Glosy za září 2022
Už se ani nenamáhají (30. 9. 2022)
Pro spoustu lidé v mé generaci byly Spojené státy americké vždy symbolem a ochráncem svobody, prosperity, slušného zacházení s lidmi a rovnosti příležití. Pro hodně z nás bylo bolestivé, když jsme postupně zjišťovali, že ten názor možná odpovídal nějakému historickému stavu, ale rozhodně to neplatí v naší době. Máme co dělat s agresivními impériem usilujícím o zotročení většiny lidstva. Pro někoho bylo tím okamžikem otevírajícím oči zákeřné napadení Srbska. A další prožívají totéž poté, co americké bezpečnostní síly provedly teroristický útok proti plynovodu svého spojence Německa.
Naprosto chápu, že pro mnohé je to velmi těžké. A chápu taky, že se chytají jakéhokoliv stébla, které jim umožní udržet si iluze. Jen kdyby to nebylo tak strašně hloupé! Ani šestileté dítě přece nemůže věřit tomu, že Rusové provedli tajnou operaci s cílem zničit hlavní nástroj pro vydírání Evropy. Kdyby si západní propaganda vymyslela třeba aspoň poutavý příběh o tom, že část ruských ozbrojených sil sabotuje Putinovy snahy a proto tu sabotáž provedla. Ale nestojíme jim ani za to! Ani za těch pár hodin práce na chytré výmluvě. Prostě máme věřit tomu nejhloupějšímu.
Upozorňoval jsem na totéž už během covidu, kdy někteří měli dojem, že se nás elity snaží vystrašit. Blbost! Pohrdají námi natolik, že jim ani nestojíme ani za to, aby nás strašily.
Jak to zaznělo v dnes už klasickém Cameronově filmu „Chčijou nám na hlavy a ani se to nesnaží vydávat za déšť!
A teď můžete dumat, je-li v tom víc pohrdání nebo víc neschopnosti.
Podlidé na bojišti (29.9. 2022)
Včera jsem tu zmiňoval Scotta Rittera. Je to hvězda, ale taky jeden z celé řady bystrých amerických analytiků, co denně sledují mapy, studují technické informace o používaných zbraních, kriticky čtou prohlášení obou stran… a daří se jim rekonstruovat realistický obraz toho, co se na bojištích opravdu děje a odhadovat další vývoj. A ještě něco. Oni navzájem čtou své články, reagují na sebe, kritizují se, argumentují proti sobě, někdy dokonce mění vlastní stanoviska… to je to, co jinde úplně chybí a co vede k vytvoření skutečné znalosti.
Tentokrát doporučuju video jiného Američana, Briana Berletica. který z různých zdrojů počítá a porovnává, kolik padlých která strana. A dospívá k číslu 10 mrtvých Ukrajinců na jednoho Rusa. Kde se bere ten příšerný nepoměr? V technice ani velení to nebude – ukrajinská strana fakticky NATO. Je to v úplně jiném přístupu.
Když se třeba jednotka dostává do velmi těžké situace, ruská strana své lidi stáhne, protože ví, že je ještě bude potřebovat. Ukrajinská strana je tam nechá a bude mít nádherné mediální příběhy o hrdinech, kteří kladli odpor do poslední chvíle.
Když se naopak útočí, ruská strana pečlivě počítá, jestli hodnota dobytého území vyváží ztracené vojáky. Raději se zastaví nebo zpomalí, než aby přišli o lidi. Ukrajinské jednotky NATO útočí bez ohledu na ztráty. Fotka vlajky vztyčené nad vesnicí má pro ně hodnotu neomezeného počtu mrtvých.
Možná tak v nejbližších dnech obsadí městečko Červený Liman, kolem kterého nevedou žádné zásobovací trasy a ze kterého není kam dál útoči. Bude je to stát výrazně přes 10 tisíc ukrajinských životů. A budou mít úžasné fotky a úžasná videa.
A to všechno něco spojuje. Ukrajincům velí Britové a Američané, pro které mají hodnoty východních Slovanů nižší hodnotu než životy psů (výcvik psa trvá déle než výcvik vojáka). Pokud by někdy veleli Čechům, nečekejme, že to bude jiné. Mimochodem, jak je to v NATO organizováno? Kdo komu by velel v případě konfliktu?
Kůl v plotě po americku (28. 9. 2022)
“Jsme nejarogantnější nejsobečtější stát na světě,” říká americký vojenský analytik Scott Ritter. Ve svém posledním vystoupení nemá ani stín pochybnosti, že teroristický útok na německé plynovody provedly americké ozbrojené síly. Jenže Ritter taky upozorňuje, že to, co může být z krátkodobého hlediska výhodou (politická opozice v Německu si nemůže vynutit víc plynu), to je ze střednědobého hlediska naprostou tragédií. USA ničí Evropu – svého jediného spojence. Navíc před zraky celého světa. Kdo by se teď chtěl stát dobrovolně americkým spojencem? A USA se dostávají do situace “Amerika proti celému světu”.
