjemnému. A tak dále.

Zajímavé, že tenhle poznatek jako by neexistoval. Neučíme to děti a nevěří tomu ani dospělí. Občas děti nutíme pomáhat jiným, ale děláme z pomáhání povinnost. Nevíme, že pomáhání druhým může být zdrojem slasti (podle amerického psychologa Seligmana větší než masturbace). A když se někdo podle toho chová, je pokládán za magora. Existuje dobrovolničení, ale to bere spíš jako vstupenka do nějaké elity. Tedy jako investice, která se má vrátit.

Všeobecně převládající názor říká, že mnohem lepší je zbohatnout. Předmětem závisti a tématem novinových článků je spíš někdo, kdo je ve čtyřiceti rentiérem než ten, kdo pomohl sousedům a vede šťastný život.

Není to jen otázka reklamy. Ten omyl sdílí celá populace a je vetkán v našich institucích a zvyklostech. Kulturní chyba. A nejspíš velmi obtížně odstranitelná, protože když se objeví někdo, kdo hlásá obrat od čistě ekonomického zaměření, většinou se ukáže, že je to jen další podvodník, který jde po penězích.

Opět o islámském terorismu (14. 2. 2024)

Americké Centrum pro bezpečnostní politiku připomíná, že Hamás není izolovaná palestinská záležitost, ale je že se jedná o místní pobočku Muslimského bratrstva. Tedy ultraradikální organizace, která je zakázána ve většině arabských zemích, a která – jen tak mimochodem – legálně provozuje síť buněk v USA. A samozřejmě taky v Evropě. Ostatně, jedna mešita navázaná na Muslimské bratrstvo funguje v Praze.

Podstatné je, že žádné prohlášení Hamásu neříká, že by se jejich boj měl omezit na území Izraele. Neříká ani, že jejich nepřáteli jsou pouze Židé. Bojuje také proti „pomocníkům Židů“ a není stanoveno, kdo má být za takového pomocníka Židů pokládán. Nejspíš každý, koho je snadné zabít. Po poslední vlně veřejných vystoupení je také jasné, že v muslimských komunitách v Evropě je dost lidí ochotných poskytnut zabijákům podporu.

Dalo by se tedy čekat, že se bezpečnostní služby zaměří právě na tuto hrozbu. Jenže od roku 2016 má FBI nový manuál, který připravili – experti z muslimského bratrstva! Pochybuju, že to v Evropě bude výrazně lepší.

O dobrých a špatných sousedech (13. 2. 2024)

Na Penn University si hráli se statistikami na hodně velkých souborech a našli tam řadu zajímavých souvislostí. Například, že podle výraziva pozná riziko infarktu. Když někdo začíná používat víc agresivních výrazů, začíná mu hrozit infarkt. To není nijak zvlášť překvapivé. Překvapivé ale je, že k tomu můžete využít twitter a můžete předvídat i těch, kdo twitterový účet nemají. Stačí se dívat, jaká slova používají vaši sousedi. Pokud přibývá agresivity v jejich zápisech, roste vaše riziko infarktu. Houstne atmosféra a to se projeví.

Ukazuje to – mimo jiné – že navzdory tomu, že zdánlivě žijeme hlavně ve virtuálním světě, v posledku záleží víc na tom, s kým se potkáváte každý den na ulici, v tramvaji, v kanceláři, v obchodě. A že to je dokonce důležitější než vaše politická orientace (která se projevuje hlavně na sociálních sítích).

V Americe je ten efekt pravděpodobně silnější tím, že místní komunity (čtvrti, sousedství) jsou poměrně jednolité. Skoro všichni mají podobnou práci a všichni stejně bohatí. Chudší si tam nemůžou dovolit daň z nemovitosti a pro bohatší je to ztráta příležitosti. Nicméně statistika umí odfiltrovat vliv příjmu (kolik člověk vydělává) a pořád zůstává silný vliv psychické atmosféry ve vašem okolí na vaše zdraví.

Zkrátka, mezi jakými lidmi žijete, je důležitější, než se zdá.

