Glosy za únor 2022

Svoboda nepadá z nebe (28. 2. 2022)

K eseji o migraci Adama Votruby  se ještě vrátím, protože ji pokládám za jeden z nejkvalitnějších textů na tohle téma, na které jsem kdy narazil. Velmi detailně (a snad neprůstřelně) argumentuje, proč je volná migrace z principu amorální.

V první ochutnávce upozorním pouze na jeden postřeh:

„Není-li stát schopen kontrolovat hranice, pak se otevírá mocenské vakuum, do něhož se derou jiní silní hráči – 1) nadnárodní korporace, 2) cizí vlády 3) univerzalistické (a tudíž imperialistické) ideologie typu progresivního liberalismu a islamismu.“

To je zásadní postřeh a klíč k porozumění tomu, proč neoliberální reformy 80. a 90. let skončily všude ekonomickým debaklem a všude zničily společnost, kde byly aplikovány (od Velké Británie po Českou republiku). Protože počítaly s tím, že když stát vyklidí prostor, vznikne zóna svobody. Jenže ve skutečnosti ten prostor okamžitě vyplnil někdo jiný, kdo si počínal ještě mnohem hůře než předtím stát. Svoboda nevzniká sama o sobě. O prostředí je zapotřebí pečovat, aby se v něm lidé mohli chovat svobodně. Bez péče o prostředí není svobody.

Proč muži zůstávají (27. 2. 2022)

Před pár dny jsem tu napsal poznámku o posílání žen (a dětí) do bezpečí, kdy se válčí. Na facebooku na to byla spousta reakcí. Hodně z nich v tom smyslu, že dnes máme emancipaci. Že když ženy pořád volají po rovnoprávnosti, ať si jí užijou. Že když žena není těhotná ani kojící, nemá právo na výhody.

Pánové, to přece děláme kvůli sobě! Ne kvůli němu jinému. Děláme to kvůli vlastní sebeúctě. Kvůli tomu, abychom si mohli celý život připadat „kdyby se něco semlelo, já budu ten, kdo zůstane na palubě, aby na holky zbylo místo v člunech. I ta kráva, co dostala šéfovskou pozici místo mě, na mě nakonec bude spoléhat.“ To je součást toho cítit se mužem.

Zablokována také Nová republika (27. 2. 2022)

Po několika webech zablokovaných na “doporučení vlády” čistky pokračují. Tentokrát se to týká všeho, co je opoziční, bez ohledu na to, jestli publikují něco závadného nebo ne. Prostě se vypíná a vypíná.

Zatím největší “ránou” je zablokování Nové republiky, jehož šéfredaktorkou je Lenka Procházková (ano, ta chartistka) a provozovatelem spolek vedený europoslancem a bývalým ministrem Ivanem Davidem. Web, kterému není co vytknout – kromě toho, že je opoziční.

Češi v post-americkém světě (27. 2. 2022)

Ivo Budil:

“Česká republika by neměla svoji budoucnost hledat v začlenění do velkých soustátí, jejichž životaschopnost připomíná dinosaury na sklonku křídy. Naším vzorem by měla být Florencie, Pisa, Janov či Benátky v údobí renesance, Portugalsko v šestnáctém století nebo Nizozemsko sedmnáctého století. Byly to malé, ale vysoce asertivní a flexibilní státní útvary, které dokázaly vládnout mořím, získávat rozsáhlé bohatství a zastínit mohutné, ale těžkopádné říše. Klíčem k tomuto úspěchu byla souhra stabilních institucí, racionalismu a patriotismu. Tato triáda představuje historicky nejúčinnější prostředek využití lidského kognitivního a morálního potenciálu. Znásobuje národní síly a stojí u počátku každé historické velikosti. Ztráta zámořského patrona tak může být špatnou zprávou pouze pro osoby, které svoji kariéru spojovaly s přisluhovačstvím cizím zájmům.”

Co vlastně ještě zvládneme? (27. 2. 2022)

Média jsou plná zničujících sankcí, a je dobré si všimnout, že veškeré ty sankce spočívají VÝHRADNĚ v omezení či zastavení převodu nějakých fiktivních číslíček mezi počítači. Nikdo není schopen ani zasáhnout energetické zdroje ani přerušit dodávky surovin ani zastavit výrobu ve fabrikách ani zabránit zemědělcům v produkci potravin. Nikdo nedokáže Rusům zabránit stavět nové domy a nové silnice. Nikdo nedokáže přerušit výuku na školách a univerzitách. Nikdo nedokáže zastavit výcvik dalších vojáků. Ovládáme jen čísla na účtech a mediální prezentace, mediální prezentace a čísla na účtech.

Nezpochybňuji, že to pro Rusko může být krátkodobě velmi nepříjemné, nicméně nikdo nepochybuje, že si s tím nakonec poradí. Protože nakonec stejně rozhodne, co dokážete vyrobit a vypěstovat. Novinové titulky a reklamní billboardy neplatily na Taliban, neplatí na Rusko a nebudou platit ani na Čínu. Mimochodem, už celé roky si potvrzujeme, že neplatí ani muslimské radikály v evropských non-go zónách.

Mezitím neziskovka Jsme fér navrhuje porazit Putina zavedením homosexuálních manželství.

Poslední Poslední naděje (27. 2. 2022)

Tento týden jsem v jednom skladišti objevil poslední kousky dávno vyprodané Kurasovy Poslední naděje civilizace. Samozřejmě jsem koupil všechno, co měli. Od včerejška na e-shopu.

Rozumným feministkám (26. 2. 2022)

Ten stejný nářek, který už celé roky slýcháme od konzervativců, začíná být slyšet od feministek: „Zaujalo mě, jak rychle se instituce přizpůsobují této nové ideologii: organizace ruší besedy, pokud je na programu radikální feministka; čistě ženské kapely se stahují z festivalů určených pouze ženám ze strachu, že budou vypadat transfobně. Přišlo mi zvláštní, že ti, kdo mají autoritu, kapitulují před očividně misogynními požadavky několika extrémních hlasů, “ píše Hadley Freemanová na Unherd. Přesně a úplně stejně, jako feministické hnutí vymazalo konzervativce, teď je samo mazáno ještě radikálnějšími skupinami.

Člověk si říká, kolik těch feministek nebo bývalých feministek mezitím přišlo k rozumu, a s kolika bychom našli společnou řeč. Aspoň jak jsem to zažil já, tak většina anti-feministů nebyli magoři, co by chtěli společnost vracet do středověku. Brali jsme za samozřejmé a pozitivní, že žijeme ve světě samostatných a sebevědomých žen. Jenom jsme nechtěli vládu výborů pro správný životní styl, feministické inkviziční tribunály, zákaz racionálního myšlení a zákaz normálního erotického jiskření mezi muži a ženami. Možná by se ukázalo, že ty rozdíly nejsou až tak velké – v porovnání se současnou vlnou politické korektnosti, transgenderu a protibělošského rasismu. Zvláště, když je lidem přes 50, takže otázky vztahu mezi mateřstvím a kariérou jsou jaksi pasé, a vlastně už i ty kariérové věci necháváte spíš mladším. Možná jde jenom o to, že jsme se za ty roky navzájem odnaučili mluvit. Kdo ví.

K nové vlně cenzury (26. 2. 2022)

Když válečná nálada, vláda toho využije, aby zavřela opoziční vůdce a opoziční redakce. Tak to prostě chodí. Nemá smysl se nad tím rozčilovat. Ostatně, když chcete občany přimět, aby se obětovali kvůli nějakému cizímu impériu, asi nemáte jinou možnost.

Přesto si na posledních cenzurních aktivitách můžeme ukázat pár typických rysů současného systému.

Petr Fiala nepožádal soud o předběžné opatření. Ani nevyužil zákonné možnosti okamžitě zablokovat nebezpečný web. Dokonce ani nevydal nařízení. On jenom „doporučil“, tudíž nenese žádnou odpovědnost. A horlivý ředitel soukromé firmy okamžitě jedná s maximální horlivostí a blokuje.

Za druhé. Ta kombinace horlivosti a ubožáctví jako vždy vyústila v neschopnost. Některé ze zakázaných serverů už mezitím zahájily provoz na jiné adrese.

Za třetí. Jestli někdo pochyboval, že celé to antivaxerství byla fešácká opozici žijící v symbióze s vládní mocí (a tiše vládní mocí podporovaná), těžko o tom může pochybovat teď, když má srovnání. Antivaxeři škodili a škodí vlastním spoluobčanům, rozhodně ne vládě ani bankám ani korporacím ani velkým farmaceutickým firmám a vlastně nikomu mocnému.

Za čtvrté. Některé z těch zablokovaných webů opravdu publikují hnusný odpad. To nic nemění na tom, že cenzura je nepřijatelná. Nicméně paradoxně by to mohlo vést k tomu, že opozice nebude tolik rozežírána dementními konspiračkami a postupně začne jednat cílevědoměji, což je to poslední, což by současná moc mohla potřebovat.  To jsou ty nezamýšlené důsledky.