Ritter taky upozorňuje, že se jedná o nesmírně nebezpečný precedens. Všechny možné plynovody, ropovody, svazky optických kabelů atd. vedou po mořském dně a je prakticky nemožné je střežit. Dosud existovalo nepsané pravidlo, že se na ně neútočí. Američané ho právě zrušili. Proč by ho měli ostatní respektovat?
VYSTOUPENÍ SCOTTA RITTERA SI MŮŽETE PUSTIT TADY.
Slované latinos (28. 9. 2022)
“Německo svěřilo Američanům svou ochranu a ochránci se „odvěčili“ teroristickým útokem na plynovod, který znamená, že na začátku zimy jsou desítky milionů lidí odříznuty od zdrojů energie, bez jakékoliv možnosti náhradního řešení. Bude to mít dramatický dopad na jejich života a desetitisíce z nich zemřou na podchlazení nebo na nemoci, které z toho vyplývají. A to všechno jenom proto, aby si pár amerických korporací mohlo zvednout zisky a pár manažerů vyplatit bonusy! Naše životy pro ně nemají ani takovou hodnotu jako životy jejich domácích mazlíčků. Američané se k nám začali chovat stejně, jako se chovají k latinos.”
Dobré pocity nebo změna? (27. 9. 2022)
Na Litterate jsem včera upozornil, že existují dva druhy politické činnosti. Buď mohu postupovat tak, abych se cítil dobře, abych si připadal ušlechtile, abych měl pocit, že měním dějiny a prožíval opojný pocit vítězné sounáležitosti. Ten pocit mohu mít bez ohledu na reálný stav věcí. Pokaždé si dokážu najít někoho, kdo mi potvrdí, že vlastně vyhráváme (jako to mají třeba naši gaučoví válečníci na Ukrajině).
Nebo chci opravdu něco změnit. Pak je to o dlouhodobé práci, často nudné, velmi často úmorné, a taky o občasných zklamáních. A o občasných zjištěních, že to vlastně dělám úplně špatně a musím postupovat jinak.
Je úplně normální, že to první přitahuje víc lidí. Ve všech sociálních skupinách a ve všech názorových skupinách. Proto je tak těžké vybudovat akceschopnou opozici. Ale nemylme se, protistrana má stejný problém.
Ten článek je k přečtení tady.
Statečný Ivan David (26. 9. 2022)
Ivan David je teď urážen velkou částí “alternativy”, protože řekl pravdu. A sice upozornil na to, že bychom se měli dívat, co mají ti různí vůdcové opozice na sebou. Někdo už roky hlásá a prosazuje ty stejné názory. To je super. Někdo jiný se roky živil poctivou prací, a pak už se na to nemohl dívat. To je taky super. Ale pak je tu spousta šejdířů a podvodníků, kteří nikdy poctivě nepracovali, a ze kterých se přes noc stávají “nové hvězdy” a “noví vůdcové opozice.”
Neměl bych s tím problém, kdyby byla naděje, že konečně odvedou poctivou práci, a že přispějí k úspěchu. Jenže ono to tak není. Prolétnou alternativou jako komety, shrábnou nějaké prachy a zmizí. A mezitím alternativu trochu změní – z původně autentického lidového hnutí se víc a víc stává sdružení kupujících lampy proti 5G záření za 14 900 (ve slevě).
Ivan David má pravdu. Jenže mnozí ho stejně nebudou poslouchat. Prostě proto, že jsou jen součástí davu. Dav nedokáže přemýšlet, dav nezná minulost, dav nemyslí na budoucnost, dav nezná loajalitu, dav žije jenom momentální emocí. Lepšolidský dav i dav alternativy.
Ivan David se dokáže postavit davu. Je to statečný člověk.
Islámská invaze stále na pořadu dne (26. 9. 2022)
Když jsem před pár měsíci vydal novou verzi a druhý díl Prolomení hradeb, pozdvihovali někteří obočí, proč se ještě zabývám islámem. Mezitím přece proběhlo mnohem významnější spiknutí, kdy se všichni mocní světa domluvili a předstírali epidemii, aby do nás dostali smrtící vakcínu (která ovšem nefungovala, takže se po ní naopak umírat přestalo, a naopak došlo ke zvýšení porodnosti). A teď jsou zase prioritou ceny energií a válka.
Jenže on svět funguje trochu jinak. Když se o migrační krizi přestalo mluvit, tak to vůbec neznamená, že skončila. Ti stejní lidé ve státní správě, médiích a neziskovkách ji prosazují dál. Ti stejní lidé v Bruselu nadále tlačí na migrační kvóty. Jenom o tom nečteme. Každý další průšvih a a každá další krize SE PŘIDÁVAJÍ K TĚM PŘEDCHOZÍM, které pokračují.
Dnes k nám přichází více muslimských migrantů než v roce 2015 a nejspíš se jich tu mnohem větší procento usazuje. “Nikdo se nestará, co dělají, kde jsou a už i u nás vznikají místa – ať už v okolí Karlových Varů nebo na Teplicku a podobně, kde se usazují. Vůbec netušíme, co se s těmi lidmi děje a tvrdím, že Ministerstvo vnitra absolutně nezvládá ani ochranu České republiky v tomto smyslu,” shrnul to před pár dny bezpečnostní expert Jaroslav Štefec.