O čínských raketách (13. 2. 2024)

Zatímco Západu fakticky došly zásoby zbraní, Čína plní sklady. Třeba rakety D26 schopné potopit letadlovou loď vzdálenou víc než 4 tisíce kilometrů.  Podle amerického Centra pro bezpečnostní politiku má dnes Čína 500 odpalovacích zařízení a mnohem vyšší počet raket. To Američanům fakticky znemožňuje nasadit letadlové lodě v případném konfliktu s Čínou.

Ještě před pár lety by to byla zpráva, která by zchladila hlavy fanatických válečníků. Dnes si vůbec nejsem jistý, že je to odradí před tím, aby americká armáda vyrazila bránit svobodu čínského pobřeží před Číňany. Případně tam místo sebe mohou Američani poslat nějakou námořní verzi Ukrajinců. Co třeba Britové?

O chudých optimistech (12. 2. 2024)

Že deprese a další psychické problémy postihují hlavně chudé lidi, to je logické. Konec konců, když každý měsíc nevíte, jestli zaplatíte složenky a když nad vámi hrozbě exekuce, tak to psychickému zdraví neprospívá. Když doma neustále řešíte, že děti potřebují boty, to vám náladu nevylepší. K tomu připočtěte dvanáctihodinové směny a neustálé vyčerpání (protože při 150 korunách na hodinu to prostě jinak nejde). A nakonec 15 stupňů v bytě. Při tom všem jste neustále bombardováni propagandou, co všechno si nutně musíte koupit. A nakonec vás dorazí výrok nějakého člena představenstva, co tráví většinu času na jachtě a na golfovém hřišti, že ho jako těžce pracujícího člověka nebaví doplácet na lenochy. A vůbec. Daří se nám až moc dobře.

Ve skutečném životě to není pokaždé až tak dramatické. Nicméně vysvětluje, proč na deprese a pesimismus narazíte častěji u chudých lidí.

Nicméně výzkumy ale také konsistentně ukazují, že mezi lidmi s hodně nízkým příjmem existuje skupina, která si dokáže udržet vysokou míru životního optimismu a která celkově velmi dobře zvládá své životy. Dost možná, že právě tahle skupina je jedním z klíčů k pozitivní změně – že může být cennou součástí aliance, kde budou aktivní důchodci, někteří ze zbývajících vlastníků českých firem, část zemědělců a živnostníků, pár magnátů a další… prostě tak, aby to poskládalo dostatečnou skupinu, která nebude mít úplně stejné cíle, ale jejichž cíle budou slučitelné.

Chudáci Číňani (12. 2. 2024)

Zase někde čtu, že Čína je docela dobrá v tom či onom, ale proti tomu stojí fakt, že utlačuje Ujgury. To je přece úplně obráceně! Je to jako by někdo prohlašoval: má sice dobré výsledky v energetice, ale jsou tam levné potraviny. To je přece skvělé, že tam jsou levné potraviny.

Čínská vláda chrání obyvatele svého státu před vraždícími fanatiky. Dělá to, co by měla dělat každá dobrá vláda. Vlastně moment! Skutečně demokratické vlády přece naopak vyhledávají vraždící fanatiky po celém světě, dovážejí je do vlastní země, ubytovávají kolem základních škol a poskytují jim faktickou soudní beztrestnost.

Chudáci Číňani. Je jim upíráno kulturní obohacení.

O klimatické změně (11. 2. 2024)

Z Carlsonova rozhovoru s Putinem jsou široce komentovány jeho výklad historie, ale mnohem zajímavější je jiná poznámka. Zdánlivě drobná. Putin tam jasně říká, že Rusko se nebude připojovat ke klimatickým projektům, leda by Rusku přinesly nějakou ekonomickou výhodu. Ruský stát nemá ambici ovlivňovat světové počasí, navíc by oteplení Rusům spíše prospělo. Nejde jen o Rusko, mluví tak minimálně za část třetího světa.

