Glosy za duben 2022

O narativech a zavazování očí (30. 4. 2022)

Sergej Karagonov: “Západ vede zoufalý boj o udržení své hegemonie, která mu umožnila čerpat světový produkt ve svůj prospěch. V ideologické rovině je to prezentováno jako boj mezi liberálními demokraciemi a autoritářstvím (před tim komunismem). Ale kdyby Rusko a Čína byly demokraciemi a západní země monarchiemi, pak by se vedl boj proti „bezbožnému liberalismu“. Je to boj skupiny zemí o výsadní postavení.”

Je to „narativ“ přesně opačný k tomu, který je pokládán za oficiální a který prosazuje česká vláda hrozbami nejrůznějších trestů včetně uvěznění.

Jenže mezi vzdělanými lidmi by to nemělo skončit tak, že jsou dva narativy proti sobě. To, co by nás mělo spojovat, je racionalita, tedy schopnost formulovat teorie a porovnávat je. Ptát se, za jakých okolností by mohla být která z nich pokládána za potvrzenou nebo naopak vyvrácenou.

Pokud někdo začne svůj narativ chránit mocí, vrací se na předracionální úroveň myšlení. Divoch vyzbrojený moderní technikou. Horní Volta s počítačovými odposlechy.

Snad by to bylo pochopitelné, kdyby existoval „jeden správné narativ“ pro masy a kdyby příslušníci elit vedli mezi sebou otevřenou racionální diskuzi. Jenže se obávám, že čím je člověk výše postavený, tím přísněji je dodržována zásada jednoho správného narativu. Pak není možné přijímat racionální rozhodnutí, a je pak velmi obtížné, aby dosahovali i svých vlastních cílů. Jako když chcete všem zavázat oči a přitom zavážete i své vlastní.

Kultura? Národní identita! (29. 4. 2022)

Jednou z velmi silných věcí, které zazněly v kampani Erica Zemmoura, byl požadavek na vytvoření centrálního úřadu pro ochranu národní identity. Takové úřady přece existují už víc sto let. A říká se jim ministerstva kultury!

Připomíná to, že v České republice (ale i jinde) bylo ministerstvo kultury v tichosti předěláno na ministerstvo pro likvidaci národní kultury a národní identity. Bývalý ministr (jméno toho současného nedokážu dohledat, pokud byl vůbec jmenován) hrdě tweetoval: „Stop nacionalismu.“ Pravda, tehdy to byl ten nudný pokojný český. Tehdy jsme tu ještě neměli pokrokový ukrajinský nacionalismus s hákovými kříži a pogromy na Židy. Asi nepřekvapí, že je to úřad, který platí cizince za to, aby na našem území provozovali jakási umělecká centra, která nemají s našimi lidmi nic společného. Kromě toho se zabývá věcmi, které by logicky měly patřit na ministerstvo vnitra (třeba registrace náboženských společností) nebo do regionů (třeba místní dotace na opravy památek).

Nejhorší je, že už se úplně zapomnělo, že ministerstvo kultury mělo docela konkrétní význam a že jsme si ho platili proto, aby se nám lépe žilo. Dokonce i za bolševika to více méně fungovalo. Jde přece o to, abychom byli spojeni společnou kulturou, znali stejné písničky, byli hrdí na stejnou národní minulost a formovaly nás stejné umělecké zážitky. To usnadňuje vzájemnou solidaritu a případně obranu národa.

Pryč s ministerstvem kultury! Čas zřídit ministerstvo národní identity.

Reklamní sdělení (29. 4. 2022)

Nepouštím na tuto stránku jiné reklamy než na knihy v Českém vlasteneckém knihkupectví, ale tentokrát dělám řídkou vzácnou výjimku. Doporučuji pozornosti čtenářů trička Radia Dixie, která sám nosím a která jsou součástí mé identity (nebo jak to říká Nicolas Cage ve Zběsilosti v srdci o své bundě z hadí kůže). Jejich jediný problém je v tom, že jsou příšerně drahé. Ale nakonec ty peníze pokaždé zaplatím, protože vím, že se z toho financuje rádio, které poslouchám, a že majitel na tom nebohatne. Tentokrát ale mají akci, takže se to dá koupit za polovic, což je – dle mého soudu – rozumné.

Takže kdo chcete oslnit svou vyvolenou tričkem s jižanskou vlajkou, máte možnost.

SLEVA NA E-SHOPU RADIO DIXIE.

Politické školení jako šlechtická výsada (28. 4. 2022)

Všudypřítomná agitace ve prospěch komunistické strany, dělnické třídy či věčného přátelství se Sovětským svazem byla velmi obtěžující, a dodnes na to vzpomínáme s nechutí. I když z toho časový odstup pro někoho udělal celkem zábavnou nostalgickou záležitost.

Přitom dnešní zaměstnanci korporací na tom nejsou lépe, když uvážíme, kolik různých poučení a školení musí absolvovat a jak se musí vyjadřovat loajalitu vůči LGBT, klimatickému šílenství nebo nově nadšení nad výhledem na jadernou válku. Jenže mnoho z nich to dělá nadšeně a s hrdostí! To se komunistům nikdy nepodařilo.

V čem je rozdíl? Za bolševických časů byla agitace určena všem vrstvám. Dnes jsou školení politické korektnosti poznávacím znamením, že patříte ke kosmopolitní elitě. Můžete chodit na celodenní kurzy citlivosti vůči LGBT kolegům. Jste tedy něco lepšího než obyčejné lopaty.

Jenže ono to má v sobě prvky budoucí destrukce. Buď musíte nižším třídám umožnit, aby si udrželi svojí vlastní kulturu (a tedy se budete potýkat s permanentní opozicí) nebo je taky začnete nahánět na LGBTx školení a potom se to ty výše nebude odlišovat a tudíž to pro ně přestane být atraktivní. Můžete to řešit tak, že těm nahoře budete pořád nabízet něco radikálnějšího a ještě radikálnějšího, ale to nemůže pokračovat neomezeně.

Čas revoluce? Jenže revolucionáři jaksi chybí (28. 4. 2022)

Profesor Budil: “V dějinách lidstva existovaly tisíce různých společností, z nichž většina zanikla. My jsme potomky těch, kteří uspěli a přežili. Neměli bychom jim to nyní pokazit. Naše výhoda spočívá v okamžiku prozření. Šťastnou shodou okolností můžeme vidět jasně příčiny našich problémů. Od roku 1989 zde existuje ideologicko-politický proud podporovaný zahraničními silami, který se nás snaží zbavit státnosti a proměnit naši zemi v pouhou lacinou montovnu bez vlastního inovačního potenciálu a politické vůle. Nikdy nebyl vlivnější než dnes, kdy ovládá mainstreamová média, Ústavní soud a akademické instituce a zvítězil v parlamentních volbách. Pravděpodobně získá i prezidentský úřad. Je zřejmé, že mu absolutně nezáleží na kvalitě života obyvatel České republiky a že sleduje výlučně zájmy svých zahraničních patronů. Veškeré masky spadly. Nastal čas otevřeného střetu. Čím mocnější je protivník, tím slavnější je vítězství. Možná stojíme u zrodu nové státotvorné legendy.”

Analýza je to brilantní, ale obávám se, že v závěru se Ivo Budil nechal unést. Zatím se nezdá, že by tu byl někdo schopný otevřeného střetu s místními posluhovači globální oligarchie (kteří tak zároveň soutěží o členství v ní). Ke zrodu nové legendy je ještě hodně hodně daleko. Kéž bych se mýlil.

Chvála populistických diktátorů (27. 4. 2022)

Podruhé Curtis Yarvin: Současná vláda je typická oligarchická vláda. Moc je rozptýlená ve skupině, která působí napříč různými organizacemi a institucemi. Nikdo nemá úplně navrch.

Curtis zároveň připomíná, že je historicky extrémně neobvyklé, že by oligarchická vláda mohla být smetena lidovou revoltou či revolucí. Smést jednoho panovníka je možné (i když za lidovým hnutím beztak musí být aktivity nějaké kontraelity). Ale jak smést rozptýlenou moc?

Historicky běžný postup je, že oligarchická vláda je odstraněna diktátorem. Ten se může vyhlásit králem nebo císařem a musí se samozřejmě opírat o nějaké širší hnutí. V naší situaci by to jen těžko mohl být vojenský diktátor, takže zbývá silný vůdce opírající se o lid.

A vskutku, kdekoliv se podařila vzpoura proti globalistické oligarchii, tam vidíme výraznou osobnost – silného jedince vydávajícího jednoznačné rozkazy a přijímajícího odpovídající odpovědnost.

Připomínám, že z pohledu každodenního života normálních lidí je populistický diktátor nesrovnatelně menším zlem než oligarchická vláda nové aristokracie. Ano, je u něj riziko osobního selhání. Může zešílet, může mít nejrůznější problémy. Ale když vidíme, co předvádí nová aristokracie – od podpory masové migrace přes zelené šílenství až po vstup na práh jaderné apokalypsy, je jen velmi obtížně představitelné, že by to mohlo být ještě horší.

Škoda, že selhal Andrej Babiš. Měl všechny možnosti, ale neměl povahové rysy. Čas ohlížet se po lepším oligarchovi?

První soukromá národohospodářská (27. 4. 2022)

Miroslav Ševčík si zprivatizoval národohospodářskou fakultu podobně, jako si někteří jiní zprivatizovali Českou televizi. To nepíšu jako kritiku. Jsem rád, že se tak stalo, protože kdyby neměl národohospodářskou fakultu Miroslav Ševčík, zprivatizoval by si ji někdo jiný a nejspíš by to bylo mnohem horší. Rozhodně to přispělo k tomu, že v české ekonomii dnes existuje několik názorových proudů (byť se mainstreamová média snaží vytvořit dojem, že existuje pouze ten liberální).

Nicméně neodpustím si poznámku, proč pokládám neoklasickou (ševčíkovskou) ekonomickou školu za zcela pomýlenou a chybnou od samého základu. Její metoda totiž spočívá v tom, že se vytváří teoretické modely. Takové ty složité grafy, kde se protínají různé křivky, hledají se tam rovnovážné body a tvrdí se nám, že tak se určují ceny, náklady, nabízená množství, úroky a další parametry. Ono to nefunguje, takže ekonom se vymluví na státní zásahy. Maximálně tak připustí okrajovou poznámku o nedokonalém trhu, nedostatečné informovanosti účastníků a podobně. Ale to je vyloženě okrajové. Závěr z toho je, že když se vláda nebude do ničeho míchat, dostane se všechno do těch rovnovážných bodů v grafech, všechny zdroje budou ideálně využity a všichni zbohatneme.

