Glosy za září 2023
O nadcházejícím zákazu sunaru (30. 9. 2023)
Sice nedokážeme zajistit dětské léky, ale zato pro vás uděláme něco jiného. Zakážeme vám dudlíky a kojenecké lahve.
Nedělám si legraci. Česká vláda udělala první krok k zákazu sunaru, kojeneckých lahví a dudlíků. Budou následovat kočárky? Možná. V každém případě vláda na svém zasedání rozhodla o tom, že navrhne parlamentu zákonné omezení reklamy na sunary a kojenecké lahve. A my všichni víme, co bude následovat. Postupné zpřísňování zákazu reklamy, pak speciální zdanění a nakonec úplný zákaz sunaru.
Materiál vládě předložila zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková.
Další případ, kdy vládní agendu fakticky unesla nějaká vyšinutá skupina, tentokrát biomatky. Výrobci dětské výživy teď mají problém, ale zcela jistě už horečnatě přemýšlí, jak na nové situaci vydělat. A určitě na něco přijdou.
Že nás to ještě překvapuje.
O soukromém vlastnictví (29. 9. 2023)
Málokteré debaty vyvolávají tolik zmatení jako vztah komunistů k soukromému vlastnictví. Podle všech teorií a teoretických spisků by měla být veškerá levice skeptická až nepřátelská k soukromému vlastnictví. A komunisté dvojnásobně. Jenže skutečný reálný socialismus zemí sovětského bloku byl vůči soukromému vlastnictví nejpříznivějším režimem v dějinách. Nikdy předtím nesměřovala vládní politika k tomu, aby každý pracující měl svůj domek, a klidně dva domky nebo chalupu, a pak ještě chatu a auto a nějaká zařízení… prostě vytváření malých soukromých světů. Všeobecná podpora spořivosti a všeobecná podpora činorodosti. Ideálně tak, aby si toho každý co nejvíc vytvořil vlastníma rukama.
Ten systém dokážeme ocenit až dnes, když máme srovnání s volnotržním modelem, který počítá s tím, že významnější soukromé vlastnictví se může týkat nanejvýš desetiny obyvatel a že masy budou žít nuzně a pracovat pro tu desetinu.
O svatováclavském svátku (28. 9. 2023)
Tak dnes máme svatováclavský svátek, který bereme jako svátek české státnosti. Všimněte si, jak rozumně k tomu přistupují protestanti a ateisté. Berou si z toho, že se jedná o českého světce. Neřeší, jestli je to katolické. Neřeší, jestli opravdový kníže Václav nebyl spíš kolaborant. Prostě je to naše české.
Ten rozdíl uvidíte, až dojde na nějaké husitské výročí, kdy za katolíky začnou mluvit ti nejhorší nesnášenliví křiklouni a spustí protičeskou propagandu. Vyhladit české kacíře! Služba katolickému impériu nejvyšším blahem!
O boji o životní prostor (28. 9. 2023)
Pokus o nákup letadel F-35 schválen a předcházela tomu velmi zajímavá diskuze, která ukázala, jak česká vládnoucí skupina rozumí výrazu „obrana“. Nemá to nic společného s onou obranou, kdy se opevňovaly hranice, stavěly kryty a cvičily vojenské jednotky. Takovou obranu dosud buduje Rakousko, Švýcarsko a další státy.
Obrana podle pana Fialy a paní Černochové spočívá v tom, že proaktivně napadneme každého, o kom nějaký analytik s bakalářským vzděláním usoudí, že pro nás představuje nebezpečí. Až budou zničeny všechny domněle nebezpečné státy, bude naše obrana dokonána.
Zkrátka, „obrana“ je nově tím, čemu se za našich dědečků říkalo „boj o životní prostor.“ Jakmile nějaká země začne takhle rozumět vlastní obraně, koleduje si o to, aby se proti ní sjednotil celý svět. Ale můžeme zůstat v klidu. Pan Fiala to vymyslel tak, že zaplatíme 500 miliard korun a potom (možná!) dostaneme letadla, která teprve musí být zkonstruována a vyvinuta. Jak vysoce prozíravý byl proti tomu přístup domorodců, kteří prodávali území za korálky. My nedostaneme ani ty korálky.
O Seymouru Hershovi (27. 9. 2023)
Seymour Hersh je ten stařičký veterán americké žurnalistiky, co dávno odhalil spoustu skrývaného o válce Vietnamu, je akceptován jako vysoce důvěryhodný napříč názorovým spektrem a který před časem odhalil, že plynovody Nordstream zničily americké tajné služby s výslovným souhlasem prezidenta. Podle celkového kontextu se zdá, že mu donáší přímo někdo z nejvyšších pater americké politiky.