K perspektivám rusko-atlantického přátelství (25. 2. 2022)

V protikladu k momentální obecné náladě tvrdím, že v horizontu řádově pěti lety budou mít poslední události velmi pozitivní dopad na vztahy mezi Západem a Ruskem.

Dosud bylo zvykem pohlížet na Rusy jako na snadnou kořist. A když se někoho chystáte podrobit a zničit, potřebujete sami sobě zdůvodnit, že si to zaslouží. Že to vlastně děláte pro dobro lidstva, planety nebo obojího.

Za pár týdnů už bude jasné, že tudy cesta nevede. Bude jasné, že pokoušet se o dobytí Ruska je slepá ulička a že je mnohem výhodnější se s tamním režimem domluvit. A když se změní finanční zájem, změní se i názory.

Vzpoura podlidí (25. 2. 2022)

Pokud chceme pochopit hysterickou reakci na to, co se v posledních dnech odehrává mezi Ruskem, Amerikou a Ukrajinou, musíme se vrátit k tomu, co se odehrávalo před tím. Za poslední měsíce jsem na sociálních sítích absolvoval řadu debat s figurkami „pražské kavárny“. Ti lidé byli vyloženě posedlí myšlenkou instalovat na rusko-ukrajinské hranici rakety s jadernými hlavicemi. Držet Rusy v šachu, ponižovat je, vysávat, nechat je umírat hlady, radovat se z jejich utrpení. Těšili se na zničení těch podlidí s vyloženě sadistickou radostí.

A najednou ti podlidé ukázali sílu. Americký prezident zalezl pod stůl. Americké obyvatelstvo to v podstatě nezajímá, tamní prioritou je ochrana vlastních hranic před migračními hordami. Ukrajinská chunta, jak se dalo čekat, zvládne tak maximálně rozkrádat vlastní zemi a vydávat bombastická prohlášení, podobná těm, jaká kdysi vydával ministr propagandy Saddáma Husajna.

Zhroutila se určitá verze světa. To je skutečná příčina hysterie. To je skutečná příčina strachu.

Čas myslet na sebe (25. 2. 2022)

David Bohbot:

“Putin muže zaútočit kdekoliv, dokonce i na nás, ale jen v reakci na naše jednání. Pokud budeme vyhrožovat a nabízet vojáky proti Rusku, vytvoříme i takovouto možnost. Pokud ale budeme jednat a mluvit odpovědně a ne agresivně, nestane se to. Putin není žádný Hitler. Je to silný vůdce, který si nenechá nic líbit a když dostane facku, vrátí úder. Všechno, co se stalo, pečlivě připravil do nejmenších detailů (připomínám už v roce 2019 ruské pasy pro občany Donbasu a Luhanska), a myslím, že to bylo správné. Rozhoduje se sám, a ne jako vůdci USA, Německa a Francie, kteří musí všechno konzultovat. To je jeho výhoda. Putin myslí v první řadě na Rusko. Pojďme se to naučit, naše priorita má být Česká republika, nikoliv Brusel nebo USA!”

Co ohrožuje Američany (24. 2. 2022)

Tradičně skvělá Ann Coulter na Breitbartu:

„Proč NATO stále existuje? Tato aliance byla odpovědí Západu na sovětskou agresi během studené války. Jakmile se SSSR zhroutil (díky Reaganovi) a Varšavská smlouva se rozpadla, mělo být zrušeno i NATO. Místo toho se aliance neustále rozšiřuje o další země – podmínkou přijetí je, aby nakupovaly u amerických zbrojovek.

Všichni uznávají, že Vladimír Putin se bojí především toho, že Ukrajina bude přijata do NATO. Co kdyby naopak USA z NATO vystoupily? Mimochodem, to je další Trumpův slib, který nesplnil.“

Dále Ann Coulter připomíná, že bezpečnost Američanů je ohrožena spíš tím, že se ruší policie v jejich městě a tím, že do země proudí hordy migrantů.  Vědí to ale i američtí politici?

Očkování politických režimů (24. 2. 2022)

Následující poznámka není o očkování proti covidu. Jak jsme očkování znali do té doby (a nikdo to nezpochybňoval), jde o to, že se do organismu vpraví „oslabený“ virus či bakterie, takže očkovaný neonemocní (nebo jen velmi lehce) a získá odolnost. Zdá se, že tak fungují i některé revolty proti politickým režimům. Nevedou k ohrožení režimu, ale jsou dostatečně viditelné, aby vedly k posílení represivního aparátu, přidělení dalších pravomocí policii, zvýšení rozpočtu tajné policie a také ke zvýšení podpory obyvatel stávajícímu režimu (protože většina veřejnosti pokládá ty revolucionáře za magory).

Protestující to samozřejmě netuší. Protože jsou obklopeni stejně smýšlejícími, mají pocit lidové vlny, blížícího se konce režimu a tak dále. Ale fakticky režim posilují.

Ukázkovým příkladem jsou aktivity kanadských kamioňáků, ale obávám se, že k témuž vedlo celé hnutí proti očkování a celé hnutí proti lock-downům. K silnějším režimům vybaveným silnějšími represivními možnostmi a větší podporou obyvatel.

O rasách a lidech (23. 2. 2022)

„Národy jsou umělá seskupení lidí, skutečným základem identit je rasa,“ napsal v roce 1862 Robert Knox a nacionalista si naplno uvědomuje, že rasismus je ideologií stejně nepřátelskou jako multikulturalismus. Snad je možné s jedněmi nebo druhými uzavírat občasné krátkodobé aliance, ale naše základní směřování je jiné.

Moje základní námitka proti rasismu je ta, že nemůže být základem identity něco, co je naprosto proměnlivé a každý tomu rozumí jinak. Motiv rasy snad může být vhodný jako bojové heslo, ale je nepoužitelný pro jakékoliv hlubší přemýšlení. Jak vůbec rasy definovat? Sám Know rozlišoval keltskou, saskou, slovanskou a sarmatskou. O generaci později se rozlišovalo mezi germánskou a teutonskou. Pak se zase dozvídáme, že většina Němců a většina Indů jsou příslušníky stejné rasy, ale Cikáni jsou zase úplně jiná rasa. A dnešní americký woke rasismus zase používá úplně jiné rozlišení.

Mnohem realističtější je připustit si, že lidi rozlišujeme výhradně nebo téměř výhradně podle chování. Mezi Romy a Gádžy nerozlišujeme kvůli fyziognomii, ale proto, že můžeme s vysokou pravděpodobností očekávat jiné chování. Kdyby se Romové a Gádžové začali chovat úplně stejně, osvojili si stejné návyky, mluvili i stejným jazykem se stejným přízvukem apod., ztratili bychom i schopnost mezi nimi rozlišovat.

Tak ten Putin překazil už i válku (22. 2. 2022)

„Z pohledu občanů České republiky je naprosto lhostejné, kudy povede rusko-ukrajinská hranice,“ napsal jsem před pár dny. Pro nás je důležité, že nebude válka. Teď bude následovat vlna sankcí, která trochu poškodí Rusko a která bude zničující pro hospodářství evropských zemí. Vydělají některé americké korporace – američtí pracující z toho ovšem nebudou mít nic nebo téměř nic, většina zisků se přelije do manažerských bonusů. Pro Ameriku je nepříjemné, že bude dále oslabena její pozice vůči Číně, ale to nikdo neřeší.

A pro nás všechny bylo zajímavé vidět rozdíl mezi klauny, co předvádějící rituální tance pro média, a šachovým mozkem hájícím zájmy vlastní země.

Ztratila Jana Černochová, která nebude mít možnost fotit se s válečnými veterány s utrhanými končetinami.

Věda a média (21. 2. 2022)

„Riziko, že chytnete covid, souvisí s vaší atraktivitou,“ říká titulek v britském tisku a čtenář se dozví, že krásnější lidé jsou v průměru imunnější vůči covidu. Když čte článek informovanější čtenář, začne si klást otázky. Tak dobře, vyfotili respondenty, porovnávali jejich atraktivitu, pak zjišťovali, kdo z nich měl covid, počítali statistiky… Ale moment! Jak do toho zahrnuli očkování? A jak mohou srovnávat krásu, když jedna část byla pocuchána covidem. To měli staré fotky? Jenže u takových studií je důležité, aby všichni byli vyfoceni stejným způsobem za stejného osvětlení atd.

Když je čtenář nejen informovanější, ale i zvídavější, tak si najde přímo studii, o které se píše. A ejhle! Není v ní o covidu ani slovo! Studie je o tom, že atraktivnější lidé mají vyšší hladiny nějakých částic podporujících imunitu. To je docela banální zjištění, protože z mnoha jiných studií víme, že to, co náš mozek hodnotí jako „sexuálně atraktivní“, jsou vesměs znaky pro zdraví a plodnost.