Realističtější schumpeterovská ekonomie počítá s tím, že ceny, mzdy, úroky, poptávaná množství a další parametry se řídí tím, kdo má víc moci, zvyklostmi, setrvačností, osobními vrtochy a podobnými záležitostmi. Ty rovnovážné body z grafů jenom ukazují směr, jakým se to všechno postupně posouvá. Jenže než to tam může dospět, dojde k nějaké změně, a ty grafy se změní. Tak pořád dokola.

To také vysvětluje, proč se v ekonomikách s vysokou mírou státních zásahů lidem vždy dařilo lépe (i když by tomu mělo být obráceně). K žádnému vychýlení z optimální situace nedochází. Ten zásah je prostě chytrý nebo hloupý. A až do minulé generace se dařilo, že chytrých bylo víc než hloupých.

Co jste asi nevěděli o islámu a manželství (26. 4. 2022)

Z knihy Islámská doktrína o ženách:

“Jednou z hlavních silných stránek islámu je to, že udělal z manželství a plození dětí střed islámské civilizace. Nejen, že jsou ke svatbě lidé povzbuzování, ale také je odsuzován celibát…Pokud je někdo zdravý a není ženatý, je bratrem satanovým. Jakmile muslim dosáhne puberty, měl by se oženit.” 

Chápete už, proč se daří omezovat porodnost v Číně i Indii, ale proč se to nedaří v některých muslimských zemích? A dokážete si představit, co tohle učení udělá s muži v zemi, kde se mnoho z nich prostě nemůže oženit, protože na ně nezbývají ženy?

KNIHA ISLÁMSKÁ DOKTRÍNA O ŽENÁCH JE KE KOUPI ZDE. 

Zlaté časy autoritářů (26. 4. 2022)

„Netolerantní liberalismus je produktem propojení liberálních hesel s jednáním autoritářských osobností. Unijní i národní parlamenty, ony chrámy demokracie, jsou místem, kde poslanci mluví za sebou, místo aby spolu diskutovali,“ píše Oskar Krejčí.

Obávám se, že ve skutečnosti je to ještě mnohem horší. Jde o kombinaci jakéhokoliv hesla, jaké je momentálně populární, s ubožáctvím a servilitou vůči chátrovitému davu. Včerejší bojovníci proti „krajní pravici“ dnes okázale oslavují „statečné bojovníky za svobodu“ s hákovými kříži. A nevidí v tom žádný rozpor. Včera byli s davem a připadali si skvěle, dnes jsou s davem a připadají si skvěle. Žádný rozdíl. Autoritářská osobnost by se do parlamentu přišla o něco porvat.

Otevřená debata v popperovském smyslu, kterou Oskar Krejčí připomíná, je s autoritářskými osobnostmi velmi obtížná, ale s vystrašeným davem zhola nemožná.

K třídění diskuzních příspěvků (26. 4- 2022)

Ke stížnostem, že jsem ten nebo onen post nepustil do diskuze pod článek. Pište zajímavěji! Že někdo „má názor“, to ještě není důvod, aby dvě třetiny diskuze zabíraly jeho posty, ve kterých říká pořád dokola to samé. Serverů, kde jsou stovky příspěvků bez ladu a skladu, takových je spousta. Na petrhampl.com se snažím, aby ta diskuze byla zajímavá a aby každý post obsahoval něco, co není v samotném článku. Nedaří se mi to dokonale, ale k tomu se snažím směřovat.

Samozřejmě, jehovistickým typům připadá nejzajímavější ta myšlenka či dogma, které právě šíří a kterým musí neustále obtěžovat. A každý má pocit, že on říká něco úžasného a že jehovistické typy jsou ti ostatní. I já mám takové mínění sám o sobě. Tomu se asi nedokážeme vyhnout.

Zkrátka, jestli jste neprošli, šiřte své poselství jinde. Příležitostí je dostatek.

Musk? Změna? (26. 4. 2022)

Je naprosto přirozené, že média mají přirozený sklon všechno nafukovat a přehánět. Není ale přirozené, že to akceptujeme. Člověk by měl být schopen si mediální obraz vydělit deseti. Padouši nejsou ve skutečnosti tak strašliví, hrdinové nejsou ve skutečnosti tolik stateční a přelomové události nejsou ve skutečnosti tak přelomové.

Třeba ovládnutí Twitteru Elonem Muskem. Žádnou revoluci to nepřinese. Prostě nebudou blokováni někteří lidé, kteří by jinak blokováni byli, a to je celé. Kdyby nebyl Donald Trump předloni v listopadu zablokován a dosud psal svoje tweety, možná by bylo na liberální straně o něco víc infarktů, ale Ameriku by to nijak nezměnilo. Nezapomínejme, že volby prohrál (ať už počtem hlasů nebo podvodem) ještě PŘED zablokováním.

Problém opozičních postojů je dnes takový, že nejsou brány vážněm, že a málokdo cítí potřebu s nimi ztrácet čas. Ne, že by se o nich občané nemohli dozvědět. Sociální sítě ani nevedou k vytváření opozice – naopak přispívají k jejímu rozbíjení do mnoha bubliny a bublinek a vyhrocují nepřátelství mezi nimi. Časy, kdy existovaly skupiny typu IvČRN nebo ranného AfD spojující intelektuální schopnosti a lidovou energii jsou pryč a nevíme, kdy se vrátí (a zda vůbec). Blokování nebo neblokování na twitteru tedy nic nemění.

Co je ale nového, je to, že jeden člověk může porazit korporátní byrokracii. Je předčasné mluvit o tom, že je to začátek trendu. Ale pokud by to začátek trendu, byl by to větší přelom než zvolení Le Penové. Přechod od vlády amorfního manažerského davu k vládě několika osobností by přinesl jiný typ rozhodování i jiné psychologické rysy, které by zcela jistě promítaly i do nižších urozených vrstev. Přibylo by cílevědomosti a ubylo čisté destruktivnosti, která se projevuje v záležitostech jako migrace, zelený úděl či válka s Ruskem. Dojde k tomu ale? Vyčkejme. Zatím máme jeden případ a ani o něm nevíme, jak bude pokračovat. Stane-li se Elon Musk jediným vlastníkem, zvládne pak dostat pod kontrolu twitterovskou byrokracii?

Fialova knižní drahota (25. 4. 2022)

Tak jsem dostal kalkulaci z tiskárny. Vytištění knihy stojí 2,5x víc, než kolik to stálo u prvního Prolomení hradeb. A o kolik může kniha zdražit, když pro spoustu poctivě pracujících lidí je velký problém zaplatit mizerné jídlo a složenky?

Já si nakonec nějak poradím, ale ti, kdo se musí o peníze dělit s vydavatelem, jsou nahraní. Autor bude rád, když na něj zbude pár korun z výtisku. To pak snad ještě můžete narychlo spíchnout knížku ze starých myšlenek a postřehů, dát tomu atraktivní název a honem do prodeje. Ale pokud se má bádat, přemýšlet, hledat, ověřovat fakta, porovnávat hypotézy… Takovou knížku píšete výrazně víc než rok a po večerech to prostě nejde.

Z hlediska vlády a současných elit to pochopitelně není žádná škoda. Ty správné knihy dostanou státní dotace a ostatní nebudou lidem motat hlavu. A nebudou žádné čtvrteční fronty, protože chytré knihy o společnosti nebudou ve čtvrtek ani jindy. Raději si přečtěte paměti Madeleine Albrightové. Víc nepotřebujete.

Zbytečná Marine a ztracená Francie (25. 4. 2022)

Emanuel Macron hladce obhájil. Podle očekávání. Ne, že by to byl oblíbený prezident ani snad, že by si Francouzi mysleli, že zvládne vyřešit nějaký ze spousty problémů, kterým země čelí. Ale měli za to, že Marine Le Pen by byla změnou k ještě horšímu.

Přesně tak tomu bylo před pěti lety. Marine Le Pen měla pět let času. Po pěti letech měla přijít jiná Marine Le Pen a měla zvítězit. Ale k té změně jaksi nedošlo. Během těch let nedokázala ani vybudovat efektivní stranickou organizaci ani kolem sebe shromáždit mozky ani sama nepůsobí kompetentněji než předtím. Ani zbytečné útoky na Zemmoura jí nepomohly. Během těch pěti let prohrávala všechno, co se prohrát dá.

Takže jediným výsledkem její politické činnost je dalších pět let pro fakticky zkrachovalého Macrona.

ČEZ se vysmívá lidem, co nemají na energie (24. 4. 2022)

Zatímco ještě generací byla energie něčím samozřejmým a snadno dostupným, dnes žijí v České republice tisíce a tisíce rodin, pro které je svícení, topení a vaření přepych. Některé už jsou kvůli tomu v exekucích. Není to jako před 100 lety, protože tehdy existovaly zdroje a možnosti dostupné i chudým lidem, byť to bylo obtížnější a namáhavější. Spíš se vracíme do doby, kdy zoufalí lidé riskovali těžké tresty a kradli klacky v panském lese.

Za tou změnou není, že by byl vyčerpán nějaký zdroj. Je za ní kombinace chamtivosti a neschopnosti těch, kdo řídí českou a evropskou energetiku. Nicméně, když to došlo až takhle daleko (a když vedle toho ještě vedeme válku), snad by člověk mohl očekávat, že ve vedení ČEZu a na ministerstvu průmyslu budou dělat maximum pro to, aby situaci zmírnili.

Ale asi to bylo příliš naivní. ČEZ má úplně jiné priority: Podporu „duhové komunity LGBT+“. Jak říká tisková zpráva, „Skupina ČEZ se nyní zaměří na úpravu interních dokumentů a předpisů, do nichž chce specificky zakotvit ochranné mechanismy proti diskriminaci a šikaně na základě sexuální orientace či genderové identity.“

To už není jen lhostejnost. To je otevřený výsměch a plivnutím do obličeje normálním pracujícím lidem, co si nemohou nesmyslně předraženou elektřinu dovolit.

Co by musel generální ředitel Daniel Beneš (s odměnou řádově 200 milionů ročně) ještě udělat, aby ho ministerstvo odvolalo? Může udělat ještě něco horšího? Ano, mohl by přestat zaměstnávat blízké příbuzné politiků nebo jim dávat kšefty. Snad to aspoň spraví tím, že někam vyvěsí žluto-modrou vlaječku.

Válka, mír a neutralita (24. 4. 2022)

Curtis Yarvin:

“Neutralita je jediným neagresivním způsobem, jak dosáhnout míru. Bohužel, když většina lidí mluví o míru, myslí tím ve skutečnosti vítězství. Na vítězství se všichni shodnout nemůžeme, na neutralitě ano.

Jednou ze složek neutrálního stylu míru je například řešení konfliktů uti possidetis: válka skončí a každý si ponechá přesně to území, které má nyní. Novou hranicí je současná fronta.”