Ono to mimo jiné znamená, že snížení produkce CO2 v Evropě bude převáženo mnohem výraznějším zvýšením produkce jinde. I kdyby byla pravda všechno, co oficiální propaganda říká o údajně nebo skutečné klimatické změně, v tuto chvíli je úplně jasné, že Green Deal nepovede ani ke změně trendu ani k jeho zmírnění. Je to fyzikálně nemožné.

Jsme tudíž i oficiálně v myšlenkovém režimu: Budete trpět a my (vaše elity) budeme doufat, že vaše utrpení přiměje božstvo, aby se smilovala a změnilo chod vesmírných sil. Pak je tedy logické, že cílem celého programu musí být způsobit lidem co největší utrpení. Takhle to dává smysl a takhle je to taky realizováno.

Stejně dobře by mohlo fungovat opatření, kdy komanda klimatických aktivistů kupříkladu v každé rodině vypíchnou jednomu členovi oko. Netvrdím, že to připravují. Ale nebylo by to nijak šokující. Bylo už dosaženo dostatečné míry šílenství.

O starých a mladých (11. 2. 2024)

Občas slyším, že starší generace, která údajně měla zažít totalitní systém, jej dokáže poznat, zatímco mladí, kteří jej nezažili, tak ti totalitu poznat nedokážou. No, kdyby to byla totalita tak mírná, že by ji rozpoznal jenom znalec, tak by to asi nic strašného nebylo. Jenže ona to není žádná „měkká totalita“. Každodenní soudní procesy za vyjadřování nesouhlasu s vládou, exemplární vyhazování z práce, veřejné vyhrožování lidem… to je opakování normalizace se vším všudy, včetně původní tvrdosti ze začátku 70. let.

On ten rozdíl možná bude někde jinde. Starší generace si zvykla na celkem svobodný život.

Rozhodně se tak žilo od roku 1990, a vlastně i v předchozí husákovské pohodičce, kdy každý rozuměl tomu, že nesmí veřejně kritizovat vedoucí úlohu (a každému byl nějaká vedoucí úloha lhostejná) a jinak byli lidé ponecháni na pokoji. Tedy pokud člověk nebyl politolog nebo profesionální kverulant a takových bylo málo.

Mladá generace už vyrostla ve světě, kde není žádná zóna svobody. Ve světě, kde je každý pohyb pod dozorem a každá myšlenka regulována. Vůbec netuší, že by tomu mohlo být jinak. Že by mohl být svět, kde si každý bude říkat, co ho napadne. Kde svoboda, rovnost a bezpečí nebudou jen jiné označení pro korporátní pravidla a korporátní zisky. Proto jim nevadí nesvoboda. Neznají nic jiného.

O zbrojení (10. 2. 2024)

Americká armáda plánuje do října zvýšit měsíční výrobu velkorážové dělostřelecké munice ráže 155 mm na 60 000 kusů, hlásá hrdě titulek na Novinkách.

Skvělé! To znamená, že kdyby došlo třeba na válku proti Rusku, mohou Američané válčit jeden až dva dny v měsíci. Zbývajících 29 dnů asi připadne na přestávky, kdy si generálové dají židle do kruhu a budou pod dohledem zkušených psychoterapeutů si sdělovat, jak se během těch bojů cítili.

K této nepřemožitelné síle se Amerika propracovala po téměř třech letech války! Škoda, že se neválčí manažerskými bonusy vyplácenými zbrojařskými firmami, to by byly ukrajinské jednotky NATO ve Vladivostoku.

Jo, a mezitím Evropská unie v tichosti oznámila, že ze slíbeného milionu nábojů (což by stejně stačilo jen na pár týdnů intenzivního boje) bude dodána jen třetina. Víc továrny nevyrobí.

O rozhovoru s Putinem (10. 2. 2024)

Tuckerův rozhovor s Vladimírem Putinem se stává suverénně nejsledovanějším zpravodajským pořadem v západním světě, a západní propagandisté tuší, že by měli začít dělat svou práci. To znamená Putinovy argumenty rozcupovat.