Včera publikoval další větší text, kde píše mimo jiné:
- Americké tajné služby vypouštějí krycí historky a snaží se ten teroristický čin hodit na Ukrajince.
- Německý kancléř Scholz byl o tom útoku informován.
- Pro mne nejzajímavější je líčení detailů přípravy, které ukazuje, jak CIA okázale ignoruje veškerá pravidla, zákony i ústavní omezení. Mají svoje cíle a svoje postupy. Oni sami se rozhodují, proti komu povedou operaci. S kterým politikem se domluví a proti kterému budou bojovat. Nikomu se to nehlásí, nepořizují se žádné záznamy. Není nad nimi žádný dohled. Tentokrát požádali o souhlas prezidenta, ale vlastně by se obešli bez něj.
To neznamená, že by CIA neomezeně řídila všechno americké. Ale pokud chceme porozumět americké politice, musíme do obrazu zahrnout i různé tajné služby sledující vlastní cíle. CIA nejspíš není jediná.
O státním a soukromém (27. 9. 2023)
Vyrůstal jsem v tom, že všechno soukromé je poctivé (protože zákazníci platí dobrovolně) a všechno státní nepoctivé (protože zákazníci, respektive daňoví poplatníci) jsou nuceni platit, i když nechtějí.
Dneska už tím, že to v platí v některých dobách a některých sektorech, ale je pitomost tvrdit, že to platí vždy a všude. Samozřejmě, že státní rozpočet živí statisíce příživníků, vesměs slušně placených. Ale na druhé straně je absurdní tvrdit, že práce policisty, hasiče nebo učitelky jsou méně poctivé a méně užitečné než práce koordinátora programů společenské odpovědnosti nebo specialisty na nové finanční produkty. Že by policie, hasiči a školy mohly být soukromé? Možná ano – skutečností ale zůstává, že se dosud nikdy nikde nepodařilo najít takový nestátní model, který by fungoval.
V té souvislosti je také důležité se vypořádat s povrchní představou, že nestátní sektor vytváří hodnoty, které pak státní sektor přerozděluje. Nebylo by přece možné vyrábět, kdyby v tom regionu nebyla zajištěna bezpečnost. Nebylo by možné vyrábět, kdyby ti dělníci předtím nechodili do školy. Nebylo by možné vyrábět, kdyby nefungovala lékařská péče. Zkrátka, bez práce některých státních zaměstnanců by ty hodnoty nikdy nemohly vzniknout. Nemají na celkovém produktu menší podíl než obchodníci, skladníci nebo třeba nákupčí.
O animovaných filmech (26. 9. 2023)
Jednou z mála oblastí, kde má Západ dosud převahu, je Hollywood. I když ani tady si nemůžeme být jistí, zda to není spíš otázka slavné minulosti než současné reality. Nemáme totiž příliš přehled, protože do našich kin a televizí se nezápadní tvorba prostě nedostane. Na rozdíl od jiných civilizačních okruhů, kde se dívají na vlastní i západní věci. Nevíme tedy pořádně, jaká tvorba vzniká v Číně, Indii, Rusku a jinde.
Ale i tady jsou patrné drobné známky toho, že se převaha drolí. Třeba Henry Delacroix na American Sun si všímá, že spousta Američanů nemá chuť pouštět dětem americké animované filmy poslední generace. Ani ty děti o ně nemají přílišný zájem. Prostě proto, že ty filmy – dokonale vyčištěné od všeho, co by mohlo zavánět nekorektností – jsou taky dokonale nudné. A to i filmy čistě zvířátkové. Policejní pes je nově nepřípustná postava. Zvířátka mluví černošským přízvukem, takže spousta dětí má problém rozumět. Zvířecí hrdina samozřejmě nemůže mít maminku a tatínka. I mašinka Tom už je nepřípustná.
Trh tedy válcuje ruský Máša a medvěd, kde si holčička dělá legraci společně s tatínkem, další zahraniční věci, a především stará americká tvorba.
Takže miliony lidí – válcuje ruský Máša a medvěd, někde další zahraniční věci, a samozřejmě staré filmy
Podruhé o nenasytnosti (26. 9. 2023)
Oslovila mě jakási švýcarská právnická firma. Že prý mám na webu fotografii, ke které nemám autorská práva (ta práva prý vlastní agentura Reuters, od které mají pověření) a že mám zaplatit tisíc eur za neoprávněné používání. Nakonec jsem byl schopen poslat potvrzení, že mám ten obrázek řádně koupený.