Poučení: Než začnete něco usuzovat z novinových článků (a hlavně, než se kvůli tomu začnete se s někým hádat), podívejte se, co ti vědci zjistili doopravdy.

Rusové jsou staromódní (20. 2. 2022)

Z Doněcka jsou evakuovány ženy a děti, a čtenář v České republice si uvědomuje, jak strašně moc jsme my na tom Západě zhrubli. Ještě před generací bylo i u nás naprosto samozřejmé, že když jde do tuhého, tak muži zůstávají, zatímco ženy a děti (případně pár starců) se uklízí do bezpečí). Jenže dnes je to jinak. Oficiální zpravodajství vysvětlí, že jsou „proruské“ ženy a děti, a je to vyřešeno. Do těch se může střílet. Ty se můžou upalovat. Pokud by něco hrozilo, budou evakuováni velvyslanci a šéfové neziskovek. Ale zkuste si představit třeba situaci, že se zatahuje obklíčení, zbývá posledních pár míst k odsunu a ředitel neziskovky se šlechtickým titulem zůstane v zóně smrti, protože uvolnil místo 20leté vesničance s malým děckem. To patří do dob před 50 a více lety.

Možná by to udělal řadový voják, možná by to udělal tesař nebo instalatér, ale zcela jistě ne příslušník současné mocenské elity. Tedy, ono to bylo i za starých dob nesamozřejmé, ale bylo to jednání vysoce obdivované. V dnešní atmosféře ztratily na jakékoliv ceně životy lidí, které propaganda prohlásí za „proruské.“ Cenu má život roztomilé veverky, pedofilního transvestita nebo džihádisty, který za pár měsíců zavraždí desítky britských dětí. Vesměs dětí z obyčejných dělnických „xenofobních“ rodin.

Rusové jsou staromódní.

Kdo to zaplatí? (20. 2. 2022)

Text ekonoma Kudy z krize Jaroslava Šulce je  – samozřejmě, kromě rozpočtových úvah, zajímavý tím, že přechází od neustále omílaného „zaplatíme do všichni“ k daleko konkrétnějším otázkám. Jak bude placení rozděleno? Kdo zaplatí kolik? Jaké sociální a příjmový skupiny? Jakým způsobem? V tom kontextu je důležité si uvědomovat, že nejde jen o přímé daně, ale také třeba o to, že některým skupinám vzrostly platby na zdravotnictví tak, že si nemohou dovolit zákroky ještě před generací běžné (a někteří obzvlášť arogantní představitelé státem placené vyšší třídy se jim posmívají jakožto „jednozubcům“) a další skupiny nebudou férově zaplaceny. Právě takové věci by měly být předmětem veřejné debaty.

Jen mě trochu mrzí Jardův odborářský zlozvyk – nerozlišovat mezi podnikateli. Advokát, který fakturuje 300 tisíc měsíčně, se při takovém pohledu neliší od venkovského hospodského nebo instalatéra, který s velkými problémy zaplatí složenky a benzín do staré renaultky. Těm lidem už fakticky není co vzít, a hypotetických 50 miliard ročně, které mělo přinést EET, nikdy nikdo neviděl. I to je zapotřebí vzít v úvahu při úvahách o tom, kdo to zaplatí.

Dva přístupy k EU (20. 2. 2022)

Upozorňuji na článek maďarského ministra zahraničí Zoltána Kovácze, který jsem tu publikoval před pár dny. Všimněte si, že – na rozdíl od české politiky – tam nenajdete žádnou obsesi členstvím nebo nečlenstvím v EU nebo nějaké jiné organizaci. Maďarská vláda prostě dělá to, k čemu má od svých občanů mandát a co je v jejich zájmu. Bude tak dělat bez ohledu na nadnárodní organizace. Kde je členem a kde členem není, to je jenom technikálie.

Je dobré to porovnat s britským přístupem, kdy vláda Borise Johnsona (ani ti před ní) neměla pro svou zemi žádnou vizi. Žádnou představu, co chtějí obnovovat a proč. Příšerně je štvala evropská byrokracie, tak z EU odešli, což jim schvaluji. A dál? Pak to vypadá podle toho.

Jak zabít informaci (19. 2. 2022)

Bývalo tomu tak, že když vláda udělala nějaký průšvih (nebo ho chystala), snažila se to zakrýt. Pak média získala větší sílu a ukázala se lepší strategie – vychloubat se tou věcí, okázale ji ohlašovat, prohlašovat ji za projev nové lepší morálky apod.

Curtis Yarvin si ale všimnul ještě jedné možnosti, jak udělat informaci neškodnou. Jakoukoliv potenciálně zničující informace lze eliminovat tím, že ji zveřejní alternativní médium. Omezený okruh čtenářů tomu bude věřit, ale ti vládu nenáviděli už předtím. Stoupenci globalistické vlády tím okamžitě dostanou pokyn „tomu nevěř za žádných okolností“ a navzájem se v tom utvrdí. A většinová veřejnost si to zařadí někam vedle vesmírných ještěrů, vakcín způsobujících neplodnost a podzemních jeskyní plných dětí pro ukojení pedofilních choutek Billa Gatese. Přitom ta informace může být pravdivá – ale to už nikdo nezjistí.

Čtenář může namítnout, že když něco odvysílá třeba Česká televize, taky se to okamžitě stává nedůvěryhodným, zase pro „alternativu“. A má pravdu. V Americe hrají podobnou roli CNN a New York Times. Jenže Česká televize má řádově více diváků než alternativní média.

To je obrovská změna proti situaci třeba před deseti lety. Tehdy to fungovalo tak, že když nějaký skandál zveřejnil malý alternativní kanál, šířilo se to po sociálních sítích, a nakonec musela reagovat i velká média (viz skandál Acorn). Dnes už je příkop mezi různými částmi společnosti příliš velký.

Teror zbabělosti (18. 2. 2022)

V Kanadě vidíme, proč zbabělost politiků ohrožuje občany mnohem víc než jejich diktátorské sklony.

Aby nedošlo k mýlce, nejsem na straně protestujících. To, že agresivní menšina nesouhlasí s nějakým vládním krokem, to jí ještě nedává důvod brát si spoluobčany jako rukojmí. A nenechme se mýlit – blokáda ulic nepoškodí ani vládu ani korporátní kapitány. Poškodí obyčejné lidi, co se chtějí dostat do práce, nakupovat nebo třeba navštěvovat příbuzné.

Kdyby byl Justin Trudeau normální rovný chlap, nasadil by proti protestujícím bezpečnostní síly a mohl by počítat s podporou naprosté většiny spoluobčanů. Pamatujete ještě, jak Ronald Reagan využil armádu proti stávkujícím leteckým dispečerům? Jenže premiér nemá odvahu jednat jako premiér a místo toho domlouvá jakési podivné intrikaření, kdy banky budou lidem blokovat jejich účty. Neopírá se to o zákon a nikdo za to vlastně nenese odpovědnost. Zásah bezpečnostních sil by skončil zprůjezdněním ulic, ale blokování transakcí už může zůstat natrvalo, a obětí se může stát kdokoliv – není totiž definováno žádné jasné kritérium. Dokonce i ti, kdo se dnes cítí nahoře, mohou být příštími terči.

Budoucím archeologům (18. 2. 2022)

Benjamin Kuras v knize Zachraňte Itálii:

“Římská kultura tedy vyrůstala z kultury etruské, kterou absorbovala. Středověká, renesanční a moderní Ev ropa vyrůstala z Říma. Pro budoucí generace bude zajímavé sledovat, kolik z dnešní sofistikované kultury evropské bude absorbovat ta, která ji teď kolonizuje a podle logických propočtů a předpokladů vymýtí a nahradí už možná do konce tohoto století. Kolik archeologických vykopávek, staveb, soch, maleb a přeložených spisů po nás zůstane. A jestli to bude vůbec někoho zajímat.” 

Obávám se, že odpověď známe. Památky po západní civilizaci zůstanou tak dlouho, dokud budou bohatí Číňani ochotni platit za jejich prohlížení nebo než nějaký kalif bude přesvědčen, že dědictví Západu potřebuje pro výrobu nových zbraní. Ale ne déle. Jak vědí ti, kdo “dekolonizovali” své myšlení, před příchodem Islámu byla doba temna a udržovat památky z té doby je zlo.

Ta knížka je převážně lehké dovolenkové čtení. Cestopis, zážitky z různých italských míst, prokládaný komentáři o politice a civilizaci. Je z ní znát, že Benjamin Kuras býval recenzent restaurací a novinář zaměřený na životní styl. Všímá si zdánlivých detailů, které by mi unikly a které vytvářejí atmosféru toho kterého místa.

KNIHU ZACHRAŇTE ITÁLII MŮŽETE KOUPIT TADY. 