To vše se děje za blahosklonného přihlížení bezpečnostních složek, které mají pod ministrem Rakušanem jiné priority. Třeba dohled nad těmi, kdo nepodporují koloniální výpravu na východ.
Tiché revoluce (25. 9. 2022)
Big Serge publikoval velmi zajímavý text, kde ukazuje na řadě příkladů z dějin, že revoluce mohou probíhat „neviditelně“ v tom smyslu, že je zavedena drobná administrativní změna, která se ovšem po generacích ukáže jako zásadní, protože zcela změnila chování lidí, jejich motivaci, rozložení moci apod. a tím i třeba vývoj celého impéria.
Současníci v první generaci si to zpravidla neuvědomují. Jednak proto, že změna se projeví teprve v kombinaci s určitými podmínkami, o kterých se ještě neví, že nastanou. Ale také proto, že každý zpravidla řeší, jaký dopad to bude mít na jeho osobní situaci a nikoliv dopad na budoucnost země.
Je to jeden z dalších zdrojů nepředvídatelnosti a toho, proč se skutečný vývoj neustále vymyká z rukou těch, kdo se ho snaží ovlivnit.
Logicky to otevírá otázku, jestli takové zásadní změny neprobíhají právě teď. A Big Serge správně podotýká: Možná čekáte, že se režim s rachotem rozpadne. Jenže ono místo toho dojde ke změně, které si ani nevšimnete a o které se v budoucnu ukáže, že úplně přesměrovala vývoj. Kéž by měl pravdu.
Konec konců, stačí připomenout české dějiny. Třeba jak obrovský byl rozdíl mezi politickým režimem roku 1950 a 1980. Přitom nedošlo k žádné revoluci. Jen řada drobných administrativních a ekonomických změn vedla toho, že nahoru se začali dostávat jiní lidé a režim se začal chovat jinak. Nebo mezi demokratickým režimem roku 1995 a fašizující diktaturou roku 2022. Žádný viditelný předěl, žádná hlasitá revoluce, a přesto je vše jinak.
Vy jste ještě nečetli? (25. 9. 2022)
Připomínám, že v Prolomení hradeb dvojce je z nejdelších kapitol věnována vysvětlení, proč aktivity typu demonstrací nemůžou vést ke společenské změně, a jaké aktivity naopak mění mocenskou strukturu společnosti.
Tedy pokud by to někdo chtěl číst. Ono je jednoduší užívat si vybuzených emocí a navzájem se ujistit, že “tenhle národ si nic lepšího nezaslouží.”
Po volbách (24. 9. 2022)
Takže je sečteno. Někoho dnešní volby potěšily, pro někoho byly studenou sprchou. To klíčové se ale dá shrnout takto: Voličské chování se nijak zásadně nezměnilo proti tomu před čtyřmi lety. Nezměnila se účast ani zaměření hlasování. V senátu si zjevně polepší ANO, což je vzhledem k neoblíbenosti vládní koalice pochopitelné, ale to je taky všechno.
Snad to vzpamatuje ty, kdo si mysleli, že pár demonstracemi změní svět, že jsme teď v nějaké úplně jiné realitě, že už brzy bude nové občanské fórum jednat s Fialou o předání moci… a ono se nezměnilo nic. Na pár místech si polepšilo SPD a ve dvou senátních obvodech se kandidáti antisystémové opozice dostali do druhého kola (Eva Chromcová v Karlových Varech a Jana Zwyrtek Hamplová v Kroměříži). To je fajn, ale nemůžeme mluvit o vlně, která by smetla pětikartel.
Petr Fiala a jeho spolupracovníci teď budou mít pocit, že si mohou dovolit naprosto cokoliv, a aspoň malá část opozice snad pochopí, že změna je otázkou několikaleté tvrdé práce, a ne rychlého vybičování emocí.
Potřeby občanů? Třídní konflikt (24. 9. 2022)
Odpověď na otázku Sputniku:
Dá se říct, že současná evropská politika se vzdaluje od potřeb a očekávání vlastních občanů?
Samozřejmě! Zájmy vládnoucí elity a zájmy většiny občanů míří přesně opačným směrem, a tento rozdíl se prohlubuje.
Není to jen otázka války s Ruskem, stejná tendence je vidět u Zeleného údělu, přístupu k migraci, k islámu a vlastně v každé oblasti, kterou evropské státy řeší.
Napětí a konflikty mezi různými sociálními třídami jsou asi běžné, nicméně v současných západních společnostech to nabylo patologické podoby.
To všechno platí bez ohledu na výroky paní Leyenové. Řeči té dámy nemusíte brát vážně. Bruselská centrála Evropské unie nemá žádné zbraně ani munici, kterou by mohla poslat a nekupuje ani žádné energie. Její jedinou možností je vydávat rozkazy českému premiéru Petru Fialovi. Nevím, že by ji bral vážně ještě někdo jiný.
