Glosy za říjen 2023
O obchodní nenasytnosti (31. 10. 2023)
Prokletím naší civilizace je nenasytnost. Nejde ale o jen o tu charakterovou vlastnost. Tu najdeme všude po světě. Západní liberální společnost má ale nenasytnost vestavěnou ve svých institucích. Nemůžete se spokojit, že váš podnik je rozumně ziskový. Musíte zisk v příštím kvartálu navýšit, a pak zase navýšit, a pak zase navýšit. To je samozřejmě zničující. A taky samozřejmě platí, že takové uspořádání vzbuzuje v lidech to nejhorší, co by se v nich jinak jen skrývalo.
Třeba v zemědělství a potravinářství. Ceny obilí klesají a ceny potravin stoupají. Kde je problém? Jednak v cenách energií a dalších vstupů, ale taky v obchodních ziscích. V sousedním Německu přibývá požadavků na státní zásah proti sítím hypermarketů, které navyšují marže, takže prodělávají zemědělci i spotřebitelé. Jestliže je to obtížné i v Německu, jak silná osobnost by to musela řešit v české vládě, aby si troufla postavit se na odpor korporacím?
Mimochodem, všimli jste si, že čeští tržní komsomolci pokládají zisky řetězců za oprávněné (protože jsou „tržní“) a požadují zpřísnění postupu vůči zemědělců? Když zlikvidujeme české zemědělce, tak prý budou levnější potraviny, slibují nám slovutní ekonomové a komentáři.
O diplomatickém vítězství Hamásu (31. 10. 2023)
Prezident Biden si promluvil s egyptským prezidentem a je vymalováno. Spojené státy přistoupí na všechny požadavky arabských států, které jsou shodné s požadavky Hamásu. To znamená, že:
a) USA zatlačí na Izrael, aby proti Hamásu nepodnikal žádnou významnější válečnou akci,
b) budou obnoveny dodávky potravin, vybavení, peněz a pravděpodobně taky zbraní pro Hamás,
c) arabské státy nadále nevpustí žádné Palestince na své území a Gaza nadále bude vředem, kde jsou pěstována méněcenná stvoření určená výhradně k zabíjení Židů,
d) Hamás si ponechá unesené Izraelce. Padlo sice neurčité vyjádření o snahách o propuštění rukojmí. Jenže nezapomínejme, že v islámské hantýrce jsou “rukojmími” i džihádisté, kteří sedí ve vězení na několikanásobnou vraždu. A hlavně nezaznělo nic konkrétního.
Jaké je z toho poučení? Není důležité, jaká kdo vydává prohlášení, ale co pro vás reálně udělá. Spojené státy už řadu let vydávají proizraelská prohlášení, ale aktivně podporují stranu džihádu. A druhé poučení? Je špatné být úplně sám, ale ještě mnohem horší je být americkým spojencem.
Je nepochopitelné, proč Izraelci v těžké chvíli nevyužili nabídku z Moskvy.
O Gaze (30. 10. 2023)
Kolikrát jste už slyšeli, že Gaza je obrovská věznice nebo dokonce koncentrační tábor? Do značné míry to tak je. Lidé žijící v Gaze si nemohou vybrat, jak se budou oblékat. Nemohou si vybrat, co budou číst a co si budou myslet. Nemohou si vybrat, s kým se budou přátelit. Není to ale sousední Izrael, kdo omezuje jejich svobodu. Ten vězeňský režim provozuje vládnoucí hnutí Hamás.
Je ale dobré vědět, že nikdo další nedrží lidi z Gazy za ploty. Izrael ani Egypt je nepouštějí na své území, ale nebrání jim přesouvat se na území dalších zemí – pokud se najde další země ochotná je k sobě pustit. K tomu je ale zapotřebí, aby tamní vláda (Hamás) vystavila nějaké dokumenty a ta to často odmítá.
Vzpomeňte si na to, až vám zase bude nějaký podvodník tvrdit, že džihád vedený Hamásem je jakousi odplatou za špatné zacházení s tamními obyvateli.
O rozdělené společnosti (30. 10. 2023)
Poměry se trvale zhoršují v celém západním světě, ale nikde jinde to nemá tak dramatickou podobu jako v českých zemích. Proč neroste odpor proti špatné vládě? Proč se proti ní nestaví i její bývalí voliči?
Příčin je celá řada, ale jednou z nich je hluboké rozdělení společnosti. Za jiných okolností by mnozí lidé začali přemýšlet o tom, co je špatně, co se musí zlepšit a kdo té změně k lepšímu brání. To by vedlo k růstu všeobecného odporu proti Fialově vládě a proti sorosovským skupinám.
Jenže mnozí takhle přemýšlet nezačnou. Protože žijí ve společnosti, kde je všudypřítomné hluboké a velmi emotivně prožívané politické rozdělení, jako první jim naskočí „abych nebyl jako Babišovi voliči“ nebo „abych nebyl jako dezolátská alternativa“. Nakonec neochotně podpoří „svou“ stranu a hloubku problému si vůbec nepřipustí.
Čím ostřejší rozdělení, tím menší šance na změnu. Což si podle všeho uvědomují ve vládě – přinejmenším intuitivně -a logicky se snaží zlikvidovat poslední zbytky solidarity a poslední zbytku mezilidské slušnosti. Snaží se, aby zbídačení dopadlo jen na část společnosti a aby dopadlo o to tvrději (aby vzrostly sociální rozdíly). A především – je tu neustálé urážení jedné části společnosti. Ta jim na tu prostoduchou lest nabíhá a urážky vrací. Vyhrocuje konflikt a drží tím Fialovu partu u moci.
O politických postojích (29. 10. 2023)
Jeden můj kamarád sestavil výstižné schéma, jak různé politické směry přistupují ke konfliktům, do kterých je Západ zapojen. Možné se ptáte, kde je pravice a zejména taková ta militantní pravice označovaná někdy jako „krajní“. Všude a nikde! Zjednodušeně řečeno, je zmatení. Jak mají mít názor na arabsko-izraelský konflikt, když nenávidí Araby i Židy? Jak mají přistupovat k válce na Ukrajině, když na jedné straně chtějí válčit „proti mongolským hordám“ a na druhé straně obdivují bělošské impérium hájící konzervativní hodnoty?
Hampl k tomu dodává, že vzdělaný člověk by měl být schopen přistupovat k jednotlivým záležitostem racionálně a analyticky. Samozřejmě, že máme tendenci s někým sympatizovat, ale přesto bychom si měli udržet nezávislou mysl. A Hampl taky vyjadřuje určité zklamání z velké části levice. Ti lidé jsou sympatičtí svými ekonomickými postoji a svou podporou národní nezávislosti a především – toho si vážím nejvíc – schopností nezávislého myšlení (na rozdíl od pravice, jejíž mentální schopnosti končí u mechanického opakování stokrát vyvrácených pouček). Ale podporovat džihád a prohlašovat ho za „odpor proti imperialismu“ – to už za mojí červenou čárou.
O Hamásu a o nás (29. 10. 2023)
Jestli nebude Hamás poražen Izraelem, přijdou na řadu naši spojenci, nechal se slyšet izraelský premiér Netanyahu a myslel těmi partnery především evropské státy. Obávám se, že ve skutečnosti to je složitější.
Jestli bude Hamás zničen, budou jeho bojovníci utíkat, a můžeme se spolehnout, že žádná arabská země jim azyl neposkytne. Může se tedy na ně těšit Evropa. A jen těžko se přeorientují na pěstování zeleniny.
A pokud Hamás uspěje, bude to povzbuzení pro všechny další radikály, kteří jsou v kontaktu se západním světem (a z mnoha dnes relativně umírněných se radikálové stanou).
V obou případech mají evropské země nejvyšší čas, aby se intenzivně chystaly na nájezd. Jsou toho ale evropské země schopny? Nejsem si jist, jestli články o tom, že Hamásu už příští týden dojde munice, budou stačit.
Král pucifous a prapor (28. 10. 2023)
Pávek dnes praštil vojáka,
držet prapor mu dalo fušku,
dí pohled náš na toho panáka:
jen proboha nedat mu pušku.
(autor: komunista bez místa)
Čas diplomatů, čas debilů (28. 10. 2023)
Big Serge v dalším chytrém analytickém článku píše o tom, že války mají jakási poslední stádia, kdy už je fakticky rozhodnuto. Je jasné, že jedna ze stran už nemá dostatečné prostředky, aby mohla čelit té druhé. Obě strany vědí, jak to dopadne. Ještě se bojuje. Pro každého z vojáků je to napínavé do poslední minuty, protože právě on může být zabit.
Big Serge píše o operacích druhé světové války na podzim 1944, ale totéž by se dalo aplikovat na válku mezi NATO a Ruskem na Ukrajině už od podzimu 2022, kdy se ukázalo, že Západ je vyčerpaný a jeho vojenská ani průmyslová kapacity nemůže držet s Ruskem krok. Přesto propaganda dál hlásila vítězství a nesmyslná válka trvá další rok. Pro Ukrajinu to znamená to znamená víc než 100 tisíc mrtvých. Na ruské straně podle všeho padl jen zlomek toho počtu, ale i tak to jsou tisíce nesmyslných smrtí.