Jeden svět v praxi (17. 2. 2022)

Z dnešní poznámky o politické kultuře:

“Existuje jediné správné pokračování. Pan primář by měl zajet do Prahy za předsedou SPD, omluvit se mu a tu omluvu zveřejnit na stejné sociální síti, kde napsal tu pitomost. Měli by si podat ruce, a opět se pustit do nesmiřitelného boje. Jenže kdyby to udělal, tak by to znamenalo, že Tomia Okamuru bere jako spoluobčana, kterému náleží všechna práva. Jenže se obávám, že to není svět, ve kterém by chtěl žít pan primář Straka.”

Bez imperiálního bělošského klitorisu (17. 2. 2022)

V roce 2015 jsem předpověděl, že servilnost radikálního feminismu vůči radikálnímu islámu povede k tomu, že genderové aktivistky začnou dříve či později podporovat operativní mrzačení ženských pohlavních orgánů. Že dojdou k tomu, že odstranění klitorisu je aktem vzpoury proti utlačovatelské západní společnosti a že je zapotřebí to podporovat. Odhadoval jsem průlom na rok 2020. Ten článek je tady.

Tak to tu máme! Je únor 2022 a feministický podcast Vyhonit ďábla (za kterým je neziskovka, která možná dělá program ve škole i pro vaše děti) přichází s tím, že je zapotřebí  “dekolonizovat” myšlení a respektovat, že některé ženy si prostě chtějí nechat ušmiknout klitoris. Samozřejmě, že u toho nezůstane.

Všimněte si téměř tisícovky lajků. Ty přiblblé sluníčkářky se klidně nechají obřezat, až na to dojde.

Podpora prohlášení IVK k situaci na Ukrajině (16. 2, 2022)

Opozice jako živnost (16. 2. 2022)

Do prezidentských voleb ve Francii zbývají necelá dva měsíce a vypadá to, že Marine le Penová ztrácí nervy. Před pár dny vznesla proti Ericu Zemmourovi absurdní obvinění z fašismu a dnes vyhodila tiskového mluvčího kvůli podezření, že je údajně tajným Zemmourovým spolupracovníkem. Obávám se, že to ukazuje, že Zemmoura pokládá za větší hrozbu než prezidenta Macrona.

Je to absurdní? Ano i ne. Je to absurdní z toho pohledu, že útoky proti Zemmourovi rozhodně nepomáhají zastavit islamizaci ani výměnu obyvatel – Zemmour proti Le Penové neútočí. Ale není to absurdní z toho pohledu, že opoziční vůdkyně si možná zvykla, ztratila ambice něco reálně prosadit a teď už řeší především to, kdo ohrožuje její postavení věčné vůdkyně opozice. V kolika zemích západu převládla taková pohodlná opozice?

Moc radikální i pro muslimy  (16. 2. 2022)

Tak se objevují náznaky, že po masovém odchodu Židů začínají Francii opouštět i vzdělaní muslimové. Podle New York Times proto, že kandiduje Erich Zemmour, a že se v takové islamofobní zemi necítí dobře.

Ale ono to má daleko logičtější vysvětlení. Ti vzdělaní muslimové přišli do Francie, protože chtěli žít jako v Paříži a ne jako v Kábulu nebo Teheránu. A jak vliv islámu roste, a zároveň s tím se muslimské komunity radikalizují (což spolu úzce souvisí), přestávají se v takovém prostředí cítit dobře. Muslimky bez šátku se stávají terčem útoků radikálnějších „bratří“, sekulární muslimové jsou běžně označováni za odpadlíky, pokusy uplatnit svobodu projevu občas končí uříznutím hlavy… To už se mohou rovnou přestěhovat do Egypta nebo Pákistánu.

Náboženství bez náboženství (15. 2. 2022)

Pár postřehů z četby studií produkovaných islámskými učenci působícími na západních univerzitách:

“Islám pro ně je čistě společensko-právní záležitostí. Ani náznak nějakých duchovních prožitků, a dokonce to ani tématem. Čtenář, který prošel základními kurzy filosofie a byl přinucen přečíst nějaké ukázky středověké scholastiky, je překvapen ještě jedním rozdílem. Středověcí evropští učenci spekulovali o tom, jaký je Bůh, jaká je jeho podstata, jaký je vztah mezi Bohem a člověkem, a také o spoustě záležitostí týkající se přírody (například existence hmoty). Islámské spekulace se točí kolem jediného tématu – jaká pravidla mají být ve společnosti nastolena a jak mají být vymáhány. To také vede ke složitým a abstraktním myšlenkám, ale rozhodně to není totéž. Zatímco my se hádáme o tom, jestli je islám náboženství, obávám se, že pro druhou stranu je to jasné.”

Mlčící většina uvnitř mlčící většiny (14. 2. 2022)

Níže uvádím graf z výzkumu agentury Median – o důvěře v „hoaxy“. Nepodařilo se mi dostat k jejich metodice, ale předpokládám, že fantazijní historky šířené Českou televizí a nakladatelstvím Economia nejsou za hoaxy pokládány, zatímco téměř stejné historky šířené Protiproudem a Aeronetem za hoaxy pokládány jsou. Věřit ve vládní verzi příhody o Vrběticích je tedy podle agentury v pořádku (i když se ta verze mezitím rozpadla) a stejně tak v pořádku je věřit, že planetu lze zachránit převozem zkapalněného zemního plynu přes půl zeměkoule. Není ale v pořádku věřit, že na Dvojčata zaútočili Židi, Američani nebyli na Měsíci a být očkovaný je horší než onemocnět covidem.

Z pohledu normálního racionálního člověka jsou všechny ty blbosti stejné. Výsledek výzkumu je tak vlastně dost optimistický, protože ukazuje, že i mezi největšími odpůrci globální globální nadvlády jsou konspiratici v menšině. I zde existuje mlčící většina, která neovládá alternativní média, ale nenechá se kvůli tomu manipulovat. Vesměs normální lidé, co mají svou práci a své životy, a nechtějí trávit celé dny hádkami ve facebookových skupinách. Tady hledejme skutečné vlastenectví.

S Pavlem Černockým nejen o islámu (13. 2. 2022)

V rozhovoru s Pavlem Černockým se věnuju – mimo jiné – novému Prolomení hradeb. Původně jsem tu knihu chtěl jen tak lehce rozšířit, ale nakonec ji z gruntu přepisuju. Což vyžaduje, abych přečetl tisíce a tisíce stran všeho možného. V tom rozhovoru upozorňuji na dokumenty, ze kterých vyplývá, že katedrála Notre Dame nemohla chytit technickou závadou ani nešťastnou náhodou. Nemáme jistotu, kdo za tím je, ale máme jistotu, že požár byl založen úmyslně. Dotýkáme se také porodnosti muslimů žijících v Evropě. Upozorňuji, že obrovské rozdíly jsou i uvnitř muslimské komunity. „Pravověrní“ udržují obrovské rodiny jak součást džihádu, zatímco „vlažní“ přecházejí na evropský model rodin s málo dětmi. Je to jeden z mechanismů radikalizace komunit. V každé další generaci je víc těch z fundamentalistických rodin, a méně těch z rodin liberálnějších (je-li možné označit nějakou formu islámu za liberální).

Řekni, kde ti neonacisté jsou (13. 2- 2022)

Dlouhodobě platí pravidlo, že poptávka po nacistech převyšuje nabídku, připomíná americký blogger Z-Man. Desítky a stovky aktivistických skupiny jsou posedlé fašisty, zastánci nadřazenosti bílé rasy, členy KKK a podobnými týpky. Jenomže oni už žádní na světě nejsou! Tedy kromě karikatur – komických postaviček, jejichž význam v politice i veřejném životě je nulový.

Jenže ani nedostatek pravicových extrémistů ty multikulturní aktivisty neodradí. Když své extrémisty nemají, tak si je vymýšlí. Když si je nedokážou ani vymýšlet, znovu a znovu mění definici, aby sehnali aspoň nějakého.

Kdyby fungovalo centrální řízení, pak by si mohli nějaké pravicové extrémisty financovat, zároveň proti nim bojovat, vykázat spoustu činnosti a všichni by byli spokojení. Jenže ono to centrálně řízené není, a mezi multikulturními aktivisty zuří ostrý konkurenční boj. Kdyby někdo z nich tiše podpořil nějaké odporné extrémisty, riskoval by, že se to provalí a že ho zničí jeho kolegové usilující o jeho rozpočet. Místo stabilního dlouhodobého střetávání se tak aktivisté musí radikalizovat, i kdyby nechtěli.

Když na lidech nezáleží ani trochu (12. 2. 2022)

Robert Kotzian v knize o politických neziskovkách:

“Politické neziskovky vyhledávají případy porušení lidských práv, aby jménem dotčených osob soudně napadaly stát. Podstata jejich činnosti je však politická. Situace konkrétní osoby, o jejíž práva v daném případě jde, je pro ně sekundární. Smyslem strategické litigace je prosazovat to, čemu říkají politické změny.”