O bojechtivosti a zbabělosti (24. 9. 2022)
Všimněte si, že současná válečnická propaganda naprosto postrádá povzbuzování ke statečnosti a vytrvalosti. Nikdy nezaznívá nic ve smyslu “naši barbarští nepřátelé z ruských stepí jsou houževnatí, živí se syrovým masem a budeme muset vynaložit veškerou svou odvahu a vynalézavost, abychom je porazili.” Tenhle tón úplně chybí.
Místo toho se hovoří výhradně o tom, že Rusové jsou zbabělí, změkčilí a neschopní bojovat. Většina obyvatel Ruska prý touží po kapitulaci a tamní režim se zhroutí každým dnem. To je doprovázeno fantazijního historkami, které si nijak nezadají s příhodami o tom, že režisér Stanley Kubrick na smrtelné posteli prozradil, že v hollywoodském studiu natočil falešné americké přistání na Měsíci.
Je dobré si také všimnout, že na ruské straně se nevytváří stejný obraz Západu. V Rusku se otevřeně mluví o tom, že jsou v konfliktu s velice silným a velice nebezpečným soupeřem.
Co to vypovídá o publiku podporujícím válku, když nemůžete apelovat na jejich odvahu a statečnost?
Benoist o rasismu a Hampl o Benoistovi (23. 9. 2022)
Ve svém Českém vlasteneckém knihkupectví jsem dnes zahájil prodej eseje O rasismu od Alaina de Benoista. Krátkou hutnou esej opatřila předmluvou moje maličkost. Benoistův je hodně zajímavý především tím, že se snaží poctivě vyrovnat s tím, že rozdíly mezi lidmi zjevně existují a že také biologicky dané statistické rozdíly mezi skupinami zjevně existují. Benoist nepřijímá ani zjednodušující rasistické vysvětlení o vyšších a nižších rasách nebo dokonce o boji ras, ale nenechá se ani zastrašit politicky-korektním zákazem o takových věcech přemýšlet. Shrnuje, co o tom napsali jiní přemýšliví lidé a ukazuje různé možnosti, jak k celé záležitosti přistupovat.
Místy to není úplně snadné na čtení a rozhodně to není ten text, který rychle přelétnete, zabručíte “s tím souhlasím” a máte jasno. Po četbě Benoista vám nejspíš přibude počet témat, o kterých jasno nemáte.
Volební doporučení – a proč tam osobně nejdu (23. 9. 2022)
K volbám nepůjdu proto, že u nás v Dobřichovicích kandidují pouze tři strany – ODS, TOP09 a Piráti. Samozřejmě zakryté pod místním názvy typu „Radostné Dobřichovice.“ Předpokládám, že každá z těch skupin by zvládla správu našeho městečka a předpokládám, že příslušníci každé z nich by se k tomu navíc slušně obohatili. Nemám žádný důvod preferovat jedny proti druhým.
Pokud bych měl dát celkovou radu, zněla by takto: Hlasujte proti pětikartelu. To znamená, volte toho nejsilnějšího, kdo má šanci pětikartel porazit. A to dokonce i v případě, že to není sympatická nebo poctivý člověk. V tuto chvíli je prioritou způsobit zmatek a napětí uvnitř pětikartelových stran. To znamená, že nejčastěji doporučuji ANO, jinde SPD, občas něco silného místního (jako třeba Volfova Volba pro Kladno). Nemá smysl podporovat maličké subjekty, které mají plnou pusu spojování a jejichž faktickou ambicí je odebrat pár hlasů od SPD nebo ANO.
A pak mám samozřejmě své srdeční senátní kandidáty – Danielu Kovářovou a Davida Bohbota.
O latinoamerikanizaci Evropy (22. 9. 2022)
„Řekl bych, že se Evropa vzbouří a že tohle Američanům neprojde. Vzbouřila se jim Jižní Amerika, vzbouřila se jim Střední Amerika, myslím, že tohle nemůžou uhrát. A tím, jak se chovají, pokud jde o sankce, se střelili do vlastní nohy. To nemůžou uhrát. Krátkodobě ano, ale dlouhodobě ne. Vývoj je neúprosný“, říká v rozhovoru na parlamentkách ekonom Jaroslav Šulc. Poznámek o latinoamerikanizaci Evropy přibývá. Dost vzdělaných lidí si všímá toho, že se Evropa posouvá k modelu, kdy je společnost rozdělena na velmi úzkou superbohatou elitu a chudinské masy. Ta superbohatá elita je navázána na nadnárodní korporace a fakticky ji udržují u moci západní tajné služby. A kdy jedinou možnost změny nabízejí marxistické revoluce.
Je mnoho důvodů domnívat se, že nevznikne stabilní evropská obdoba latinskoamerických společností. Ale celkové zaměření tím směrem lze jen těžko popřít.
Mimochodem, pokud si přiznáme, že Spojené státy jsou nepřátelskou utlačovatelskou mocností, pak je dobré také vidět, že Spojená státy jsou nepřátelskou utlačovatelskou mocností i vůči většině svých obyvatel.