Dodávám k tomu, že naším prokletím je hledání konečných řešení. Mnohdy by nám stačilo najít uspořádání, které umožní klidný život po jednu generaci. Jenže teď podnikáme kroky, které vedou ke zbytečnému zabíjení tisíců a tisíců lidí v nejisté naději, že tím ze světa vyřízneme příčinu zla, a že tím zmizí agrese a ozbrojené konflikty. Výsledek není zapotřebí obšírněji komentovat.

Procházková (23. 4. 2022)

Opravdu to je hrozně napínavé! Proč se Lenka nevydává víc? Proč z takových scénářů nejsou filmy?

To jsem slyšel od známých, kterým jsem dal nebo půjčil novou knížku Lenky Procházkové Doupátko.

Proč? Protože Lenka Procházková nepatří do té správné party. Proto se nikdy nestane, že velké nakladatelství věnovalo pozornost její knížce. Proto nevyjde v MF Dnes recenze. A proto nikdy nebude natočen film. S kvalitou to nemá nic společného. I kdyby napsala něco lepšího než Dostojevský a Márquez dohromady, pořád to bude jenom Procházková. Není vyloženě zakázaná, ale do správné party nepatří.

Tak si pamatuju, jak jsem v mládí věřil takové té přihlouplé teorii, že to vyřeší trh, protože vydavatel, který vydá něco dobrého (nebo aspoň poptávaného) vydělá víc než ostatní, a tudíž ho budou všichni napodobovat… Blbost. Ten tržní mechanismus je jenom jedním z faktorů ovlivňujících situace. Hlavní je to, že všichni jsou fakticky jedna parta – lidé se stejnými názory a stejným vkusem, co se potkávají na stejných akcích.

A pak existují bubliny, kde se mohou prosadit jiní autoři. Jenže ty bubliny jsou malé. Většinou nestačí, aby se autor uživil a taky neumožní, aby se jeho dílo dostalo k více lidem.

Mimochodem, kdyby byla Lenka Procházková preferovaná normalizační autorka, asi by dnes do té správné party patřila.

Mariupol (22. 4. 2022)

K otázkám ukrajinského bojiště se téměř nevyjadřuju ze dvou důvodů. Za prvé proto, že je to nejsmutnější záležitost za poslední roky. Sociální síť Telegram je plná fotek a videí, kde Rusové ukazují roztrhaná těla ukrajinských vojáků a naopak. Před většinou z nich byla ještě většina života, mohli se oženit, mít děti, chodit do práce a řešit běžné problémy. Místo toho se navzájem zabíjejí, aby pár gaunerů v Americe mohlo vydělat, pár jiných lidí mohlo naplnit stránku dojemnými příběhy a pár dalších gaunerů (včetně gaunerů v Praze) mohlo rozvíjet politickou kariéru.

A za druhé proto, že nevím, co se tam děje. Mám možnost sledovat válečnou propagandu obou stran i některé nezávisle působící média, ale nestačí mi, abych se v tom vyznal.

Nicméně Mariupol je jeden z mála bodů, kde se vyjasňuje. V roce 2014 tam proběhlo referendum, kde si obyvatelé Mariupolu drtivou většinou odhlasovali připojení k Doněcku, nicméně město vzápětí obsadila ukrajinská branná moc. Kdo je tedy okupant? Z hlediska evropské diplomacie zcela jistě Rusové a Doněcká domobrana. Z hlediska místních lidí spíš Ukrajinci. To na jedné straně vysvětluje, proč město bránilo jen necelých 10 tisíc lidí a proč jim 400 tisíc obyvatel Marinupolu neposkytlo žádnou podporu. Na druhé straně to vysvětluje, proč obránci neřešili ani základní péči o obyvatele a proč je naopak s takovou samozřejmostí využívali jako lidské štíty.

Vychází z toho, že minimálně na některých místech má rusko-ukrajinské střetnutí charakter občanské války. Etnika se prolínají, je nejasné, kdo kam patří, kdo bojuje na které straně je mnohdy otázkou náhody a pravděpodobně se mnohdy navzájem zabíjejí příbuzní. Tím je to celé ještě tragičtější.

Kam se ztratil covid (22. 4. 2022)

Že něco zmizí z prvních stránek novin, to neznamená, že to zmizí ze světa. Takže nakonec měli pravdu ti, kdo říkali, že covid už s námi zůstane. Neměli ale pravdu v tom, že se z něj stane jenom taková chřipka. Covid je častější příčinou úmrtí než jakýkoliv druh rakoviny, zvyšuje celkovou úmrtnost asi o desetinu a pochopitelně taky zkracuje věk dožití.

Což je smutné, ale nezbývá než se s tím smířit. Při nakažlivosti omikronu by žádné roušky stejně nepomohly, a navíc riziko nesou téměř výhradně ti, kdo odmítli očkování, takže lze do značné míry mluvit o dobrovolné nemocnosti či dobrovolném umírání. Očkovaní se nakazí taky, ale neskončí v nemocnici.

Jako dědictví nám zůstane skupina lidí, kteří teď stráví následující roky bojem proti očkování a šířením fantazijních příběhů o vraždících či mrzačících vakcínách. Budou vydávat stále další a další prohlášení za svobodu, a skoro nikdo si jich nebude všímat. To je v pořádku, i to by mělo mít ve svobodné společnosti své místo.

Nicméně jedno organizační opatření by z covidu a souvisejících sporů vzejít mohlo. A sice oddělení dvou typů zdravotních pojištění. To, do kterého bych se přihlásil já, by spočívalo v tom, že za svůj příspěvek dostanu zdravotní péči a zároveň mi vznikne povinnost podrobit se všem očkováním, která se v budoucnu objeví a která zdravotní pojišťovna určí. A jiní, ať se přihlásí k pojišťovně, kde bude očkování dobrovolné. Ono se velmi rychle projeví, kdo vytváří zbytečné náklady.

A držme si palce, aby se neobjevila mutace, která by nás zase vrátila na začátek.

Kdy bylo dobře (21. 4. 2022)

Předevčírem jsem napsal, že starý model rodiny je neobnovitelný. Kdy vlastně byl ten starý model dobrý model rodiny? To dokážeme říct docela poměrně přesně – v českých zemích mezi lety 1950 a 1985.

Je to v rozporu s tím, že jsme zvyklí domnívat se, že správná stabilní tradiční rodina je jakousi dávnověkou záležitostí. Ale statistické údaje jsou jednoznačné. A je to logické. Stará rodina nevytvářela jen rámec pro sex a plození dětí, ale byla především institucí pro ochranu rodinného a rodového majetku. Jenže naprostá většina obyvatel byla nemajetných. Volili tedy život bez dlouhodobého partnerství (s pravidelným využíváním velmi levné a všeobecně dostupné prostituce) nebo život v instituci, která jim vyhovovala jen částečně. V majetných rodinách to fungovalo, jenže vztahy tam odpovídaly víc tomu, co dnes zažíváme ve firmách, než tomu, co bychom snad čekali od manželství.

Ještě za první republiky tomu bylo tak, že více než čtvrtina lidí za celý život nevstoupila do manželství. Až ve dvacátém století vymizely instituce typu „levoboček“ a „konkubína“, které předtím formovaly životy podstatné části populace.

Až poválečný ekonomický růst a masivní přerozdělování způsobily, že si vstup do manželství mohl dovolit každý. V českých zemích navíc přišlo období, kdy se majetky snadno vyvlastňovaly a skutečným bohatstvím se staly vztahy. Spolu se státní podporou (finanční i morální) to vytvářelo ideální podmínky pro masový rozvoj manželství jako instituce. Zajímavé je, že ty ideální časy byly provázeny neustálou představou úpadkovosti.

Kolik divizí má ústava? (20. 4. 2022)

Nadace Železná opona dnes uspořádala hvězdně obsazený seminář o současné vlně cenzury v českých zemích. Nemohl jsem zůstat až do konce, nicméně z toho, co jsem slyšel, je zřejmé, že Fialova vláda zcela ignoruje ústavu.

No a co! Kolik divizí má ústava? Skutečnost je taková, že když jedna skupina lidí ovládá horní patra státní správy, soudy, velká média a banky, a když ta skupina tvoří homogenní dav, tak ten dav kašle na zákony, předpisy a ustanovení. Prostě provede, na co má chuť. Blokování webů, vyhazování z práce, klidně i věznění, zapalování domů nebo lynčování. Kdo by mu v tom mohl zabránit?

To je ta jediná podstatná otázka. Kde najít nebo zformovat skupinu, která bude tak silná, že tu dosavadní (momentálně spojenou se jménem Petra Fialy, ale to je detail) přinutí dodržovat zákony.

Jeniny slzy (20. 4. 2022)

Čtenáři Cesty z nevolnictví si možná vzpomenou, že tam ukazuji, že správný příslušník nové aristokracie si musí nejen myslet, ale i cítit přesně to, co je od něj požadováno. A že správně porozumět těm požadavkům je klíčovým prvkem výbavy nového aristokrata. A že k tomu patří schopnost být dotčen(a), uražen(a) či citově pohnuta, jakmile narazí na něco nekorektního. Jako princezna na hrášku – urozenost se pozná podle toho, že některé věci nedokážete snášet.

Pokud si někdo tehdy myslel, že jsem přeháněl, tak si to už nemůže myslet po poslední události v USA, kdy se tisková mluvčí Bílého domu rozplakala, když si uvědomila, že na Floridě je nyní zakázáno vyprávět pětiletým dětem o tom, že pohlaví si může každý vybrat nebo vymyslet vlastní, a že je dokonce není povolené ani osahávat! Normálně se rozbulela a přerývaným hlasem vyprávěla sdělovala, jak to poškodí rodiny a komunitu na Floridě. A kolik transgenderových talentů bude navždy ztraceno.

Mluvčí Bílého domu Jen Psaki je 40letá socioložka s téměř 20 lety praxe z různých politických aparátů. Pracovala pro Obamu, pro vedení Demokratické strany a několik let byla generální ředitelkou komunikační agentury. Žádná 20letá naivka, kterou si manažer neziskovky přivedl pro své osobní potěšení (tam by se ten pláč snad dal pochopit). Ukázková, dokonalá a zkušená příslušnice nové aristokracie.

Tak, a teď usušit slzy, a pojďme se pobavit pohledem na zabíjení Rusů. Chcete dnes vidět někoho roztrhaného granátem nebo raději vypichování očí?

Normální rodina budoucnosti (19. 4. 2022)

Autoři nového francouzského manifestu za záchranu západní civilizace mimo jiné požadují umělé oplodnění pro lesby a osamělé ženy. Je z toho cítit zoufalství. Chceme děti, které budou etnicky autenticky francouzské, takže bereme cokoliv. Jenže ono to zároveň posílí ty vzorce chování, které vedou k tomu, že se lidé rozhodnou pro bezdětnost. Co s tím?