Svým způsobem to jsou dva opačné přístupy. V jednom případě si lidé jen chtějí žít po svém. Když roste tlak, zkoušejí uhnout a zkoušejí se přizpůsobit. Teprve, když je tlak neúnosný, bouří se. Podle druhého přístupu chtějí aktéři vyvíjet nějakou politickou aktivitu. Konkrétní lidé a jejich životy je zajímají jenom do té míry, do jaké jsou využitelné pro tu agendu.

Může se to dít i postupně. Člověk se setká s nějakým bezprávím, nechá svých každodenních aktivit, vrhne se do boje proti tomu bezpráví a po čase zjistí, že život bojovníka je mnohem zábavnější. Nechce se mu vrátit do každodenního nudného života a hledá další a další bezpráví, aby měl záminku pokračovat v aktivismu. Naprosto jakékoliv nepohodlí (i třeba jen domnělé) je vnímáno jako nesnesitelné, protože vyvolává tu správné chemikálie v těle. Člověk může být dojat svou vlastní bojovností a ušlechtilostí. A když jsou s tím ještě spojeny velkorysé dotace… absolutně není co řešit.

KNIHU ROBERTA KOTZIANA O POLITICKÝCH NEZISKOVKÁCH MŮŽETE KOUPIT ZDE. 

Zbytečná medicína?  (12. 2. 2022)

Z dnešní poznámky o lékařské profesi:

“Probíhá něco úplně nového. Nic podobného se nestalo za našeho života a nejspíš se to nestalo nikdy v dějinách naší civilizace. Lékaři se vždy těšili úctě, bez ohledu na ekonomickou situaci a politický režim. Teď poprvé dochází k tomu, že relativně významná část obyvatel (i když zdaleka ne většinová) odmítá s lékaři spolupracovat. Tuto menšinu ovšem podporuje část politické třídy, některé celebrity i někteří technologičtí giganti typu Netflix. Na rozdíl od “ztráty důvěry k vědě” se to mnohem víc promítá do každodenního života. Jsme zvyklí žít s tím, že prodavač ojetých automobilů není tak úplně důvěryhodný. Ale nejsme zvyklí žít s tím, že nedůvěryhodný je náš lékař.” 

Lid a oligarchové ruku v ruce? (11. 2. 2022)

„Co když jediná možná podoba příštího režimu není demokratičtější než současná oligarchie, ale monarchičtější? Co když cesta ke stabilní, spořádané svobodě nevede přes slabší vládu, ale přes vládu silnější? Co když při každé úspěšné změně režimu musí být nahrazeny, nikoliv reformovány, nejen veřejné resorty starého režimu, ale i jeho prestižní soukromé instituce?“ To jsou otázky, které klade Curtis Yarvin a jsou to silné otázky.

Zatím jediným úspěšným případem, kdy země západního civilizačního okruhu opustila dráhu vedoucí ke kolapsu a islamizaci území, je totiž Maďarsko. A v Maďarsku nevidíme přímou demokracii, nýbrž kvazi-monarchický kult vůdce opírajícího se o masy. O lid schopný rozvažovat racionálně, nikoliv o lůzovitý dav. S tím logicky souvisí otázka, jestli se vzpoura proti globalistické nadvládě nemusí nutně opírat o místní oligarchy. Osobně bych z toho žádnou velkou radost neměl, ale možná je to jediná realistická možnost.

Budou nás držet zavřené už navždy (11. 2. 2022)

Tak už zase můžeme do hospod a povinné testování skončí během pár dnů. Pořád existuje riziko, že virus zaútočí znovu, ale v tuto chvíli to tak nevypadá. Kdyby byl u moci Andrej Babiš, kterému na českých životech záleželo přece jen o kousek víc než současné vládě, otevřel by zemi o měsíc později, ale ten trend je všude stejný. Vyočkovali jsme se z toho! Navzdory tomu, že vakcína měla daleko k dokonalosti.

Vzpomínám, kolikrát jsem za tu dobu slyšel „Budou nás držet zavřené už navždy.“. Kdybych dostal korunu za každý případ, kdy mi to někdo psal, byl bych už docela bohatý. Pro tyhle lidi teď přichází zajímavý okamžik.

Ti inteligentní a přemýšliví si řeknou přibližně toto. Stalo se něco jiného, než jsem odhadoval. Asi jsem se tedy dopustil myšlenkové chyby. Chybu najde, opraví a jeho schopnost porozumět budoucím situacím poroste. Obávám se ale, že takových bude jen malá menšina. Většina těch lidí žije pouze momentálními emocemi. Už si nepamatují, čemu věřili před pár měsíci.

Komentáře nebo diskuze (11. 2. 2022)

Curtis Yarvin ve svém posledním článku použil termín „low-effort comment“, tedy komentář s nízkým úsilím. Jde o to, že si někdo přečte článek a okamžitě reaguje komentářem. Často reaguje na nějaké slovo, které se v článku vyskytne, aniž by vzal v úvahu článek jako celek. Nebo reaguje extrémně povrchním způsobem, prostě vychrlí to první, co ho napadne. Nebo dokonce obchází různé weby a sociální sítě a všude obtěžuje svým „poselstvím“.  Pak jsou lidé, co jsou příliš nevzdělaní a příliš líní, aby si vzdělání doplnili, což kompenzují agresivitou a arogancí. Podotýkám, že vzděláním opravdu nemyslím usilovný poslech videí, ve kterých údajná bývalá milenka doktora Fauciho vysvětluje tajné plány Billa Gatese. A možná i nějaké další skupiny, které jsem neuvedl. V každém případě to vede k tomu, že každý inteligentní komentář pod článkem je ztracen v záplavě pitomostí.

Těším se na web, který umožní zapojení jen omezeného diskutujících schopných napsat příspěvky na určité úrovni. I v případě, že bych mezi nimi sám nebyl.

Patří Ukrajina do NATO? (10. 2. 2022)

Odpověď do ankety časopisu Argument:

Správná otázka zní, jestli je v zájmu občanů ČR, aby Ukrajina byla v NATO. To znamená, jestli je v zájmu občanů ČR, abychom měli s Ukrajinou vzájemné bezpečnostní závazky. Zájmy občanů ČR vůči Ukrajině, Rusku, Bělorusku atd. jsou následující.

A) stabilní dodávky co nejlevnějších surovin.

B) trhy, které od nás budou kupovat nejen jednoduché komponenty, ale celé produkty či dokonce investiční celky.

C) taková stabilita, že region nebude generovat masy uprchlíků.

Z toho pohledu je lhostejné, kudy povede rusko-ukrajinská hranice nebo dokonce jestli nebude celá Ukrajina pod ruskou správou. Naším jediným zájmem je, aby uspořádání bylo stabilní. A pak je tu teoretická možnost vzájemné pomoci. Pokud by Českou republiku napadlo Německo nebo Polsko nebo začaly z Německa proudit loupeživé bandy, bude Ukrajina schopná poslat účinnou pomoc?

Je více než jasné, že členství Ukrajiny v NATO není v zájmu občanů České republiky. Tedy kromě těch, kteří jsou zapojeni do obchodu se zbraněmi nebo usilují o pracovní místo v Bruselu.

Jak jsme se odvděčili svým hrdinům (10. 2. 2022)

Nová vláda nastoupila do úřadů a hned mezi prvními rozhodnutími připravila dárek přetíženým zdravotníkům. Srazí jim peníze. Nemocnice tedy zase čekají spory o odměny a o to, co si můžou dovolit a co ne. Pěkně jsme se hrdinům odvděčili! A zároveň vláda přijala pár dalších rozhodnutí, kterými vědomě zvětšila nápor na nemocnice.

Ano, vláda nemá dost peněz, takže potřebuje šetřit. Ale moment, šetřit? Vždyť ta stejná vláda utrácí miliardy za nesmyslná zbraňová vybavení pro koloniální výpravy, na kterých nemáme žádný zájem. A ta stejná vláda okázale přidává svým vlastním spolustraníkům a přívržencům. To není v součtu tak obrovská částka, nicméně přesto se ten cynický výsměch lékařům a zdravotním sestrám špatně snáší.

Obávám se, že jsme narazili na jeden ze základních parametrů současného politického systému. Komukoliv pomůžeš a cokoliv uděláš zadarmo, tvoje vláda pochopí, že na tebe může naložit ještě víc. Bez jakýchkoliv hranic. Obětavost je trestána, vyčůranost je odměňována. Jak kdysi řekl Václav Klaus, je v pořádku, že zdravotní sestra má zlomek platu bankéře. Nikdo jí nebránil být taky bankéřem.

Pak se nemůžeme divit, že si lidé počínají tak sobecky a bezohledně. Dělají to, k čemu jsou vedeni.

Těžko se zbavit dojmu, že Fialovi ministři jsou vlastně jen takovou oživlou karikaturou z předválečných komunistických plakátů. Zlí zástupci boháčů nechávají lidi hladovět a omezují nemocnice, aby měli víc peněz na zbytečný přepych a zbytečné války. Jenže oni si tak opravdu chovají! A projde jim to.