Ta nesmyslnost vyniká zejména při srovnání se starými časy. Třeba při prusko-rakouské válce v roce 1866 poslalo rakouské velení už po pár dnech bojů depeši císaři, že se to nedá vyhrát a aby tedy začal co nejdřív vyjednávat s pruským králem. Konec konců, ani v první světové válce se nebojovalo až do úplného konce. Když bylo jasné, kdo má navrch, válka skončila. To je rozdíl mezi dobou stratégů a diplomatů a mezi dobou zfanatizovaných idiotů.
Den válečných veteránů (27. 10. 2023)
Rozumím, že mnozí to mají do Lipové v Jeseníkách poněkud z ruky, ale pokud můžete, vřele tu akci doporučuji. Měl jsem možnost se jí v předchozích letech zúčastnit a je to opravdu silné.
O pomoci Ukrajině (27. 10. 2023)
Analytici Black Mountain analysis se vrací k události z 6. září, kdy ukrajinská raketa protivzdušné obrany omylem zasáhla tržiště ve městě Kosťantynivce a zabila 17 lidí. Není to jediný incident tohoto typu. Zdá se, že protivzdušná obrana zabíjí víc civilistů než kolik ruské rakety. Nebo přinejmenším srovnatelně.
Podle New York Times se mělo jednat o starou sovětskou raketu Buk. Analytici BMA ovšem tvrdí, že to raketa Buk nemohla být a že se ve skutečnosti jednalo o americkou raketu HARM. Nedokážu jejich argumenty posoudit, nicméně podstatné je ještě něco jiného. Američané dodávají na Ukrajinu vojenský odpad, který už měl být dávno zlikvidován, jenže na jeho likvidaci nebyly peníze, tak zůstal ve skladištích. Teď ohrožuje vlastní vojáky a vlastní civilisty. Na bojišti to nejspíš nebude o mnoho lepší.
Což vybízí k jedovaté otázce. Mají ve skladech něco lepšího?
O neschopné Kláře (26. 10. 2023)
V nějakém uhozeném žebříčku, kdy si genderové feministky vymyslí vlastní ukazatel a nazvou to „indexem rovnosti“, byla Česká republika zařazena na málo prestižní místo. Budiž. Ale mnohem zajímavější je tohle. Vládní zmocněnkyně pro zvýhodňování vybraných menšin Klára Laurenčíková prohlásila v oficiální tiskové zprávě: „Nelichotivé umístění Česka v indexu genderové rovnosti mě zásadně nepřekvapuje.“
Ta paní je placená za to, aby se to zlepšilo! A vůbec ne špatně.
Zkuste si představit podnikového mechanika, jehož stroj se rozbije a on to okomentuje: „Nepřekvapuje mě to. O ten stroj se totiž nikdo nestaral.“ Nebo si zkuste představit ředitele nemocnice, kde umírá spousta lidí a on prohlásí: „Vůbec mě to nepřekvapuje. Všichni přece vědí, že poměry v naší nemocnici jsou strašlivé.“ Těžko si představit větší drzost, než brát za něco plat a potom se ještě vychloubat, že je to uděláno špatně.
Kdyby byla paní Laurenčíková nezávislá aktivistka a dělala to zadarma, pak by měla právo kritizovat poměry. Ale takhle rozhodně ne.
Válka hlupců (26. 10. 2023)
Curtis Yarvin napsal delší text o situaci v Gaze, a jako obvykle je v tom textu spousta podnětného. Celkové vyznění – hloupost a neschopnost typická pro toto stádium vývoje Západu. Izrael je v situaci, kdy mu jeho americký spojenec nedokáže být užitečný ani vojensky ani diplomaticky ani ekonomicky. Dokáže už produkovat jen prohlášení a je velká otázka, zda americká slovní podpora Izraeli spíše neškodí. Zcela jistě ale americký spojenec Izraeli svazuje ruce, takže židovský stát nemůže jednat tak rázně a efektivně, jak by potřeboval ke své obraně.
Jenže v podobně nešikovné situaci jsou i Američané. Curtis Yarvin používá přirovnání, že se perou dva vaši psi. Spojené státy Hamás štědře financovaly a další podpora přicházela od amerických spojenců typu Saudské Arábie. Evropská unie nejen, že Hamásu posílala peníze, ale také podporovala sankce proti Izraeli (i když ne srovnatelně silné proti Rusku). Washington je prolezlý muslimskými organizacemi a CAIR (americká odnož Muslimského bratrstva) je jednou z tamních nejsilnějších lobby.
Jenže Spojené státy americké jsou taky tradičně proizraelské, a to napříč politickým spektrem.
Někdo by řekl, že je to ideální pozice. Podporovat obě strany konfliktu, rozeštvávat je, prodávat jim zbraně a mít z toho prospěch. Jenže, aby někdo měl z takové situace prospěch, musí hrát složité strategie a potřebuje diplomatické umění. To všechno jaksi zmizelo s minulou generací. Zcela jistě to zmizelo z vrcholné politiky.
O cenové flexibilitě (25. 10. 2023)
Státy NATO nyní platí za dělostřelecký granát 4x víc, než platily před válkou na Ukrajině. Aspoň to s odvoláním na jednoho z nejvyšších generálů NATO tvrdí agentura Reuters. Není těžké si to spočítat, co to znamená pro schopnost poskytovat komukoliv pomoc i pro schopnost vlastního vyzbrojování. Za rozpočty schválené v polovině roku 2022 toho koupíte 4x méně.
Na druhé straně vyrábí munici státní podniky, takže tam něco podobného nehrozí.
Nicméně to západní uspořádání má taky své výhody. Třeba tu, že generálové si mohou koupit akcie zbrojovek a vydělat na tom.
Ale to nejlepší nakonec. Když nám na fakultě v hodinách ekonomie vykládali, že státní podniky nejsou schopny konkurovat soukromým a že vstup soukromého sektoru vede ke snížení cen, já jsem tomu tehdy opravdu věřil.
Truhlář proti obrům (24. 10. 2023)
Není to tak dlouho, co se místní pobočky nadnárodních korporací pokusily nadiktovat české vládě, jak má změnit rodinné zákonodárství. A doprovodily to komickou pseudostudií, podle jim snižuje zisky o desítky miliard, že tu nejsou homomanželství.
Před pár dny následovala silná a odvážná reakce. Jeden středočeský živnostník organizuje drobné podnikatele, aby vládě poslali dopis s opačným stanoviskem. Jeden statečný muž proti obrům.
Jenže on to není rozdíl jen ve velikosti. Stanovisko korporace je stanoviskem nikoho. Pod dopisem je podepsán nějaký vystrašený manažer, který doufá, že se tak zavděčí svým šéfům. Nikde není řečeno, že ho ta věc jakkoliv zajímá. Až ho převelí do saudské pobočky, bude tam podepisovat petice za shazování homosexuálů ze střech.
Český podnikatel, tak je to konkrétní člověk se jménem a obličejem, který má nějaké životní stanovisko, stojí si za ním a nese riziko.
Truhláři Miroslavu Novákovi můžete napsat na milhostice6@gmail.com
O džihádu (24. 10. 2023)
Přeložil jsem článek Daniela Greenfielda, protože jako jeden z mála mluví naprosto jasně. Bez pokrytectví, které jde napříč politickým spektrem:
“Naši politici a intelektuálové nacházejí pro vrahy omluvy. Útočník z Manchester Areny byl naštvaný na syrskou občanskou válku, a tak zabil několik britských dětí. Abu Sayyaf, “Nositelé meče”, stále útočí na křesťanské školy na Filipínách, protože jim není dovoleno vytvořit vlastní stát. Džihádisté, kteří vraždili děti v Beslanu, byli rozzuření kvůli Čečensku, v Nairobi je rozčílilo Somálsko a v Luxoru zákaz Muslimského bratrstva. V Izraeli Hamás vraždil děti, protože hraniční zeď dělá z jejich teroristické entity “vězení pod širým nebem”, které jim brání zabíjet izraelské děti.
Při prvním obléhání Vídně v roce 1529, kdy se invazní muslimská horda rozhodla, že “děti budou vyříznuty z lůna matek a napíchnuty na kůly”, šlo o protest proti kolonialismu nebo kapitalismu? Když se muslimská kronika chlubila, že během genocidy Sikhů v 18. století “křik znásilňovaných zajatkyň ohlušoval uši lidí”, byla to reakce na globalismus nebo sionismus? Nebo to byl jen islám.
Všechno, co Hamás udělal během krvavých masakrů během Vysokých svátků, dělali muslimové v celé historii a praktikují to dodnes. Není tu vůbec nic nového. Středověké barbarství nikdy nezmizelo, protože islám tyto hrůzné praktiky udržoval při životě. Přežívá vedle moderního světa chytrých telefonů, elektromobilů a umělé inteligence, protože jeho nejhorší zločiny jsou předmětem náboženského práva a víry.”