Nejen zoufalství. V pozadí cítíme i rozpaky, že starý model rodiny je pryč (a neobnovitelný) a nový ještě nevidíme jasně. Fantasmagorie typu „duhové rodiny“ nemůžeme za nový model pokládat. K jakému modelu rodiny tedy spějeme? Můj odhad, že manželství v příštích generacích bude obsahovat víc emocí, více erotiky, více vzájemné citové podpory, ale bude méně stabilní. Lidé budou v manželství šťastnější, než byly předchozí generace, ale zaplatí za to krátkodobostí. Budou si uvědomovat, že manželství nemusí být na celý život. I tak spolu stráví delší dobu, než bylo pro jejich prarodiče „dokud nás smrt nerozdělí.“ Víc finanční samostatnosti. Ale zároveň snad budou schopni přijmout závazek aspoň tak, aby zajistili dětem stabilní prostředí až do dospívání (což vzhledem k rostoucí délce života vlastně nestojí za řeč). A nejspíš musíme počítat s tím, že mnohem větší část nákladů na péči o děti ponese společnost (rozuměj vláda rozuměj daňoví poplatníci).

Zasraná válka (19. 4. 2022)

Angličan Aiden Aslin je mladý dobrodruh, který chtěl být na straně dobra. Bojoval na straně Kurdů proti Islámskému státu, a pak se nechal naverbovat do ukrajinské armády. Postupně zjišťoval, že bojuje na straně neonacistických zločineckých band. Dlouho se to snažil prostě nevidět, protože platy žoldnéřů nejsou špatné (idealismus mezitím nejspíš vyprchal). Když přišla válka s Ruskem, chtěl odejít, ale už to nešlo. Zajetí je nakonec to nejlepší, co ho mohlo potkat. Jak říká, uvědomuje si, že má obrovské štěstí, že to přežil. Rád by varoval své přátele ve Velké Británii, aby nepodporovali eskalaci války a hlavně, aby se do toho nezapojovali sami. Má tu zkušenost, že jsou ukrajinští vojáci posíláni na nesmyslnou smrt, aby z toho bylo hezké mediální pokrytí (a aby se intelektuálové na Západě mohli dojímat – dodávám já). Mezitím jeho twitterový účet chrlí hrdinská prohlášení o boji proti ruským zrůdám.

Nezní mi moc věrohodně ta pasáž, že jenom podával náboje a hlídal skladiště, a že sám na žádné Rusy nestřílel. Ale v jeho situaci to chápu.

Z celého toho rozhovoru upozorňuji na maličký detail. Jeden z těch tisíců detailů, které ani nevnímáme a které jsou pro účastníky zásadní. Když příslušníci obnovených jednotek SS vypichují ruským zajatcům oči a podřezávají je, když to natáčejí na mobily a když ukrajinská vláda nijak nebrání šíření těch nahrávek, není to samoúčelná krutost. Vojáci na obou stranách pak nejsou ochotni se vzdát ani v naprosto beznadějných situacích. Umírá mnohem víc lidí a lepšolidé v západních zemích si mohou užívat mnohem intenzivnějších emocí.

Média a liberální intelektuálové dávají válce mnohem horší podobu, než když válčilo “jenom” o kontrolu nad určitým územím.

Schvalování trestného činu (18. 4. 2022)

Vyjadřuji podporu tomu, kdo poškodil esesácký kříž odhalený v roce 1944 Konradem Henleinem. Je naprosto neuvěřitelné, že když ho v roce 2011 parta kolaborantů znovu vztyčila, nebyli stíháni pro propagaci nacismu. O to aktivnější je policie teď, když stíhá “poškození cizího majetku.” Pokud je někdo, v jehož majetku ta ohavnost je, měl by ten někdo putovat rovnou do vězení.

Nezbývá než konstatovat, že úřady za Fialy jsou servilněji pro-nacistické než za protektorátu.

Živé duše (18. 4. 2022)

Lenka Procházková v knize Živé duše (z roku 2017):

“My starší zase nechápeme, jak je možné, že se virus fašismu vrátil. A že znovu zabíjí. Dokonce beztrestně. Nechápeme, jak je možné, že Evropa přestala být imunní vůči tomuto viru. Pobuřuje nás, že evropští politici a politici USA legitimizovali fašistický puč v Kyjevě a uzavřeli s juntou dohodu o beztrestnosti…

…

Možná ale nevíte, že článek 13 Washingtonské smlouvy obsahuje možnost, jak ze spolku smrťáků (NATO) vystoupit. Stačí, aby členský stát oznámil svůj úmysl o rok dopředu prostým dopisem adresovaným vládě USA. Ta potom odešle informaci ostatním členům paktu a do roka a do dne jsme z toho venku.” 

KNIHU ŽIVÉ DUŠE MŮŽETE KOUPIT TADY. 

Vůbec to není dobré (18. 4. 2022)

Bloggeři skupiny Litterate, což je parta chytrých a ostrých anonymů, před pár dny upozornili, že politický režim České republiky přešel do další fáze. Vláda a vládou podporované skupiny zahájily represi vůči občanům, kteří neporušili žádný zákon a nejsou z toho ani podezřelí. Stačí, když otevřeně říkáte, že nesouhlasíte s vládou, a můžete přijít o práci, mohou zrušit váš podnik nebo cokoliv jiného. Nikdo nemusí nic zdůvodňovat. Stačí, když vás ministryně označí za „tupou osobu“, a je to. Naposledy učitelka z Prahy 6.

Bloggeři Litterate to dávají do kontrastu s husákovským režimem, kdy naprostá většina občanů nežila ve strachu. Věděli, že když budou poctivě pracovat, řádně se starat o rodinu a neplést se do velké politiky, mohou se cítit bezpečně. A nezbývá než konstatovat, že Fialův režim je objektivně horší: občané České republiky jsou chudší, žijí méně svobodně, méně bezpečně a pro své děti nemohou počítat ani s tím, co bylo tehdy samozřejmé.

To má samozřejmě dopad i na stabilitu režimu. Jestliže byli lidé za Husáka v zásadě spokojení, neměli důvod se vztekat a pád toho režimu proběhl nenásilně. Exponenti toho režimu tudíž neměli žádnou silnou motivaci bránit změně. “…to přece byl důvod, že revoluce nebyla krvavá, ale sametová. Protože o nic nešlo. Všichni měli práci, všichni měli peníze, cinkalo se klíčema od bytů, chat, aut i garáží. Všechno fungovalo, elektřina, voda, plyn i nájem stály pakatel… jen ti komouši už byli tak vyžilí, že neuměli udržet svůj vlastní režim. Velký bratr v Moskvě se na to vykašlal a jim nic jiného nezbylo.”

Jenže když se s lidmi zachází hůře, probíhají změny mnohem násilněji a je silnější motivace těm změnám zabránit za každou cenu. Je to pouze jedna z variant vývoje, ještě tam nejsme a musí být splněny i další podmínky. Ale rýsuje se to, a vůbec to není dobré.

Strašlivé odhalení Deníku Referendum (17. 4. 2022)

Deník Referendum odhalil příšerné věci, které se dějí v naší republice. Prý se občas stane, že když kurýru doveze zboží a zákaznice se mu líbí, pozve ji na rande. Taková hrůza! A to nechci ani domýšlet, že některá zákaznice na to rande občas jde. No, a co se může stát potom, to si raději ani nepředstavujte. „V české společnosti většina mužů stále žije v představě, že dobývat neznámé ženy nevyžádanými komplimenty je přirozené, ba žádoucí,“ píše redaktora Deníku Referendum Petra Dvořáková. A má pravdu. I já občas řeknu kolegyni, že jí to sluší, aniž by mě o to předem požádala.

Pochopitelně, v době politicky korektní má být kurýr nebinární osoba nebo aspoň na kluky. Pak by Deník Referendum psal, že odmítat sexuální kontakt je projev šovinismu, fašismu, diskriminace a pro-ruského postoje.

Ale moment, když ženy nechtějí, aby jim kurýr psal, že mají hezké oči a že by je rád pozval na kafe, co tedy chtějí? No přece, aby jim to napsal majitel rozvážkové firmy! O to jde! Ani paní redaktorka Dvořáková by nejspíš neodmítla. Ti kluci jsou prostě šikanováni za to, že se narodili do chudých rodin a jsou jen poslíčkové. A všimněte si, kdo je šikanuje. Angažovaná moderní levice! Bojovníci proti kapitalismu, z nichž většina sedí v manažerských kancelářích korporací.

To se samozřejmě netýká hrubého obtěžování, zasílání obrázků penisů, vyhrožování a já nevím čeho. Ale to je úplně jiný příběh.

Proč (17. 4. 2022)

Kdy se stratég zvolí extrémně riskantní krok? Pouze a jedině v případě, kdy situaci vyhodnotí tak, že všechny ostatní možnosti jsou ještě horší. Prostě nemá možnost než to riziko podstoupit.

Tahle poučka byla dříve pokládána za naprosto samozřejmou. A je také klíčem k ruskému jednání. Ruské vedení (ale i většina vzdělaných lidí v Rusku, zdá se) rozuměla situaci tak, že má na výběr jen mezi dvěma možnostmi. Buď čekat na jaderný úder na Moskvu nebo se pustit do dlouhé vyčerpávající války, která může znamenat statisíce mrtvých, zbídačení země a závislost na Číně. Do války s ukrajinskou armádou, která je početně větší než ruský expediční sbor, a kterou Američani na válku s Ruskem několik let připravovali. A doufat, že se usměje štěstí a že Ukrajinci ztratí chuť válčit za americké zájmy. To se nestalo.

Je ruský pohled fatálně chybný? Připisuje Západu agresivní úmysly, které Západ ve skutečnosti nemá? Jenže kdybychom si tuhle otázku položili, vedla by k odpovědnosti politiků a komentátorů, kteří cíleně vytvářeli ovzduší nepřátelství vůči Rusku, mluvili o jeho okupaci (tzv. výměna režimu) a někteří dokonce otevřeně volali po jaderném útoku. Tak se raději utěšujeme, že Rusové jsou naprosto iracionální, zešíleli, totálně se pletou atd.

O politickém boji a lidském štěstí (16. 4. 2022)

“Člověk může bojovně a odvážně vstoupit do veřejné sféry a nechat se zničit s vyhlídkou, že jej budoucí generace žijící ve šťastnějších poměrech budou možná oslavovat jako hrdinu. Koho tato životní perspektiva neláká, se nemusí uchylovat do izolace, ale v rámci svých možností pečovat o své okolí a bližní a vydat se cestou osobnostního rozvoje. Osvojit si stoickou odolnost, ironií se bránit zahořklosti či zatrpklosti, příliš nesledovat média, zbavit se televizoru a číst množství dostupných a dobrých knih.“ Tak to říká Ivo Budil na Parlamentních listech.