Ze setrvačnosti (21. 9. 2022)
Před pár dny jsem tu připomněl, že válka s Ruskem je jenom součástí širší změny. Západ se dostává do izolace a „zbytek světa“ už nevidí důvod, proč by na nás měl pracovat nebo proč by nám měl dodávat suroviny. Přestávají se bát naší vojenské síly a dokážou čelit našim tajným službám. Co jim vlastně můžeme nabídnout? Ať přemýšlím, jak přemýšlím, napadají mě jen dvě věci. Tou první je kultura, umění, zábava, hollywoodské filmy apod. Jenže ono to rychle upadá. Nános politické korektnosti, mraky sexuálně menšinových postav, ztráta odvahy schválit nový nápad… a k tomu pečlivě vystavené bariéry proti vstupu nových neotřelých nápadů a zajímavých osobností. Tou druhou jsou blonďaté manželky a blonďaté prostitutky. V tom mohou Západu konkurovat pouze Rusové. Afričané, Indové, Číňané ani nikdo jiný prostě nemají blondýny. Jenže s migračním přílivem bude ubývat i blonďatosti. A dál? Naše ideje a ideály? Staré knihy si mohou obstarat i oni. A protože jsou lépe vzdělaní, možná jim dokonce dokážou lépe porozumět.
Pořád jsme ještě celkem bohatí a celkem vyspělí ze setrvačnost. Ale bude se to zadrhávat.
Diskuze argumentů, diskuze emocí (21. 9. 2022)
Další lekce z logiky. Tým vědců z různých amerických univerzit dospěl k tomu, že pokud by se světové klima oteplilo o další stupeň, dojde k nevratným změnám. Všimněte si, že takové tvrzení působí dvěma různými způsoby.
Jednak dopadá na naše emoce. Nevratné změny. Něco strašlivého, co už nikdy nepůjde napravit. Mozek propadá panice. Vzniká představa šílených tsunami, miliard mrtvých lidí a já nevím, čeho ještě. A my budeme bezmocně přihlížet. Nevratné změny!
Kromě toho jsou komunikována fakta. A jaká ta fakta vlastně jsou? O jaké změny se jedná? Jsou ty změny tak významné? Jde třeba o to, že se zmenší některé korálové útesy. To je možná škoda, ale stěží to lze označit za děsivou pohromu. Prý se nevratně zmenší rozsah lesů. Je to takový problém? Ve kterých zemích? Třeba v našem pásmu lesů zcela jistě neubude. Pokud by se „nevratně“ oteplilo, ubylo by jehličnatých stromů a přibylo listnatých. Taky žádné velké neštěstí. Netvrdím s jistotou, že se v tom nikde neskrývá žádný závažný problém, ale rozhodně nejde o žádnou děsivou katastrofu. Rozhodně je to něco, o čem by měla probíhat věcná diskuze.
Problém je ale často v tom, že obě ty roviny se často překrývají. Diskutujeme o něčem, jenže naše emoce reagují na něco jiného. A diskuze je pak zase ovlivněna těmi emocemi. Právě takové nejasné situace jsou spojeny s největším rizikem manipulace i obyčejného omylu.
Škola nenávisti (20. 9. 2022)
Advokátka Lucie Hrdá, známá bojovnice proti stereotypnímu pohledu na ženy, učí své přibližně desetileté děti nenávidět „hnusné rusáky“. Vychloubá se tím na sociální síti a kavárenský dav jí tleská. Ty děti nejspíš neviděly živého Rusa, ale v podvědomí už mají zaseto, že se jedná o odpornou nebezpečnou bytost, které není škoda. Kdyby někdy v budoucnu slyšely o třeba o bestiálních vraždách hnusných rusáků, budou s tím mít menší problém, než kdyby byli vražděni lidé. Válka jednou skončí, ale tohle zůstane.
Přesně tak začínaly před 100 lety nálady, ze kterých pak vyrostl holokaust. Všimněte si, jak snadno to přišlo. Stačilo pár týdnů a z bojovníků za rovnost a důstojnost všech lidí a za práva těch nejdivočejších džihádistů se stali ti nejdrsnější bojovníci proti podlidem. Samozřejmě k tomu patří k vyprávění nejrůznějších fantazijních historek o ruských zločinech. Tak tomu bylo před 100 lety taky. Bylo přece jasné, že Židé provádějí tajné rituály, při kterých vraždí křesťanské dívky. Kdo by se to odvážil zpochybnit? Leda snad ten, kdo dnes zpochybňuje “masové hroby s tisícovkami umučených”.
Obávám se ale, že paní Hrdá jaksi nedomyslela, že když se jednou taková věc vypustí, žije už vlastním životem. Je tak absurdní předpokládat, že během pár let se bude takhle mluvit a zacházet s „hnusnými slovany“? Co to bude znamenat pro její dcery, které se dnes tak horlivě učí nenávidět?
Svrchovanost zprava i zleva (20. 9. 2022)
Hampl podporuje Bohbota (19. 9. 2022)
V nadcházejících volbách dávám jen málo doporučení a já osobně ani nepůjdu volit do obecního zastupitelstva. Nicméně jedno doporučení dávám s chutí a s jistotou přesvědčení.