O vztazích mezi civilizacemi (23. 10. 2023)
Oskar Krejčí na závěr knihy Geopolitika Číny:
“Západ potřebuje politiky a intelektuály, kteří chápou, že orientace na euroasijskou spolupráci znamená směřování ke sdílené prosperitě, že není zradou euroatlantických zájmů. Západ se musí na započatou změnu světa adaptovat, nevyvolávat zbytečné politické, ideologické a obchodní konflikty. Potřebuje strategii, která dokáže využít růst Číny, což mimo jiné znamená nebát se u ní učit.”
O demokracii v Americe (23. 10. 2023)
Pamatujete, jak v lednu 2021 proniklo pár demonstrantů do budovy amerického kongresu? Bezpečnostní síly do nich tehdy střílely, několik jich zabily a později to dokonce bylo označeno jako ohrožení demokracie. Upozorňoval jsem tehdy, že demonstranti jen využili postup, který je v americké politice běžný a že je nemohlo napadnout, jak brutální reakce bude následovat. Někteří čeští čtenáři si ťukali na čelo.
A hle, minulý týden pronikla do stejné budovy skupina příznivců palestinského džihádu. Nikdo do nich nestřílel. Naopak k nim přišli politici, promluvili k nim a vyslechli si jejich stanovisko. Po pár hodinách demonstranti zase odešli.
Z jednání bezpečnostních složek 6.ledn 2021 bylo zřejmé, že minimálně část z nich předpokládala, že proběhne totéž. Rozhodnutí střílet do neozbrojených protestujících ostrými (aniž by předtím byli vyzváni k opuštění budovy) padlo až během té akce. Zkrátka, když v Americe požadujete vyšetření volebních podvodů, útočíte přímo na jádro systému. Terorismus je oproti tomu v pohodě.
O Benjaminu Kurasovi (22. 10. 2023)
Kdy jste naposledy slyšeli slovo „rozšafnost“? Jako by zmizelo ze slovníku. A ním i obsah toho slova, které nějak obsahuje úroveň, nadhled, pohodový přístup a taky moudrost a obrovskou životní zkušenost.
Uvědomil jsem si to, když jsem listoval novým vydáním knihy Benjamina Kurase Tao sexu. Dle mého soudu to je nejlepší, co v tom žánru napsal. V žánru rozšafného povídání o erotice.
Jenže ono nemizí jen slovo, mizí celý ten žánr, jehož byl Benjamin Kuras nejvýraznějším představitelem. Dnes máme spoustu erotické literatury, spoustu návodů, sem tak nějaké ostřejší porno, a taky nový žánr – zpolitizovaná erotika. Zmizelo pohodové hořkosladké povídání o erotice, životě a vztazích, povídání trochu jadrné, trochu vznešené a vždy elegantní.
Nemyslím, že by zrovna tohle muselo značit zánik civilizace. Časy se prostě mění. Ale je to veliká škoda.
O Bemanovi (22. 10. 2023)
Po čase zase něco pozitivního. Tentokrát o Radiu Dixie. Poslouchám tu stanici už roky skoro každé ráno. Mají skvělý výběr muziky a když chci něco svižného, rockového a zároveň prvotřídní úroveň, tak nic lepšího nenajdu. A navíc je skvělá celá ta nekorektní svobodná kultura, která to obklopuje.
Ne, že by mi to občas nepůsobilo problémy. Před časem se ve vedení jedné politické strany projednávala kauza, kdy si jeden jejich významný člen sedl vedle mne a já měl na sobě tričko z e-shopu Radia Dixie. Skandál! A před pár měsíci se aktivisté snažili dosáhnout zákazu mé veřejné přednášky na základě toho, že jsem sdílel kreslený vtip z Radia Dixie.
Minulý týden jsem si ale spíš náhodou pustil podcast Bemanova noční můra (na Radiu Dixie). Je to neuvěřitelně dobré. Nevím, jak to ten chlap může stíhat, ale dokáže upozornit na spoustu naprosto skvělé muziky. Všechno v tom žánru na hraně rocku a country, kdy je to zároveň elegantní a dost romanticky temné. Rozhodně doporučuju.
O přiměřenosti (21. 10. 2023)
Po gaučových válečnících se nám vynořilo gaučové mírové hnutí. Stejní lidé, stejná mentalita. Kdyby Izraelcům radili, že je lepší vzdát se nějakého území než podnikat válečné tažení, dalo by se s nimi souhlasit. Jenže oni Izraelcům radí, aby se vzdali svých životů! To je něco naprosto jiného. Přeloženo do takového newspepaku, na kterém se shodne radikální “alternativa” i Gréta, jde o souměrnost. Když je na palestinské straně víc mrtvých než na židovské, tak to prý znamená, že Izrael jedná nesprávně nebo dokonce zločinně. Jak hloupý je takový pokus o argumentaci, to nejlépe shrnul Douglas Murray: Kdybychom měli požadavek přiměřenosti dovést do důsledků, tak by to znamenalo, že když Hamás zabil 250 lidí na festivalu v Izraeli, tak Izraelci mají počkat, až bude Hamás pořádat nějaký hudební festival a taky tam zabít 250 lidí. A nic jiného nesmí Izrael podnikat.
Ve skutečnosti má Izrael morální i zákonné právo udělat všechno, co je zapotřebí pro to, aby zastavil útoky proti vlastnímu národu a vlastní zemi. Můžeme a měli bychom požadovat, aby přitom Palestincům víc utrpení, než je nutné k dosažení vojenských cílů. Ale to je něco jiného než „přiměřená odplata“.
O bezmozcích (20. 10. 2023)
Někteří lidé mají strach a vztek, že nás vláda podvádí a že s námi manipuluje. Kéž by tomu tak bylo. Je příliš mnoho náznaků, že se děje něco dramaticky horšího. Oni tomu věří! Od cynika a zloděje bychom mohli čekat určitou formu racionality. Patolízal by si spočítal, kdy je ještě výhodné podřizovat se, a když už ne. Ostatně, dějiny jsou plné situací, kdy se nějaký místní vazal postavil proti svému pánovi. Ale když vám vládne šílenec, žádná taková naděje není.
Jan Keller k tomu výstižně píše:
„Rozpory, které rozdírají Evropskou unii, mohou snadno vést k dovršení toho, co se kdysi pokusil na jiném materiálu doložit maďarský filozof György Lukács – ke zpustošení či zkáze rozumu. Jak jinak nazvat politiku, která militarizuje v zájmu míru, která podporuje cenzuru v zájmu svobody, směruje „ekologické“ investice do trvalé neudržitelnosti a bojuje s terorismem otevřením bran.“
A přesně tak to je. Když někdo mluví o bezpečí a zároveň do láká země masy bojovných džihádistů a ještě zvyšuje riziko jaderné války, jsou jen dvě možnosti. Buď je to úplně extrémní cynik, a pak jím pohrdá i jeho sekretářka a manželka a všichni spolupracovníci. To není k životu. Nebo si v rámci té skupiny společně zdůvodní, že je to vlastně v pořádku. Že jaderná válka a masy džihádistů vlastně jsou projevem bezpečí. Pak se jim žije lépe, jenže pak ztratí schopnost myslet. Ti lidé nikdy nebudou schopni vymyslet něco, co zlepší bezpečnost, ani nebudou schopni diskutovat. Nastavení jejich mozků jim to neumožní.
Totéž platí, když zemi tlačí do bídy a opakují, že „máme se tak dobře, jako ještě nikdy“. Když likvidují školství a pronášejí projevy o růstu vzdělanosti. Když projevují neuvěřitelnou rozhazovačnost a mluví o konsolidaci rozpočtu. Když zavádějí cenzuru a přitom mluví o obraně svobodného tisku. Lidé, jejichž mozky si na tohle zvykly, nebudou schopni zapojit se do debaty o hledání řešení. Dokonce ani kdyby sami chtěli.
Hrdinové džihádu, vítejte v Evropě (20. 10. 2023)
Jestli jste se báli o to, co teď bude s bojovníky z Hamásu, tak už se bát nemusíte. Skotský první ministr (faktický premiér) nemá problém si je nastěhovat do své země. A vzhledem k tomu, že tam nejsou hranice, můžete se se nimi potkávat v Londýně nebo kdekoliv v Evropě.
Připomínám, že skotský premiér Humza Yousaf je zároveň taky islámský učenec.
Bojovníci, co podřezávali děti a upalovali je zaživa, se tak konečně dostanou do prostředí, kde je neomezená zásoba nevěřících a žádná fungující bezpečnostní opatření. Není to úžasné? Ostatně, na britských ostrovech jsou na to zvyklí. Před pár lety poslali speciální loď k libyjskému pobřeží, aby zachránili mladého džihádistu, co pak udělal bombový útok na koncertě v Manchesteru. Zjevně to nikomu nevadí. Hlavně, aby netrpěli pod židovským útlakem.
Nejvíc je mi vlastně líto Egypťanů. Zavřeli pevně hranice, aby se to zlo nedostalo k nim, a teď tam budou palestinští džihádisté přes Evropu.
