Glosy za leden 2022

A Korán už jsi četl? (31. 1. 2022)

Dnešní komentář je vlastně recenzí Warnerovy pomůcky pro čtení Koránu. Bez té pomůcky je ta naprosto nesrozumitelná:

“…představa, že kdybychom si Korán přečetli, zbavili bychom se iracionálních předsudků o tom, že muslimové prý údajně chtějí dobýt celý svět, že pokládají nevěřící za méněcenné bytosti a že džihád je něco jiného než mírumilovná meditace. Takže knihu otevřete a co vidíte? Nuda a zmatek, zmatek a nuda. To je proto, že nevíme, jak tu knihu číst. Verše Koránu jsou verše, které Alláh údajně Mohamedovi sdělil jako komentáře k různým událostem z jeho života. Jenže ty události nejsou v Koránu popsány! Navíc je to často tak, že sousední verše se vztahují k rozdílným událostem. A naopak verše vztahující se ke stejné události jsou v různých kapitolách (súrách). A aby toho nebylo málo, Korán obsahuje verše platné i verše zneplatněné (ano, Alláh některé verše zneplatnil).” 

Celý text je tady. 

Trikolora, Budil a ideál národa (31. 1. 2022)

Členové Trikolory přesvědčivou většinou potvrdili současnou předsedkyni Zuzanu Majerovou-Zahradníkovou. Vyjádřili tak spokojenost s jejím stylem a dosaženými výsledky. Znamená to stabilizaci organizace a stabilizaci politické scény. Pro členy to bude znamenat poklidný stranický život bez velkých ambicí, a s trochou štěstí získání sem tam nějakého místního zastupitele. Kromě toho ukončila Trikolora politickou kariéru dvou Václavů Klausů.

Pro mne osobně je největších příjemným překvapením posledních měsíců vystoupení profesora Budila, který do české diskuze vrátil národní ideál s patřičným patosem a jasně formulovaný racionální osvícenský konzervatismus (v protikladu k tomu výstřednímu nostalgickému).

Samozřejmě, že ten ideál potřebuje neustále „rozměňovat na drobné“. Potřebujeme rozumět tomu, co to znamená pro konkrétní životy konkrétních lidí. Ale profesor Budil připomněl, jak je důležité spojení obojího.

Za národ! Za svobodu! Za dobro lidstva!  – to jsou jen prázdné výkřiky nebo dokonce nástroje manipulace, pokud nejsou naplněny konkrétním obsahem.

Za levnější elektřinu! – to je zase jenom takové hokynářské. Politik zajistí levnější elektřinu, voliči na oplátku hlasy. Vlastně se to nijak neliší od nákupu rohlíku v sámošce. Nemám nic proti hokynářům (drobným obchodníkům), ale na obnovení národního státu je to málo. I ta levnější elektřina musí být podložená ideály.

Opravdu je budoucnost Evropy islámská? (30. 1. 2022)

Z českého překladu eseje původně psané pro counter-currents:

“Co z toho vyplývá? Že ideologie multikulturalismu je zhoubná, samozřejmě. Ale také z toho vyplývá, že má-li být Západ zachráněn, musí dojít k výměně elity. Nejde o to, z jakých rodin ti lidé budou. Jde o to, aby to zase byli lidé schopní stát v čele. Lidé, kteří se neleknou negativních novinových článků. A především se musí změnit způsob, jakým se lidé dostávají a udržují ve vládnoucí vrstvě. Obránci Západu musí především porazit nadnárodní byrokratické organizace, nadnárodní korporace, globalistické univerzity a velká média. Po éře lokajů musí znovu přijít éra králů. Nebo – tomu bych dal přednost já osobně – éra nového republikánství. Éra skutečné demokracie. Éra rozumu a odhodlání.”

Jenže jaká je naděje, že se to stane? V knize Prolomení hradeb, kterou kompletně přepisuji, kladu otázku, zda bude v roce 2072 zbývat aspoň jedna evropské země, kde islám nebude formálně vyhlášeným státním náboženstvím. Moje odpověď je, že ačkoliv dnes nemůžeme odpovědět spolehlivě, je poměrně pravděpodobné, že žádná neislámská část zbývat nebude. Nicméně, že je nějaký scénář pravděpodobnější, to ještě neznamená, že se musí naplnit právě on.

Divadelní opozice (30. 1. 2022)

Sestavoval jsem pro kohosi přehled toho, k jakým podvodům došlo při amerických prezidentských volbách, a uvědomil si, jak katastrofálně nedbalou práci provedli Trumpovi lidé a jak to protistraně usnadnili. Nikde není k dispozici spolehlivý soupis toho, ke kterým podvodům došlo! Veřejný prostor je plný směsi pravdivých informací, vylepšených informací a naprostých nesmyslů, přičemž pro běžného čtenáře je nesmírně náročné ověřovat si pravdivost. Většina si tedy „udělá názor“ – podle toho, se kterou stranou sympatizuje. A velká média to celé s nesmírnou snadností shodí jako hloupou konspiračku.

Jestliže ti lidé nedokážou sestavit a zveřejnit jeden soubor ověřených faktů, jak chtějí čelit společné mašinérii americké státní správy a sorostovských neziskovek?

Obávám se, že to není jen problém Donalda Trumpa, ale velké části sil odporu proti globalistické nadvlády. V mnoha zemích. Není zájem o solidní práci, je zájem o vyvolávání dojmu a vybičovávání emocí. Takže máme záplavu zpráv na twitteru, které „za nás mluví“ (dokud to provozovatel Twitteru nesmaže), ale není udělaná základní práce.

A výsledky tomu odpovídají. Jakkoliv je Biden pokládán za zoufalce, kdyby byly volby dnes, snadno by Trumpa porazil. I bez podvádění. Trump dokáže naplnit dostat desetitisíce lidí na stadiony, vyvolat emoce, ale pořád to není nic jiného než vzájemné ujišťování se v rámci uzavřené menšiny. Pár vůdců na tom může slušně vydělat, ale situaci to nemění.

Sexuální všechno nebo nic (29. 1. 2022)

Asi každý už někdy četl nebo slyšel o specifické japonské situaci, kde vyrostla generace, jejíž podstatná část je úplně bez sexu. Lidé netvoří páry a nepěstují už ani krátkodobé známosti. Nemají sexuální zkušenost a ani o ni nestojí. A kde není sex, tam nejsou ani děti.

Přibývá náznaků, že to není jenom japonská záležitost. Spíš to vypadá, že Japonci jenom byli o pár let napřed před ostatními. Stejný trend se šíří napříč civilizacemi. Není to jen otázka nastupující generace, ale projevuje se to i v dalších věkových skupinách. Během 10 let se počet těch, kdo jsou úplně bez sexu, zvýšil o polovinu. To je neuvěřitelně rychlá změna životního stylu, když uvážíme, že během té doby nevypukla válka ani neproběhl jiný zásadní zlom.

Nedávno publikovaná studie ukazuje další část obrazu. Rychle přibývá lidí bez sexu, ale zároveň přibývá těch, kdo provozují praktiky typu škrcení, které byly nedávno pokládány za naprosto extrémní. Rychle také přibývá sexuálních pomůcek. Člověk by měl tendenci dávat to do souvislosti s úpadkem Západu nebo tamní krizí maskulinity, ale stejný problém je všude. Ostrý žhavý sex se spoustu výstředních záležitostí nebo nic.

Islám a ženy (29. 1. 2022)

Veřejná debata pokrývá řadu nejrůznějších věcí – od covidu a očkování přes jaderné elektrárny až po válku. Z islamizace Evropy se stává okrajové téma, asi už není dost sexy.

Ale ono to probíhá spíše ve vlnách. Někdy je rok, kdy dochází k zásadním změnám, vypálení významné katedrály nebo atentátu se stovkami mrtvých, pak toho jsou plné noviny. Ale jsou i běžné roky, kdy to tolik pozornost nevzbuzuje. Sem tam vyroste nová mešita, sem tam je vynesen průlomový soudní rozsudek, sem tam nějaké změna podnikových pravidel a sem tam je vyhozen z práce odpůrce džihádu (teď se jim říká „islamofobové“). Ale nic z toho nevzbudí moc pozornosti. Až situace dozraje k další velké vlně. A tak pořád dokola.

Proto je důležité islám studovat i v těch letech, kdy působí nenápadně. A šířit osvětu. To je jeden z důvodů, proč jsem podpořil vydání další knihy Centra pro studium politického islámu. Tentokrát rozebírá pohled muslimských svatých knih na ženy. Někdo může namítnut, že zná muslima, který to vidí jinak. Nehádám ale, ale to nic nemění na tom, že stanovisko muslimských svatých knih je ve všech podstatných bodech jasné a jednoznačné.

Internetová stránka projektu:

https://www.startovac.cz/projekty/bill-warner-islamska-doktrina-o-zenach/

Viry a politická moc (28. 1. 2022)

Elity zneužívají epidemii v politickém boji proti nižším třídám. Jednoznačně. Jenže trochu jinak, než to vidí ezoteričtí alternativci. Třeba v posledních hodinách začíná veřejný prostor ovládat představa, že každý, kdo nechce zaútočit na Rusko, patří k těm divně působícím lidem, co bojují proti očkování a protestují proti opatřením. Část z nich jsou statisticky negramotní (i když ne všichni), jejich političtí vůdcové vydávají prohlášení o chemtrails a čipování lidí (i když ne všichni) a jejich intelektuální guru tvrdí, že viry z principu nemohou ublížit lidskému organismu (i když to neříkají všichni). Ale je jich dost, aby na tom mohla stát propaganda. Zvláště, když ti ostatní se nenamáhají od těch blbostí distancovat, protože “jednota.” Normální  člověk pak vidí mezi odpůrci války tyhle aktivisty a propaganda ho postrkává k postoji „to tedy fakt nechci, myslet jako tihle.“ Protože i lidé, kteří vnímají elity jako soupeře, zároveň nechtějí patřit k okrajové bláznivé sektě. Téměř polovině obyvatel ČR umřel na covid někdo blízký. Pro ty lidi je jasné, že “demonstranti za svobodu” jsou docela obyčejní blázni. (to není moje osobní hodnocení, takhle je vnímá veřejnost, aby nedošlo k mýlce).