Jenže ono je to těžké, když už jste se celé roky neúčastnili žádné polemiky. Už roky jste se nedostali do situace, kdy byste museli argumentovat. Jediné, co umíte, je odříkávat momentálně platné oficiální názory, horlivě přitakávat a samozřejmě zakazovat nesouhlas. Vidíme jen naprostou bezmoc.

Naštěstí pro západní propagandisty na jejich práci přestalo záležet. Ruský car nemůže vládnout bez určité míry lidové podpory. Čínský císař nemůže vládnout bez určité míry lidové podpory. Ať už je ta podpora vzniklá autenticky nebo vytvořená masivní indoktrinační kampaní, prostě tu podporu potřebují. Na Západě nikoliv. Tam vás lidé mohou nenávidět, pohrdat vámi, nesouhlasit s vašimi postoji – vaši schopnost vládnout to neohrozí.

O budoucnosti Gazy (9. 2. 2024)

Zatímco konspirační teoretici šíří imbecilní historky o tom, že Izrael chce ovládnout Gazu už navždy, protože jsou prý pod ní ložiska nejrůznějších surovin, pracuje izraelská vláda na realizaci úplně jiného plánu. Ten spočívá v tom, že po likvidaci Hamásu bude správa území předána skupině arabských států (Egypt, Saudská Arábie, Maroko, Bahrajn a další). Ty tam mohou vybudovat palestinský stát, přičemž Izrael – pokud se to podaří – vyklidí i nějaká další území a tomu novému palestinskému státu je předá.

To vysvětluje, proč arabské státy sice Izrael hlasitě odsuzují, ale nepodnikají ani ten nejmenší konkrétní krok, jaký by mohl Izraeli zkomplikovat situaci. Jsou rádi, že Izraelci dělají špinavou práci, kterou by jinak museli odvést oni. A nenechme se mýlit – kdyby Gazu čistila od Hamásu saudská nebo egyptská armáda, bylo by civilních obětí řádově více.

O kvótách pro zastoupení žen (9. 2. 2024)

Nesdílím všeobecné zděšení nad kvótami pro ženy v představenstvech korporací s akciemi obchodovanými na burzách. No tak prostě páni ředitelé rozdají svým milenkám nové vizitky.

A že tím vznikne nespravedlnost? Jak by mohla růst nespravedlnost v prostředí, kde jediným měřítkem úspěchu je schopnost intrikovat. Soudím spíš, že na vrcholných místech přibydou takové, co si to poctivě odpracovaly tělem. A kdyby to náhodou ty korporace poškodilo, nebude to žádná škoda. Ty organizace stejně neměly už dávno existovat. Škodí ekonomice, škodí lidem, škodí všemu.

O přípravě na společenskou změnu (8. 2. 2024)

Z povídání s Petrem Burešem: K tomu, aby byla vládnoucí moc ohrožena, k tomu ještě nestačí, aby byl lid nespokojený. Lidová nespokojenost je dostatečná. A i když se bude ještě stupňovat, nepomůže to. To, co předchází velkým mocenským změnám, je stav, kdy ti v opozici jsou výrazně chytřejší, schopnější, vzdělanější, cílevědomější, organizovanější, mají lepší technické znalosti než vládnoucí skupina. Pokud k tomu dojde, pak je jen otázka času, kdy se to otočí. Protože nikdo nedokáže čelit někomu, kdo je schopnější než on sám. Nikdo, ani když sedí na trůně a má k dispozici tiskárny peněz. Ale na druhou stranu, pokud ti dole schopnější nejsou, pak je jakákoliv revoluce nemožná.

Klíčová otázka pro opozici tedy zní: Opravdu jste si jist, že jste chytřejší, organizovanější, vzdělanější, cílevědomější, šikovnější, odhodlanější než vládnoucí skupina? Jestli ne, tak na sobě začněte pracovat.

O taiwanských technologiích (8. 2. 2024)

Taiwanské technologie se prosazují na ukrajinském bojišti – na ruské straně, informuje Washington Post.  Vláda Taiwanu samozřejmě zakázala vývoz příslušných technologií (čímž uspokojila americké ministerstvo zahraničí), jenže jaksi zapomněla nařízení vymáhat. To se stává. Ono by to stejně nešlo, vzhledem k tomu, jak je taiwanská ekonomika srostlá s čínskou.