Shodou okolností píšu ve dvojce Prolomení hradeb (bude ke koupi do prázdnin) následující: „Člověk by se měl vyhýbat životním situacím a životním fázím, které jsou frustrující a kdy se cítí hluboce nešťastný a kdy doufá, že na konci přijde něco skvělého. Kdy doufá, že se konečně stane ředitelem, našetří na luxusní dům nebo cokoliv jiného. I kdyby se to podařilo, přínos štěstí nevyváží ty roky frustrace, navíc se zvýšená životní pohoda ukáže jako pomíjivá. Lepší je zařídit si život tak, aby byl uspokojivý a byl v něm prostor pro setkávání s přáteli nebo jiné zábavné aktivity – i za cenu toho, že na konci bude menší dům nebo že se nestane ředitelem. Totéž platí pro zachraňování civilizace. Nejde o to nechat si rozvrátit život občanskou angažovaností nebo intenzivní na přípravou situaci, která vůbec nemusí nastat.  Někdy stačí i docela drobné věci a jindy zjistíte, že studium nebo zlepšování fyzické kondice je vlastně docela fajn. Stejně jako ti, kdo odešli z korporací do svého, zjistili, že se jim žije lépe než předtím.“

Musk (16. 4. 2022)

Elon Musk bojuje o Twitter. Kdybych měl sázet, vsadil bych spíš na vítězství twitterovské byrokracie. Docela prostě na základě toho, že za posledních 20 let se v žádné velké firmě nestalo, že by vlastník uspěl proti managementu.

Nicméně i kdyby Musk uspěl, nečekejme od toho žádnou revoluci svobody projevu. Elon Musk je spolehlivým příslušníkem nové aristokracie, jeho dosavadní kariéra spočívala v úžasných prezentacích, oblbování investorů a ždímání státních dotací, rozběhl elektromobilitu jako jeden ze základních kamenů Zeleného údělu a jeho byznys je provázaný s politickými zájmy současné americké vlády. Že párkrát prohodil poznámku o svobodě projevu? Ty poznámky byly velmi opatrné a nikdy z nich nic nevyplývalo. Přesně, jak to má v případě vzorného příslušníka nové aristokracie být. Jestli je uvnitř Elona Muska bojovník za svobodu, je tam velmi dobře ukrytý.

Kdo neudává, jako by nežil (15. 4. 2022)

Když jsem byl asi před pěti lety v USA, jednou z děsivých věcí, kterých jsem si tam všiml, byl všudypřítomný strach z nahrávání. Cokoliv plácnete, může někdo nahrát a okamžitě bude následovat stíhání. Pokud vás snad příslušné orgány nebudou chtít stíhat a zaměstnavatel vás podrží, bude následovat kampaň aktivistů a nakonec se vás stejně zbaví. Svobodně můžete mluvit jenom v kruhu rodiny a opravdu nejbližších přátel.

Už to máme i u nás. Puberťáci natáčejí učitelku a následuje represe. Přitom neřekla nic tak strašného, pomotala řádění banderovců za války a jejich současných následovníků na Donbase. Ano, opravdu tam byli zabíjeni nevinní lidé, opravdu byli upalováni zaživa, opravdu to ukrajinská vláda tiše podporovala. Ale nebyli stahováni z kůže. Nicméně je taková chyba důvodem k úplné profesní likvidaci? Navíc z kontextu je zjevné, že to byly osobní poznámky, nikoliv součást přednášené látky.

Přeji tedy těm puberťákům, aby jim to vydrželo. Je otázka času, kdy se takhle začnou nahrávat navzájem a nahrávat svoje rodiče (pokud to ještě nedělají). Dobré týpky jste si vypěstovali! Ale až odejde generace formovaná komunismem, bude tady lépe. Jak komu.

Především bych chtěl ale apelovat na ty ze svých čtenářů, kteří zaměstnávají lidi nebo mají možnost zaměstnávání ovlivnit. Něco té učitelce nabídněte. Je to už starší paní a do českého školství se už vrátit nemůže.

Když už nestojíte ani za uplácení (15. 4. 2022)

Trumpův zeť Jared Kushner si založil investiční fond. Sice v tom oboru ještě nic nedokázal, a není žádný obchodní důvod svěřovat peníze zrovna jemu, ale už mu tam přistály dvě miliardy dolarů od saudského korunního prince.

Dobrá zpráva je, že Saudové pokládají současné americké vedení za tak slabé a neschopné, že nemá ani cenu ho korumpovat, a přesměrovali peníze jinam. Špatná zpráva je, že pokud se Trump vrátí, musíme počítat se saudským vlivem. A saudský vliv, to je především šíření radikálního islámu.

Kdo  vlastně vede útok proti Západu (15. 4. 2022)

David Martínek si dobře všiml, že současný přístup k rusko-ukrajinskému konfliktu útočí na základní hodnoty západní civilizace. „To je Evropa. To je demokracie. Společné kořeny. Naši předkové vedli strašlivou válku proti nacistickým agresorům,“ píše. Příběh o esenciálním zlu, kterým byl Hitlerův režim a jeho vyhlazovací tábory a další formy naprosto děsivého teroru, a který se podařilo zastavit jen za cenu nezměrné statečnosti a obrovských obětí, ten příběh je dnes v základu našeho systému hodnot, kde hraje srovnatelnou roli jako antická moudrost, křesťanský příkaz milosrdenství nebo novověké mučednictví za svobodu.

Liberální ideologie posledních let jej rozvrací. Hitlerův nacismus má být najednou pokládán prostě za jednu z mnoha diktatur a hákový kříž přestal být tabu. Znaky divizí SS jsou bez problémů přijatelné, pokud je na sobě mají válečníci proti Rusku.

Najednou není tak úplně jasné, zda jsme civilizace Hitlerových odpůrců nebo Hitlerových dědiců.

Vlastně jen další útok proti „civilizaci bílého muže“. A opět ho nevedou ani Číňani ani černoši a dokonce ani arabští muslimové, ale zazobaní privilegovaní běloši.

Obvyklé požírání vlastních dětí (15. 4. 2022)

Když se probíráte americkými médií, které nejsou vyloženě mainstreamové, ale zároveň nejsou ani úplně protisystémové a spíš se snaží zachránit otevřené myšlení, všimnete si, že narůstajícího počtu článků od zklamaných feministek, kterým se ten boj za práva žen nějak vymknul z rukou, a které jsou najednou šikanovány kvůli právům chlapů, co se cítí ženami. Jsou vystaveny neuvěřitelně nepřátelskému a agresivnímu jednání, občas vyhazovány z práce, a všemožným způsobem šikanovány. To, co mělo být původně namířeno jenom proti „sexistům“, to najednou proti nim, a v extrémní podobě.

Zajímavé, že jim to neotevře oči. Neřeknou si, že to celé byla blbost. Místo toho slyšíme stížnosti na „projevy patriarchátu“ (tím se myslí transgenderové blbnutí), případně si zklamaná feministka přisadí proti Jualianu Assangemu, který je zjevně nespravedlivě stíhán. Když byl obviněn ze sexuálního násilí, tak je to hnusný chlap a patří mu to. Tak si říkám, komu to vlastně patří. A taky se těším, až ti dnešní transgenderoví nadšenci začnou být šikanováni ze strany nějaké ještě absurdnější menšiny.

Jestli hledáte příklad takového článku, zkuste tohle.

Betonový král prezidentem? (14. 4. 2022)

Už roky se pořád dokola mluví o sjednocování antisystémové (protiglobalistické) opozice. Jenže k čemu je sjednocování lidí, kteří nemají ani peníze, ani kontakty, ani analytické schopnosti ani schopnosti organizační a jsou názorově beznadějně izolováni od většinové společnosti. Nuly můžete sčítat a násobit, ale pořád je výsledek nula. Je možné pořádat setkání, na které chodí pořád stejná skupina lidí a mohou se navzájem ujišťovat, že mají pravdu (v mnoha věcech ji opravdu mají), ale tím jejich role končí. Pro pár politiků a provozovatelů webů je z toho slušné živobytí, ale není to cesta ke změně.

Zajímavé to začne být, až se pro změnu začnou angažovat i někteří příslušníci vyšších vrstev, jejichž možnosti jsou někde úplně jinde. To ostatně potvrzuje i historická zkušenost. Ještě nikdy se nestalo, že by chudina prosadila změnu. Ale může ji prosadit v alianci s nějakou kontraelitou.

Tímhle úvodem vysvětluji, proč velice vítám prezidentskou kandidaturu „betonového krále“ Tomáše Březiny. Nejsem schopen komentovat jeho politický projekt, ale jako osobnost ho sleduji už řádově 20 let. Hrdě se hlásí k tomu, že jezdil trabantem a nosil při tělocviku červené trenýrky. Jeho podniky si nikdy nebraly eurodotace, to se raději spokojil s menším ziskem. Když je prodával, trval na tom, že zůstanou v českém vlastnictví (i když mohl dostat o nějakou miliardu víc). Celý život se okázale vysmívá anglickým manažerským slovíčkům a korporátním zvyklostem. Rozdíly mezi dělnickými a manažerskými platy jeho zaměstnanců připomínaly husákovské rovnostářství (zde myšleno v dobrém). A neměl problém chodit do tvrdých čelních konfliktů.

To všechno nemusí vůbec znamenat, že Karel Březina bude prezident. Ale pokud by tenhle typ osobností začal ovlivňovat český politický život, bylo by to neuvěřitelně pozitivní.

Válka bez válečné ekonomiky? (14. 4. 2022)

Odpověď do ankety časopisu Argument:

Je logické, že pokud vláda zemi zatáhne do války se všemi ekonomickými důsledky, měla by také přijmout odpovídající ekonomické kroky. Ať se to komu líbí nebo ne, válka znamená válečnou ekonomiku. To může obnášet „jen“ regulaci cen, ale také vypisování nových daní, vydávání válečných cenných papírů, přídělový systém, dočasné vyvlastňování nebo dokonce pracovní povinnost. Válečná ekonomika je formou socialismu. Chce-li vláda, aby občané podporovali její válečné snahy, musí také podporovat své občany. Není potřebné ani účelné, aby vláda zaváděla veškerá tato opatření. Ale má být schopna razantních kroků a má si být vědoma toho, že nejde o běžnou hospodářskou politiku. Dosud je tomu tak, že vláda svým zapojením do války vytvořila obrovské náklady, tyto náklady přehodila na bedra občanů (a to převážně chudších vrstev) a jediné, co pro ně udělala, jsou rady typu „pomozte si sami“ a „nejezte tolik“. Otevírá to otázku, proti komu je ta válka vlastně vedena.