Konec vznešenosti (19. 10. 2023)
Mohou být vyšší třídy užitečné i třídám nižším? Občas ano. Když dokážou efektivně organizovat hospodářství, zajistit bezpečnost, stabilitu právního systému atd. A občas mohou být užitečné i tím, že ti šťastnější mají víc času a prostředků pěstovat dobrý vkus a kultivovat sami sebe. Může tak vyrůst něco, co by jinak nevzniklo a co nakonec může kultivovat celou společnost. Stačí připomenout české národní obrození, jak s tou vznešeností až téměř aristokratickou umělo úžasně pracovat. A jak to prospělo všem vrstvám.
I tenhle aspekt ale zmizel. Zkuste se podívat na ministryni obrany, jak demonstruje zabalená v cizí státní vlajce. Takhle se přece chovají učni na fotbale! Nejde jen o to, že ta paní nedokáže rozpoznat rozdíl, ale že nemá ve svém okolí žádného poradce, který by ji na to upozornil. Že vůbec neví, co má docvičit a co se má doučit. A že to jiným příslušníkům stejné vrstvy připadá normální! Vznešenost zmizela.
Mimochodem, pokud se cítíme být na straně Izraele, dalo by se od diplomatů čekat, že budou žhavit telefonní linky, vyjednávat spojenectví, využívat všech kontaktů a že vytvoří něco, co Izraeli pomůže. Co třeba zkusit uspořádat iránsko-izraelský summit v Praze? Povykování na Václavském náměstí židovské životy nezachrání.
To všechno mimochodem otevírá otázku. Pokud by byl kterýkoliv z ministrů zaměněn s nějakým slabomyslným pomocným dělníkem, poznal by se rozdíl? Nebylo by to dokonce tak, že ten chlapík s nedokončeným základním vzděláním by projevoval víc noblesy a počínal by si rozumněji?
O opozičních koalicích (18. 10. 2023)
Geopolitika Čína od Oskara Krejčího je neobyčejně inspirující kniha. Samozřejmě se toho dozvíte strašně moc o Číně, ale taky to dává spoustu podnětů k přemýšlení o naší vlastní společnosti a situaci. Třeba tohle.
Když v Číně přebírali komunisté moc, stavěli na čtyřech základních společenských třídách:
- Dělníci
- Rolníci
- Drobní podnikatelé
- Vlastenečtí podnikatelé (tedy velcí podnikatelé).
Kdy do koalice zahrnete velkou část podnikatelů, pak to tak znamená, že musíte akceptovat jejich požadavky na ochranu majetku a podnikání. To není moc výhodné pro marxistickou revoluci.
Jenže Mao a jeho soudruzi byli natolik inteligentní, aby si uvědomili, že jsou ještě důležitější věci. A sice, že k vítězství potřebujete alianci
- Tak velkou, aby měla přesilu (což se nemusí shodovat s početní převahou, různí lidé mají různou sílu a různý vliv)
- Zároveň tak malou, že se dokáže snadno shodnout.
Někdy mi připadá, že v českých zemích na to jde opozice přesně obráceně. Staví koalici názorově příliš širokou, takže se nedokáže shodnout, a zároveň mocensky příliš malou, takže nedokáže vyhrát.
O alternativě (18. 10. 2023)
Palestinská kauza byla jednou z prvních, kdy se spojila radikální anticivilizační levice s džihádem. Konečně mohli američtí a evropští radikálové útočit na Židy, aniž by to znamenalo „krajní pravici“ (což bylo tím pikantnější, že mnozí sami pocházeli z židovských rodin). Palestinská kauza znamená, že:
- Je totálně zakázáno zmiňovat džihád
- Šíří se příšerné lži, které mají vyvolat dojem, že Palestinci jsou vlastně takoví Indiáni vyhánění ze svých lovišť.
A teď to nejzajímavější. Tahle obludná ideologie byla v posledních dnech znovu vyhrabána „alternativou“. Na alternativních serverech najdete mechanické opakování toho, co už desítky let vykřikují radikální studenti.
Jenže on to není jediný případ, kdy „alternativa“ přebírá názory od neomarxistů. Třeba vztah k vědě. Původně byla věda zavržena, protože je rasistická a sexistická. Teď můžeme najít stejnou argumentaci u hvězd alternativy – s tím rozdílem, že věda je prý nástrojem elit, jak nás ovládnout. Obě strany se shodnou, že celá věda je podvod, vše je zfalšováno, jakési blíže neurčené korporace vědcům diktují, k jakým výsledkům mají dospět atd.
Konec konců, i to antivaxerství a výpady proti moderní medicíně vymyslela anticivilizační levice a různí studentští radikálové. Až později to začala přebírat „alternativa“.
Teď už jen zbývá, abychom se dočetli, že s námi Klaus Schwab manipuluje, aby nám zatajil existenci 72 pohlaví.
Zprávy dne (17. 10. 2023)
Policie dnes převzala nové kodiaky,
mně je z toho do breku a vám asi taky,
pětiksindl svými slovy prý zachraňuje Česko,
kéž by něco tvrdého jim všem o huby plesklo.
(Autor: Komunista bez místa)
O rovnosti (17. 10. 2023)
Když se člověk stane programovým ředitelem špičkové školy, získá tím úžasnou příležitost poslechnout si spoustu skvělých programů, k jakým by se jinak nedostal. Mimo jiné různé semináře s profesorem Budilem. Dozví se spoustu nových věcí a podněcuje to k dalšímu přemýšlení. Třeba si uvědomíte, že v moderních dějinách platí, že ta období, která byla nesena ethosem rovnosti, přinášela prosperitu, růst životní úrovně, rychlé zavádění nových vynálezů a celkový pokrok ve všech oblastech. V těch obdobích, kdy lidé přistoupili na to, že s nerovnostmi se musí smířit, to směřovalo ke strnulé společnosti kastovního typu a úpadku.
My to známe z posledních třiceti let. Řada západních zemí přijala programy privatizace, deregulace, snižování daní a zvyšování sociálních rozdílů. Všechny ty země vzápětí drsně zchudly a ve všech následoval hluboký civilizační úpadek. Jenže on to není jen případ přelomu 20. a 21. století. To samé se projevuje v posledních 250 letech pravidelně.
Jsem dalek toho, abych tvrdil, že zaměření na rovnost musí nutně vést k prosperitě. To by vyžadovalo hlubší zkoumání. Ten vztah nejspíš bude mnohem složitější. A taky si uvědomuji, že určité extrémní vynucování rovnosti může vést k despocii. Nicméně celkový trend je spíš takový, že menší nerovnosti, tím bohatší a svobodnější společnost. Navzdory tomu, co nám od mládí vtloukali do hlav.
Deus ex machina (17. 10. 2023)
Před pár dny jsem tu napsal, že klíč k míru na Blízkém východě leží v Číně. Teď se ukazuje, že ten čínský klíč drží Vladimír Putin. O téhle kombinaci se ostatně mluví často – čínská ekonomická a kulturní moc společně s ruskými diplomatickými schopnostmi a ruskou bojeschopností.
Zatímco na Západě nezvládli ani zastavit platební příkaz k radikálním džihádistickým skupinám a v ulicích západních měst se skanduje „Židi, do plynu!“, car Vladimír zavolal všem významným hráčům v regionu, všichni mu zvedli telefony, se všemi byl schopen se domluvit a teď nabízí, že zprostředkuje mír. Tedy blízkovýchodní mírová jednání pod patronací Ruska a Číny, bez Američanů. Izrael je v zoufalé situaci a nemá jinou možnost, než na to přistoupit.
My si tady zatím můžeme vyměňovat báchorky o tom, že Rusko je v izolaci a Putin je Hitler. Jo, a už příští týden jim dojde munice.
Nešťastná Ukrajina (16. 10. 2023)
Analytici z Black Mountain tentokrát upozorňují na změnu v ruském chování na ukrajinském bojišti. Ještě relativně nedávno ve svém jednání zohledňovali, že Ukrajinci jsou bratrský národ a že je slušná naděje na obnovení vztahů. Takže válčili, ale zároveň si dávali pozor, aby nezabíjeli víc lidí a nepůsobili větší materiální škody, než je opravdu nutné. Samozřejmě, že naše média byla plná imbecilních článků o ruské zběsilosti a surovosti a ruských zločinech, ale ty texty nemají žádnou souvislost s tím, co se na Ukrajině dělo. Vypovídaly pouze o dvou věcech. A) jaké je mentální nastavení redaktora. B) 
Po jakých zprávách je poptávka.
Podle Black Mountain se ale chování Rusů v posledních týdnech výrazně změnilo. Už nepočítají s budoucími dobrými vztahy a přestali brát ohledy. Zejména v tom smyslu, že začali zabíjet Ukrajince dříve, než stihnou dorazit na frontu. Po stovkách a po tisících.
Mezitím se mění poměry ve Spojených státech. Tamní politická elita byla ohledně války s Ruskem celou dobu rozdělena. Poslední události na Blízkém východě celkem logicky posilují pozici těch, kdo tu válku pokládají za zbytečnou a škodlivou (z hlediska USA). Není lehké podporovat Izrael a zároveň posílat zbraně Zelenského režimu, který je obratem přeprodá džihádistům. A otevírá se otázka priorit. Zdroje jsou omezené. Co podporovat přednostně? Obranu Izraele nebo koloniální tažení proti Rusku?