Nicméně Američané nelenili, zvýšili tlak a dosáhli svého. Někteří taiwanští výrobci stáhli ze svých instagramových účtů fotografie s ruskými obchodními partnery. A potom, že sankce nefungují.

O inženýrském myšlení (7. 2. 2024)

Z rozhovoru s Josefem Skálou:

V knize Střízlivění mluvím o vládě inženýrů jako lepší variantě k současnému uspořádání, čímž není myšleno, že by strojaře a stavaři měli tyranizovat zbytek společnosti. Chci tím vyjádřit, že s inženýrským myšlením je spojena určitá mentalita, která by měla převažovat. Nejen v rámci jednotlivých podniků, ale i v rámci diskuzí o průmyslové politice a o národním životě vůbec.

V České republice proběhla diskuze, jestli řídit stát jako reklamní agenturu nebo jako podnik. Správná není ani jedna cesta, pokud by se řízením podniku myslelo to, že řeším jenom ekonomické ukazatele. Správně bychom možná měli mluvit o řízení státu jako strojírenském podniku. Chceme něco vyrobit a cíle jsou jasné. Když jich nedosáhneme, ptáme se, jak to uděláme příště, aby to bylo lepší. Nesnažíme se vyvolat dojem, že je vlastně všechno v pořádku. To je inženýrské myšlení.

O poště (7. 2. 2024)

V době, kdy se česká vláda snaží zbavit státní pošty, je dobré připomenout, že to byly právě poštovní úřady, co stálo u zrodu moderního státu. Vlastně to byla přelomová inovace, že systém původně určený pro přepravu vojenských depeší, byl otevřen širší veřejnosti. Faktická moc státu dosahovala tak, kam dosahovala jeho pošta. Ke konci 19. století v některých evropských zemích připadala na poštu většina státních zaměstnanců. Byla pokládána za vzor efektivity. Mimochodem, i Vladimír Iljič Lenin obdivoval německou státní poštu a označoval ji za jednu z klíčových inspirací při vytváření sovětské administrativy.

Technologie se mění, samozřejmě. Všimněte si ale, že to, čím je pošta postupně nahrazována, je vlastněno a ovládáno několika globálními (rozuměj pokrývajícími celý západní svět) skupinami. A možná časem převládnou skupiny čínské.

Rýsuje se obraz vlád, které rezignovaly na skutečné vládnutí. Kdyby došlo na krizový scénář, nebude takový stát ani schopen komunikovat s vlastními obyvateli. O tom, co se k lidem dostane, se bude rozhodovat někde v Kalifornii.

O zeleném lidském kapitálu (6. 2. 2024)

Když šílené klimatické programy přinutí firmu zavřít výrobu, může to něčím nahradit? Samozřejmě! Ještě je tu zelený lidský kapitál. Stroje sice stojí nebo se rozpadly, ale korporace vlastně nic vyrábět nepotřebuje. Její síla je v něčem jiném. „Zelený lidský kapitál jako složka intelektuálního kapitálu zahrnuje znalosti a dovednosti zaměstnanců, které významně přispívají ke konkurenční výhodě a kreativitě organizace.“

Jedná se o „dovednosti, přesvědčení, hodnoty a zkušenosti jednotlivců, které utváří organizační kulturu, která podporují inovační kapacitu.“

Zkrátka, když zavřete výrobní linky a místo toho uspořádáte politické školení, hodnoty korporace se vlastně zvýší, takže je důvod vyplácet manažerské bonusy. Není to skvělé?

O hloupé Margarethě (6. 2. 2024)

Když člověk čile používá mozek, patří k tomu i to, že se celý život dozvídá nové věci a že občas musí opustit své dosavadní přesvědčení. Někdy to opouštění probíhá pohodově, jindy bolestně a někdy strašně bolestně. Pro mě bylo jedno z nejtěžších přehodnocení názoru na britskou premiérku Margaretu Thatcherovou. Asi jako když se dozvíte, že Vinnetou byl padouch. Pořád mám paní Thatcherovou za velkou osobnost a velkou bojovnici, jenže – to se přiznává těžko – byla taky hloupá. Hodně hloupá. Vůbec nedokázala pochopit, o co v její době jde, a zničila Velkou Británii na celé generace. Možná navždy.