Senátní kandidát David Bohbot. Nejde jen o velmi rozumné politické postoje, ale především o to, že ho znám už hodně let a můžu ho doporučit jako skvělého rovného čestného chlapa, který se nebojí.
Raději než v senátu bych ho viděl na ministerstvu obrany nebo ministerstvu vnitra, ale kdo ví… třeba by to mohl být začátek.
BOHBOT DO SENÁTU!
Přiměřené zbídačení (19. 9. 2022)
Vžitá představa říká, že hybnou silou společenské změny budou ti nejchudší a nejvíce postižení, protože nemají co ztratit. Obávám se, že je to iluze. V téhle vrstvě sice najdeme nejvíce oprávněného hněvu, ale chybí tam potřebné zdroje a schopnosti. Pokud se takové vrstvy v minulosti podílely na revolucích, byly podrobeny přísné kázni, případně výcviku.
Pro režim představují mnohem větší nebezpečí ti příslušníci vyšších tříd, kteří zchudnou, přijdou o svůj životní styl, jsou naštvaní, a subjektivně jim připadá, že byli připraveni o všechno. Pořád ještě jim zbývají prostředky na organizování odporu.
Vcházíme do doby, kdy budou chudnou i vzdělané a relativně zámožné vrstvy. Někteří jejich příslušníci se možná uspokojí něčím na způsob „pořád ještě mi zůstal aspoň pocit nadřazenosti nad nižšími vrstvami“, ale jiní začnou režim nenávidět.
Potom to teprve začne být zajímavé.
Benjamin Kuras o Prolomení hradeb dvojce (18. 9. 2022)
Z Kurasovy recenze Prolomení hradeb dvojky:
“…zúžené vnímání, jímž trpíme všichni, a jež Hampl ilustruje metaforou fotbalovou: abychom mohli vnímat, co se ve hře děje, nestačí sledovat jen jednoho hráče a podle něho si utvářet „pravdivý“ obraz. Musíme se snažit vnímat celé hřiště. A protože ve vnímání světa nevíme, odkud kam to hřiště sahá, musíme při každé odpovědi počítat, že nemusí být kompletní, že mohou vyvstat další otázky.”
Zní to jasně, ale ve skutečnosti to je obrovský problém. Někde dospěje k tomu, že za vše může spiknutí. Jiný dospěje k psychologickým mechanismům. Jiný k ekonomickým faktům. Další k něčemu úplně jinému. Pokaždé máme pocit “už to vidíme”, teď je to jasné a můžeme vydechnout. Ve skutečnosti si nikdy nemůžeme být jistí, že víme o všem, co je podstatné.
Přestávají se nás bát (18. 9. 2022)
V Samarkandu se sešli vládcové států, ve kterých žije více než polovina lidstva, disponují většinou světových výrobních kapacit a drtivou většinou nerostných zdrojů. Sešli se proto, aby urychlili vytváření nového světového uspořádání, kde budou obchodovat, spolupracovat a třeba i hádat přímo mezi sebou. Bez západních bank, bez západních peněz, bez západních institucí, bez západních technologií (ty už převzali a umí je rozvíjet lépe než my).
Je to logické. Už jim nemáme co nabídnout – snad kromě hollywoodských filmů. Ale všimněte si, že i západní zábavní průmysl se jaksi zasekl – neustálé oprašování starých postav a všudypřítomná politická korektnost. Kdo ví, jak dlouho to bude ještě někoho zajímat?
Pro ně to žádný problém není. Je to ale problém pro nás, kdo jsme naprosto samozřejmě zvyklí, že zbytek světa nám dává své suroviny a svou práci, aniž by za to cokoliv dostával. Tedy kromě školení z politické korektnosti a vojenských intervencí. Jenže už i ty vojenské intervence přestávají fungovat. Celý svět vidí, že NATO nedokáže porazit ruský expediční sbor na Ukrajině, a to krátce po debaklu v Afghánistánu. Přestávají se nás bát!
No, hlavně, že se můžeme navzájem ujišťovat, že oni jsou zločinci a diktátoři a že nemají splachovací záchody. Jen nevím, jestli se toho ujišťování najíme.
Pornografické namlouvání (18. 9. 2022)
Před časem jsem tu sdílel postřeh o tom, že poměry se změnily natolik, že zkušenost striptérky přestala být na překážkou kariéře. Některý spolupracovník se možná občas pousměje, ale v zásadě je každému jedno, jak se ta či ona kolegyně živila za studií.
Tentokrát drsnější případ. Profesionální zápasník se díval na porno, vyhlédl si jednu z „hereček“, seznámil se s ní, vzal si ji za manželku a teď jsou spolu šťastní. Nebo to aspoň dokážou předstírat pro reportéry. Samozřejmě, jedná se o sociální vrstvu podobnou spíš těm, kdo byli dříve označováni za kolotočáře, nicméně posun to je. Je to příznak úpadku? Nebo je to inovace? Kde je vlastně hranice? Intuitivně bych řekl, že rozdíl je v tom, zda vzniká model, který je funkční (dokážou si opravdu být oporou a být spolu celkem šťastní?) a který je dlouhodobý (minimálně desítky let) a kde mohou vyrůstat psychicky zdravé děti. V této chvíli musíme přiznat, že nevíme.