V posledních dnech jsem na to narážel, když jsem přeložil do češtiny promluvu Viktora Orbána o očkování, a opravdu hysterické útoky nepřicházely od antivaxerů, ale z druhé strany. Od kandidátů na členství v nové aristokracii, kteří jsou sami třikrát očkovaní a kteří potřebují udržet představu, že Viktor Orbán je maďarská obdoba Luboše Volného. Kdyby se ta představa zhroutila, mohlo by se třeba začít diskutovat o skutečných národních zájmech a výsledkem by byla země otřásaná protiválečnými demonstracemi.

Jak bude vypadat moderní evropský islám (28. 1. 2022)

Může v Evropě vzniknout moderní islám? Ano, může. A příběh Aneeqy Ateeq ukazuje, jak by vypadal. Šestadvacetiletá žena hrála na počítači PlayerUnknown Battlegrounds (to je to moderní), v prostředí té hry se seznámila s nějakým chlápkem, chvíli s ním koketovala, ale pak dala najevo, že jakožto vdaná žena neposkytne sex (to je taky chování celkem typické pro moderní ženu). Jenže protože v té lechtivé komunikaci nějak zmínila Mohameda, odmítnutý nápadník ji udal za rouhání (to je tradiční). Následoval policejní zásah, zabavení počítače a paměťové karty, technická analýza (to je opět to moderní) a Aneeq byla odsouzena k trestu smrti podle ranně středověkého zákoníku – „bude pověšena za krk, dokud nezemře (to je zase to tradiční).

Teď čeká v pákistánské věznici na popravu. Dost možná, že podobně budou za pár let čekat na popravu mladé ženy v britských věznicích.

Všechny příští epidemie (27. 1. 2022)

Skupina vědců prošla archiv tkání archivu amerického Národního centra pro biotechnické informace a našla tam více než 130 tisíc neznámých virů. Kolik z nich by dokázalo způsobit epidemii, kdy uniklo za hodně nešťastných podmínek? Proti kolika z nich by byla patálie s covidem-19 neškodnou hrou? A kolik z nich běhá po světě?

Odpovědi neznáme, ale je jasné, že tohle nemuselo být poslední. Státy se rozdělí na ty, které dokážou během pár hodin zavřít hranice, a případně zavést tvrdá karanténní opatření, a na ty, co toho schopny nebudou. To zahrnuje vládu schopnou jednat rozhodně, funkční infrastrukturu a spolupracující ukázněné obyvatelstvo.

V kruzích euronadšenců (včetně profesora Flégra) převládá výklad, že to zvládnou vyspělé demokracie a diktatury, přičemž se předpokládá, že země V4 jsou jakési barbarské polodemokracie na okraji civilizovaného světa, které budou mít nejhorší problémy. Jenže ve skutečnosti ukázalo nejrozhodnější reakci z celého západního světa Maďarsko a největší problémy mají USA.

Kde jste, hippies a levicoví extrémisté! (27. 1. 2022)

Česká vláda podporuje bombardování základních škol (opravdu v nich nejsou schovaní žádní vojáci ani nikdo nevyslovil takové podezření) a další válečné zločiny. Zároveň podporuje snahu impéria rozpoutat válku, ze které se může velmi snadno stát globální jaderný konflikt.

Kdy jindy by měly být na náměstích českých měst statisíce demonstrantů než teď? Kdy jindy by měly být silnice zablokované aktivisty? Kdy jindy bychom měli vidět lidi připoutané ke dveřím ministerstvech.

Nic takového nevidíme, protože zmizela ta část společnosti, která by to za normálních okolností organizovala. Extrémní anticilizační levice. Gender, 76 pohlaví, klimatické šílenství, požadavky zákazů všeho možného a nemožného a snaha dopravit k nám tisíce džihádistů – k tomu všemu ti magoři kdysi dokázali přidat jen velmi málo pozitivního, ale něco přece. Neměli rádi nadnárodní korporace a byli protiváleční. Stali se z nich ale korporátní lokajové ochotni podpořit jakoukoliv panskou špínu i jakékoliv válečné zločiny. Už na nich není nic sympatického ani nic neutrálního. Čisté zlo.

Aspoň něco málo se pokusil napravit blogger Vidlák (přesvědčením blízký starým socialistům). Z jeho otevřeného dopisu (který taky hodlám spolupodepsat):

“Nesouhlasíme se zahraniční politikou naší vlády. Nesouhlasíme se stupňováním napětí dodávkami zbraní ani uplatňováním ekonomických sankcí. Nejsme nepřátelé Ruské federace. Nevěříme oficiálním tvrzením, že u nás Ruská federace organizuje teroristické akce, či ohrožuje naše politiky na životě. 

Nemyslíme si, že se dá dosáhnout míru a spravedlnosti nakupením vojenských sil, válečnou rétorikou a přetrháváním obchodních vazeb. Chceme mezi Českou republikou a Ruskou federací korektní a přátelské vztahy založené na vzájemném respektu.

Naši politici nehovoří jménem všeho lidu. Vláda České republiky nemá náš souhlas a nekoná naším jménem.”

Celý dopis je tady. 

Kam až (26. 1. 2022)

„Dvacet let po jeho smrti to vypadá, že Bourdieu byl jeden z posledních, kdo se ještě domníval, že sociologie by se měla vyjadřovat k otázkám, jako je sociální nerovnost, reprodukce moci, vliv sociální příslušnosti na způsob uvažování a jednání lidí. Jeho odpůrcům vadí, že tyto otázky vůbec připomínal,“ píše Jan Keller v pravidelné poznámce.

Čím jiným by se měla sociologie zabývat než právě takovými tématy? Genderovými aspekty Ferdy mravence? Ziskovostí nějakého produktu? Proč by daňoví poplatníci hradili naše studium, kdyby neměli očekávat, že tím vzroste chápání toho, co se ve společnosti děje?

Jenže ten trend tady skutečně je. O opravdu důležitých věcech se nesmí mluvit. Akademické prostředí a média, která by mělo být z definice nejsvobodnější, uplatňují nejstriktnější cenzuru. A zvláště smutné je vidět, jak to prosakuje do celé společnosti. Lidé se už bojí mluvit i na běžných pracovištích. A většina „alternativních médií“ už má taky své seznamy zakázaných autorů (po vzoru veřejnoprávních médií). A čím víc se ke slovu dostává cenzura, tím je oslabována náročnost. Články a myšlenky nejsou tříděny podle toho, zda jsou pravdivé či nepravdivé, chytré či hloupé, ale podle toho, zda je autor ochoten odříkávat předem schválené teze. Dokonce i různé projekty za svobodu projevu tenhle režim přijaly. Prostě hloupost prostupuje vším. Hloupnutí samozřejmě nemůže pokračovat donekonečna. Ale kdy se to zastaví a jak, to v téhle chvíli neví nikdo.

Viktor obránce vlasti (26. 1. 2022)

Všimněte si, že když Viktor Orbán mluví o epidemii, používá termín „obranná operace.“ To není jen otázka pohledu na jeden konkrétní virus. To je otázka celkového pohledu na svět. Orbánovský nacionalismu rozumí světu tak, že vláda je od toho, aby národ bránila před těmi hrozbami, které jednotlivec z principu zvládnout nemůže: masová migrace, epidemie, nadnárodní banky, neziskovky útočící na psychiku malých dětí, růst cen energií atd. Je to myšlení v režimu „identifikace hrozby – obranná operace“. Je to mentalita, která lidi nechce omezovat, převychovávat nebo je přivést k „pravému poznání.“ Nediskutuje o tom, jestli jsou mravní nebo nemravní, zbožní nebo bezbožní. Vláda je odpovědná za udržení celkového zdravého prostředí a za obranu před hrozbami. Občané s takovou vládou spolupracují. Pochopitelně.

Všimněte si, že je to úplně jiné myšlení, než které vidíme na obou stranách konfliktu v českém prostředí. U nás jako by neexistovaly vnější hrozby. Opozice řeší, jak poškodit vládu, a vláda řeší, jak zlikvidovat opozici. Tím nemyslím jen opozici v parlamentu, ale nejrůznější opoziční skupiny na ulicích, v internetovém prostředí a jinde. Liberální ekonomové zase řeší, jak převychovat obyvatele. Fanatici z neziskovek řeší, jak je převychovat zase jiným směrem. I maďarská opozice smýšlí takhle. Je to něco, v čem je orbánovský nacionalismus v současné Evropě výjimečný.

Otázky rebelů (25. 1. 2022)

Co má dělat člověk, když mu politická korektnost nedovoluje jíst exotická jídla (to by byl apropriát) ani se omezovat na svou vlastní národní kuchyni (to by byl zase omezenec a šovinista)? Jak dopadne kriminální případ, kdy spolu dva mladí lidé měli sex bez výslovného souhlasu a udali se navzájem? Byli svobodní lidé více obtěžováni „za bolševika“ nebo ve starém režimu? Je čarování součástí advokátní praxe?

Na tyto další otázky jsme se pokusili odpovědět během hodinového programu Dne rebelů. Uváděli Petr Hampl a Ivan Vyskočil, promluvili Klára Samková, Karel Srp, Martin Pešek a Ben Kuras, hrála kapela The Cell.

K původu islámu (25. 1. 2022)

V první verzi Prolomení hradeb jsem napsal, že k západní civilizaci patří i to, že se neustále dusí vlastními odpadky. “Konec konců, i islám je jen odpadovým produktem západní civilizace, přesněji směru zvaného gnóze,” stojí tam. Někteří teologové mě za to kritizovali, ale teď jsem pro to našel podporu černé na bílém. Slavný byzantský teolog Jan z Damašku, který se s řáděním muslimských hor setkal v 8. století, napsal, že “falešný prorok Mohamed… si počíná jako ariánský mnich” (ariánství je vyšinutý teologický směr, který má ke gnózi velmi blízko nebo je její součástí – jak to kdo bere).

Gatestonův konec (25. 1. 2022)

Nezbývá než konstatovat lítost nad vývojem Gatestonova institutu. Toto myšlenkové centrum bylo založeno v roce 2008 a publikovalo sofistikované vysoce přesné analýzy vztahů mezi západním světem a islámem, respektive islámské kolonizace Evropy. Byla to instituce životně důležitá ve světě, kde hlavní proud přijal postoj podrobení se islámu a alternativa byla plná neověřených informací a konspiraček. Gateston publikoval kvalitní ověřené věci, a nic necenzuroval.