Před pár dny uplynulo 40 let od jejího památného projevu, v němž mluvila o vnitřních nepřátelích svobody. Těmi vnitřními nepřáteli svobody byli myšleni britští horníci. Poctiví chlapi ochotní tvrdě pracovat, kteří bojovali za své rodiny, za svůj svět, za svou sebeúctu. Měli ale tu smůlu, že těžba uhlí není stejně zisková jako prodej finančních produktů. Britská premiérka nakonec zvítězila na celé čáře, zničila jejich práci, jejich kulturu, jejich životní styl. Nemilosrdně, bez kompromisů. Tvrdě vůči nepřátelům svobody.

Takže Velká Británie je dnes zemí, která většinu uhlí dováží. Přišla o průmysl, morálku a sebevědomí. Dělnické rodiny nahradil transgender, výrobu nahradily finanční spekulace, pracovitý životní styl nahradil masový alkoholismus a všudypřítomné drogy. Nastoupilo nové kastovní rozdělení. Bezvýznamná americká kolonie, která dělá za Američany špinavou práci, a vlastně už z ní moc nezbývá, protože je sama kolonizována muslimskými hordami.

Kombinace statečnosti a hlouposti je jedna z nejhorších.

Knižní hitparáda v lednu (5. 2. 2024)

Děkuji všem, kdo mě v lednu podpořili nákupem na Českém vlasteneckém knihkupectví nebo poslali drobnou podporu na transparentní účet. Opakuji to, co každý měsíc. Nejsem na těch laskavostech závislý, ale pomáhají mi a umožňují věnovat víc času psaní, bádání a organizování – na úkor běžné komerční práce.

A jak si v lednu vedly jednotlivé tituly?

  1. Petr Hampl: Střízlivění
  2. Petr Hampl: Cesta z nevolnictví
  3.  Tomáš Očadlík: An Essay on the Limited Usefulness of Science

O bílých heterosexuálních mužích (5. 2. 2024)

Facebook mi ukázal starší obrázek. Pořád to všechno platí, ale už nezbývá čas, abych se Sdružení bílých heterosexuálních mužů a jejich obdivovatelek věnoval. A vlastně už na to nemám věk. Takže příležitost pro nějakého mladšího pohodového chlapíka se smyslem pro humor.

O kreativních lidech (4. 2. 2024)

Americký psycholog Frank X Barron ve svých výzkumech kreativních lidí (což nejsou jen umělci, ale především vědci, konstruktéři apod.) zjistil, že:

  • Ti lidé vesměs nejsou nijak zvlášť inteligentní. Mají v průměru o něco vyšší IQ než běžná populace, ale rozdíl není příliš velký.
  • Naopak vycházejí velmi vysoko v takových vlastnostech, které dělají život příjemným a zábavným (zvědavost, hravost, schopnost radovat se z krásných věcí apod.)
  • Jenže taky vycházejí velmi vysoko v indikátorech všech možných poruch a úchylek.

Takže karikatura bláznivého vynálezce není tak úplně mimo. Až na to, že to nemusí být šílený génius.

O matematice (4. 2. 2024)

Radim Valenčík při včerejším výkladu teorie her. Mimo jiné o tom, že by se měla matematika vyučovat tak, aby rozvíjela představivost a že by se tak měla vyučovat téměř všude. I na těch školách, kde se dnes s matematikou nepotkají. A zkusil to ukázat názorně – na různých modelech lidského chování.

O válce proti důchodcům (3. 2. 2024)

Lawrence LeShan v knize Psychologie války upozorňuje, že válečný konflikt přináší – mimo jiné – přepnutí do jiného způsobu vidění. Lidská psychika začne být zaměřena na nepřátelství a začne ty druhé vidět jinak než dřív.