Orbán a ekonomové (9. 2. 2022)

 „Ekonomická teorie je sice hezká věc, ale mezitím člověk musí žít: u pumpy musíte zaplatit za benzín a musíte si koupit jídlo. A opozice nebo kdokoli jiný může argumentovat, zda je to dobrý krok z hlediska velkých teoretických ekonomických souvislostí, nebo ne; ale důchodce, rodina s dětmi – vlastně my všichni – musí jít do obchodu a zaplatit.“ Tak to formuloval Viktor Orbán, a je to zajímavá výpověď nejen o přístupu maďarské vlády, ale také o tom, kam se dostala ekonomie.

Pokud je ekonomie skutečně exaktní vědou typu fyziky, pak ekonomové nemají žádnou autoritu říkat, co má dělat vláda a jaké mají být její cíle. Ekonomové jsou od toho, aby vládě poradili, že „pokud provedete toto opatření, bude to mít tyto dopady.“ Vytvářejí tedy znalost, kterou může použít každý. Může ji použít i vláda, která chce zajistit levné potraviny pro chudé lidi i vláda, která usiluje o vysoké bonusy pro manažery.

Nebo ekonomové začnou říkat, co je správné, ale potom nemohou být pokládáni za vědce. Říkat, co je správné a co není, to je práce kněží a filozofů.

Tím se zase vracíme ke starému rozdělení na ekonomii normativní (ta říká, co je správné) a empirickou (ta popisuje svět, jaký je). Problém je ale v tom, že normativní ekonomie je nám předkládána s tím, že se údajně jedná o empirickou, a že na univerzitách i v médiích ta normativní jednoznačně převládla. Převládla natolik, že o té empirické už téměř neslyšíme. A druhý problém (s tím související) je to, že ekonomové jen vzácně testují své modely na datech ze skutečného života. V tom smyslu jsou vlastně takovými předchůdci gender studies.

Zmrtvýchvstání České televize (9. 2. 2022)

Výzkumy několika agentur ukázaly stejný výsledek. Během posledního roku radikálně vzrostla důvěryhodnost České televize. Skoro se o tom nemluví, ale je nejvýznamnější politická změna za poslední roky. Znamená to totiž, že kdo ovládá kartel veřejnoprávní média – Economia – Seznam, ten má téměř neomezenou kontrolu nad veřejným míněním.

Vysvětlení je stejně jednoduché jako vysvětlení předchozího poklesu. Když divák v roce 2015 a po něm viděl davy vyposilovaných mladých mužů přijíždějících do Evropy, když viděl jejich posunky ukazující „podřežeme vám krky“, když se o dovídal o bombových atentátech… a pak mu na obrazovce České televize vyprávěla multikulturní aktivistka o ubohých uprchlících, důvěryhodnost média padala. Pochopitelně.

Když ale na stejné obrazovce vidí svědectví konkrétních primářů, lékařů a sester o probíhající epidemii, a když od protisystémových politiků slyší výroky typu „žádná epidemie tu nebyla“, aktivistické výkřiky o covidofašismu, k tomu něco o čipech ve vakcínách či vzkazech od vesmírných bytostí a završí to poslankyně, která požaduje soudní procesy s lékaři z covidových oddělení, pak se velké médium pochopitelně jeví jako to rozumnější a jeho důvěryhodnost stoupá.

Mohu jen odhadovat, že s odeznívajícím covidem a postupným projevováním následků Zeleného údělu důvěryhodnost České televize poklesne. Ale tak nízko jako po akutní migrační krizi už nebude.

V “alternativě” se navzájem ujistí o tom, že výzkumy jsou zfalšované a že musí ještě víc křičet o “covidofašismu” a “očkovací totalitě.”

Kognitivní střední třída (8. 2. 2022)

Podruhé k novému Prolomení hradeb. Pro koho vlastně píšu? Kdo jsou moji čtenáři? Pro sebe jim říkám „kognitivní střední třída“. Jsou to lidé, kteří splňují tři podmínky:

1. jsou schopni přečíst celou knížku,
2. jsou schopni si položit hlubší otázku a nespokojí se s naučenou jednoduchou odpovědí,
3. čtou další věci, protože je zajímá, jak to je (tedy nikoliv proto, aby kontrolovali, jestli tam najdou správné stanovisko).

Označuji je jako střední třída, protože se svým mentálním nastavením liší od politicky korektních elit, a na druhé straně od davu zmítaného konspiračně-fantazijními vyprávěnkami.

Takové lidi můžete najít ve všech společenských vrstvách a věkových kategoriích. Moje pozorování (nepotvrzené ovšem žádným výzkumem) říká, že nejvíce jsou zastoupeni mezi vysokoškoláky nad 40 let.

Proč nové Prolomení hradeb (8. 2. 2022)

K dotazům, proč přepisuji Prolomení hradeb. Původně jsem chtěl jenom lehce rozšířit, ale nakonec bude přibližně 80% textů nových.

Za prvé. V původní knize chybí poznámkový aparát. V nové verze bude každé tvrzení provázeno odkazem na zdroj, takže kniha obstojí i před kritickým multikulturalistou. Při hledání zdrojů jsem ovšem na pár místech narazil na nepřesnosti, takže některé věci musím dostudovat a příslušné pasáže upravit.

Za druhé. Muslimská komunita se začala chovat jinak, než jsem předpokládal. V Evropě například ustaly velké atentáty. V Prolomení hradeb předpokládám, že velké atentáty budou pokračovat. Nejde jen o atentáty, ale o to, že jestliže jsem napsal chybnou prognózu, znamená to, že jsem nerozuměl správně mechanismu rozhodování uvnitř muslimské komunity. V nové verzi knihy to napravuji.

Za třetí. V několika případech jsem něco odbyl jedinou větou (protože jsem to pokládal za samozřejmé) a z reakcí čtenářů vidím, že to tak jasné není. Například teď podrobně vyjasňuji, jak to bylo s islámským “zlatým věkem”.

Za čtvrté. Analýza elit (nové aristokracie) je delší a podrobnější.

Za páté. Byly radikálně zkráceny nudné pasáže o metodě.

Za šesté. Mizí odkazy na alt-right, protože to politické hnutí mezitím zkrachovalo.

Za sedmé. Přidávám některé možné scénáře dalšího vývoje.

Otázky strategie politické opozice, covidu apod. vůbec nezmiňuji. Chci, aby to byla kniha, která se bude číst ještě za 50 let (podobně jako já čtu staré sociologické knihy) a to nikdo nebude o očkovacích hádkách v roce 2021 vědět.

Specialisté na prohrávání (8. 2. 2022)

Když jsem v těchto glosách kritický, jsem kritický vůči myšlenkovým směrům, ke kterým mám nějak blízko. Nekritizuju například Zelené, protože mě prostě nezajímají. Ale častěji se opírám do ekonomických liberálů a do konzervativců. Tentokrát postřeh bloggera Z-Man: Konzervativní politika 20. a 21. století je tím nejhorším politickým debaklem v dějinách. Celá jejich činnost spočívá v tom, že se pokouší zabránit různým věcem. Jenže ještě nikdy u ničeho nebyli úspěšní. Čemukoliv se pokoušeli zabránit, to se nakonec stalo. Neuvěřitelná bilance.

Z-Man k tomu podává komplikovaný filosofický výklad, ale skutečnost může být mnohem jednodušší. Konzervatismus – jak se vyprofiloval – je jenom takovým zpomalovačem auta. Když si takové zařízení představíte, tak je jasné, že když ho na nějaké auto nasadíte, to auto stejně dojede do cíle. Jenom tam dojede později. Takže když konzervativci brání nějaké šílenost typu zavádění speciálních výhod pro pedofily, stejně k tomu dojde. Jenom o něco později. Pětkrát zabráníte, aby se to odhlasovalo. A odhlasuje se to pošesté nebo o tom rozhodne nejvyšší soud.

Zpomalovač je dobrý jenom k tomu, abyste získali čas pro přesměrování jiným směrem. A když nemáte jiný přesměrovávač než stroj času pro návrat do středověku, tak toho moc nezískáte.

I proto na téhle stránce propaguju budilovský národní konzervatismu. Protože to není další nostalgické snění. Je to vize zaměřená do budoucnosti, která používá konzervativní principy jako některé stavební kameny.

Neutáhneš podruhé stejný opasek (7. 2. 2022)

Připomínat některé věci je hloupé a zbytečné. Třeba, když se exprezident Klaus vrací k heslu o „utahování opasků“. Když s ním přišel v 90. letech, rozuměla tomu většina jeho příznivců tak, že pro nejbližší roky se uskromní, aby se později měli o to lépe. Netušili, že je to jinak. Lidé se uskromnili a na oplátku získali lístek do loterie. Výherci té loterie opravdu zbohatli a někteří dokonce pohádkově. Většina ale nedostala vůbec nic. A mnozí poctivě pracující lidé jsou na tom hůře než předtím.