Jenže to nebylo jen tak. Obrázek jsem si koupil v roce 2016. Už jsem si nepamatoval z jaké databáze. Během té doby jsem víckrát měnil e-mail, takže jsem si ani nepamatoval, z jakého mailu jsem se tehdy přihlašoval. A jak si generovat nové heslo, když už do toho mailu nemáte přístup? A tak dále. Stálo mě to tedy půl dne času.
Klasický případ, kdy člověk poctivě platí daně, dodržuje pravidla a pak ho téměř oberou šejdíři ze Švýcarska. Zjevně staví na tom, že po letech už lidé nenajdou všechna potvrzení. Ani finančák by takhle nepostupoval, aby si vzpomněl po sedmi letech.
Kdyby byli bývali chtěli třeba tisícovku, byl bych nic nehledal a poslal ji. Takhle nedostanou nic. Neměli být tak nenasytní.
O náboženství a politice (25. 9. 2023)
Poučení ze sociologie náboženství o politice. Monopol vede k pasivitě. Přinejmenším v rámci západního civilizačního okruhu. Chcete vytvořit absolutně ateistický národ? Zaveďte jednu církev, dejte jí významné společenské postavení a potlačujte sekty. Je lhostejné, zda ta hlavní církev bude katolická nebo protestantská. Výsledek bude pokaždé stejný.
V politice to nejspíš platí taky. Jakmile se všechny strany spojí do jednoho kartelu a jakmile lidé zjistí, že nástroje pro potlačování opozice jsou dostatečně účinné, přestanou se o politiku zajímat. Budou nadávat na poměry, ale nebudou se zajímat o jednotlivé strany a jejich programy. A nebudou vyvíjet žádnou aktivitu. A nebude jim to chybět.
Jen malé skupinky na okraji se budou o politiku vášnivě zajímat, ale většina bude ty skupinky ignorovat.
Pokud je tahle hypotéza správná, pak můžeme čekat, že se boj o moc přesune z politiky jinam.
O nejchudší části Ameriky (25. 9. 2023)
Za zajímavého článku o vztahu mezi country hudbou a třídním vnímáním, který vyšel na Unherd, ponechám stranou hodnocení hudebních výkonů, ale upozorním na celkový kontext – pohled na Velkou Británii jako na zoufalou zbídačenou zemi, kde banky dále bohatnou, ale lidé chudnou, zkracuje se délka životy a typickým postojem nižších tříd je zoufalství a rezignace.
Před časem věřili, že se to vyřeší odchodem z EU. Teď to zase někteří chtějí vyřešit vstupem do EU. Ale členství či nečlenství představuje jenom malou část problému, protože stejně vládne ta samá parta lidí. Ano, bez EU by bylo snadnější spoustu věcí vyřešit, ale finanční elita nic řešit nechce. „Jsme nejchudší část Ameriky,“ píše Tom McTague. Bohatý je jenom Londýn, odkud se to všechno pro Američany spravuje.
O co horší chování k vlastním lidem, o to víc dobyvačné agresivity navenek.
O covidu a svobodě projevu (24. 9. 2023)
Podruhé k Hoodovu článku o svobodě projevu. Nezabývá se tím tématem explicitně, ale je z něj dobře vidět, že kauza covid je jiná než ostatní kauzy (migrace, green deal, válka atd.). Soudy shazují jedno covidové omezení za druhým – ano, ty stejné soudy, které posílají do vězení za urážku Ukrajinců a souhlasí s blokováním protiválečných webů. Za narušení protiruského „narativu“ vás můžou zničit. Za ty nejhorší lži ohledně zdravotnictví vás možná na čas zablokují, ale nic strašného se vám nestane. Zkrátka, covid je speciální téma.
A část opozice se učí, že když se zaměří na covid a bude ignorovat jiná témata, nebude mít žádné velké problémy. Takže třeba pro Společnost na obranu svobody projevu je covid novým středem světa. Jak jinak. Tváříme se hrozně drsně a děláme přesně to, co vláda pokládá za neškodné. Pár frází o spiknutí Billa Gatese a útok proti obyčejným doktorům a obyčejným zdravotním sestrám. O ničem jiném přece celý ten odpor pro lock-downům a proti očkování nebyl. Proč by to mělo elitám vadit?
O pirátské hvězdičce (24. 9. 2023)
Na třetí místo pirátské kandidátky europarlamentu byla zapsána jakási hvězdička, podle všeho typický produkt současných byrokratických aparátů. Šedá myš bez znalostí, rozhledu a názoru. Dokonale angažovaná, což znamená dokonale přizpůsobivá. Stane-li se europoslankyní, bude poslušně zvedat ruku, aniž by pochopila, o čem hlasuje. Nic jiného se od pirátské poslankyně ani nečeká.