Obávám se, že tohle platí i pro občanské války a také pro studené občanské války. Když česká vláda rozpoutala válku proti důchodcům, kteří domněle nebo skutečně ujídají americkým zbrojařům a korporátním centrálám (čímž ohrožují naši budoucnost), vznikl pocit, že to jsou nepřátelé. Přinejmenším v některých kruzích. Poroste tlak na další akce proti starým lidem. Tlak na snižování důchodů nebo jiných dávek, omezování zdravotní péče pro staré lidi atd.

Samozřejmě, časem to překryje nějaký jiný konflikt. Ale nečekejme, že jedním snížením důchodů to skončí.

O opozičním programu (3. 2. 2024)

„Nejlepší způsob, jak se tato kontraelita může vypořádat s vládnoucí elitou, je ignorovat ji,“ citoval jsem tu před pár dny Curtise Yarvina.

Na tom je dobře vidět, jak nesmírně daleko jsme ještě od změny. Opozice nemá vlastní témata. Je vláčena tématy vládnoucí skupiny. Pekarová plácne nějakou hloupost, Rakušan se zase namočí do něčeho mafiánského, přijde další nesmyslné rozhodnutí nebo další obrovská rozkrádačka. Tím opozice žije. To komentuje. Nemá vlastní agendu, nemá vlastní vizi.

Až bude opozice žít vlastními tématy a tlačit vlastní agendy, pak bude země blízko velké systémové změně.

O šlechtě a vlastenectví (2. 2. 2024)

Byly doby, kdy být šlechticem znamenalo cítit se bytostí jiného druhu než nevolníci nebo městští řemeslníci. Do kategorie „bytost stejného druhu“ spadali jen jiní šlechtici. Dnes můžeme pěstovat romantické představy, že společná křesťanská víra měnila vztahy, ale ve skutečnosti nemáme žádné doklady o tom, že by to tak fungovalo – pokud nemáme na mysli svaté, filosofy nebo jiné speciální případy.

Až osvícenství a nacionalismus přinesly vědomí toho, že základní komunitou je národ a nikoliv sociální vrstva a že příslušníci stejného národa patří k sobě. V tomhle smyslu není třídní konflikt záležitostí marxismu (případně buržoazie), ale je záležitostí středověkou.

Z toho také vyplývá, že je velice obtížné, aby byl šlechtic vlastencem. Občas se to někomu podaří, ale jsou to vzácné případy. Třeba Masaryk si toho byl dobře vědom. Můžeme mít republikánské zřízení nebo můžeme mít šlechtu, ale nemůžeme mít obojí zároveň.

O válečnicích (2. 2. 2024)

Nová Miss USA kupodivu není transexuál a a dokonce ani lesbická černoška v hidžábu. Je to štíhlá dlouhonohá blondýna, která je povoláním vojačka. Takže už létají pohoršení z obou stran. Z liberální strany tu máme osvědčené téma o rasové diskriminaci a sexismu. Z konzervativní strany zase slyšíme o příznaku úpadku. Žena nemá co stát u kulometu. Má pečovat o manžela a děti.

Mary Harrington na Unherd správně připomíná, že to není nové, ale že to jde dějinami od prvních záblesků naší civilizace. Vždy byly ženy – bojovnice a tyto ženy bojovnice byly vnímány jako sexuálně velmi atraktivní. Možná k tomu přispívá, že agrese a blízkost smrti uvolňuje zábrany. Aspoň to naznačuje řada studií publikovaných výzkumnice z univerzity v Hajfě. „Kam až sahá historie, existovaly ženy bojovnice. A všude, kde se takové postavy objevují, nacházíme také překrývání násilného militarismu a sexuální touhy,“ píše zase Mary Harington. Konec konců, stačí připomenout, jak s tím motivem pracuje třeba izraelská válečná propaganda (a méně šikovně propaganda ruská a ukrajinská).