Dobrá, to jsme tehdy nemohli vědět, a nejspíš to nemohl vědět ani premiér Klaus. Věřil ekonomické doktríně, která se později ukázala jako chybná. Ale vytahovat to stejné heslo v roce 2022, to je buď extrémní cynismus nebo ztráta soudnosti. Zejména proto, že veřejnost nevidí, že by si opasky utahovala politická třída. A nevidí ani snižování korporátních zisků.

Jak svět přichází o konzervativce (7. 2. 2022)

Na webu Law and Liberty vyšel hezký článek o tom, jak si konzervativci (klidně můžeme říkat národovci) nevědomky ničí svou vlastní mladou generaci. V čem je problém? Když je někomu dvacet, bylo by logické, že bude nějakou dobu v učednické pozici u někoho z generace svých rodičů, pak proběhne generační vzpoura, ti mladí si vytvoří svou verzi nacionalismu a budou z nich osobnosti schopné dobývat svět.

Jenže stále častěji je to tak, že když je někomu dvacet, přihlásí se ke konzervatismu a je aspoň trochu viditelný, okamžitě se z něj stane hvězda. Mladí národovci zoufale chybí a starší lidé jsou ochotni udělat cokoliv pro kohokoliv, kdo jim dá naději, že se mění trend. Do role obdivovaných hvězd se tedy dostávají lidé, kteří na to v tu chvíli nemají osobnostně ani vzděláním, a jejich vývoj bude odpovídat spíše dětským filmovým hvězdám než těm, kdo roste ve zralé muže a zralé ženy.

Strana globálních elit to se svými Gertami dělá podobně. Jenže oni mají mladých ambiciózních přebytek.

Za sebe k tomu můžu dodat, že mám velikou radost z vyloženě mladých lidí i z třicátníků, kteří téměř nejsou vidět, a o kterých vím, že na sobě pracují a dělají soustavnou práci. To jsou příští vůdcové opozice.

Kolektivismus, individualismus, přežití (6. 2. 2022)

Z druhé poznámky o Japoncích a osamělosti

“Logicky by dá očekávat, že se společnost rozdělí. Že vzniknou dvě skupiny obyvatel s výrazně jinými životními styly – jednotlivci a lidí s dětmi. Jenže v takovém případě by ti bezdětní byli v dramatické výhodě – finanční, kariérové i celkově společenské. Těch s dětmi by byli pod tlakem, rychle by jich ubývalo a po čase by zkolabovalo celé národní společenství. Přežití národů bude tedy závislé na masivním přerozdělování od bezdětných k rodinám s dětmi. Dokážou si s tím státy poradit? Některé nesporně ano. Třeba konfuciánská Čína se silnou a autoritativní vládou. Potom státy, kde proběhne výrazné národní vzepětí a kde se lidé celkem ochotně smíří s přerozdělováním. Ty přežijí a mohou být úspěšné.”

Tsunami hikikomori (5. 2. 2022)

Syndrom hikikomori byl pokládán za specifickou japonskou záležitost. Jde o psychickou poruchu, kdy člověk není schopen vyjít ze svého bytu a ztratí i schopnost jakkoliv komunikovat s okolním světem. Úplná naprostá izolace.

I během covidu byla spousta lidí zavřených doma, a když lock-downy povolily, někteří zjistili, že se jim už nechce ven a že toho snad ani nejsou psychicky schopni. Pochopitelně se tomu věnovala spousta psychologů a najednou se zjišťují, že někteří pacienti jenom zlenivěli, někteří si odvykli, ale zjišťují také, že u některých to byla dlouhodobá záležitost a že hikikomori není jenom otázka Japonska. Že se to šíří napříč civilizačními okruhy. Jenom si toho málokdo všímal. Ti lidé většinou dlouhodobě unikali pozornosti nebo byli zařazeni pod diagnózy jako deprese, úzkosti či agorafobie.

(abych předešel nedorozumění: To neznamená, že by fenomén hikikomory vznikl během lock-downů. To znamená, že během lock-downů se ta věc začala zkoumat a zjistilo se, že to už v Americe nějakou dobu bylo, jenom si toho nikdo předtím nevšimnul. Bylo by zajímavé zjistit, jestli to přednostně postihuje americké Asiaty, ale žádná studie neuvádí rasu pacientů).

Japonský trend se rýsuje zcela jasně. Část tamní populace ztrácí nejdřív schopnost množit se, pak schopnost mít vztahy a nakonec i schopnost běžných kontaktů. Jenže teď se zdá, že to není specifická záležitost japonské civilizace. Japonci prostě byli o pár desetiletí napřed před zbytkem světa.

Fialova kolektivizace (5. 2. 2022)

Tak nám zase rozkulačují venkov. Tentokrát nejezdí Rudí komisaři, ale funguje to stejně spolehlivě. Nová vláda radikálně mění systém dotací tak, že je přesměruje k těm, pro které je zemědělství volnočasová a kulturní záležitost, zatímco skuteční výrobci potravin jsou odříznuti. Zbytek zařídí banky a exekutoři – spolehlivěji než ti Rudí komisaři. A velcí investoři (většinou zahraniční) jsou se svými nabídkami k dispozici.

Opět je to tak, že vláda označí, jaký statek je moc velký a ten je určen k likvidaci. Jak prosté. A pozor – nejsou to obrovwské panské lány, jsou to normální zemědělské podniky, jak se nově říká statku.

Zájemce o detaily odkazuji na důkladný Vidlákův článek, který vysvětluje nesmírně komplikovaný systém dotací. Já sám jsme ho musel číst víckrát, než jsem se v tom vyznal. Ta složitost je klíčovým parametrem systému. Nikdo vlastně za nic nemůže, nikdo není za nic odpovědný, stačí v nějaké vyhlášce změnit výměru a je hotovo. Gottwald byl břídil.

Hlupáci zakazují přemýšlet (4. 2. 2022)

Cenzura se uplatňuje v nejrůznějších dobách a režimech. Ale v málokterém režimu byli cenzoři tak strašně hloupí a neschopní jako dnešní „kontrolovači faktů“. Možná je to tím, že se vládnoucí moc zdráhá otevřeně přiznat cenzuru, a najmout cenzory odpovídající kvalifikace. Takže jediná kvalifikace je mizerné vzdělání a taková lenost, že se člověk nechce živit rukama.

Takže mají za sebou další průšvih. Tentokrát označili za dezinformátora europoslance Ivana Davida za to, že vyjádřil stanovisko, že není v našem zájmu válka s Ruskem. Co je na tom dezinformačního? To si jako cenzoři myslí, že Ivan David s Ruskem válčit chce a zapírá to? A téhle pitomosti dali oficiální razítko ministerstva vnitra.

Pro ty, kdo chtějí sledovat celou kauzu, jsme přehledně srovnali všechny texty (jak vyšly po sobě) na jediné místo na stránce Kudy z krize. Můžete se na to podívat zde.

Zvláště by nemělo uniknout pozornosti, že cenzoři se nyní zaměřují na „narativy.“ Ono by se snad ještě dalo pochopit, kdyby  sledovali jenom nepravdy. Někdo říká, že v určitém domově důchodců umřelo 40 lidí, a oni ve skutečnosti žijí. Někdo jiný říká, že nadace Billa Gatese má nad branou nějaký nápis a on tam žádný takový nápis není. Čeští vládní a neziskoví cenzoři nezvládnou ani tohle, neustále to pletou a zamotávají se do záležitostí, která nedokážou pochopit. Ale budiž. Cenzurování „narativů“ je ale zakazováním pohledů na svět. Někdo má za to, že ženské jsou potvory. Někdo zase za to, že jsou chudinky a chlapi naopak hajzlové. Někdo má rád Rusy a někdo je nemá rád. Je to v zásadě pocitové a v zásadě nezdůvodnitelné. Jestli chce někdo cenzurovat tohla, pak musí cenzurovat veškeré myšlení a cítění.

Pozdrav z nádherné izolace (4. 2. 2022)

V lednu jsem byl téměř výhradně zavřený doma a psal knihu. Tak se mi to zalíbilo, že už při tom zůstanu na delší čas. Žádný aktivismus, žádné manifestace, minimum veřejných vystoupení, hlavně studovat a psát, psát a studovat. A samozřejmě intenzivní komunikace s lidmi, kteří si uvědomují ohrožení národa i ohrožení civilizace, a zároveň jsou mimořádnými osobnostmi i odborně. Vesměs lidé s profesorskými či docentskými tituly nebo lidé, co takové tituly nemají, ale jsou tak vzdělaní, jako by ty tituly měli. Rezignoval jsem i na spolupředsednictví Kudy z krize, kde se budu plně soustředit na funkci tajemníka vědecké rady. Budu pracovat na tom, aby spojením nejlepších mozků vznikaly nápady a koncepce, které tu zoufale chybí. Zatímco politických proklamací máme dostatek.