V roce 2013 se ovšem stal předsedou John Bolton, což je osobnost představující to nejhorší z Bushovy éry. Ten typ magora, co by nejraději začínal každých 10 minut další válku, a je mu jedno, na koho střílí, a který se dokáže s džihádisty snadno dohodnout (respektive si to pokaždé myslí a pokaždé se pak diví). Gatestonův institut se pod jeho vedením začal měnit, a to pokračuje i po Boltonovi. Otázky islámu a civilizačního střetu jsou odsunuty stranou a hlavním tématem je podpora dalších válek, zejména proti Rusku a Číně.

V poslední době se dočteme, že když Rusko nechce na svých hranicích cizí jaderné rakety, tak tím „fakticky vyžaduje, aby NATO spáchalo sebevraždu.“ Je to prý „zjevně pobuřující a nesplnitelné“, a kdo by chtěl vést mírová jednání, je „slabým článkem řetězu.“ Samozřejmě nechybí přirovnání Putina k Adolfu Hitlerovi.

V jiný text je o děsivém čínském zbrojení, přičemž vrcholem všeho je podle analytiků Gatestonu čínský úmysl dosáhnout stavu, kdy USA nebudou schopny ji jaderně napadnout. Jaká hrůza! Pochopitelně nechybí ani cynické antivaxerské výlevy, pro americké neokony v poslední době typické.

Mimochodem, v konfliktu mezi Čínskou vládou a muslimskými teroristy stojí Gatestonův institut na straně džihádu.

Zelená energie – fialová bída (24. 1. 2022)

Jak funguje strategie Fialovy vlády neovlivňovat ceny energií a potřebným to doplnit sociálními dávkami? Obávám se, že přesně tak, jak jsem předpovídal před pár týdny. Je to fráze pro média a ti opravdu potřební žádné dávky nedostanou. Tady je praktická ukázka – samozřejmě, může se jednat o výjimečný souběh okolností, ale v každém případě to znamená, že vláda posílá minimálně některé skupiny do exekucí a posléze pod most.

Ještě bohatší, ještě chudší (24. 1. 2022)

Ve videorozhovoru s Vladimírem Frantou se zabýváme zprávou, která přichází pravidelně každý rok. Úzká vrstva nejbohatších stále bohatne neuvěřitelnou rychlostí, s jakou se nedá srovnat žádné bohatnutí předchozích generací – vyjma jednorázových událostí typu úspěšného vydrancování města plného pokladu. Teď to drancování probíhá neustále a tím drancovaným městem je dolních 80 – 90% obyvatel. Ti nahoře bohatnou, ti dole chudnou.

Navrhl jsem nahradit nejasný pojem sociální spravedlnosti jiným pojmem  – “preferenční právo chudoby”. Ten pojem prosazoval americký sociolog Peter L. Berger, ale úplně původně pochází z katolického myšlení. Je založen na jednoduché otázce: Jak se změnila životní úroveň nejchudší čtvrtiny společnosti? Jestli Elon Musk šíleně zbohatl, ale také se lépe daří té dolní čtvrtině (aspoň o kousek), pak je to dobrá změna. Jestli Elon Musk šíleně zbohatl, ale ti dole si nepomohli nebo se jejich postavení dokonce zhoršilo, pak je legitimní diskutovat o tom, jak takový trend zastavit.

Kdo poslouchá a kdo méně (24. 1. 2022)

V jedné knize o mužském a ženském myšlení popisuje autor zkušenost z jakéhosi kurzu v Izraeli, kde studenty večer poslal do pouště (prostě prostor za městem) a vyzval k osamělé meditaci pod hvězdami. Dívky se vzorně rozdělily, meditovaly, a vcházely do hlubiny své osobnosti, zatímco mládenci se sešli, rozdělali oheň a příšerně se opili.

Že ženy jsou přizpůsobivější a poslušnější než muži je všeobecně známo, všichni se na tom shodují a není to záležitost společenských norem. Je za tím biologie. K tomu, aby muž předal své geny, stačí jedna rychlá divoká akce. Žena naopak potřebuje ochranu během těhotenství i během doby, kdy má malé dítě. Evoluce tedy vede k rozvoji opačných povahových rysů. Na tom není nic objevného.

Jenže ono to může hodně komplikovat vztahy, pokud jsou lidé vystavení propagandě, která je opačná než jejich normální životní postoje. Muži se jí vysmívají, ženy jí berou vážně, snaží se své muže umravňovat. Konec konců, máme za sebou celou generaci, která to řešila s jídelníčkem. Česká vepřová a pivní tradice versus biopropaganda v médiích. A logicky soužití špekáčkového manžela s biomatkou, která se ho snaží převychovávat.

Jenže to vypadá, že vstupuje do doby, kdy rozdílná reakce na propagandu bude tak velká, že lidé nedokážou ani navázat vztah. To už přestává být legrační. Tomu se věnuji v dnešní poznámce. 

Hrdinům odboje (23. 1. 2022)

Rozhodl se myšák, že si splní životní sen – sex se slonicí. Podaří se mu tedy najít ochotnou slonici, ta si lehne, myšák přicupitá na začátek tunelu, vykonává příslušnou činnost, slonice pospává… a v tom jí spadne na hlavu kokosový ořech a slonice vyjekne leknutím a bolestí. „Neublížil jsem ti?,“ ptá se starostlivě myšák.

Vzpomínám na tuhle starou anekdotu, když slyším jásot, jak různí chcíplpesové dosáhli zrušení očkovací vyhlášky. V zemi, kde ani statisícové demonstrace neznamenají nic. A najednou vládu vyděsily stovky až jednotky tisíc výstředníků bez jakékoliv podpory širší veřejnosti? Zvláště, když je po volbách a je jednoznačně otestováno, jaká je skutečná síla antivaxerských skupin? Zvláštní.

Jenže ono to bylo ve vládním programu ještě před volbami. A TOP09 i Piráti chřipečkovali už v době, kdy většina dnešních demonstrantů horlivě šila roušky.

Jak je vidět, demonstrace může být velmi úspěšná, pokud se zvolí správné téma. Příště tedy navrhuji demonstrovat za přidělení státních zakázek sponzorům ODS. Bude to chtít obrovské úsilí, ale nakonec určitě dosáhnete svého.

Raději smích než vztek (23. 1. 2022)

Ať žijí redneckové (22. 1. 2022)

Z včerejšího komentáře:

“I na Americe je co obdivovat. Jejich odvahu, rychlost rozvoje a překotné inovace. Ale také svobodomyslnost, nezávislé postavení nižších tříd, jejich nezkrotnost a odhodlání jednat s nejmocnějšími jako sobě rovnými. Jejich ideál místní komunity bránící se zvůli železniční korporace. Chuť žít si po buransku, kašlat na správné mravy a ještě na to být hrdý. Dvě války, kdy se lidé spontánně postavili na odpor utlačující centrální moci, jednou ji porazili a podruhé k tomu nezbývalo mnoho (válka za nezávislost a válka Sever proti Jihu). Tedy dvě faktické revoluce.”

Vítězství zlodějů děti (21. 1. 2022)

Evropský soud pro lidská práva dal za pravdu norskému úřadu pro kradení dětí z rodin a jejich posílání na převýchovu. Konstatoval, že i když se Michalákovi nedopustili ničeho špatného, přesto měl úřad právo jim děti odebrat. Ono už vlastně šlo stejně jenom o symbolické zadostiučinění. I kdyby byl vynesen jiný rozsudek, rodinu to už nespraví a nic to nezmění na tom, že paní Michalákové nesměla své děti vidět po většinu jejich dětství.

Je to další doklad o tom, že vrcholné soudy rezignovaly na roli strážce spravedlnosti a postupně se změnily na nástroj represe vůči příslušníkům nižších tříd. Kdyby ty soudy byly úplně zrušeny, naše práva by tím nijak neutrpěla, možná naopak.

Ale ještě něco. Šlo vlastně o typickou hru, kde vyhrává silnější. Kdyby se za Michalákovy postavil jejich stát, mohl to skončit „tak je pusťte, ať je pokoj.“ Jenže ministryně Marksová chtěla peníze z Norských fondů, a totéž její podřízení, včetně šéfa úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Dopadlo to tedy tak, že jen neochotně vyřídili nezbytné formality, a tím jejich zájem skončil. Cizinci si úplně normálně koupili české politiky a českou správu proti českým lidem! Poslali šek na ministerstvo práce a bylo to. Prostě hnus. I když cena o nejhnusnější hyenu by měla náležet někomu jinému. Měl by ji dostat Pavel Šafr a jeho Svobodné fórum, respektive Monika le Fay, která publikovala nechutné lži o tom, jak měli Michalákovi údajně sexuálně zneužívat své děti. Teď máme černé na bílém – od norských úřadů a soudů, že k tomu nedocházelo. Šafr a Le Fayová tu kauzu nakonec neovlivnili. Ale dobře to ukazuje, kam až jsou někteří lidé schopní zajít ve své poníženosti vůči čemukoliv cizímu.

Ošidnost přízně davu (21. 1. 2022)

Ivo Budil ve facebookovém komentáři: “Cesta Trikolory jako antivaxerské bojůvky je přitakáním davovým a pouličním vášním, které jsou v přímém rozporu s disciplinovanou uměřeností a rozvahou skutečného konzervatismu. Přízeň rozvášněného davu se rozplyne jako pěna dní, jakmile pominou příčiny…”

Doplním k tomu, co jsem před pár dny napsal v poznámce k Donaldu Trumpovi. “Řídit se podle nálady davu, který rozhýbávají policejní informátoři, je politická sebevražda.”

I když si to v Bruselu nemyslí (20. 1. 2022)

V Maďarsku byly zmrazeny úrokové sazby u hypoték, byly stanoveny maximální ceny pohonných hmot a ceny některých základních potravin budou po dobu následujících 90 dnů omezeny na úrovni z 15. října loňského roku.

“Snažíme se chránit rodiny i v době inflace,” řekl  Viktor Orbán a zdůraznil, že nedávná opatření proti růstu cen nemají v Evropě obdoby. Na otázku ohledně možného řízení o porušení práva ze strany EU v reakci na maďarské cenové regulace uvedl, že dnes nemůžeme ignorovat negativní trendy v ekonomice. “Musíme zasáhnout, i když si to v Bruselu nemyslí,” prohlásil. Více zde.