Komu dochází munice (17. 9. 2022)
Možná jste četli některý ze spousty článků o tom, že americké výzvědné služby prý zjistily, že Spojencům (Rusku, doněcké domobraně a luhanské domobraně) prý brzy dojde munice, žebrají všude možně atd. Byly toho plné noviny.
Analytik kanálu New Atlas Brian Berletic si ovšem na stránce Pentagonu všimnul dokumentů, které říkají něco docela jiného – munice dochází Američanům! Fakticky už nemají na Ukrajinu co poslat, přestože strana NATO střílí přibližně 30x méně než Spojenci. Na ruské straně se zatím žádný nedostatek neprojevuje.
Američané chtějí vybudovat minimálně čtyři nové fabriky na munici, což jim schvaluju. Budou dobrá pracovní místa pro chlapy a pro techniky. Lepší než otevírat další úřady a neziskovky. Nicméně to bude nějakou dobu trvat. Zato ale dokážeme natáčet přesvědčivější videa, vymýšlet hrůzstrašnější historky o masových vraždách a máme lepší posty na twitteru. To by bylo, abychom tím Rusy nezlomili!
Jste žena v mužském těle? Ne, jste oběť podvodníků (17. 9. 2022)
Tak se rýsuje další skandál ohledně změn pohlaví. Sandyford Clinic ve Skotsku prala do mladých lidí hormony, odřezávala dívkám prsy a prováděla všechny ty hnusné věci, o kterých se normálně zdráháme mluvit. Prováděla to bez toho, že by prověřovala jejich psychiatrickou historii a že by seriózně zjišťovala, jestli ti lidé náhodou nemají nějaký úplně jiný problém. Už padají první žaloby od lidí, kteří tak byli prokazatelně poškozeni.
Na Unherd popisuje své zážitky dívka, která nebyla spokojená se svým tělem a svou ženskostí, pak se zapojila do facebookových skupin, kde se dívky hecují, že z nich budou kluci… a skončila na klinice, kde si nikdo nedal tu práci, aby se podíval do papírů a zjistil, že byla v dětství znásilněna. Následovaly šílené dávky mužských hormonů, spousta zdravotních problémů, deprese, nevratné poškození těla… Přitom s odstupem je naprosto zjevné, že její problémy byly úplně jinde a že se o žádného muže v těle ženy nejednalo. V kolika případech se ve skutečnosti jedná o to, že ten člověk prošel traumatizujícím zážitkem nebo je nějak neobvykle sexuálně zaměřený? Dost možné, že v naprosté většině nebo dokonce ve všech.
Agroanarchie Dana Šustra (16. 9. 2022)
V létě jsem přidal na e-shop lahůdku, která nezaslouženě unikla pozornosti. Napsal ji kytaristy Tiché dohody Dan Šustr Majn Kochbuch aneb Hipíkova nekorektní kuchařka. Najdete tam recepty, co všechno se dá vytvořit ze špeku, chleba a zelí, ale ještě zajímavější jsou Šustrova shrnutí lidové moudrosti. Takové té lidové moudrosti, která obsahuje bystré potřeby a skepsi vůči propagandě elit, ale která se zároveň neuchyluje ke konspiračním historkám. Vytváří i vlastní ideologii, které říká Agroanarchie, a která by se dala shrnout asi takto: žít v rozumném souladu s přírodou, nenechat se zblbnout a pokud možno nikoho nepotřebovat.
Víc si o té knížce můžete přečíst tady.
Bitva, fantazie a skutečnost (16. 9. 2022)
Na Prvních zprávách jsem publikoval výpisky ze Scotta Rittera a dalších amerických analytiků. Co se děje na bojišti ve skutečnosti. Tedy nikoliv, co o tom říkají reklamní agentury.
Mimo jiné uvádím, že tentokrát byli Rusové zaskočeni zcela novým typem armády – jednotkami NATO sestavenými z ukrajinských bojovníků (ovšem s americkým velením). Podstatné je asi toto:
Samostatná země nebo mezinárodní trh? (15. 9. 2022)
“Přes všechny brexitářské řeči o “převzetí kontroly” se zdá, že politický establishment po Brexitu nemá žádnou kontrolu nad děním v zemi?,“ píše Thomas Fazi na Unherd. A logicky se ptá: Proč jsme vlastně vystupovali z EU, když stejně všechno řídí tržní síly?
V českém prostředí vám někteří řeknou, že z EU máme vystoupit právě proto, abychom dali větší prostor tržním silám, které o nás budou neomezeně rozhodovat. Že prý, když se zruší veškeré předpisy a staneme se hříčkou tržních sil, budeme na tom lépe. Tak to zaznívá od Svobodných nebo třeba z Institutu Václava Klause. A od všech ostatních, podle nichž má být Evropa jedním obrovským volným trhem.