Čas pocitu temnoty (13. 4. 2022)

Z předmluvy k Očadlíkově Eseji o limitované užitečnosti vědy (13. 4. 2022)

“Ona základní ztráta optimismu se netýká jen vědy, techniky a vzdělání, ale všech oblastí života – demokracie, umění, zábavy… Dokonce i na vlastní geny se začínáme dívat jako na něco neustále se zhoršujícího. Server Aeronet a navazující rozhlasová stanice Svobodný vysílač propagující myšlenku, že v lidském genetickém kódu jsou uloženy pojistky vedoucí ke zničení druhu a že tyto pojistky byly aktivovány právě v naší době, patří k nejpopulárnějším alternativním médiím. Posluchači nadšeně přikyvují. Temnota pokrývá celý svět. Takový je životní pocit začátku 21. století. Zmizela důvěra ve vlastní civilizaci. Zmizela, protože ti nahoře dospěli k dojmu, že ty dole už přestali potřebovat.

Není to první období v dějinách, kdy takový životní pocit převládl. V těch předchozích dav zapaloval knihovny nebo demoloval stroje. Takové destruktivní chování ovšem vede k uzavření zpětné vazby. Lidem, kteří zapalují knihovny, pak chybí znalosti a schopnosti potřebné k tomu, aby dosáhli zlepšení svého postavení. A čím horší je jejich postavení, tím více nenávidí knihovny a stroje. Kruh se uzavírá.”

ESEJ O LIMITOVANÉ UŽITEČNOSTI VĚDY JE KE KOUPI TADY

Peníze na prvním místě (13. 4. 2022)

Jak moc jsi motivován penězi?, ptá se prý uchazečů paní Jáčová, majitelka jedné z největších českých účetních firem. A vysvětluje, že čím více, tím lépe. Takového uchazeče chce. Skoro nejlepší zaměstnanec je takový, který nutně potřebuje splatit hypotéku. Ale úplně nejlepší je takový, který je prostě chamtivý a jde mu o peníze a jenom o peníze.

No, naštěstí jsou na světě i lidé, které jejich práce baví. Kteří mají dobrý pocit, když je práce dobře udělaná a když to zákazníkovi pomohlo. Pro které je poctivost (tedy dodržení určitých pravidel) důležitější než zisk. Ano, takoví lidé se obtížně motivují k různým metodám na hranici, protože si příliš váží sami sebe. Asi nebudou donášet na kolegu, aby dostali jeho místo. A nenechají si líbit ponižující zacházení jen proto, že mají o pár korun víc.

Já osobně bych si ale položil ještě další otázku. Jak je na to s analytickými schopnostmi člověk totálně orientovaný na něco, co nepřináší životní štěstí? Jak složité úlohy je možné mu svěřit?

Pro sociologa je na tom zajímavé, že přestává fungovat tradiční společenská kontrola. Bývalo tomu přece tak, že i lidé, kterým šlo jenom o prachy, se namáhali aspoň předstírat, že chtějí dělat dobře svou práci a že ji jim jde o určitou stavovskou poctivost. Dnes paní Jáčová natáčí video, aby všichni okázale viděli, že peníze jsou na prvním místě.

Nad poměry (13. 4. 2022)

„Nemůžeme už žít nad poměry,“ nechala se slyšet předsedkyně parlamentu. A stejný den vyšťourali redaktoři MF Dnes informaci, že vláda  v utajeném režimu přidělila skoro pět miliard korun na ty položky, které se zpravidla využívají, když si chtějí politici poslat peníze domů. Tedy na záležitosti jako „vytvoření a realizaci komunikační strategie“ nebo „podpora integrace a adaptace“. Přiznám se, že i pro mě je ten cynismus překvapující. Na jedné straně se cílně vyhrocují emoce, tvrdí se občanům, že jde o všechno a zatím si naprosto chladnokrevně převádějí peníze. Vzhledem k tomu, že jde o utajené rozhodnutí vlády, není možné se utěšovat, že kradou jen úředníci. Jde to až úplně nahoru.

Opět se ukazuje, že ten problém není mezi Čechy a Ukrajinci, kteří se strkají ve frontách na úřadě práce. Není ani mezi Rusy a Ukrajinci, kteří jsou nuceni se navzájem zabíjet. Je mezi normálními lidmi, co chtějí klidně pracovat a žít a mezi korporátně-politicko-intelektuálskou třídou.

Maďarsko, tradiční morálka a pornografie (13. 4. 2022)

Podruhé k maďarské výjimečnosti. Je ten rozdíl v náboženství? Na tohle vysvětlení narážíme poměrně často, ale obávám se, že je založeno spíše na neznalosti, respektive na velmi povrchním porozumění Orbánovým poznámkám o křesťanství. Maďarsko rozhodně není náboženskou zemí a tím méně zemí klerikální, a to ani v tom smyslu jako Itálie nebo Polsko. Bohuslužeb se účastní asi 10% Maďarů, což odpovídá českým zemím na konci 50. let. Zároveň je Maďarsko pornografickou velmocí, což jednoznačně vypovídá o tom, jak funguje vynucování tradiční mravnosti. I ve velmi náboženské zemi je možné, aby se lidé na porno tajně dívali, ale není tam možné, aby lidé porno natáčeli. A do třetice – během kampaně opozice vytáhla, že jedna z vedoucích představitelek Orbánova Fideszu prý kdysi natáčela lesbické pornofilmy. Na voliče to neudělalo nejmenší dojem, a to ani na voliče konzervativní. Nechtějí, aby se takové věci tahaly do škol, ale neřeší soukromí politiků.

Ostatně, i samotná vyjádření Viktora Orbána jasně říkají, že když Maďarsko označuje za křesťanskou zemi, myslí tím navazování na určité hodnoty. Nikoliv náboženské obřady některé konkrétní církve.

Připomínám, že v Cestě z nevolnictví mám samostatnou kapitolu, která se snaží maďarskou výjimečnost vysvětlit.

Čas na změnu (12. 4. 2022)

„Mluvíme o Ukrajině, ale ve skutečnosti chceme vybudovat jiný mezinárodní systém než ten, který vznikl po rozpadu Sovětského svazu a nyní se hroutí,“ nechal se slyšet Putinův poradce Sergej Karaganov. Problém je v tom, že to dělají prostřednictvím války, že zbytečně umírají lidé.

Jinak by to bylo něco, s čím musí souhlasit každý rozumný a poctivý člověk. Současný mezinárodní systém je špatný pro obyvatele USA, špatný pro obyvatele zemí podmaněných USA (takzvaní „spojenci“) a je špatný i pro všechny ostatní. Vytváří nespravedlnost a bídu a je ekonomicky naprosto iracionální. Plodí zbytečné války. Jediným argumentem pro jeho udržení je to, že vede k masivnímu přesunu bohatství od chudších k bohatším.

Reflexe voleb ve Francii (11. 4. 2022)

K volbám ve Francii předkládám pár myšlenek autora píšícího pod jménem Titus Techera. Dle mého názoru je to nejlepší nebo jeden z nejlepších komentářů, jaký se v anglosaském světě objevil.

Volby především ukázaly, že definitivně skončila éra „normálních“ politických stran. Desítky let byl francouzský politický život určován soupeřením jedné velké levicové strany a jedné velké pravicové strany. Dnes jejich postavení odpovídá českým Zeleným. Skoro každý zná název té strany, ale nikdo nečeká, že by mohli přelézt jedno procento. A taky nepřelezou.

Za druhé. Macronova volební mašinérie funguje impozantně. Prezident, kterého před dvěma lety všichni odepisovali, směřuje k jasnému vítězství.

Za třetí. Macron nemůže kandidovat potřebí, takže lze předpokládat, že ho za čtyři roky nahradí protisystémový kandidát (Titus Techera sází spíše na Zemmoura než na Le Penovou).

Moje doplnění:

Ty skupiny, které vytvořily Macrona, mohou za čtyři roky vytvořit další superhvězdu, která ho nahradí.

Výsledek Erica Zemmoura je zklamáním. Prudký pokles preferencí, jaký se mu stal v posledních týdnech před volbami, nebývá důsledkem toho, že by voliči tak rychle měnili názor. Spíš půjde o zhroucení vnitřní organizace kampaně, spory uvnitř týmu, došly peníze apod.  Dost možná, že důsledek toho, že jeho strana Reconquête” byla založena nedávno a ještě nefunguje, jak by měla.

V každém případě přinesl Zemmour do francouzské, a vlastně i evropské, politicky úplně nový styl. Spojení „brutální upřímnosti“ s obrovskou kultivovaností, vzdělaností a vybraným chováním. Vlastně taková alternativa vůči stávající alternativě, s perspektivou oslovení vyšších středních tříd. Souhlasím, že budoucnost patří spíš tomuto stylu než úzké zaměření na nejnižší vrstvy, jaké je dosud pro populistické strany typické. Souhlasím s Titusem, že budoucnost může patřit Zemmourovi. Ale postavil bych vedle něj ještě druhé jméno. Neteř Marine Le Penové Marion Maréchal Le Pen je rovněž zemmourovskou postavou.

Kdo nás vlastně ohrožuje? (11. 4. 2022)

Je jednání současného ruského vedení dáno tím, že má pocit neomezené síly a toho, že si může dovolit naprosto cokoliv? Nebo je dáno spíš tím, že se cítí ohroženo a má pocit, že mu nezbývá žádná jiná možnost? To druhé by bylo mnohem horší, protože ten, kdo se cítí zahnán do kouta, sahá častěji po krajních prostředcích.

Jenže ono je to velmi podstatné i z hlediska reakce západních států, včetně České republiky. Pokud jde o ten první případ, pak mohou být ukazování síly a dodávky zbraní užitečné. Pokud jde o ten druhý druhý případ, pak „řeč síly“ všechno dramaticky zhoršuje.

Obávám se ale, že podstata problému spočívá v tom, že západní politici a žurnalisté, ale ani většina profesionálních analytiků není schopná tak složitou otázku řešit. Není schopna ji ani položit. Jejich mentální schopnosti končí u opakování fráze „Putin – Hitler“.

Není to náhodou tak, že nás jejich hloupost ohrožuje víc než jakákoliv vnější síla?

Znásilňování otrokyň a jiné projevy milosrdenství (9. 4. 2022)

Ze zbrusu nové knihy Islámská doktrína o ženách:

“Pro muslimy je sex s otrokyněmi ve stejné morální kategorii jako pokora, pravdomluvnost nebo dobročinnost. Není ničím vinen a je to morální, protože to korán povoluje. Alláh dovoluje pouze dobro. Sex s otrokyněmi je dobrý pouze pro muslimy. Pro muslimky je to samozřejmě těžký hřích. 

Sex s otrokyněmi má nesmírnou výhodu. Sexu s otrokyněmi se netýkají žádná omezení, s výjimkou období menstruace. Kromě toho je všechno dovoleno.”