A ukrajinské neštěstí je dovršeno tím, že tamní zločinný režim nemá nikoho, kdo by dokázal zavolat do Moskvy a požádat o zastavení bojů. Nešťastná země. Nešťastný národ.
O nepovedené korupci (16. 10. 2023)
Opět novinka od Seymoura Hershe, tady už tolikrát citovaného. Tentokrát vyhrabal, že financování Hamásu katarskou vládou nebylo jen cílem podporovat bratry džihádu, ale že existovala tichá trojstranná dohoda mezi Hamásem, Katarem a izraelskou vládou. Katar bude dávat peníze Hamásu. Hamás to nebude s útoky přehánět. Izrael zase poskytne nějaké laskavosti Kataru. Jenže to jaksi nevyšlo. Izraelští stratégové si neuvědomili, že pro některé lidi nejsou peníze všechny. Jsou i vyšší hodnoty. Třeba zabíjení Židů.
Narážíme na obvyklý metodický problém. Existuje dlouhodobá tendence pravověrných muslimů zabíjet Židy a další nevěřící. Vedle toho existují různá spiknutí, osobní plány a tiché dohody, které jsou uzavírány a vypovídány. Někdy jsou dodržovány a jindy porušovány. Je velmi snadné podlehnout omylu, že tahle drobná spiknutí a plány řídí dění. Ve skutečnosti jsou ale mnohem důležitější dlouhodobé trendy. Muslimové se snaží ovládnout svět. Vyšší třídy se snaží dále si zlepšit postavení na úkor těch nižších. Bohatší země se snaží kolonizovat chudší země. Vychytralí lidé se snaží získat výhody na úkor pracovitých lidí. A tak dále, a tak dále.
O civilizačním trendu (15. 10. 2023)
Některé léky nebudou. Už nikdy. Nebo v tak malém množství, že nějaké komise budou rozhodovat, kdo léky dostane a koho necháme umřít. Kdyby to řekl nějaký protivládní aktivista, byl by postaven před soud za poplašnou zprávu. Jenže tentokrát to veřejně říká ministr zdravotnictví.
Všimněte si, že tam není rétorika a myšlení typu: budeme se snažit to zlepšit, za pár let se nám to určitě podaří. Ministr lidem říká, prostě budete umírat bez léků a je to tak v pořádku. Budete stále chudší a je to tak v pořádku. Veřejné služby budou stále horší a je to tak v pořádku.
Pochopitelně to otevírá zásadní otázku: Proč vlastně máme volnotržní kapitalismus a proč jsme integrováni do atlantického společenství. Dřívější odpověď zněla: kvůli růstu životní úrovně, kvůli civilizačnímu pokroku, kvůli bezpečnosti. Nová informace ale říká nic z toho nedostaneme. Nicméně požadovanou cenu platit nadále platit musíme. Pak ale není žádný důvod takový systém a takové spojenectví preferovat. Zůstává vlastně jediný argument: fantazijní líčení, co všechno strašlivého by se nám stalo, kdybychom si vybrali něco jiného.
Připomínám ovšem poznatek Curtise Yarvina, že je úplně lhostejné, jestli lidé režimu věří nebo nikoliv. Do problémů se režim může dostat pouze v případě, že víru ztratí i úzké jádro příznivců, o které se opírá. A těm mohou být léky přidělovány přednostně.
O česko-izraelských vztazích (15. 10. 2023)
Především si uvědomuji, že je to izraelsko-muslimská válka. Nikoliv válka česko-muslimská. Samozřejmě, že plně sympatizuji s Izraelem, ale to neznamená, že bychom se do toho konfliktu měli nechat jakkoliv zatáhnout. Jsme malá země a musíme hájit své vlastní zájmy. Naše ekonomika je v troskách, velká část zbývajícího vojenského vybavení byla zničena na Ukrajině, náš obranný průmysl není významný. Nemůžeme si dovolit žádnou formu zapojení – ani vojenskou, ani ekonomickou ani diplomatickou.
Nicméně ukazuje to dvě podstatné věci. První z nich je to, že muslimský svět se vrací ke svým historickým kořenům. Přesně tak, jak to předpověděl Samuel Huntington. Řezání hlav a trhy s otroky ve spojení s moderní technologií a pokročilým plánováním.
Vedle toho se projevuje kolaps americké dominance. Bez americké dominance může být svět příjemnějším a bezpečnějším místem, ovšem může to mít tragické důsledky pro ty, kdo se spoléhali na americkou pomoc – od afghánských „tlumočníků“ přes Volodymyra Zelenského, Armény až po Izrael. A nejspíš i mnohé další skupiny.
Klíče k urovnání na blízkém východě leží v Pekingu, nikoliv Washingtonu. Je ovšem otázka, jestli čínský císař bude pokládat za rozumné ty klíče použít. Nese před nebesy odpovědnost za blahobyt a bezpečí obyvatel Číny, nikoliv Židů nebo muslimů.
O krajanech (14. 10. 2023)
Faktické vymizení českých krajanských spolků v posledních desetiletích naznačuje, proč se ty spolky předtím těšily takové podpoře. Protože měly sloužit jako nástroj pro kolonizaci českých zemí. Stejně jako jiné krajanské spolky. Svou roli splnily a není žádný důvod je dál podporovat.
Zajímavé na nich je to, že naprostá většina lidí, kteří byli v těch spolcích aktivní, byli upřímní vlastenci, kteří vůbec netušili, o jakou hru jde a proč se jim dostává podpory. Což je, mimochodem, poměrně častá kombinace. Hezké ideály, poctiví lidé, temné zájmy v pozadí a dopadnout to může jakkoliv
O teroristech (14. 10. 2023)
Hamas samozřejmě nejsou žádní muslimové, ale jen „teroristé“. A od nás dostatečně daleko. Jenže když vyzvou k zabíjení nevěřících, má to okamžitou odezvu v Evropě. Včera byl ubodán jeden francouzský učitel. Pachatelem je čečenský pravověrný muslim. Samozřejmě to nemá nic společného s islámem, je to otázka „terorismu“.
Pak ovšem musíme konstatovat, že „teroristé“ jsou lidé, kteří se scházejí každý pátek v teroristických centrech zvaných mešity. V České republice se často používá výraz „kulturní centra.
Izrael a analytici (13. 10. 2023)
Analytici Black Mountain pěkně shrnuli, co se rýsovalo a bylo nabíledni. Klíč k ukončení konfliktu na Blízkém východě leží v Číně. Jedině tamní císař může apelovat na své spojence, kteří mu dluží spoustu laskavostí, aby zkrátili vodítko radikálním skupinám nebo aby se dokonce dohodli s Izraelem. Izrael v posledních desetiletích opakovaně ukázal, že je ochoten přistoupit na v zásadě cokoliv a zaplatit v zásadě jakoukoliv cenu za mír. Ale není nic, co by mohlo muslimské radikály uspokojit, kromě dokončení Hitlerova plánu. Samozřejmě, jsou i tací muslimové, co by se raději dohodli. Samozřejmě, že některé tamní vlády dávají přednost ekonomickým výhodám před obranou víry (což je z pohledu islámu obyčejná korupce), ale radikálové nakonec převáží.
Jinak je to bezvýchodné. Jak píše v další zajímavé analýze Seymour Hersh, jde o absolutní krach politiky premiéra Netanjahu, který doufal, že si s Hammasem může veřejně vyměňovat urážky a přitom se s nimi v tichosti dohodnout, že to půjde bez zabíjení. Nepůjde. Jednak proto, že Hammas jsou hluboce věřící muslimové, ale také proto, že beztak rozhodují zahraniční sponzoři. V tom je Gaza podobná Zelenského Ukrajině.
Mimochodem, i jinak skvělí analytici typu Scotta Rittera narazili na své meze. Když do obrazu nezahrnete islám, vychází z toho jen série naprosto nepochopitelných a iracionálních útoků a násilných činů. Teprve, když se podíváte, co píšou islámské texty, je vše jasné, jednoduché, přehledné a srozumitelné.
O budoucích opatřeních (13. 10. 2023)
Konečně se začíná mluvit o tom, že se blíží termín ukončení výroby elektřiny z uhlí. Nemusí to znamenat úplný kolaps společnosti. Stačí další radikální zdražení elektřiny, ukončení dalších výrob, zavření dalších fabrik, další zvyšování cen a tlak na další snižování platů…
Někdo může mít pocit, že je to ještě daleko, a že kdyby bylo nejhůř, tak to rozhodnutí může být zrušeno nebo odloženo. Omyl! Jakmile je vyhlášen termín ukončení nějaké činnosti, přestává se modernizovat, omezuje se údržba, přestávají se školit noví experti atd. Až ten termín přijde, stejně nebude možné pokračovat, respektive stálo by to obrovské peníze.
Proto je pokrytecké, když britský premiér před volbami slibuje, že odloží zákaz výroby spalovacích motorů o pět let. Odvětví beztak směruje k ukončení výroby a premiér to dobře ví.