Konzervatismus pro normální lidi (20. 1. 2022)

Nejinspirativnější osobností českého myšlení kolem roku 2015 byl Martin Konvička. Z jeho myšlenek měl užitek jen omezený okruh lidí s dobrým vzděláním a otevřenou myslí, ale tak to bývá. Intelektuálská chátra z celého Konvičky pochopila jedinou větu, kdy v opilosti na čísi vyhrožování odsekl, že ho semele do masokostní moučky. Nicméně přemýšlivé lidi Konvičkovy přednášky posunuly. Jsme si vědomi vztahu mezi psychosexuálními poruchami a civilizačně-politickými záležitostmi.

O dva roky přinesl stejně radikální objev profesor Keller, když ukázal, že radikální anticivilizační levice a neřízený globální kapitalismus k sobě patří, navzájem se podporují a nejsou oddělitelný jeden od druhého.

Podobným přelomovým vystoupením jsou články Ivo Budila v posledních měsících, kdy rehabilitoval osvícenský optimismus a konečně našel zdravou formu konzervatismu, která nám tak strašně chyběla.

“Kulturní válka, kterou vedeme ve jménu lidské přirozenosti a tradice proti takzvaným rozkladným anticivilizačním silám, musí být selektivní a empatická. Změny životního stylu často odrážejí přirozenou reakci lidí na požadavky moderního způsobu života, a nemá proto smysl se nad nimi mravokárně rozhořčovat. Takový konzervatismus pak působí směšně a excentricky. Jak například ukázal francouzský demograf Emmanuel Todd, tradiční rodina je nostalgický ahistorický koncept, jenž nikdy neexistoval. Partnerské a rodinné vztahy se přizpůsobují historickým změnám a nesouvisejí s morálním stavem společnosti. Na druhé straně hnutí woke a podobné aktivistické směry, které dnes reprezentují například Piráti, jsou skutečnou reakční vzpourou proti racionalistickému a emancipačnímu odkazu osvícenství, a vyžadují proto naši ráznou odpověď,” říká v rozhovoru na Délském potápěči.

Nechci předvídat jeho politickou kariéru. Ostatně, moje prognózy ohledně perspektiv jednotlivých lidí jsou notoricky neúspěšné Nicméně myšlenky, které přinesl, ty už tu zůstanou. A jsou to myšlenky zásadní.

Bez povinného očkování (19. 1. 2022)

Vláda smetla vyhlášku o povinném očkování pro některé profese a speciální skupiny. Krok po krokem naplňuje všechny požadavky antiočkovacího hnutí. Demonstrace ani emoce na sociálních sítích tím nijak nebudou zmírněny. Když si někdo oblíbí víření emocí, nevzdá se toho hned tak. A navíc, jak správně poznamenává Yoram Hazony, když něco označíte za zvrácené či nacistické, nemůžete se spokojit s kompromisem. I malá plynová komora je pořád plynová komora. Jakmile začnete s výrazy typu „covidová totalita“ či „covidofašismus“, nemůžete se zastavit, dokud platí jedno jediné opatření nebo dokud funguje jedno jediné očkovací centrum.

Vládní liberalizační kroky jsou pochopitelné, protože přesně to vládnoucí koalice naznačovala už před volbami. Je to logicky konsistentní. Ty síly, které se na svět dívají globalisticky a podle kterých nemohou být kladeny překážky zvyšování korporátních zisků, ty nesnáší omezování přeshraničního pohybu, nesnáší vládní aktivity a především takové aktivity, které by mohly dočasně omezit velký byznys (bez ohledu na dlouhodobé následky). Ty síly, které kladou důraz na stabilitu národního státu, ty mají tendenci podporovat spíše razantní karanténní opatření a spíše masové očkování. Ukázkovým příkladem je Viktor Orbán.

Je kuriózní, že globalistickou liberální agendu podporovali mnozí lidé cítící se vlastenecky, z nichž někteří měli dokonce pocit, že tím překazili jakési plány globalistů. Jenže jak píšu v novém Prolomení hradeb, žádná skupina nemůže zastávat ideologii protikladnou svým vlastním zájmům, aniž by to vedlo k jejímu rozkladu a případně zániku.

Noste ty balíky s vášní! (19. 1. 2022)

Můžete říct, že opravdu milujete svou práci? Pokud jste prodavačka, dychtíte po každém namarkování novému zákazníkovi? Pokud jste montér, nemůžete se dočkat každého utaženého šroubu? Cítíte hluboké uspokojení při uzavření každé pojistné smlouvy (pokud jste agent)? Je to mnohem lepší než sex?

Takové by nás chtěli mít někteří zaměstnavatelé. Zvláště ti, kteří využívají podpory nadnárodních konzultačních firem a zajímají se o nové trendy v lidských zdrojích.

Jak psychologové zjišťují, ona to až taková výhra není. Rozhodně ne pro zaměstnance a často ani pro jeho výkonnost. Nicméně ukazuje to zajímavý trend, kdy se podniky snaží zaměstnance vymačkat jako citron a zároveň dokonale ovládnout. Už nestačí, že děláte, co se po vás chce. Už nestačí, že zastáváte správné názory. Zaměstnavatel chce i emoce. K vašim povinnostem patří i vášeň!

Když někdy diskutuji s eurohujery a vidím, s jakou vášní a jakým nadšením se domáhají útoku na Rusko, nepochybuji, že budou skvělými zaměstnanci. Jen si říká, jestli by jejich partnerkám neprospělo, kdyby to emoce směřovali jinam.

Placení daní je pro jen pro chudé? (19. 1. 2022)

Z dnešní poznámky k programovému prohlášení vlády a profesoru Kellerovi:

“Jenže profesor Keller nemilosrdně překládá: Budeme se snažit nedávat dotace těm, kdo se vyhýbají placení daní. Tak moment, vláda ví, že některé podniky neplatí daně. Neměla by s tím dělat ještě něco víc, než že jim nedá dotace? V některých případech to jsou zjevně kriminální záležitosti. To se je vláda nepokusí dostat za mříže? V seznamu Panama Papers je prý několik set českých subjektů. To Fialova ministra financí nikdo z toho seznamu nezajímá (kromě Andreje Babiše)?”

Hazony o nenávistnosti liberálního imperialismu (18. 1. 2022)

Z knihy Chvála nacionalismu.

“V současném liberálním myšlení a projevu se nachází slabé místo. Posedlí univerzálním politickým řádem obviňují liberální imperialisté národní a kmenový partikularismus – často také náboženství – z nenávisti, ale zato naprosto přehlížejí nebo přinejmenším zlehčují nenávist, jakou podněcují v srdcích svých fanatických přívrženců.

Nemělo by nás to překvapit. Každý imperialismus v dějinách, ať už egyptský nebo asyrský, řecký nebo římský, křesťanský nebo muslimský, liberální či marxistický, nabízí internacionální spásu a mír. A pokaždé, když narazí na rozhodné odmítnutí, reaguje se stejnou zuřivostí a nenávistí. Podmínkou jejich univerzální lásky ke všem lidem a národům je souhlas s abstraktním ideálem. Když ale lidé trvají na svém sebeurčení, je zle.”

Ta kniha je k dispozici v Českém vlasteneckém knihkupectví.

Důchody – dalo se to čekat (18. 1. 2022)

Radim Valenčík si všimnul pár podivností ve vládní koncepci důchodové reformy. Jestli to dobře chápu (teď ještě nikdo neví úplně jistě, co z toho nakonec vznikne), mělo by se postupovat tak, že Fialova vláda:

a) fakticky rezignuje na otázky stárnutí, vitality, trhu práce apod., které jako jediné mohou situaci řešit (porodnost samozřejmě taky, ale i kdyby se brzy začalo rodit hodně dětí, ovlivní to situaci až tak za třicet let, to je pozdě),

b) část peněz určených na důchody rozdá různým soukromým a korporátním subjektům,

c) potom zjistí, že na důchody není, takže významnější důchody budou vyplaceny jen těm, kdo se zajistili sami.

Jinými slovy, návrat před rok 1860. Ono by to vlastně bylo logické, protože to odpovídá filosofii, kterou ODS uplatňuje už od 90. let, a která je založena na přesvědčení, že bohatství vzniká rozdáváním státního majetku. To se netýká jen důchodových peněz, ale všech oblastí. Ono tím bohatství opravdu vzniká, jenže bohatství úzké vrstvy těch, kdo ten majetek přebírají. Ostatní chudnou. V 90. letech to bylo snad ospravedlnitelné, protože to odpovídalo tehdy převažujícímu ekonomickému přesvědčení. V roce 2022 je to čistá krádež.

K ekonomické suverenitě (17. 1. 2022)

Před pár dny jsem si stěžoval, že opozice je sice brilantní v kritice vlády (a to kritice naprosto oprávněné), ale že chybí to pozitivní. Jaké kroky tedy podniknout? Něco snad naznačil Jaroslav Bašta, nově poslanec za SPD, když ve svém projevu zmínil, že „základem je ekonomická suverenita.“ Od ní je teprve odvozeno všechno ostatní.

Dává to perfektní smysl. Nevyřešíme ani migraci, ani školství, ani nic jiného, dokud nebudou o ekonomickém dění v České republice rozhodovat takoví místní občané, kterým jde o dlouhodobý prospěch této země (nikoliv prospěch „spojenců“).

Nicméně podle Jaroslava Bašty to není úplně ztracené. „ Naši protektoři v tom mají pravdu. Každá kolonie má dříve nebo později tendenci se postupně emancipovat, a to vždy v historii končilo bojem za nezávislost. Největší vlna dekolonizace začala právě po konci první světové války. Historie se občas opakuje, proto se nacházíme v situaci, kdy lze očekávat období plné nebezpečí, nejistoty, ale také nových příležitostí.“

Klausův konec (17. 1. 2022)

Poslední průzkum SANEPu ukazuje stejný trend jako jiné agentury. Finále příští prezidentské volby nejspíš bude Andrej Babiš proti Petru Pavlovi. Já osobně bych v takovém případě asi nešel volit. Ale popravdě, nevidím mezi 15 kandidáty žádné jiné jméno, které by stálo za to, aby člověk strávil půlhodinu návštěvou volební místnosti. A na rozdíl od první přímo volby, kdy bylo možné mít strategii “podpořím kohokoliv proti Schwarzenbergovi”, teď je ničemů příliš mnoho.