Marine se vrací? Ještě ne (9. 4. 2022)

Marine Le Penovou jsem už v těchto komentářích odepsal, a hle! Po letech se objevil první výzkum, který naznačuje, že by v druhém kole porazila Emanuela Macrona.

Nicméně v této chvíli se budu držet dosavadního odhadu. Ten hlavní ideový souboj probíhá mezi Macronem a Zemmourem, a Macron má zatím jednoznačně navrch. Posilování Le Penové souvisí s tím, že když na sebe dva lidé útočí, sympatie veřejnosti získá třetí osoba, která se neúčastní konfliktu. A jestli lze nějak charakterizovat Le  Penovou, tak slovem nevýrazná. Nemá jasný názor vlastně na nic, zajímavá je na ní vlastně jen její minulost. Pokud by Marine postoupila do druhého kola a absolvoval otevřený souboj s Macronem, nevyhraje. Prostě proto, že Macron působí inteligentněji a charismatičtěji. A „nemít názor“ není dobrá strategie do přímého střetu – jak se mohl před třemi lety přesvědčit Jiří Drahoš.

Nakonec může být největším přínosem současné prezidentské kampaně, že Zemmour přinesl úplně jiný styl antisystémové politiky. Rázný, ale vzdělaný a velice kultivovaný. A že přinesl do běžné politické debaty nové myšlenky. Díky němu se začalo mluvit o probíhající výměně obyvatel jako o skutečném problému, oprášil nápad na zřízení Ministerstva národní identity atd. Pokud by nevyhrál, ale jeho strana Reconquête přežila, mohlo by to dlouhodobě změnit politické poměry.

Roboti a dětské porno (8. 4. 2022)

Je tu zajímavý nápad, jak zlikvidovat celé odvětví dětské pornografie. To řešení má spočívat v tom, že nějaký státní orgán začne vytvářet počítačové dětské porno, zaplaví s ním internet, tím srazí ceny na nulu a zcela zlikviduje výrobce dětského porna – ty gaunery, co dneska unášejí děti nebo je kupují od rodičů z hodně chudých vrstev, sociálních menšin apod.

Na první pohled skvělé. Jenže při bližším ohledání se objeví pár námitek. Třeba to, že zůstanou speciální části trhu, kde zákazníci budou ochotni platit za to, že na videu mají skutečné dítě. Bez práce kriminální policie se neobejdeme. Kromě toho, opravdu chceme žít ve světě zaplaveném dětskou pornografií? Opravdu chceme, aby naše děti od malička narážely na dětské porno? Opravdu se s tím chceme potkávat my? Dokážeme si představit, jaké dopady na psychiku to bude mít, stane-li se něco takového normálním? A jaké dopady to bude mít na chování? I kdyby se ty dopady týkaly třeba jen desetiny populace, pořád je to obrovská spousta lidí.

Zkrátka, je to nedomyšlené. Ale možná, že kdyby se přemýšlelo tímhle směrem, nějaké řešení by tam mohlo ležet. Kdo ví.

Doufejte, že Vetřelec neexistuje (8. 4. 2022)

Americká reportérka Lara Logan bývala hvězdou mainstreamu. Takový ten korektní typ, co točí rozhovory s Barackem Obamou, horuje proti konzervativcům a dostává se jí odpovídajícího postavení. Jenže se nějak zvrhla.

Jedná se to ten vzácný případ, kdy redaktorka celé roky slyší, že hlavním nebezpečím jsou bílí neonacisté. Pak začnou západní liberální demokraté bílé neonacisty podporovat, protože Putin a všichni během pár vteřin změní názory a u někoho dojde k poruše. Lara Logan se porouchala a pořád nechápe, proč Američané podporují obnovené divize SS.

Její vystoupení není ani tak zajímavé kvůli Ukrajině. Že Lara říká něco jiného než většina, z toho ještě nevyplývá, že její pohled je přesný a že má pravdivé informace. Mnohem zajímavější je popis toho, jak americké vlivové agentury systematicky podporovaly původně okrajové neonacistické skupiny, až jim pomohly Ukrajinu fakticky ovládnout. Vlastně se to nijak neliší od situace o pár let dřív, kdy Američané velmi podobně vypěstovali radikální džihádisty, což postupně vedlo až ke vzniku Islámského státu. Ta strategie je pořád stejná. Najít to nejhorší a nejodpudivější, co je na světě k dispozici. Pomáhat tomu, jak to jenom jde. Doufat, že to poškodí nepřátele Ameriky. A ono to pokaždé dopadne tak, že podstatná část toho zla se obrátí proti západu. Obávám se, že se slovanským neonacismem to nebude jiné a že si brzy najde úplně jiné cíle než Rusy.

Tentokrát to není otázka války civilizací. Tentokrát narážím na náš vlastní odpad.

Musíme doufat, že filmový Vetřelec neexistuje. Jinak by ho už Američané krmili.

Březnové prodeje (8. 4. 2022)

Nejprodávanější položky v Českém vlasteneckém knihkupectví v měsíci březnu:

1. Benjamin Kuras: Soumrak bílého muže
2. Petr Hampl: Cesta z nevolnictví
3. Benjamin Kuras: Antonín a František jsou naživu
4. Jan Keller: Hybridní politika
5. odznak lvíček 

Děkuji všem kupujícím. Ty nákupy umožňují provoz tohoto webu a pomáhají i autorům. Asi správně tušíte, že v téhle době nemají zrovna na růžích ustláno.

Ubozí tlustologové (7. 4. 2022)

Tak proběhl další případ, kdy nějaký srandista vygeneroval v podstatě náhodně hromadu slov a frází, poslal to jako odbornou přednášku na vědeckou konferenci, tam to posoudili slovutní profesoři, nevšimli, že něco není v pořádku… a teď se jim ten srandista posmívá. Zcela po právu.

Ještě zajímavější je ale obor, ve kterém to proběhlo. Věděli jste, že existují „fat studies“? Česky bychom tomu mohli říkat tlustologie. Obor, který se zabývá tlustými lidmi, jejich chováním, pocity, specifickou kulturou a samozřejmě také diskriminací.

Je dobré si všimnout, že na univerzitách existují dva druhy oborů. Ty tradiční jako psychologie, sociologie, antropologie, statistika a podobně jsou založeny na metodě. Student se učí správným postupům – jak provádět výzkum, jak počítat tabulky, jak má probíhat pozorování a jak z něj udělat správný zápis. Posuzovatel práce pak v první řadě kontroluje, jestli byla správně aplikována metoda. Tak fungují i přírodní vědy.

Jenže třeba na technických univerzitách se učí jinak. Tam, když člověk vystuduje třeba obor „lékařská elektronika“, je tam trocha matematiky, trocha fyziky, trocha teorie obvodů, trocha nauky o materiálech, něco o počítačovém programování… prostě všechno, co můžete potřebovat pro navrhování těch šílených zařízení nebo práci s nimi. Během poslední generace se objevily pokusy vytvořit něco podobného i v humanitních oborech, ale výsledek je naprosto tristní. Máme „gay studies“ (vše o homosexuálech), „gender studies“ (vše o feministkách), zmíněné „fat studies“ (vše o tlustosti) a v Americe se před pár lety rozběhly i třeba Trump studies (vše o Donaldu Trumpovi). Jenže jak můžete kontrolovat správné používání metody?

A že by byl jinak pohled příliš zúžený? To se tradičně řeší tak, že ve společném týmu pracují sociolog, psycholožka, ekonom, statistik a další, přičemž každý by měl dobře zvládat svou výzkumnou metodu.

Události v Buči – co víme a co ne (6. 4. 2022)

V dnešním komentáři shrnuji to, co zatím víme. S následujícím závěrem:

“Co s tím? Udržet si odstup a chladnou hlavu. A totéž vůči podobným obviněním z druhé strany (který je taky spousta, ale nerozmazávají se v českých médiích.

Nicméně pokud se vám podaří chladnou hlavu udržet, tak ta zpráva stejně nebyla pro vás. Byla určena výhradně těm, kdo překypují emocemi, sami jsou dojati ušlechtilostí svých emocí a potřebují pro ně pravidelnou potravu.”

Sněhové vločky diskutují (6. 4. 2022)

Profesorka filosofie ze Sussexu Kathleen Stock v článku na Unherd vzpomíná, že ještě před pár desetiletými se v posluchárnách vedly docela ostré diskuze, s cílem odhalit, že oponent se dopouští logické nebo jiné chyby. Takové debaty ale úplně vymizely. „Agresivní tón“ je naprosto nepřípustný. Prý by to byl projev mužské kultury. Tedy paní profesorka si myslí, že i studentky filosofie dokážou být pěkně ostré, ale asi o tom neví tolik jako profesionální aktivistky.

Agresivita se tedy skryla do intrik a záludného obviňování z politické nekorektnosti. A ještě něco. Když se nemůžou věci říkat ostře a přímo, v řadě případů se nedostaneme k jádru a nedozvíme se pravdu. Což u filosofie není tak strašné, ale v jiných disciplínách katastrofa.

Všimněte si, že čím jsou ti lidé zbabělejší, čím méně toho dokážou snést, tím jsou krvelačnější ohledně jiných lidí a jiných zemí. Teď momentálně žijí ruskou občanskou válkou, kterou jsou odhodláni vést do posledního Ukrajince a do zničení poslední pídě ukrajinské země. Žádný kompromis nepřipadá v úvahu. Krev! Krev! Ještě víc krve! Hlavně ale, aby na ně někdo v posluchárně nepromluvil příliš nahlas. To by potřebovali terapii.

V genech to nebude (5. 4. 2022)

Maďarsko odrazilo další sorosovský pokus o převzetí moci, a pochopitelně se rozbíhá další kolo debaty: Proč je Maďarsko tak jiné než zbytek Evropy. Pokusil jsem se to vysvětlit v knize Cesta z nevolnictví, kde jsem civilizačnímu vývoji Maďarska věnoval samostatnou kapitolu.

Zde jen vyvrátím častou představu, že Maďaři jsou jiní, protože jsou potomky divokých nájezdníků. Ve skutečnosti je totiž v Maďarsku víc slovanských genů než v českých zemích! Nájezdníci sice byli divocí, ale nebylo jich až tolik, takže masa podrobného slovanského obyvatelstva nakonec převážila i geneticky. A co se týče kultury, Maďarsko je už tisíc let křesťanské.

Snad by mohlo hrát roli, že Maďarsko neprošlo žádnou obdobou pobělohorské genocidy, kdy obyvatelé českých zemí přišli o nejbojovnější a nejvýraznější část genofondu. Na druhou stranu, třeba Slováci žádnou dobou temna neprošli, a maďarskou bojovnost nemají.

V genech to asi nebude.