Do určité míry je za tím i únava z aktivismu. A taky se mi zdá, že covidové události rozbily představu, že by se mohlo zformovat jakési opoziční hnutí, které bude zpočátku úzké, ale potom rozhýbe širší veřejnost. Teď to vypadá spíš tak, že přehrada mezi aktivisty a většinovou veřejností se roste. A čím dále mají aktivisté k běžné veřejnosti, tím víc se radikalizují. Pak se sjednocují uvnitř stále užší skupiny, což vyžaduje vypnout kritické myšlení (když odmítnete nějakou blbost, pokaždé někoho urazíte). Lidsky ten vývoj chápu, ale není to nic pro mě.

Policejní provokatéři 2.0. (4. 2. 2022)

V rozhovoru pro Parlamentní listy se zmiňuji – mimo jiné – o historické paralele:

“Přelom 19. a 20. století. Probíhá pokojná manifestace, v davu je skryt policejní spolupracovník, hodí na policisty kámen a ti zahájí střelbu do davu. Akce, která nic neřeší, ničemu nepomáhá, ale poslouží jako záminka pro represi. A to nejen proti těm s šibenicemi, ale proti jakékoliv opozici. Je to neuvěřitelně hloupé.

Možná si řeknete, že v každé demonstraci se najde nějaký mamlas a budete mít pravdu. Když se sejde tisíc lidí, na základě statistik můžeme předpokládat, že aspoň jeden z nich bude magor. Ale tady jde ještě o něco jiného. Osobnosti antiočkovacího hnutí cíleně vybičovávaly emoce, i když věděli, že část jejich příznivců není schopná to zvládnout. Ani, když začalo docházet k napadání zdravotníků a v Praze byla zmlácena prodavačka, nevyzvali ke zklidnění.

Jenže následky neponesou oni, represe mohou směřovat někam úplně jinam.”

Není konzervativec jako konzervativec (4. 2. 2022)

Polští sociologové Bilewicz and Soral provedli v několika zemích výzkum vztahu mezi politickou orientací a vztahem k očkování, a došli k něčemu, co je mnohem zajímavější než otázka očkování. A sice, že s politickým postojem, kterému říkají „konzervativní“ (a který by mohl být „nacionalistický“ nebo „patriotický“) jsou spojeny dva poměrně rozdílné psychologické typy.

Někteří se cítí dobře v prostředí svého národa, svého světa, svých tradic a životních návyků. Mají pocit, že globální síly tento svět ohrožují. Je to postoj staromilský a v zásadě defenzivní. Takoví konzervativci jsou hrdí na to, že jsou slušní občané. Respektují zákony a ctí autority, pokud je to aspoň trochu možné.

Vedle nich jsou lidé, kteří svět vidí jako arénu pro boj různých skupin. Typicky je tomu tak, že jedna z těch skupin je inteligentnější, morálnější apod. Nebrání žádný svůj životní prostor, protože bojištěm je celý svět. Svůj boj vedou sami nebo ve své skupině. Každá státní moc je pro ně nepřátelská.

Jak to tak bývá, existují i různé hraniční či smíšené typy a někoho naopak nelze zařadit tam ani onam. Nakonec všichni ti lidé podporují stejnou politickou stranu. Ale mentalita stejná není.

Kdo se o své občany stará a kdo ne (3. 2. 2022)

Zatímco české domácnosti a podniky budou obětovány na oltář “trhu” (což v tomto případně neznamená svobodnou soutěž, nýbrž zisky několik nadnárodních korporací), maďarská vláda řeší jak zajistit levnou energii po mnoho příštích let. Uzavírá mnohaletou smlouvu s Ruskem (kdy bude platit zlomek toho, co čeští zákazníci) a staví další jadernou elektrárnu, jejíž elektřina není určena pro německou burzu nýbrž pro maďarské zákazníky.

Tak si vzpomínám, jak jsme za mého mládí záviděli západním Němcům. Vlastně to začíná být podobné. Až na to, že tehdejší komunističtí vládcové nevykřikovali, že Západní Německo je odstrašující příklad.

Více o postupu maďarské vlády. 

Nová dohoda proti sobě (2. 2. 2022)

Nová dohoda není rocková kapela, ale nový politický projekt obsahující hvězdná jména typu Anny Šabatové. Jejich koncepční dokumenty i webová prezentace jsou zpracovány velmi profesionálně. Je vidět, že nejsou bez prostředků.

Jejich vize či plán spočívá – velmi zjednodušeně – v tom, že má být zlomena moc korporací a zavedena přímá demokracie, systém lidových hlasování, diskuzí v místních společenstvích apod. V takovém prostředí se lidé rozhodnou pro naprosto extrémně pojatý Zelený úděl, neomezené počty migrantů, 76 pohlaví, povinnou politickou korektnost, vinu bílé rasy a všechny ty politicky korektní bláboly. Text vůbec nepřipouští možnost, že by toho lidé mohli využít k něčemu opačnému – že by si mohli prosadit špekáčky, pivo, pohlavní obtěžování, dva pohlaví a spalovací motory. Oproti tomu však text obsahuje různá drobná naznačení, že ta idylická místní demokracie by se mohla docela podobat vládě Rudých Khmerů. Potom by to skutečně fungovat mohlo – striktní detailní dohled na myšlením každého člověka, netrpět nic nekorektního a neváhat použít maximální brutalitu – potom by snad diskuze dopadaly podle představ reformátorů. To je u tohoto typu utopismu normální.

Autoři Nové dohody ale narážejí na výraznější problém. Chtějí agendu, která je typická pro korporace a kterou nechce nikdo kromě korporátních kapitánů. A tuto agendu chtějí prosadit tak, že zničí korporátní svět. Ostatně, oni sami jsou produkty toho korporátního světa. Kdyby Českou republiku neovládalo pár velkých globálních organizací, pro politiky typu Anny Šabatové by tu vůbec nebylo místo.

Vlastně bychom jim měli fandit, aby byli co nejúspěšnější.

Cvičte pro vlast! (2. 2. 2022)

Chcete společenskou změnu? Jde vám o to, aby se naplnily spíš nějaké celkem pozitivní scénáře dalšího vývoje našeho národa než scénáře výrazně negativní? Tak pracujte především na sobě! To se snažím říkat už dlouho, a s radostí sdílím pokus k něčemu takovému systematicky povzbuzovat vlastenecky zaměřené mladé lidi – Velká výzva Reconquisty. Prvním krokem je pravidelný tělocvik. I já jako už starší pán rozhodně doporučuji. Je to dobré i pro psychiku. Jak říkali nacionalisté předchozích generací, „ve zdravém těle zdravý duch“. Ještě přesnější by bylo „v pravidelně cvičeném těle zdravý duch.“

Velká výzva

Den bez hidžábu a šikmá plocha (1. 2. 2022)

Máme dnes Světový den bez hidžábu. K vidění jsou videa, na kterých statečná žena sundá ten příšerný šátek, který z ní dělá věc, a ukáže tvář a volné vlasy. V některých zemích jsou za to mnohaleté tresty vězení. I v Evropě a USA jsou muslimky bez hidžábu napadány jakožto děvky, odpadlice a já nevím, co všechno. Když jí má společnost poskytnout ochranu, příslušné státní orgány nic nevidí. Když dojde na soud, je na straně fundamentalistů. Není divu, že se jen malá část muslimek žijících v takových poměrech odváží šátek sundat (většinu to nejspíš ani nenapadne).

Když člověk vidí ta videa, kde žena postupně snímá vrstvy látky, napadne ho, jak to asi vnímá určitý typ ultrakonzervativce. Jak si ten dobrý člověk říká: Kam až to dojde? Když je necháme sundávat šátky, tak budou za chvíli chodit nahé! Vždyť to nepůjde zastavit! Více zde. 

Nechraňte muže! Dejte jim prostor (1. 2. 2022)

Na sociálních sítích se včera objevily grafiky Dne proti násilí na mužích. Nejrůznější laskavě se tvářící ženy na těch grafikách slibují, že budou chránit muže před násilím. Špatně! Jestli máte pocit, že se muži stávají příliš často obětmi násilí, tak je motivujte, ať začnou cvičit, ať se přestanou litovat a ať se zbaví mentality oběti. To potřebují muži a kluci. Ne soucit ani lítost ani ochranitelství.

Něco jiného by bylo, kdyby někdo chtěl něco udělat s faktickou nerovností před zákonem, která vede až k tomu, že řada mužů se bojí vstoupit do manželství (a v poslední době i do méně závazného vztahu), protože má za to, že v případě problémů jim bude odepřena spravedlnost. Že mohou být bez jakýchkoliv důkazů označeni za násilníky, vykázáni z bytu, popotahováni, přinuceni k placení zničujícího výživného a že pokud bude vynesen rozsudek v jejich prospěch, beztak bude ignorován. Nedokážu posoudit, v kolika případech je ten pocit zcela oprávněný, ale už to, že existuje a že se masově šíří, to ničí vztahy a škodí společnosti.