Co by nemělo uniknout pozornosti, je žalostná podpora Václava Klause staršího, který skončil až za Němcovou a Hilšarem, přestože se často objevuje v médiích a přestože dává najevo připravenost kandidovat. Nečistá hra nepomohla návratu na výsluní. Zpochybňování covidu, sabotáž veškerých opatření a nakonec i antivaxerská rétorika – to všechno je orientace na malou uzavřenou skupinu, z níž ještě mnozí Klause nenávidí za devadesátá léta (ať už oprávněně nebo nikoliv). Pomohla by jiná strategie? Možná. Nevíme. Ale rozhodně platí, že covid zmařil poslední naděje. Jak nedávno řekl jeden analytik, “kdo se objeví na pódiu demonstrace proti tzv. covidové totalitě, automaticky se stává politickou mrtvolou.”

Podporujte české hodináře! (17. 1. 2022)

Kdo by chtěl, aby jeho peníze putovaly do korporátních zisků! Jenže většinou nedokážeme sehnat české výrobky za srovnatelnou cenu či ve srovnatelné kvalitě. Jednoduše proto, že když se česká firma objeví, korporace ji dokáže zašlápnout.

Jedním z mála odvětví, kde to neplatí, jsou hodinky. Vedle luxusních produktů pro honoraci Prim funguje i živnostník pan Zlámal, který v Ústíně u Olomouce vyrábí hodinky do tisícovky. Žádnou velkou parádu s nimi nenaděláte, ale vydrží všechno, včetně nějakého toho nárazu. A mění zadarmo baterii. Mám je už několik let a vřele doporučuji.

Internetový obchod s českými hodinami GTUP

Islámský stát a společenská smlouva (16. 1. 2022)

Americký nejvyšší soud se odmítl zabývat žalobou „nevěsty islámského státu“, která se chtěla vrátit do svého bývalého domova do Alabamy. Nevydal k tomu zdůvodnění, takže se můžeme jenom dohadovat, co k tomu soudce vedlo. Ale z pohledu právního laika je to jasné a logické.

Tím základem, na kterém stojí psané zákony i právní jistota, tím základem je společenská smlouva. Tichá nepsaná dohoda, kterou se zavazujeme respektovat civilizační, mravní a zákonný rámec společnosti, v níž žijeme. To neznamená, že účastník společenské smlouvy nemůže porušit zákon. Ale i když něco ukradne, respektuje právo státu trestat zloděje. I když se snaží, aby v jeho případě k potrestání nedošlo, pořád na obecné rovině akceptuje, že stát je institucí s právem trestat zloděje.

Kromě toho ale může (přinejmenším teoreticky) dojít k vypovězení společenské smlouvy. Člověk se otevřeně hlásí k tomu, že nerespektuje základní civilizační limity a jedná podle toho. Staří teoretici společenské smlouvy tvrdili, že takový člověk nemá právo na soudní proces. Vypověděl válku společnosti, nemůže se dovolávat jejích norem.

V praxi to otevírá otázku, kde je ta hranice mezi obyčejným porušením zákona a kde už skutečně došlo k vypovězení společenské smlouvy. Připojení se k Islámskému státu jedna z mála situací, kde je vypovězení společenské smlouvy naprosto zřetelné. Je naprosto absurdní umožňovat bojovníkům Islámského státu a jejich nevěstám, aby se dovolávali zákonů evropských zemí a soudili u jejich soudů.

Od metazpravodajství ke zpravodajství (16. 1. 2022)

Možná jste si všimli, že mediální zpravodajství bylo postupně nahrazeno metazpravodajstvím. Už se nedozvídáme, co řekl ruský prezident v jakém projevu. Dozvídáme se, co si o tom projevu myslí nějaký český politik, a také to, co si o názoru toho politika myslí nějaký komentátor a případně, co si o názoru toho komentátora myslí nějaký jiný komentátor. Kdyby ruský prezident úplně zmizel, vlastně to nebude vadit. Ti politici, analytici a experti se mohou navzájem komentovat pořád dokola. Fakta ztratila na významu, stačí mít názor.

Jestli je ale někoho zajímá, co doopravdy řekl Vladimír Putin nebo jiný představitel Ruské federace, může si pustit youtubový kanál českého novináře Vladimíra Franty, který ty projevy tlumočí do češtiny. Možná budete překvapeni, že ti lidé říkají něco úplně jiného, než jak tomu rozumí čeští mediální komentátoři.

Uzavřeni ve svých bublinách (15. 1. 2022)

„Příjmová a majetková nerovnost ve Spojených státech se stále zvětšuje, což má vliv na segregaci (vzájemnou izolaci skupin). Vezměte si svůj vlastní život. Když se zamyslíte nad lidmi, se kterými se nejčastěji stýkáte, a to jak ve společenském, tak v profesním životě, pravděpodobně vás napadnou vaši sousedé, spolužáci a spolupracovníci. To dává smysl, protože většinu času trávíme ve svých školách, ve svém sousedství a na svých pracovištích. Nyní se zamyslete nad socioekonomickou rozmanitostí těchto sociálních skupin. Jezdí tito lidé stejnými typy aut jako vy? Bydlí v podobných obydlích? Mají podobné vzdělání? Pokud na tyto otázky odpovídáte kladně, na vlastní kůži zažíváte, jak intenzivně jsou dnes Spojené státy socioekonomicky segregované. Ale nebylo tomu tak vždycky? Ne, nebylo.“

Začátek ze skvělého článku Elisabeth Roe a Jonathan Mijse. Navazuje na starší knihu Charlese Murray a ukazuje, že nejen, že rostou sociální rozdíly, ale že mezi oběma hlavními společenskými vrstvami (elita a normální pracující) ubývá kontaktů a tím i vzájemné solidarity. Někteří doufali, že sociální sítě to mohou překonat, ale lidé z každé sociální vrstvy tam vytvořili své bubliny, to přispívá k ještě větším rozdílům.

Oba sociologové navrhují, že by stát měl finančně podporovat místa, instituce a příležitosti, kde se mohou lidé z různých vrstev setkávat. Jenže se děje přesný opak. Nedávno schválený balík na stimulaci ekonomiky, kdekoli ty peníze mohly na podporu chudších lidí, tak je tam uvedeno, že to nesmí být běloši. Bílá dělnická třída vlastně roli židů v třicátých letech, je na ně svalována vina za všechno.

V Evropě totéž, ale se zpožděním. Při čtení té studie si člověk uvědomí, jak obrovské privilegium má spisovatel, který má pravidelné kontakty s lidmi z naprosto všech společenských vrstev.

Revolta z momentální naštvanosti není revoluce (15. 1. 2022)

Z odpovědi Jaroslava Šulce rozhořčenému občanovi, který chce přestat platit daně (jako výraz nesouhlasu s vládou):

“Rozhodně k tomu ale nikoho nenabádejte, ani vlastní ženu, tím méně chlapy v práci či v hospodě. To by bylo také hodně drahé, možná napoprvé jen podmínka. Říkám to přátelsky, jako starý berní úředník, který se také jednou v daních splet a pamatuje si, co ho to potom stálo peněz a ostudy.”

Přidávám k tomu, že placení daní je odjakživa založeno téměř výhradně na represi. Kdyby šlo o mravní přesvědčení, neplatil by daně téměř nikdo. A kdyby stát nebyl schopen vyrazit z lidí peníze i tak, už by dávno neexistoval. Souhlasím s profesorem Budilem, že řešením naší situace nemůže být likvidace či oslabení státu, nýbrž jeho ovládnutí. Oslabovat stát je podobné jako potápět loď na které plujeme. Ano, kapitán je opravdu padouch, přesto si potopením nijak nepomůžeme.

Poprvé detektivka (14. 1. 2022)

Když jsem se probudil, Eva rozkládala po stole jídlo a pití, a Jelínek mezi to kladl hromádky papíru. Znělo to jako nějaká komická opera od Rossiniho.

“Vlašský salát.” řekla Eva. 

“Alcron,” řekl Jelínek.

“Rybí salát islandský.”

“Jalta.”

“Housky s mákem čerstvé.”

“Esplanade”

“Tlačenka po bretaňsku.”

“Palace.”

“Housky s kmínem čerstvé.”

“Moskva.”

“Párky frankfurtské na studeno.”

“Paříž.”

“Pivo desítka Kozel velkopopovický.”

“Internacional.”

Začal jsem si pobrukovat internacionálu, zakousl jsem se do párku s houskou kmínovou…

To je ukázka z detektivky Bena Kurase. Knihy už dávno vyprodané, jenže před pár dny byl v jednom skladišti nalezen zapomenutý balík. Kniha je tedy ke koupi v Českém vlasteneckém knihkupectví. Každý výtisk s podpisem autora. Jestli máte rádi zábavné čtení a zároveň kuriozity za pár korun, tak tohle je přesně ono.

Benjamin Kuras: Antonín a František jsou naživu. 

K debatě o historické vině otrokářů (14. 1. 2022)

Z poznámky o připravovaném Dnu rebelů:

Nikdo z mé rodiny ani předků otroky neměl. Naopak, byli jsme nevolníky, dřeli jsme a financovali impérium s globalistickými ambicemi. Jestli si někdo může stěžovat na nespravedlivou minulost, jsme to my, Češi. I my bychom se mohli dožadovat odškodnění za tři staletí vykořisťování a krutého zacházení. Ale slyšíte nás povykovat? Chceme jediné – být už konečně ponecháni na pokoji. Chceme šanci sami budovat vlastní zemi. Je to tak moc?

Rozdíl mezi debatou a rituálem (13. 1. 2022)

Z poznámky pro parlamentky:

“Skutečná parlamentní diskuse by podle spočívala v tom, že jeden poslanec mluví k plénu poslanců a ti mu naslouchají. On se je snaží o něčem přesvědčit. Když řekne něco opravdu chytrého nebo mu vyjde emotivní projev, může změnit výsledek hlasování. Tak tomu bylo v parlamentech starých dob.

Nic takového ale ve Sněmovně dnes neprobíhalo: Předem se ví, že poslanci budou hlasovat podle stranických linií. Žádný projev nemá šanci to ovlivnit a ani se o to nepokouší. Je to jen rituál podobný náboženskému rituálu. Kdyby byly v jednacím řádu doslova předepsány texty projevů a poslanci je museli číst, nic by to nezměnilo. Možná i na to jednou dojde.”

Velkorysost (13. 1. 2022)

„Mám ráda velkorysost. Sluší každému. Chlapům, firmám, v soukromí i obchodování,“ poznamenala jedna účastnice sociální sítě LinkedIn. A má pravdu. Život je příjemnější, když nemusíme ztrácet čas a energii drobnostmi. I tak toho máme neustále dost k řešení.