Sami si za to můžou (5. 4. 2022)

Do českých zemí přichází Fialova bída, a objevuje se jeden původně americký fenomén – pracující chudoba. Tím je myšleno, že člověk pracuje na plný úvazek, často poměrně tvrdě, ale výplata nestačí ani na skromné bydlení a základní potraviny. V ponižujících frontách na potravinovou pomoc, kde bylo normální vidět bezdomovce, narkomany, případně čerstvé migranty, začínáte vidět i „normální“ lidi.

To se dalo čekat. Mnohem zajímavější jsou ale reakce části čtenářů Seznamu, který z takový fronty přinesl reportáž.

„V té frontě určitě nestojí lidé, kteří by podporovali konstruktivní liberální politiku.“ „Můžou si to sami!“ „Co dělali celý život, že nemají úspory?“ A tak dále.

Milí moralistní kazatelé. Ano, ti lidé možná nejsou tak schopní jako vy nebo udělali nějaké chybné rozhodnutí. Jenže kdyby tomu tak nebylo, tak by dnes byli na vašem místě a vy v té frontě. Jenom byste se prohodili. V tom je totiž podstata společnosti založené na konkurenci.

Islám a ženy (4. 4. 2022)

Konečně vyšla Islámská doktrína o ženách – další publikace Centra pro studium politického islámu. Vzhledem k tomu, že „politický islám patří do Evropy,“ jak tvrdí jedna členka Evropské komise, by tohle měla být povinná četba.

Ono je to totiž hezké mluvit o tom, jak jsou ženy v Evropě utlačované a házet frázemi o tom, že jenom islám je dokáže správně ochránit nebo ocenit jejich důstojnost. Jenže potom se podíváte, jak je to doopravdy, a jste v šoku. Ono totiž nejde o to, co říká který intelektuál na které televizní stanici, ale co je pro muslimy doopravdy závazné. V tomto případě mluví veškeré islámské svaté texty naprosto jednoznačně a potvrzují to veškeré islámské autority. A jsou tam i mnohem drsnější věci než „jen“ to, že manžel má právo přivést manželku k poslušnosti bitím.

 

Sláva Maďarsku! (4. 4. 2022)

Další pokus o dobytí Maďarska odražen. Přitom tentokrát udělaly globalistické síly absolutně všechno, co se udělat dalo. Protože maďarský volební zákon preferuje velké strany, pospojovali úplně všechno, co se dalo – od tamní obdoby Pirátů a TOP09 až po neonacisty, antivaxery a konspirační teoretiky. Proti Orbánovi postavili vzorného katolíka s pěti dětmi. A stejně to nestačilo.

Souboj dlouho vypadal velmi těsně, globalisté dokonce chvílemi vedli. Až do okamžiku, kdy si jako ústřední téma zvolili válku. Zaplavili zemi plakáty, na kterých je Orbán vyfocen v přátelském hovoru s Putinem a slibovali aktivnější zapojení – víc sankcí, víc zbraní, víc mrtvých. Orbán proti tomu postavil opačný program: Maďarsko musí hájit zájmy Maďarů – ani Rusů, ani Ukrajinců, ani Američanů, ale Maďarů. Ekonomická politika musí v první řadě myslet na maďarské rodiny a maďarské podniky, až potom se může zapojovat do nějakých sankcí.

A maďarský lid rozhodl. Drtivou většinou se rozhodl pro mír a spolupráci. Stejně by se rozhodli lidé v každé zemi na světě. Kdyby dostali na výběr.

Biologie? Společenský tlak! (3. 4. 2022)

Graf Gallupova ústavu veřejného mínění ukazuje, kolik procent Američanů se cítí LGBT (tedy homosexuálové, lesby, bisexuálové nebo něco ještě podivnějšího). Za pozornost stojí především zelená čára nahoře, která znamená generaci Z (tedy třicátníky). Všimněte si, k jak dramatické změně došlo za pouhé tři roky! Procento LGBT lidí se zdvojnásobilo! To znamená, že jsou tisíce mladých Američanů, kteří byli ještě předloni normální a najednou zjistili, že jsou na kluky (nebo mají jinou zvláštnost). Buď to způsobil nějaký virus nebo je to vedlejší účinek očkování (to je pokus o vtip) nebo je to výsledek společenského tlaku. I takové záležitosti, které máme tendenci pokládat za čistě biologické, jako je pohlavní pud, jsou ve skutečnosti určovány společností, ve které žijeme. Jak to teprve musí být s našimi jinými názory, postoji a city! Což nemusí znamenat, že jsme řízeni mainstreamem. Společnost je segmentovaná a vědomí různých skupin je určováno naprosto rozdílnými médii a jinými vlivy.

Nicméně už to, že média a společenský tlak okolí můžou způsobit, že spousta normálních mužů začne být na kluky, a že změna je téměř okamžitá, z toho asi většina z nás nemá dobrý pocit.

Stvořeni k zabíjení (3. 4. 2022)

Židovská intelektuálka Melanie Phillips se diví, proč svět nechápe, že Izrael je jako Ukrajina (a proč všude nejsou izraelské vlaječky stejně jako ty žlutomodré). No protože Izrael není jako Ukrajina! Kdybychom už chtěli přirovnávat, pak je Ukrajina jako Palestina.

Model je v obou případech stejný. Gigantické impérium je poráženo menším a zdánlivě slabším soupeřem. Tak uměle vytvoří ještě menší stát, jehož jediným úkolem je bojovat proti tomu soupeři. Žádná vlastní ekonomika, žádný vlastní život, žádný vlastní rozvoj – stát a národ dobrý jen k zabíjení Židů nebo zabíjení Rusů. Impérium pak pokračuje v tlaku a vlastně tím bojuje za lidská práva (té malé entity, kterou za tím cílem uměle vytvořilo).

Samozřejmě, že to není v jejich zájmu. Není v zájmu Ukrajinců, aby jejich země byla předpolím útoku na Rusko. Nemají ani žádný zájem na vyvražďování vesničanů na Donbase. Konec konců, na základě právě těch slibů Zelenský vyhrál volby – dobré vztahy s Ruskem a ukončení ostřelování Donbasu. Jenže, co jsou platné volby, když vám zahraniční „spojenci“ nedovolí mír. K míru jste přece stvořeni nebyli. Budoucnost Palestiny i budoucnost Ukrajiny závisí na tom, jestli z toho vzorce dokáže vyjít a jestli se dokáže vzepřít sponzorům.

Nová kniha Lenky Procházkové (2. 4. 2022)

Ve čtvrtek s Lenkou Procházkovou představili můj druhý vydavatelský počin. Knihu Doupátko a jiné literární scénáře. Jsou to scénáře určené ke čtení. Je to hodně specifický žánr a Lenka ho zvládá bravurně. Napsala tedy knížku, která se dobře a čte a je napínavá. Aspoň já jsem jí přečetl jedním dech, a to nejsem čtenářem krásné literatury. I když osobně mám z toho prospěch, je škoda, že takové věci nevycházejí ve velkých nakladatelstvích. Nejen kvůli Lence, ale především kvůli celkové vzdělaností a kulturní úrovni země. Jestli se čtou takové knížky nebo dílka moderních spisovatelů nahrazujících umění politickou angažovaností.

Nejzbytečnější válka (2. 4. 2022)

Co mají společného Rusko a Ukrajina? Oba ty státy mají rozsáhlá území, jaká nedokážou využít. A oba trpí nedostatkem obyvatel. Takže vedou válku o zemi, kterou nepotřebují a zabíjejí si to nejcennější, co mají – lidi v produktivním věku.

Jaká bude příští vlna modernizace (2. 4. 2022)

Profesor Keller přišel před pár dny s geniálními postřehy o vlnách modernizace. Jak to bývá, není to v žádném velkém spise, ale v kraťoučkém článku na necelé stránce.

Dříve narození znají Marxův výklad o výrobních prostředcích (k zásadnímu přelomu dojde tehdy, když dosavadní uspořádání společnosti neumožňuje dost efektivní využití nové technologie) a kromě toho existuje spousta ekonomických výkladů vycházejících většinou z povahy investičního cyklu.

Jan Keller se na to podíval z úplně jiného úhlu. Ptá se, které společenské vlny na různých modernizačních vlnách vydělaly a které naopak prodělaly.

To se dá logicky domyslet a doplnit. Přelomové změny jsou dány tím, jak se změnily mocenské vztahy v předcházejícím období. Pokud někdo příliš posílil, nespokojí se s dosavadním, ale prosadí změnu. Pokud se na to díváme takhle, pak vidíme, že modernizační vlny ve prospěch pracujících lidí probíhaly od poloviny 19. století do 50. let 20. století. Ne, že by ti nahoře nějak zvlášť prodělali, ale každá vlna modernizace byla koncipována tak, že se zlepšila situaci i těch dole.

Přibližně od 80. let se civilizační trend otočil. Každá vlna modernizace přináší nejen zvýšení rozdílů, ale také objektivní zhoršení postavení normálních pracujících. Nemůže to být otázka technologií. Čipy nemají své politické zájmy, nenadržují jedněm ani druhým.  Je to otázka toho, jak se měnily mocenské a ekonomické poměry v předcházejícím období.

Takže pokud vás zajímá, kam bude směřovat příští vlna modernizace, dívejte se, jak s mění mocenské poměry teď.

Snadno nahraditelný materiál (1. 4. 2022)

Přehledný analytický článek Jaroslava Štefce znovu upozorňuje na naprosto děsivou nepřipravenost české republiky na tu kombinaci ekonomického nárazu, výpadku zdrojů a možná i vojenského ohrožení, kterým právě prochází. Člověk si to čte a uvědomí si, že z hlediska přístupu ke konfliktům jsou v zásadě dva druhy režimů.

Ty normální postupují tak, že se nejdřív připravují, snaží se stát maximálně odolnými a teprve potom se zaplétají do konfliktů. Ty druhé jsou naivní – nejprve se zapletou do konfliktu a potom horečnatě dohánějí přípravu. Jenže s vládou Petra Fialy jsme vstoupili do čehosi, co představuje ještě vyšší stupeň. Stát se vůbec nepřipravuje, pak vyvolá konflikt a ani poté nezačne řešit svou odolnost. Možná v důsledku hlouposti vládnoucí elity. Ale možná taky proto, že těm, kdo rozhodují, je úplně jedno, jaké budou dopady na obyvatele.

Dobře to koresponduje s výpovědí jedné občanky dobytého (osvobozeného?) Mariupolu. Připomněla, že i v obleženém Leningradu lidé dostávali 20 gramů chleba na den, zatímco v Mariupolu nedostali vůbec nic. Pro militanty z Azovu, kteří obranu řídili, neměli obyvatelé jiný význam než jako lidské štíty. Ať si klidně pomřou hlady.

Obávám se, že jsme dospěli do fáze, když takový pohled na obyvatelstvo převládá nejen na Ukrajině. Snadno nahraditelný materiál.