Mary Harrington připomíná starý příběh, kdy docházelo k sexuálnímu sbližování skytských mužů a bojovných amazonek. Naráželo to ale na problém – skytští muži chtěli hospodyňky pro své domácnosti, zatímco Amazonky si chtěly ponechat svůj volný bojovný životní styl. Neřešitelné. Není to pro všechny, ale část žen takové dilema řeší.

V 21. století, konečně technicky a ekonomicky možné si tak životy uspořádat. A pořád ještě dost mužů, kteří si na rázné sebevědomé ženy troufnou. Jenže ony místo nich vyrůstají ufňukané hysterky, jejichž celá bojovnost spočívá v podávání stížnost, papouškování politicky-korektních frází a stěžování si.

Zcela jistě v tom hraje nějakou roli moderní feminismus. Což jsme i naměřili s profesorem Matějů: čím víc feminismu, tím méně samostatnosti a tím méně sebevědomí. A naopak.

O mýtickém a faktickém (1. 2. 2024)

Často taky píšu o napětí mezi přístupem inženýrským (řešení technických problémů) a přístupem powerpointovým (manipulace lidmi). Samozřejmě je to vymezení zjednodušující, nicméně něco ukazuje.

Americký psycholog Lawrence LeShan zase pracuje s rozdělením mýtické myšlení versus faktické myšlení. Ukazuje to na dvou možných přístupech k vedení války.

Faktické myšlení má jasný konkrétní cíl (získat konkrétní kus země, ovládnout nějaké zdroje, přimět protistranu, aby zastavila nějaký zbrojní program atd.) Faktické myšlení naprosto věcně cynicky kontroluje, jestli ten který krok nás přibližuje k tomu cíli. Zvažuje, jestli cena toho cíle odpovídá vynaloženým zdrojům (finančním i ztraceným životům). Je vlastně takové nudné kupecké.

Mýtické myšlení se pohybuje v rovině symbolů. Fakta jsou akceptována jen jako ilustrace obecných principů. Když se nehodí jako ilustrace, jsou ignorována. Mýtické myšlení vede k tomu, že my znamenáme dobro a druhá strana znamená zlo. Z mýtického myšlení jsou války bez hranic.

A není to jen otázka válek. Na stejný rozdíl narazíme i v mírových dobách. Je naším cílem postavit zavést elektřinu do všech vesnic v zemi (což vede k faktickému myšlení) nebo neomezené snižování uhlíkové stopy, která existuje pouze v našich myslích (což vede k mýtickému myšlení)?

…a mezitím v Americe (1. 2. 2024)

Zatímco u nás přemýšlíme, jestli premiér Fiala neudělal svou první vážnou chybu a jestli si šéfové Westinghouse neobjednají státní převrat, v Americe se rozjíždí buldozer Donald Trump. Z posledních 10 výzkumů různých agentur by podle osmi z nich Bidena pohodlně porazil, často náskokem pět a více procent. Navíc pohodlně vede v téměř všech rozhodujících státech. Kdyby se volby konaly dnes, deklasoval by Bidena rozdílem třídy a žádné falšování hlasů by nepomohlo.

V roce 2020 ovšem vypadalo Trumpovo jaro velmi nadějně, pak ale přišlo hnutí proti lock-downům a od srpna bylo jasné, že je Trumpova kampaň v těžkých problémech. Ale ani v roce 2020 nevedl s tak obrovským náskokem jako teď.

Mezitím pokračuje spor mezi prezidentem Bidenem a texaským guvernérem Abbottem. Jeho podstata je jednoduchá – federální vláda chce Texas zaplavit latinskoamerickými migranty a Texas se brání. Vede se to tvrdě a emotivně. Pochopitelně, jde o hodně. Není ale pravda, že by Texas směřoval k odtržení. Hnutí za nezávislost je v Texasu naprosto okrajové a velká část obyvatel o něm ani neví. Kdyby o něm věděli, odmítli by ho. Politicky je Texas středovým státem s konzervativní minulostí. Změnila jej migrace, a to nejen z Mexika, ale především z Kalifornie, kdy řada šílených progresivistů – poté, co zničila vlastní zemi – se přestěhovala do Texasu. To je ostatně obvyklý vzorec migračního chování.