V nejbližší době bude nejspíš velkorysosti ubývat. Zdražují energie, zdražují suroviny, některé firmy se budou muset uskrovňovat, další budou bojovat o přežití…drobné položky, nad kterými bychom loni mávli rukou, budou najednou problém.

Ale vedle toho je tu ještě něco jiného. Korporátní svět nastavený na neustálé zvyšování zisku, kde každá laskavost a každá velkorysost je jenom nevyužitou příležitostí zvýšit zisk. A ta mentalita proniká k dodavatelům, kteří jsou tlačeni o každý halíř. Kde je v tom místo pro lidskost a slušnost?

Proč? K cenám energií (12. 1. 2022)

Odpověď do ankety časopisu Argument:

Jádro problému je v tom, že česká vláda nevidí situaci jako závažnou a naléhavou a není ochotna využít všech svých pravomocí k nápravě (technické záležitosti typu odchod z burzy v Lipsku nebo vydání nové vyhlášky ERÚ nechávám stranou). Vyplývá to ze samotného způsobu vládnutí, kdy se neřeší, jaký výkon bude dodán do přenosové soustavy nebo na kolik rohlíků zbyde občanům po zaplacení složenek. Žijeme v době powerpointových prezentací a novinových článků, základním cílem vlády je tedy vytvářet správný dojem. To se daří. Nevznikl dojem, že by Fialova vláda odmítala chránit planetu, ani že by odmítala chránit ty nejchudší (byla tedy posílena jakási sociální dávka, kterou většina postižených nakonec stejně nedostane). Můžeme tedy hovořit o úspěchu, a můžeme předpokládat, že se podobná situace bude co nejdřív opakovat, ať už v energetice či jiném oboru.

Pravda není pro lenochy (12. 1. 2022)

“Jaderné elektrárny nejčistším ze všech energetických zdrojů. Nejenže za sebou zanechávají výrazně menší uhlíkovou stopu než elektrárny uhelné nebo paroplynové, ale jejich emise CO₂ jsou nižší než u solárních nebo větrných parků.” K tomu dospěla studie Ricardo Energy & Environment. 

Je to důvěryhodné nebo ne? A jak to posoudit? Většina lidí postupuje tak, že článek posoudí podle toho, jestli s ním souhlasí. Já jsem odpůrcem Zeleného údělu, mám tedy tendenci těm výsledkům okamžitě věřit. Někdo z opačného tábora bude mít zase tendenci je označit za zmanipulované. Z pohledu racionálního myšlení je oboje stejně nesprávné.

Někdo zase může vycházet z toho, kdo je sponsorem studie. To působí na první pohled lépe, ale ani to nedává jistotu. Že studii někdo financoval, to ještě není důkazem o tom, že jsou čísla pravdivá nebo nepravdivá. O něco větší míru jistoty by dal pohled na předchozí práce stejného týmu. Dopouštěli se opakovaně podvodů nebo vše, co zatím vydali, bylo bezchybné? Ale ani to není úplně uspokojivé. Nakonec zbývá jediné – studii pečlivě přečíst, zkontrolovat úvahy jejich autorů, případně přepočítat tabulky a ověřit, z jakých zdrojů čerpali. Ano, dá to hodně práce. Ale pravda není pro lenochy.

Docela dobré řešení je také prostě konstatovat: “Jsou na to různé názory, ale já se o to nemůžu hádat, protože jsem neměl čas to podrobně zkoumat.”

Český sociolog na Milenial Woes (11. 1. 2022)

Vás, kdo posloucháte v angličtině nebo v czenglish, zvu k poslechu podcastu na blogu Milenial Woes. Mluvili jsme o korporacích, elitách, struktuře globální moci a takových těch obvyklých tématech. Snažil jsem se ukázat pohled naprosto jiný než mainstreamový, ale zároveň naprosto jiný než konspirační. Bylo vidět, že některé věci z českého myšlení jsou pro anglosaské patrioty docela nové. Zklamal jsem samozřejmě v otázce covidu – v některých kruzích je přesvědčení, že očkování je smrtící, stejně povinnou součástí stejnokroje jako v jiných kruzích přesvědčení, že muslimská migrace je obohacující. Nicméně Milenial Woes se přes to zvládnul přenést. A některé u nás běžné myšlenky jsou pro ně hodně těžké – třeba důsledné rozlišování mezi nacionalismem a rasismem. Jedna z prvních otázek v divácké diskuzi. Je Hampl Žid? Ne, je to Čech. V pořádku. Dle mého soudu je veliká škoda, když opoziční síly degenerují tímto směrem. Tak snad pro ně byl kousek českého antiglobalismu užitečný.

Znovu vůdce versus dav (11. 1. 2022)

Z komentáře, ve kterém se vracím k posledním týdnům Trumpovy vlády:

“To je tak, když je člověk opojený sám sebou a svým mediálním obrazem. Pak chybí odvaha zastavit dav vlastních příznivců a říct „Tohle už přehnané. Vzpamatujte se!“ Jenže on se ten nadšený dav poslouchá tak snadno. Je to tak sladké.

Řídit se podle nálady davu, který rozhýbávají informátoři FBI, to není cesta k vítězství. Což není jen problém Trumpa, ale také antiglobalistických stran v celé Evropě.”

Ke dni rebelů (11. 1. 2022)

Oslava narozenin konfederačních generálů Roberta E. Lee a Stonewalla Jacksona proběhne v pátek 21. ledna v Praze. Před dvěma lety, kdy se to konalo v hostinci Řeporyjská sokolovna, byly poslední hodiny  dramatické. Místní starosta Pavel Novotný to v den konání zjistil, hystericky  řádil, vyděšená funkcionářka Sokola mi volala, co se děje… takže to formálně dostalo status naprosto nepolitického soukromého večírku.

Letos jsem tedy pana starostu Novotného pozval. Odpověděl mi, že na just nepřijde, že ho vůbec nezajímáme, jsme naprosto bezvýznamní atd. Má samozřejmě pravdu. Když si pár chlápků a ženských dá pivo, odvypráví nějaké nekorektní vtipy a poslechne bezvadnou muziku, režim to neohrozí. Škoda, že to nevěděl už předloni. Ale snad letos dojdou ke stejnému názoru i v týmu pana primátora Hřiba a nebudou ztrácet čas tím, aby volali hospodským a doporučovali zrušit pronájem.

Už i robůtek mailchimp (11. 1. 2022)

Robot mailchimp, kterého jsem čtyři roky používal pro rozesílání newsletterů a pozvánek, mi vypověděl službu. Provozovatelé služby mi poslali stručné oznámení, že jsem porušil podmínky (nic konkrétnějšího neuvedli) a že se mnou končí. Samozřejmě si to zařídím jinak, ale jsou to nějaké dny zbytečné práce, kterou jsem mohl věnovat něčemu užitečnějšímu.

Loutkáři s línými mozky (10. 1. 2022)

Někdo se učí a někdo ne. Tak by se dalo stručně shrnout poučení z Kazachstánu. V roce 2014 provedly západní vlády, neziskovky a tajné služby převrat na Ukrajině a dosadily vládu, která by ještě před generací nazývala „loutkovou“. To slovo se už nepoužívá, ale nic to nemění na tom, že hlavní činností té vlády je plnit příkazy z ciziny – drancovat vlastní zemi a být „černou dírou na vysávání energie z Ruska“, jak to vyjádřil jeden americký politolog.

Předloni se o stejnou barevnou revoluci (tedy státní převrat řízený z ciziny) pokusili v Bělorusku a skončilo to debaklem. Teď to končí debaklem v Kazachstánu. Co se změnilo? Zatímco agresor postupuje pořád stejně, Rusko se naučilo své spojence bránit.

Hezky to ve svém článku shrnuje Ivan David.

Národ, stát a kolektivní vůle    (9. 1. 2022)

Ivo Budil podruhé: 

“Nevěřme globalistům a neoliberálům, že stát je anachronismus či „nutné zlo“, které je třeba kvůli domnělým svobodám minimalizovat. Nikoliv, stát je nejlepším nástrojem kolektivní národní vůle, jímž disponujeme. Využijme ho k reformě administrativy, školství a soudnictví, podpoře podnikání, pomoci skutečně potřebným, výstavbě nejrozvinutější infrastruktury, rozvoji jaderné energie, obraně národních zájmů a dalším ušlechtilým záměrům.”

Národ nebo masa poddaných? (9. 1. 2022)

Skvělý postřeh Ivo Budila: Premiér Petr Fiala se ve svém novoročním projevu neobrací na národ. Nemluví o nějakém společném úsilí. Neuchází se o podporu pro svou vizi. Prostě oznamuje, co jeho vláda udělá. “Lid není vyzýván ke spolupráci při řešení náročných výzev a národního úkolu, ale je degradován v pasivní populaci, jíž jsou pouze oznamována rozhodnutí privilegované elity,” konstatuje profesor Budil.

Nakonec můžeme být rádi, že to vůbec pronesl v češtině.

Bezvýznamní. Hurá! (9. 1. 2022)

Řeporyjský starosta Pavel Novotný mi sdělil, že Sdružení bílých heterosexuálních mužů je příliš bezvýznamné, než aby kvůli jeho setkání něco podnikal. Snad to znamená, že už nebude zastrašovat hospodské ani provozovatele Sokola. Hurá! My bezvýznamní opravdu jsme. Jestli se pár lidí sejde, vypije pár piv a budou si při tom vyprávět nějaké nekorektní vtipy, to pád režimu opravdu nezpůsobí. Prostě se jen chceme svobodně bavit.

Snad dojdou ke stejnému závěru i v týmu pana primátora Hřiba a Den rebelů proběhne nerušeně.

Ničení přírody ve jménu ochrany klimatu (8. 1. 2022)

Martin Konvička:

“Tuzemští klimatičtí apologeti – je jich čím dál víc, jsou stále agresívnější a ochranářské staré gardě je z nich na blití – k tomu přišli s mantrou, že na nějaké biodiverzitě nezáleží, když se nám mění planetární klima, nebo tak nějak. To není jen imbecilita, to je popření fundamentů, na nichž ekologické či ochranářské myšlení vyrostlo. Na planetě není nic cennějšího, než její přírodní a kulturní dědictví. Je totiž prakticky jisté, že kdyby život, inteligence a kultury existovaly na nespočtu jiných planet, budou tamní příroda a kultury jiné, než ty na Zemi. Takzvaný ekolog, který chce obětovat přírodní rozmanitost klimatu, je prostě anti-ekolog a nepřítel.