O budoucnosti Evropy (12. 10. 2023)
Odpověď na otázku parlamentek, jestli útoky hrozí i v Evropě:
Organizace typu Hammásu či Islámského státu už v Evropě jsou. To potvrzuje dlouhá řada analýz bezpečnostních služeb různých evropských zemí. K podobně rozsáhlému útoku, k jakému došlo v Izraeli, musí být ovšem splněny i další podmínky. Za prvé. Musí to odpovídat strategii sponzorů těch skupin. A zdá, že v tuto chvíli je vhodnějším postupem islamizace Evropy ovlivňování politického systému, soudní žaloby, změny zákonů atd. Kdyby byla tato cesta postupné islamizace uzavřena, ty skupiny se nejspíš znovu uchýlí k tomu typu násilí, jaký vidíme v Izraeli nebo jaký jsme viděli v pařížském Bataclanu. Za druhé. K přípravě takovému útoku je zapotřebí zázemí a je otázka, jestli je muslimské ovládnutí no-go zón dostatečné. V každém případě je vysoce pravděpodobné, že to, co teď vidíme v Izraeli, je budoucnost Evropy.
A zatím na východě (12. 10. 2023)
Pozornost médií se upíná k Izraeli, ale to neznamená, že by nepokračovala válka na východě. A vypadá to na obrat. Ukrajinské jednotky NATO se po čtyři měsíce vrhaly proti dobře opevněným Rusům. Posílaly další a další tisíce lidí proti kanónům a do minových polí. Až se vyčerpaly a do pohybu se dává ruská strana. Veškeré územní zisky čtyřměsíční ofenzivy byly vymazány za necelý týden.
Takže jediným výsledkem těch čtyři měsíců je 100 tisíc mrtvých Ukrajinců, plus minus 10 tisíc mrtvých Rusů, pěkné novinové titulky a hezké pocity gaučových válečníků. Stálo to za to?
Vlastně ještě něco. Západ vyčerpaný vleklým koloniálním tažením nedokáže pomoci Izraeli, ani kdyby chtěl.
O dalším zklamání (11. 10. 2023)
Nějak nám přibývá zklamání. Já jsem jedno z nich zažil v únoru 2022, kdy jsem si uvědomil, že jsem dvojici Putin – Lavrov přičítal nadlidské diplomatické schopnosti. Opravdu jsem měl za to, že dokážou uhájit Rusko a zároveň se vyhnout otevřené válce. Nedokázali to. Možná to bude válka z jejich pohledu vítězná, ale Rusové platí velmi vysokou cenu. Především v lidských životech.
A teď zase izraelská tajná služba. Měl jsem za samozřejmé, že jim nic neunikne, a hle, nechali se přistihnout se staženýma kalhotama. Nezaznamenali mnohaměsíční přípravu obrovského útoku proti Izraeli. Někdo si může myslet, že tajná služba selhala schválně. Nicméně pak to znamená, že jsme přeceňovali izraelskou schopnost mít pod kontrolou vlastní tajné služby. Nebo v tom může být záměr nějakého politika. Pak jsme zase přecenili izraelskou schopnost kontrolovat v bezpečnostních věcech své vlastní politiky. Zkrátka, zklamání.
A vše směřuje k tomu, že dalším zklamáním bude izraelská armáda. Ne, že by to nebyli stateční muži, ale nevypadá to na schopnost vést delší válku proti jinému státu. Nedostatečné zásoby munice, málo strojů, nízká schopnost čelit moderním zbraním. A nestíhá ani ten slavný systém protiraketové obrany.
Nejspíš je to vše dáno naší tendencí přehánět. Když se někdo v něčem hodně dobrý, má mozek tendence pokládat ho za dokonalého. A on je jenom o trochu lepší než ostatní.
O citech a stabilitě (11. 10. 2023)
Na Unherd vyšel další hezký článek na téma rodiny, který moc dobře vystihuje celou současnou situaci. Především, že rodinný život by neměl být předmětem politického boje. A že jsou vadná obě krajní stanoviska. Na jedné straně blázni fanatici bojující proti domněle nesnesitelnému útlaku spočívajícímu v tom, že lidé spolu žijí, vytvářejí soudržné malé skupiny založené na biologické přirozenosti a je jim spolu dobře. Tihle fanatici unesli stát a snaží se s jeho pomocí zabránit lidem v rodinném životě. A na druhé straně snílci, kteří předkládají jakýsi utopický model vzorné rodiny. Tihle snílci lžou o tom, že ten model údajně existoval někdy v minulosti a snaží se do něj nacpat všechny lidi – naštěstí k tomu nemají dost prostředků.
Pro normální lidi není jedno ani druhé. Normální lidé chtějí normálně žít tak, aby jim spolu dobře. Ale taky, aby ten vztah mohli ukončit, pokud se ukáže jako nesnesitelný.
Zajímavým a podceňovaným aspektem je otázka citů, která dobře ukazuje, jak složitá je ta problematika. Od části konzervativců slyšíme opěvovat rodinu starých časů, kde nebyl prostor pro emoce. Lidé prostě žili spolu a plnili povinnosti. Přinášelo to úžasnou stabilitu, jenže pro nás by to nebylo k životu. Nechceme žít v rodinách, kde budou vztahy chladnější než ve většině podniků.
Na druhé straně manželství plné citů, vášní a touhy, které přináší úplně jinou kvalitu života, jenomže je zase nestabilní. Prostě proto, že lidské city jsou nestálé.
Obávám se, že je to z principu neřešitelné a že nezbývá než potácet se někdy mezi tím. Někdy víc citů a vášně, jindy víc povinností. Možná je to tak, že mnohaletá manželství mohou mít různá období. Období vášně, pak „jen“ vzájemná úcta a podpora, pak zase zažehnutá vášeň… Ale je jasné, že to nemusí zvládnout každý. Neměli bychom se nad tím pohoršovat.
O Prolomení hradeb dvojce (10. 10. 2023)
Když jsem vydal Prolomení hradeb dvojku, mnozí se tvářili rozpačitě. Islamizace je přece záležitost minulosti. Ta už nikoho nezajímá. A za tím naděje, že se islám tak nějak sám od sebe uklidnil. Tak se podívejte do médií, jak se uklidnil. A muslimové žijící v Evropě nijak nezastírají, přesně to stejné by provedli Francouzům, Němců a Čechům, kdyby měli dost sil.
Všímáte si, co dělají tzv. umírnění muslimové? Věřím, že mnozí z toho nemají žádnou radost, ale podporují Hammás. Tak je tomu pokaždé.
Nemám z toho radost, ale islamizace Západu je aktuální téma Až příliš aktuální.
O hloupém služebnictvu (10. 10. 2023)
Foreign Affairs je hlavní neokonzervativní médium, něco jako moskevská Pravda za sovětských časů. Nemám ho předplacené, takže mohu číst jenom část textů, nicméně mohu taky sledovat, jak se mění nadpisy a témata článků. Ještě před rokem to bylo téměř výhradně o tom, co budeme dělat, až se Rusko zhroutí a základním tématem byla americká dominance. Teď se řeší, jestli by v případě převahy čínské nebo ruské konvenční armády nad USA stačila jaderná odstrašující síla, zejména kdyby došlo na americké území.
Nedošlo ke skokové změně, ale posouvá se to. Nějaké články mizí, nějaké se objevují.
Je vlastně zajímavé, že čeští nohsledi fakticky ignorují, co globální neokonzervativní panstvo říká a do značné míry následují spíše svou představu o něm.
O Izraeli a Rusku (9. 10. 2023)
Situace Izraele je překvapivě podobná Rusku. Válčí proti velmi silnému soupeři, ovšem ten soupeř zatím nejde do přímého konfliktu. Místo toho posílá tisíce „podlidí“, na jejichž životech absolutně nezáleží a jejichž jediným cílem je vyčerpat Izrael. Když bude zabito sto palestinských džihádistů a jeden Izraelec, je to z iránského hlediska úspěch. A vedle toho jede propaganda o tom, že Rusko nebo Izrael je údajně agresorem vůči slabším soupeři.
Tím ale podobnost končí. Proti Izraeli stojí výborně vyzbrojená regionální mocnost, která může počítat s podporou většiny islámského světa. Izrael naopak doplácí na své spojenectví s USA. Rozpadající se Západ zdecimovaný válkou na Ukrajině nemůže pro Izrael nic udělat ani kdyby chtěl. A nezdá se, že by chtěl – většina americké nové aristokracie fandí džihádu. Američané naopak ještě Izraelcům vybrakovali zásoby munice a poslali je na Ukrajinu (což teď může být tím, co rozhodne o života a smrti).
Analytici Black Mountain mají pravdu, když píšou, že začala vyhlazovací válka a že můžeme vidět věci, které předčí to nejhorší nacistické řádění. Spojení brutality islámského státu a pokročilých technologií 21. století. Islámský svět už nemá důvod se přetvařovat.
O amerických válkách (9. 10. 2023)
V dalším hezkém sloupku Ann Coulter ukazuje, že všechny ozbrojené konflikty, které USA absolvovaly za posledních dvacet let měly něco společného. Žádný z nich nezlepšil americkou bezpečnost. Žádný z nich neposílil mocenské postavení USA. Svým způsobem je to unikátní výkon. Mít dramatickou vojenskou převahu, vést jednu koloniální výpravu za druhou, na žádné nevydělat, poškodit spojence a zhoršit vlastní pozici. Ty války nakonec přispěly ke zhroucení americké dominance téměř srovnatelně jako likvidace amerického průmyslu.