Vytváří se tak dojem, že existují jakési dobrotivé tržní síly, které o nás budou pečovat. Nebo dojem (stejně falešný), že volný trh je něco jako fyzikální zákony. Když odmítneme respektovat volnou hru tržních sil, stane se nám prý něco příšerného – podobně jako bychom nerespektovali fyzikální zákony a zřítili se do propasti.
Je dobré tento podvod vyjasnit a uvést na pravou míru. Směšuje totiž minimálně dvě různé záležitosti. Za prvé. Samozřejmě, že existují určité zákonitosti. Když budou špagety drahé a rýže levná, budou jíst lidé více rýže a méně špaget, než kdyby byly levné špagety. Chudí se budou cenou řídit více než bohatí. S tím musíme počítat a s tím musí počítat každá vláda.
Jenže stejně často tím neoliberálové myslí, že manažeři korporací, bank a investičních fondů se z nás snaží vymačkat maximum peněz. Že tak dělají bez ohledu na následky, jaké to na nás bude mít. Podřídit se takovému volnému trhu je stejně špatné jako podřídit se vojenskému napadení. Od toho si platíme vládu, aby nad takovými tržními silami zvítězila. Hrubou silou nebo lstí. Ale podřídit se tržním silám je neslučitelné s myšlenkou samostatného národního státu.
Davová destrukce? Ne, úsilí o systémovou změnu (15. 9. 2022)
Na parlamentkách:
“Co znamená právo na odpor? Chce někdo vést partyzánskou válku? To je směšné. Smiřme se s tím, že skutečná ústava má pouze dva body. Za prvé, mocnější rozhoduje. Za druhé, méně mocní nemají žádná práva. Pak tam jsou ještě nějaká písmenka a nějaké paragrafy, ale těch si nemusíme všímat.
Pokud chce někdo usilovat o skutečnou změnu systému, musí se v první řadě smířit s tím, že to není otázka týdnů. Jestli dnes začnete pořádně pracovat, bude výsledek vidět za pět let. A můžete si být jisti, že to bude hodně těžkých pět let.”
Celý ten rozhovor je k přečtení tady.
O Babišovi s logikou (14. 9. 2022)
Je Andrej Babiš soudně šikanován, aby se vládní skupina zbavila opozice?
Nebo je tomu naopak tak, že šel Babiš do politiky, aby se chránil před trestním stíháním?
Každý může mít svůj názor, a nejspíš má. Podle toho, jestli s Babišem sympatizuje nebo ne. Jeho voliči pokládají proces za čistě politický, podle voličů pětikoalice se jedná o běžnou kriminální záležitost.
A jestli někoho zajímá pravda, je tu ještě logické myšlení. Pokud by šel Babiš do politiky kvůli zakrytí zločinu Čapí hnízdo, šel by do politiky POTÉ, co se tím začaly trestní orgány zabývat. Do té doby měl tisíc jiných snadnějších možností, jak tu aféru zahladit – nejsnadněji tím, že by dotaci vrátil a sporné reklamní peníze dodanil.
Takže co říkají fakta?
V roce 2013 ANO uspělo ve volbách a Andrej Babiš se stal ministrem.
V roce 2015 bylo podáno trestní oznámení na kauzu Čapí hnízdo.
Závěr: Jedná se o politický proces. Kdyby Babiš do politiky nevstoupil, nestál by před soudem.
Ale přidám hned druhou lekci z logiky. Že je Babiš terčem politického stíhání, z toho ještě nevyplývá, že to není nebezpečný člověk nebo že by si počínal lépe než Fiala.
O privatizaci (14. 9. 2022)
Historik Adam Votruba v knize Svrchovanost: “Systém, kde je všechno soukromé, jsme tu už měli. Říkalo se mu feudalismus.”
KNIHU SVRCHOVANOST SI MŮŽETE KOUPIT TADY.
Blázni se radují (13. 9. 2022)
Putinova administrativa čelí v Rusku všeobecné kritice a někteří hlupáci z toho mají radost. Jako obvykle netuší, o čem je řeč.
Nezdá se totiž, že by někdo zpochybňoval základní tezi, že vítězství na Ukrajině je pro Rusku otázkou života a smrti. Ostatně, i kdyby někdo dříve pochyboval, nebude pochybovat po posledních hodinách, kdy v opojení vítězstvím u Charkova se západní politici a intelektuálové předhánějí v tom, jak tvrdé a nemilosrdné podmínky uloží poraženému Rusku.
Putin a jeho spolupracovníci jsou tvrdě kritizováni. Jenže za to, že nenasadili dost velkou armádu, nepoužili dost těžké zbraně a nepostupují dost ničivě. Válka bude eskalovat, bude umírat víc civilistů. Zatím na Ukrajině, ale možná i v dalších evropských zemích. Blázni se radují.
Znovu aktivní (13. 9. 2022)
Zdravím čtenáře po přestávce, kterou jsem využil k úpravám našeho rodinného domku, hlubšímu proniknutí do jednoho jazyka pro programování statistických analýz, a také k tomu, že jsem napsal útlou knížečku Poznatky o elitách, válce a míru. Měla by být na pultech do konce října.
Od nynějška zase můžete počítat s každodenními komentáři.