Přitom existuje spousta receptů, jak dát do pořádku klima a přírodní dědictví, případně jak učinit planetu zdravější a žitelnější vzdor měnícím se klimatickým podmínkám. Na svátky bych čtenářům doporučil dokument Zimovova hypotéza, který je možné najít na Youtube zadarmo, o jednom takovém receptu. Významný ruský vědec experimentuje s návratem velké fauny do polární tundry, aby tak zpomalil tání tamního permafrostu. Opakovaně v tom dokumentu říká, že smyslem jeho snah není klimatickou změnu zastavit, ale učinit klimaticky změněnou planetu obyvatelnější. Pro zvířata i pro lidi. My ale stavíme větrníky, topíme v elektrárnách dřevem přiváženým přes oceán, a jako záložní zdroj elektřiny nahazujeme generátory spalující mazut. Nejsme normální blbci, jsme absolutní blbci.”

Více místa pro každého? (8. 1. 2022)

Italské problémy s porodností narůstají. Už předtím velmi nízká klesla těsně nad jedno dítě na ženu (přesně 1,16).  Porodnost jedna znamená, že rodina má jedno dítě (v průměru), takže během jedné generace klesne počet obyvatel na polovinu a během dvou generací na čtvrtinu původního počtu. To jsou úbytky srovnatelné se středověkými morovými ranami. Ono to tak není úplně, protože 1,16 je o přece jen o kousek víc než jedna a generační úbytky se neprojevují tak rychle (mimo jiné díky prodlužování délky života). Nicméně i tak je to průšvih. Srovnatelný problém má Španělsko. V nejvíce katolických zemích se nerodí děti. Ukazuje, že ani víra, morální přesvědčení a staleté zvyklosti nezabírají, pokud je rodičovství příliš znevýhodňující.

Obávám se, že obě země postoupily tak daleko, že žádné přídavky ani žádná prorodinná politika nepomůže. Nanejvýš ten trend trochu zpomalí. V téhle fázi by mohl zabrat jen totální otřes měnící celý životní styl. Něco jako znárodnění všeho nebo privatizace všeho nebo přestěhování všech lidí na venkov nebo něco na ten způsob. A ani v takovém případě (čistě teoretickém) není vůbec jisté, že by to pomohlo.

Jižní státy Evropy mají nejvyšší čas se chystat na

1. Mnohem menší počet obyvatel,
2. Přechodné období, kdy bude v zemi mnohem vyšší procento starých lidí.

Pro ty situace existují řešení, která mají nějaké výhody, nějaké nevýhody a jsou spojeny s nějakými náklady. O tom by se mělo s předstihem debatovat. Ale víme, jak to dopadá s veřejnými debatami.

Ústava? Tím se zbytečně nezdržujte (7. 1. 2022)

Z lednové eseje pro Novou republiku:

Co nás tedy chrání proti nejhorší tyranii (a co lidem dává sílu přimět vládu, aby jednal a v jejich zájmu). A ona určitá míra ochrany funguje – ať už nadáváme na poměry jakkoliv. Vláda může provádět nesmyslné ekonomické kroky, může do země vpouštět džihádisty, ale nemůže si dovolit úplně cokoliv. Kupříkladu v loňském roce se ani jednou nestalo, že by armáda zaútočila raketami na můj dům. Ani nás v noci nepřepadlo komando a neodvlekli mě do nějaké podzemní kobky. Co tedy způsobuje, že orgány veřejné moci nepřekračují určité hranice?

Obávám se, že v této chvíli to není nic jiného než obyčejná setrvačnost. Žijeme v zemi, kde není zvykem přepadat občany, zapalovat jim domy ani je unášet do tajných věznic. A existuje přirozená nechuť takové zvyklosti porušovat. Ať už vědomě i nevědomě, většina lidí (včetně těch bohatých a mocných) si uvědomuje, že když zmizí některé zvyklosti, mohou zmizet i další. Co kdyby lidé přestali respektovat, že se na vysoké politické funkcionáře nemá střílet ani házet zápalnými lahvemi? Samozřejmě, mají ochranky, ale kdo by chtěl pokaždé vycházet z domu s obavou, jestli to ochranka zvládne.

Husákovský režim versus Západní Německo podruhé (7. 1. 2022)

Nespokojenost podstatné části obyvatelstva s marxistickým socialismem nebyla primárně dána tím, že by lidem tak chyběly svobodné volby nebo přístup ke spisům západních politologů. Šlo o životní úroveň a atraktivní spotřební zboží – rozdíl mezi námi a sousedními Rakouskem a Bavorskem byl příliš markantní. A fotografie ze života americké střední třídy (tehdy ještě početné a bezpečné) taky zrovna neprospívaly víře v socialismus.

Jeden kamarád mě upozornil, že začíná být čas na využití stejného principu. Západní styl řízení společnosti korporátními a intelektuálními „elitami“ spěje ke krachu, životní úroveň klesá (a přibývá strachu z dalšího skokového poklesu)… A proti tomu asijská civilizace (klidně tomu říkejte asijský socialismus) s rychle rostoucí životní úrovní a neuvěřitelným technologickým pokrokem. Všichni vidí, jak si poradili s covidem. Jak si poradili s radikálním islámem. Jak dokážou čelit vojenskému vyhrožování USA. Máloco tak podrývá současný zvrácený západní systém než ukazování konkrétních výsledků konfuciánského režimu. Možná, že to je důvodem, proč pravdivé informování o dění v Číně vyvolává mezi současnou mocenskou elitou tolik hysterie.

Co se mi stalo – nebo vlastně ne (6. 1. 2022)

Jednou z nešťastných věcí posledních měsíců je, že přestávají fungovat osobní svědectví. Ještě celkem nedávno tomu bylo tak, že když někdo řekl „u nás v kanceláři se stalo to a to“, většinou se tomu dalo věřit. Tedy, pokud to neříkal nějaký notorický baron prášil (a všichni věděli, kdo je baron prášil, a komu se dá věřit). To se s očkovací debatou hroutí. V některých kruzích se stalo všeobecně akceptovaným zvykem, že člověk vypráví „v mém bezprostředním okolí umřeli čtyři lidé na následky očkování“ nebo „syn mé kolegyně z kanceláře po očkování ochrnul“. Ty informace jsou samozřejmě nepravdivé, ale mluvčím to nevadí. Naopak cítí morální povinnost si něco takového vymyslet (a vlastně tomu začít i trochu věřit). Kdyby nemohli dát k dobru osobní svědectví o smrtícím účinku očkování, ztratili by pro své okolí důvěryhodnost. Covid pomine, ale tohle bude vztahová komplikace nadlouho.

Loupač brambor a čínské taxíky (5. 1. 2022)

Když mi bylo asi deset, vyprávěli jsme si s kamarády vtip o loupači brambor. Šlo o to, že zatímco americký loupač brambor byl skutečný automat, v sovětském seděl voják a loupal je ručně. Moc  jsme se té sovětské technologické zaostalosti tehdy nasmáli.

Vzpomněl jsem si na to, když jsem dozvěděl o tom, jak probíhá srovnatelná technologická inovace na Západě a na Východě. Tentokrát jde o taxíky. Západní inovace spočívá v tom, dovezete Pákistánce nebo Uzbeky, ti řídí za méně peněz (tím se ušetřilo), posadíte je do laciných aut, k tomu zprovozníte internetovou aplikaci, jakou by zvládla každá studentská parta a utratíte obrovské peníze za reklamu. Říká se tomu Uber. Desítky analytiků pak píšou namachrované komentáře o technologickém pokroku, o vstupu do nového věku a o tom, že neustálé zlepšování nejde zastavit. V Pekingu mezitím testují automatické taxíky bez řidičů.

Donald a aktivisté (5. 1. 2022)

Donald Trump znovu vyzval Američany, aby se očkovali, a to hned ve dvou televizních vystoupení po sobě. „Jeho příznivci vyjádřili frustraci a hněv,“ shrnul reakci American Sun.

Ukazuje to problém, na který Trump narazil, který nedokázal překonat a který poškozuje antiglobalistické strany v celém západním světě. Potřebují si udržet přízeň aktivistů, jenže aktivisté mají opačné názory než většina veřejnosti. Často je dokonce mezi nimi a běžnou veřejností ostré nepřátelství (viz naše „ovce“ a „neovce“). Pokud máte ambice být 10% stranou, tak to nevadí. Pokud ale potřebujete většinu, jste odsouzeni k nezdaru. Získáte-li přízeň aktivistů, oddělí vás to od většiny.

Kde nastal problém? Tam, kde šéfové opozičních projektů rezignovali na skutečné vůdcovství. Skutečný vůdce přichází s vizí, předloží ji lidu a uchází se o lidovou podporu. Vůdce nečeká, s čím přijde aktivistická bublina. Vůdce ji formuje. Vůdce určuje názory té bubliny. Obyčejný politický profesionál se zeptá, co lidé chtějí, a dá jim to. Jenže pak se stane, že někdo rozšíří mezi jeho příznivci nějaký příšerný blábol, a politický profesionál je bezmocný.

Musíme být rádi i za ty politické profesionály, beztak nikoho lepšího nemáme. Ale nestačí to.

Neporazitelný (4. 1. 2022)

Je teprve začátek ledna a nejcyničtější lež roku už má téměř jistého vítěze. Je jím Tomáš Černín (ano, z té rodiny, která restituovala na základě padělaných dokladů). Ze svého zámku lidem vzkázal, že mají trpělivě snášet bídu, do kterého je uvrhne Nový zelený úděl, ale dal jim také naději. Evropská unie prý zaplatí takovou ekonomickou změnu, že Německo se změní na dodavatele komponent, centrály se přesunou do České republiky, budeme vysávat německé pracující a budeme se mít dobře. Jak tomu může někdo věřit? On tomu nikdo nevěří. Je to pokyn, co si mají lepšolidé myslet a co mají papouškovat.