Podle Ann Coulter je na světě jediná ozbrojená skupina, která Američany opravdu ohrožuje. To jsou mexické drogové kartely. Žádná jiná válka nedává z amerického pohledu smysl.
Že je ovšem něco zničující pro Spojené státy, to neznamená, že na tom nevydělaly některé skupiny. Ostatně, likvidace amerického průmyslu přinesla americké manažerské třídě i americké vlastnické třídě (ty vrstvy už dávno fakticky splynuly) nevídané zbohatnutí.
O panstvo a služebnictvu (8. 10. 2023)
Tak tu máme zase po letech situaci, kdy místní české elity mluví jinak než angloamerické panstvo. Zatímco tamní mediální a intelektuální elita je ostře protiizraelská, český mainstreamový tisk vypadá úplně obráceně. Znovu to potvrzuje, že jejich vztah můžeme číst jako nadřízený – podřízený, ale že to neznamená absolutní poslušnost (jako to neznamená absolutní poslušnost o všech níže postavených). Spíš spousta skupin, z nichž každá má trochu jiné zájmy a všechny dohromady tvoří novou aristokracii. Místní se podřizují globálním, ale zároveň prosazují vlastní cíle. Jako hráči různých fotbalových klubů, kteří hrají proti sobě a zároveň sdílí stejné hodnoty, životní styl a stavovské zájmy.
Všimněte si ale, že ani český mainstream nejde tak daleko, aby uznal, že průšvih je islám. Místo toho se mluví naprosto vágně o „teroristech“. Kdo je terorista? V každé válce tak označují obě strany tu druhou.
O válce proti Izraeli (8. 10. 2023)
Proč je v Izraeli zase válka? V první řadě proto, že islámské svaté spisy jsou plné výzev k zabíjení Židů. Každý pravověrný muslim by měl vyhledávat Židy a zabíjet či prodávat do otroctví. Tak je to zapsáno naprosto jednoznačně a na mnoha místech islámských svatých spisů. Tak tomu rozumí všechny muslimské autority. A to připomínám, že islám nemá výraz odpovídající našemu “člověk.” Zná jenom muslimy a potom nižší bytosti, jejichž životy nemají žádnou hodnotu.
V rámci západní civilizace máme tendenci pěstovat mýty o ušlechtilém divochovi a dobromyslném muslimovi a dokonce o tolerantní muslimské vládě. Jsou to krásné mýty, ale jsou to jenom mýty.
Muslimský svět se vrací ke svým kořenům a židovská krev teče všude, kde jsou muslimové a Židé na stejném území. Ve Velké Británii, ve Francii, v Německu, Švédsku… a samozřejmě v Izraeli.
Tím neříkám, že souhlasím se vším, co Židé nebo Izraelci dělají. Třeba podpora Azerbájdžánu při útoku na Arménii je odporná a zavrženíhodná. Někdo říká, že Izrael neměl stavět sídliště na sporných územích. Ale o všech těch případech platí, že i kdyby se Izrael zachoval úplně jinak, válku by to neodvrátilo.
O nízkých daních (7. 10. 2023)
Když jsem se ještě pohyboval v podnikovém prostředí, zažil jsem tu situaci několikrát.
Blíží se konec roku a finanční ředitel říká: vykazujeme příliš vysoký zisk a daně jsou vysoké, než abychom ty peníze „nacpali do chřtánu státu“ (doslovný citát), tak pořídíme nové stroje, opravíme budovu, koupíme lidem školení… prostě pořídíme něco, co podniku pomůže. A pokaždé se to stalo.
Kdyby byla podniková daň ze zisku nižší, tak by se neinvestovalo do podniky, peníze by byly vyvedeny jako zisk a směřovaly by k nějaké úplně zbytečné finanční spekulaci.
Myslel jsem, že to jen omezená zkušenost z mého specifického okolí, ale teď to potvrzuje statistika z Evropy. Příliš nízké podnikové daně vedou k tomu, že podniky zanedbávají investice, zanedbávají údržbu atd.
Ne, že by to nejdůležitější. Existuje tisíce jiných horších problémů, které poškozují evropské hospodářství. Ale je to zajímavé v tom, že je to další potvrzení, že liberální ekonomický model je úplně chybný.
O demokratické soutěži (7. 10. 2023)
Základní logika demokracie říká, že když lidé něco chtějí, když je po něčem dlouhodobá poptávka, tak dříve či později to někdo začne nabízet a vyhraje volby.
Základní logika liberální demokracie říká, že když lidé něco chtějí a je po tom dlouhodobá poptávka, tak se jim to nesmí nabídnout. Za žádnou cenu. Soutěž smí probíhat jenom mezi stranami, které nabízejí programy, které jsou masově odmítány.
Konstatuje to na svém blogu Ann Coulterová o USA, ale mohlo by to být napsáno o kterémkoliv západním státě.
Američtí voliči mají na výběr. Na jedné straně protibělošský rasismus, volná migrace, 76 pohlaví prosazovaných státem, na druhé straně snižování korporátních daní, neustálé zvyšování vojenských výdajů, rušení veřejných služeb a slabší verze multikulti. Jak si z toho vybrat?
A ve skutečnosti chce největší skupina voličů svět bez politické korektnosti, ochranu proti migraci, stabilní pracovní místa a rozumnou sociální politiku.
To nenabídne nikdo. Nabídli to Republikáni v roce 2016 v podstatě omylem. Omylem vyhráli a teď, jako by se za to styděli. Ani Donald Trump se nevrací k ideálům své tehdejší kampaně.
Nejen, že by to bylo demokratické, ale bylo by to taky rozumné. Americe by to pomohlo hospodářsky, kulturně i mocensky. Jenže to by na tom sponzoři obou stran tolik nevydělali.
O různorodosti informací (6. 10. 2023)
Na univerzitě v Singapuru vznikla další studie o dezinformacích na sociálních sítích. To abyste neměli pocit, že je to jenom u nás. Je v ní spousta frází jako od Kartouze nebo Cempera (s tím rozdílem, že všechno je obráceně, protože tam mají jiný politický režim s jinými zájmy), nicméně je tam i jeden velmi zajímavý poznatek.
Čím větší pestrost informací člověk má a z čím více zdrojů čerpá, tím snadněji uvěří naprostým blbostem. Ono je to vlastně logické – když je člověk přehlcený, nemá čas přemýšlet.
Je to ale v rozporu se základní naivní představou, že lidé věří lžím, protože se k nim nedostane pravda. Omyl! Lidé věří lžím, protože jsou zaplaveni a nedokážou pravdu v té záplavě vydolovat. Samozřejmě vedle mnoha jiných faktorů jako například společenský tlak.
Co z toho vyplývá? Že pokud se opravdu chcete dozvědět pravdu, není dobrou cestou přidávat další a další zdroje, články a pohledy. Chce to rozumnou pestrost informací a především dobrou metodu, jak se v těch informacích orientovat a jak je posuzovat. Uvědomovat si pasti rychlého myšlení a nenechat se trhnout emocemi).
O právu veta (6. 10. 2023)
Český prezident v europarlamentu vyjádřil, že je mu nepříjemné, že jeho země má právo veta a že se může bránit těm nejabsurdnějším výstřelkům vrchnosti. Každý má na to samozřejmě názor. Já osobně soudím, že pan prezident neví, co to slovo „veto“ znamená. Nicméně když to říkal, tak mu to slušelo a nic jiného nejde.
Připomínám, že právo veta není jen k tomu, aby chránilo malé státy. Ono je taky proto, aby chránilo Evropskou komisi. Jinak se totiž budou množit případy, kdy komise něco protlačí (nebo Německo jejím prostřednictvím), stane se z toho oficiální politika a část zemí bude proti tomu aktivně vystupovat a okázale to sabotovat. Jak přinutíte Maďary, Slováky a Portugalce, aby někam posílali zbraně, když nechtějí? Jak přinutíte Maďary a Řeky, aby ze své hranice odstranili ploty? Jak přinutíte další státy, aby zastavili nějaké obchodování?
Zrušení práva veta by znamenala, že budou na běžícím páse přijímána rozhodnutí, která budou okázale ignorována. Že se jim podřídí Fialova vláda, to samozřejmě. Ale té stačí naznačit, kvůli ní se žádné pravomoci měnit nemusí.
O bezvýznamnosti (5. 10. 2023)
…skončily doby, kdy politici přemýšleli o tom, co vypustí z pusy. A kdy se jejich výroky dokonce analyzovaly! Tak tomu bylo třeba za Klause a Zemana.
Dnešní generace politiků se mentálně podobá spíš filmovým hvězdám. Jak důležitý je pro vás politický komentář Angeliny Jolie? Proč by měl být Petr Pavel brán vážněji? Jeho názory a výroky nejsou o nic sofistikovanější.
Zdá se, že už došlo k vytvoření zpětné vazby. Politici zjistili, že si jejich výroků nikdo nevšímá a že tedy mohou říkat naprosto cokoliv. O to méně jsou bráni vážně. O to bezstarostněji cosi pokřikují. Možná si teď bakalář Lipavský vezme tričko s nápisem „Fico je kokot“, ale nikdo to nebude řešit.
Českou veřejnost to tedy nerozhodí a nerozhodí to ani veřejnost slovenskou.
O úspěšném pokračování genocidy (5. 10. 2023)
Proběhlo další pokračování muslimské genocidy Arménů a nikdo už tomu nevěnuje pozornost. Azerové obsadili další kus Arménie, část obyvatel utekla, část bude vyhnána během následujících let a někteří se nechají asimilovat. Budou z nich docela dobří azérbájdžánští muslimové. Hřbitovy budou zpustošeny, památky zničeny, tisícileté chrámy vyhozeny do povětří nebo přestavěny na mešity. A za pár desítek let dojde na další kus Arménie, až z ní jednou nezbude nic.
Pozitivní na tom je, že tentokrát to není spojeno s miliony zavražděných. Jsou nějaké uříznuté hlavy a vypíchané oči, ale jsou to jednotlivé případy.
Je dobré si všimnout, jak Azerové toho vítězství dosáhli. Když se válčilo před více než dvaceti lety, rychle si spočítali, že nemohou vyhrát a nehnali na smrt další tisíce kluků. Stáhli se, dočasně uznali porážku a pracovali. Azérbájdžán od té doby obrovsky zbohatl (v tom jim hodně pomohla i ropa), moderně se vyzbrojil, navázal přátelské vztahy s klíčovými hráči a počkal, až se Arméni dopustí dětinské chyby a zničí svůj nejcennější bezpečnostní zdroj – vztahy s Ruskem. Pak stačilo zaútočit a kus Arménie získali prakticky bez boje.
Všimněte si, že je to přesně ta strategie, která by dávala smysl pro Ukrajinu. A kterou jí Západ brání použít. Místo toho jsou nuceni hnát tisíce a tisíce lidé na zbytečnou smrt v minových polích. Když má někdo žlutomodrou vlaječku, tak to vůbec neznamená, že by podporoval Ukrajinu. Znamená to, že ho baví užívat si umírání „úkáček“.
O optimismu (4. 10. 2023)
K dotazům, proč mám tak dobrou náladu, i když musím přihlížet drancování a pustošení vlastní země. Protože přemýšlím o tom, jak budeme jednou odstraňovat škody. O tom, jaké reformy bude zapotřebí udělat a jaké projekty realizovat. Žádný z takových plánů se nevyplní úplně, ale rozhodně je to užitečnější než neustálý pláč nad tím, co stejně nedokážeme zastavit. A protože mám možnost budovat něco, co jednou bude hodně užitečné. A protože se můžu těšit, že se toho třeba ještě stihnu zúčastnit. Ať už jako sociolog nebo jako ředitel školy nebo klidně i v dělnické profesi. Kdyby to moje země potřebovala, zvládnul bych to a bavilo by mě to.
Samozřejmě, čím později dojde ke změně, tím víc práce to bude chtít. Ale pořád platí, že pouze dvě katastrofy jsou nevratně zničující – masová migrace a nasazení zbraní hromadného ničení. Všechno ostatní se dá napravit.
Manekýn a státník (4. 10. 2023)
Málokdy tu sdílím projevy zahraničních politiků, ale tentokrát dělám výjimku. Pusťte si čerstvého vítěze slovenských voleb Roberta Fica. Jeho odpověď českému prezidentovi. Nejde o to, kdo jaké zastává postoje a s kým souhlasím nebo nesouhlasím. Ale jak to říká! Jaká síla osobnosti. Proti českému manekýnovi, který nejspíš neví, o čem mluví, stojí slovenský státník, který váží slova, nenechá se vyprovokovat, důstojně reprezentuje svůj národ a zjevně nechce rozdmýchávat zbytečné konflikty. Mohl českému prezidentovi odseknout něco ostrého a možná by mu to přineslo tisíce lajků. Jenže k nám mluví státník, který cítí odpovědnost za miliony lidí, pro které potřebuje energie, potraviny, pracovní místa, stabilitu a bezpečí.
Kdybych žil v zemi s takovým premiérem, byl bych na něj hrdý.
O dvojím metru (3. 10. 2023)
Je neuvěřitelné, jak jsou konzervativci někdy naivní. To se třeba na ostře konzervativním serveru dočtete, jak je skvělé, že Alabama vydala zákon, že knihy v knihovnách nesmí být cenzurovány ani vyřazovány – ani kvůli osobě autora, ani kvůli názorům ani kvůli ničemu jinému. Demokratický guvernér doslova řekl, že čtenáři mají právo na všechno.
Naivní konzervativci a bílí nacionalisté (dvě různé skupiny) se radují, že konečně byla ukončena cenzura. Ani náhodou! Jak by mohli – byť i jenom na vteřinu – předpokládat, že se ta svoboda bude vztahovat i na ně. V Alabamě šlo totiž o příšerné transgender věci zařazované mezi dětské knihy.
Stejný princip svobody nikdy nebude uplatněn na normální konzervativní literaturu. Stejně jako v českém prostředí nebudou na Novotného nikdy aplikována stejná pravidla jako na Čermáka.
To je přece základ třídní společnosti. Vyšší třídy mají svobodu, podřízené třídy mají být zticha. Od toho máme zákon. Jakýpak dvojí metr. Staňte se vládnoucí třídou a budete zase zvýhodňováni vy. To je naprosto férové.
Knihy v září (3. 10. 2023)
Děkuji všem, kdo mi během září poslali příspěvek na transparentní účet nebo kdo podpořili nákupem knih. Hitparáda vypadá tentokrát následovně:
O embargu na pokročilé technologie (2. 10. 2023)
Pamatujete na slavná prohlášení o tom, jak bude ruský válečný průmysl zastaven tím, že tam Západ přestane dodávat pokročilé technologie? Tak je to tady…tedy skoro.
New York Times píše, že Ukrajina není schopna pokračovat ve výrobě životně důležitých dronů, protože Čína vyhlásila embargo (a nezdá se, že by někdo na Západě to dokázal nahradit). Ukrajincům se daří nějaké věci pašovat, ale není jich dost.
O demokracii a diktatuře (2. 10. 2023)
Post-sorosovská Nadace otevřené společnosti zorganizovala výzkum, ze kterého vyplývá, že ve většině světa klesá zájem o demokracii. Hlavně mezi mladou generací poměrně razantně přibylo těch, kdo by dali přednost životu v diktatuře.
Bylo by ošidné z těch výsledků vyvozovat příliš silné závěry, protože v lidé Etiopii, Číně a Německu reagují na stejné otázky na základě úplně jiných představ a mohou mít na mysli něco úplně jiného.
Nicméně obecná poznámka. Pokud dochází k posunu mínění v jedné zemi, nemusí to být výsledek kulturního rozdílu, ale praktické zkušenosti s liberální demokracií. Lidé se už naučili, že „demokracie“ znamená, že se panstvo zařídí podle svého a nebere na ně nejmenší ohled. Že probíhá útok na jejich životní styl, až po zaplavení země agresivními migranty. Že demokracie znamená, že jim jejich vlastní státy odmítají poskytovat ochranu a fandí zločincům. Že životní úroveň klesá. Zvykli si, že „demokracie“ znamená, že vás mohou kdykoliv zavřít nebo vyhodit z práce za nesouhlas s vládou. A když budete dělat moc velké problémy, vpadne do vašeho bytu maskované komando, budete zatčen a zemřete za podivných okolností ve vězení.
Logicky se také šíří představa (správná), že liberální oligarchie nemůže být zastavena tím, že je vyměněna nějaká její část (např. většina poslanců), nýbrž výraznou systémovou změnou prováděnou z jednoho centra. Všímají si toho, že v některých státech označovaných jako diktatury životní úroveň roste, že se tam žije bezpečněji i svobodněji. V maďarské diktatuře vás nezavřou za drzé video, v české demokracii ano. V maďarské diktatuře vás nezabijí ve vězení, ve slovenské demokracii ano.
To není výzva k rušení voleb. Ukazuje to ale, že pojmy demokracie a diktatura, jak je známe z médií, nepovídají vůbec nic o kvalitě vlády ani o tom, jestli je na lidi brán ohled. Podle převládajícího mediálního obrazu je demokratický politik ten, který pomáhá americkým korporacím, aby v jeho zemi vydělaly. Diktátor je ten, kdo jejich zisky omezuje.
Na Slovensko (1. 10. 2023)
Blahopřeji slovenským přátelům k vítězství vlastenecké demokratické strany SMER a přeji jim, aby Robert Fico a jeho tým našli dostatek odvahy a schopností k rozmetání tamního fašistického režimu. Přeji jim, aby neudělali stejnou chybu jako Andrej Babiš, který se pokusil o soužití s liberální oligarchií. Takové lidské typu se umí jenom plazit a sloužit. Buď budou sloužit vám nebo nadnárodním strukturám. Zkrotíte je nebo vás zničí.