Keller na Argumentu – konsolidace alternativy (4. 1. 2022)

Jan Keller začal pravidelně přispívat do Časopisu Argument spojeného zejména se jménem Ilony Švihlíkové. Začal hezky a vtipně. Ale zajímavé je i probíhající konsolidace “alternativních médií”. Jsou tu jasné názorové Časopis Argument, webová stránka Institutu Václava Klause (s opačnými ideovými pozicemi), televize X.TV a audiopořady Martiny Kociánové. Pak obrovské dominantní Parlamentní listy, které fakticky fungují spíš jako platforma pro široké spektrum názorů a stanovisek. Někde na půli cesty je Nová republika. Pak několik hodně zajímavých osobních blogů… a spousta odpadu, která fakticky nestojí za řeč, nicméně má své čtenáře.

První zprávy, kam pravidelně přispívám, jsou někde na půli cesty mezi názorovým portálem a platformou pro cokoliv. Přispívám tam rád, ale někdy se tam objeví texty, za které se člověk trochu stydí. I to patří ke svobodě projevu.

Zdůrazňuji, že mám na mysli politická alternativní média. Spoustu záležitostí zaměřených na jiné oblasti života.

Úkol národního konzervatismu (4. 1. 2022)

Z druhé politické poznámky Ivo Budila:

“Je zapotřebí smířit svobodu lidské činorodosti a vynalézavosti se smyslem pro všeobecný sociální konsensus. Uvědomit si, že velcí podnikatelé, vědci, státníci a vůdci vyrůstají z národního společenství prostoupeného étosem vzájemné sounáležitosti.

Potřebujeme nová slova, disciplínu rozumu a představivost pro pochopení postliberálního světa, do něhož vstupujeme. Bez velkých, odvážných a organizačně zdatných konzervativních myslitelů a vůdců to nedokážeme.”

Pro mne to jsou velká a potřebná slova. Nicméně po diskuzi s některými čtenáři si uvědomuji, že nemusí být pro každého srozumitelná. Ne každý si to dokáže rozměnit do drobných  – do jednotlivých záměrů, projektů a situací každodenního života. Někdy teze profesora Budila podrobněji rozeberu.

Sex, feminismus a jiný feminismus (3. 1. 2022)

Na serveru Unherd běží zajímavé debata mezi dvěma skupinami radikálních feministek. Pro nás zvenčí je to zajímavá příležitost podívat se do jejich myšlení. Jedny berou sexualitu jako nástroj politiky. Osvobozujeme sex, abychom zničily dosavadní utlačovatelský sex. Všechno musí být veřejné, okázalé, vyhnané do krajnosti. Sexualita je pro ně všudypřítomná. Proti nim stojí puritánské feministky, pro které je naopak jakákoliv sexualita výrazem patriarchátu. Všechno, co přesahuje misionářskou pozici, je utlačovatelské a musí být zakázáno. Vlastně i ta misionářská pozice, pokud neslouží k plození komsomolců. Ty první feministky by zaplavily svět pornografií, nejlépe včetně mateřských školek. Ty druhé by zakázaly pohled na výstřih a jakékoliv jiskření.

Úplně chybí ta normální poloha, jakou zastává a prožívá většina lidí. Sexualita a erotika je něco, co lidem působí radost, co jim pomáhá mít hezké vztahy, co se odehrává v soukromí a čem se nemluví. No, možná se kamarádky navzájem svěří nebo gentlemani po pár panácích něco naznačí. Ale rozhodně to nemůže předmětem politické debaty. K té normální poloze patří i to, že si ti dva občas zpestří život, podívají se na peprné video, použijí hračku nebo jinou inovaci. Ano, i normální slušní lidé dělají v ložnicích věci, které se před generacemi nedělaly. A další generace zase budou dělat věci, které neděláme dnes. Kvůli tomu se nikdo nemusí pohoršovat. Ale když jsou lidé normální a mají rádi erotiku, vrhnou se na ně obě strany.

Na té debatě je dobře vidět, že hlavním problémem takového myšlení je neuměřenost. Každý si zařídí život podle svého, proč ne. Ale proč musí být všechno vyhnáno do absurdní podoby? Proč všude tolik agresivity? To je ten problém.

Začátek konce impéria (3. 1. 2022)

V úvaze o stavu americké vědy připomínám, že “tento model ovšem přestane fungovat ve chvíli, kdy narazíte na někoho, koho nemůžete rozstřílet. Americký model vysávání světa se vyčerpal. Stejně jako se vyčerpal římský model ve chvíli, kdy nebylo možné přivážet každý den tisíce nových otroků (protože většina známého světa už byla dobyta).”

Švihlíková a Sušová o pandemii a jiném dění (3. 1. 2022)

Sborník Ilony Švihlíkové  a Veroniky Sušové-Salminen Pandemie Covid-19 jsem zatím prolétl jenom zběžně a ještě se k němu vrátím. Nicméně podle prvního dojmu se jedná o jeden z nejzajímavějších spisů posledních let. Zatímco Klaus Schwab a konspirační teoretici sní o nastolení nového globálního panství, a mnohem tvrdšího útlaku (Schwabovi tu myšlenku nejspíš připisujeme neprávem), ekonomické analýzy ukazují přesný opak. Globálním ekonomickým aktivitám klesá ziskovost, a epidemie ten trend ještě urychlila. To je současné elity mnohem větší rána, než jakou by byla třeba série revolucí.

Škoda, že sborník nereflektuje druhou stránku dění posledních dvou let. A sice tu, že téměř ve všech zemích posílila globalistická strana, a vlastenecké (populistické) síly ztratily. Možná je to ale jen přeskupování pozic. Současné opoziční strany – od Národní společenství Marine LePenové přes AfD až po českou SPD – jsou stranami protestními. Jsou vhodné k vyjádření nespokojenosti s počínáním elit, mohou jim občas něco zkomplikovat, ale nejsou připravené převzít moc a vládnout. To byl ostatně i tragický případ Donalda Trumpa v letech 2017 – 20. Na twitteru skvělé, ale reálné výsledky nula. Poměry se ale mění. Brzy budeme potřebovat patriotické síly schopné převzít moc a reálně ji vykonávat. Ať už vzniknou na půdě současných protestních stran nebo vedle nich.

Předčasná jaderná radost (2. 1. 2022)

Minulou i současnou vládu spojuje radost z toho, že představitelé Evropské komise schválili zařazení jádra mezi “zelené” zdroje. Ale ta radost může být předčasná. Copak je v současné Evropské komisi aspoň jedna osoba, která by dokázala cokoliv garantovat? Copak je tam aspoň jedna osoba, která dokáže stát na svém? Stačí pár happeningů, pár desítek pubertálních aktivistů s hezkými obrázky v médiích a rozhodnutí o jádru se změní. A nevěřte tomu, že by stávající česká vláda odmítla zavřít Dukovany a Temelín, kdyby na to přišlo.

Hitparáda  Českého vlasteneckého knihkupectví (2. 1. 2022)

Nejprodávanější knihy za rok 2021:

1. Petr Hampl: Cesta z nevolnictví
2. Jan Keller: Hybridní politika
3. Yoram Hazony: Chvála nacionalismu

Madam smrt (2. 1. 2022)

Co mají společného exposlanec Huml, kamionový závodník Loprais a 38letý zápasník MMA David Predátor? Všichni odmítli očkování, všichni zemřeli na covid… a všichni na svých profilech sdíleli názory doktorky Pekové. Ten celkový poznatek není nový – sympatie se stanovisky Soni Pekové zvyšují riziko zbytečné smrti.

Říkám si, jestli má ta paní svědomí a jak se asi cítí, když vidí, že lidé umírají a další mají dlouhodobé následky – v důsledku toho, co jim říká. Připadá si jako bohyně smrti? Nebo bude naopak tím usilovněji předstírat, že covid je chřipečka a vakcína smrtící, aby si nemusela přiznat další vinu?

A mezitím generál Blaško (další nadšený zastánce Pekové) požaduje zatýkání těch, kdo podle něj covid údajně přeceňují.

Obrana země jako povinnost (2. 1. 2022)

Co uniklo pozornosti českých médií i české alternativy. Maďarský ústavní soud konstatoval, že vláda má POVINNOST bránit maďarskou ústavu proti Evropskému soudnímu dvoru, pokud Evropský soudní dvůr (nebo jiný orgán unie) vydá rozhodnutí, které je s maďarskou ústavou v rozporu.

V tomto případě se jednalo migraci. Evropský soudní dvůr Maďarsku nařídil, aby strhlo ploty a pouštělo je na své území. Maďarský ústavní soud vládě nařídil, aby toto rozhodnutí ignorovala. Maďarská vláda se tedy evropskému orgánu nemůže podřídit, i kdyby chtěla.

Vidíte, a jde to i bez komplikovaného vystupování z EU.

Lupič – zachránce (1. 1. 2022)

“Záchrana z Ameriky”, zní titulek v MF Dnes. Mohl by to být titulek silvestrovský, ale není. Američané nám zabránili nakupovat plyn z Ruska, a přivezli na lodích svůj vlastní za několikanásobně vyšší cenu. Z hlediska Američanů to je docela pochopitelné. Každý se snaží obchodovat jak může a americké firmy se pochopitelně snaží využívat svého nejcennějšího (a vlastně jediného aktiva) – politického vlivu a vojenské síly. Z hlediska nové české vlády to je taky pochopitelné – kolaboranti se vždy snaží zavděčit zahraniční moci. Ale že to musí titulkář MF Dnes nazývat “záchranou”, to už není jenom výsměch a patolízalství. To je nějaký vyšší stupeň, pro který čeština dosud nemá výraz.

Rok hrdinství (1. 1. 2022)

Máme za sebou rok, kdy všechno bylo otravné, protivné a kdy patrioti prohrávali skoro všechno, co mohli. Já osobně to neprožíval špatně, protože se mi hodně dařilo v osobním životě, a když člověk tráví čas se skvělými lidmi, převáží to. Ale společensko-politicky to byl mizerný rok.

Přesto je správné nazvat ho rokem hrdinství, protože to, co převedli lékaři a zdravotní sestry na speciálních odděleních, to se nedá přirovnat k ničemu jinému, co se odehrálo za mého dosavadního života. Ohromné díky samozřejmě patří i vojákům, a všem, kdo pomáhali. Ta kombinace profesionality, obětavosti a vytrvalosti je nevšední – i v porovnání s jinými evropskými státy. Jsem hrdý, že jsem příslušníkem národa, ve kterém vyrůstají takoví lidé.

Držme se toho. Nenechme si to ukrást propagandou, ani ufňukaností.