Jaké téma si taková politická naděje může zvolit? Správně, pohlavní obtěžování. Kdosi jí prý na sociální síť napsal, že by ji chtěl v posteli a někdo další se zeptal, jestli nemá taky profil, kde vystavuje hanbaté fotky. Slečnu kandidátku to prý tak traumatizovalo, že nám stále dokolečka ukazuje záběry obrazovky s těmi neslušnými zprávami. Proč je ukazuje celému světu znova a znova, když ji to tak traumatizovalo? To je jednoduché. Protože nic jiného neumí.
Ale voličům Pirátské strany to podle všeho stačí. Nakonec je vlastně lhostejné, jestli mají IQ 140 nebo IQ 60, protože dokážou vytvořit masu, kde se všichni chovají, jako by měli IQ 60. Teď mají konečně téma, na jaké mentálně stačí. Kde jsou ty časy, kde tam vodu čeřila jedna mladá propagátorka komunismu. Ne, že bych si myslel, že něco vyřeší, ale dokázala se aspoň odlišit od davu.
Jméno té hvězdičky tady nenapíšu, abych jí neudělal zbytečnou reklamu.
O amerických rozpočtových problémech (23. 9. 2023)
„Americká ekonomika dosáhla bodu, o kterém jsme všichni doufali, že ho nikdy nedosáhne. Je to stejný bod, do kterého se dostalo Řecko, když jeho náklady na dluh v letech 2009-2010 pohltily státní rozpočet. Výsledek se až příliš bolestně zapsal do hospodářských dějin naší doby,“ píše ekonom Sven Larson.
Jde o to, že většina výdajů americké federální vlády jde na splácení dřívějších dluhů. To znamená, že pokud by vláda měla jen nepatrně dražší úvěry, dramaticky klesne objem peněz, který má k dispozici.
Tohle není důsledek postupného opouštění dolaru v mezinárodním obchodě. Takové důsledky se teprve projeví. Ale mohou se projevit právě těmi dražšími úvěry.
Když má někdo tiskárnu na dolary, které používá celý svět, může nabýt dojmu, že si může dovolit cokoliv. Jenže ve skutečnosti chce i taková situace určitou profesionalitu. Když schopnosti chybí, rozpočty se hroutí. A jestliže se hloupost a neschopnost hromadí všude, proč by tomu mělo být zrovna na americkém ministerstvu financí jinak.
O studiu marxismu (22. 9. 2023)
Dostáváme (v Jungmannově národní akademii) dost hnusné zprávy kvůli tomu, že na Jungmannově národní akademii učí marxismus Josef Skála. A kdo ho má asi učit? Václav Klaus? Nebo Tomáš Halík? Nebo nějaký specialista na středověké katolické myšlení? Kdo jiný má učit marxismus než marxista?
To je mimochodem další příznak úpadku západních společností. Ještě před generací jsme studovali i spoustu věcí, se kterými jsme nesouhlasili ani nesympatizovali. Prostě proto, že vzdělaný člověk má mít široké vědomosti.
A zrovna marxismus je klíčový pro každého, kdo usiluje o společenskou změnu i pro každého, kdo se snaží společenské změně zabránit. Ne snad, že by měl být každý takový marxistou, ale každý takový by měl porozumět, proč marxismus získal tak obrovský vliv.
Jenže vysvětlujte tohle primitivním příslušníkům finanční a mocenské elity (respektive jejich nohsledům, co usilují o členství v té elitě). Nejenže nechápou hodnotu vzdělanosti, ale dráždí je, že někomu nestačí hesla a stručné brožurky. Proč se ti divní lidé musí pořád něco učit? Proč něco tak složitého? Není v tom nějaká zrada?
A tihle primitivové se cítí výkvětem společnosti.
O rozdílech mezi elitami (22. 9. 2023)
Na Prvních zprávách jsem dnes publikoval stručné shrnutí semináře, který tento týden zorganizoval poslanec Vladimír Zlínský. Z mých doprovodných úvah. Všimněte si, že elity jsou v něčem naprosto uniformní a davové a v něčem různorodé. Vysocí manažeři si v něčem počínají jinak třeba hollywoodské hvězdy. Například v tom, že se snaží chránit své vlastní blízké před příšernými anticivilizačními výstřelky (a nijak se tím netají), zatímco hloupoučké filmové hvězdičky bezstarostně aplikují to nejhorší na své děti. Proto má smysl ty manažery občas někdy v něčem napodobovat (třeba v tom, že svým dětem nedávají počítače ani chytré telefony), zatímco hvězdičky leda tak ve výběru rtěnky.
Mimochodem, české politické elity (a podle všeho i korporátní elity z místních poboček) jsou v tomto ohledu převážně hollywoodské.
O osvobozování území (21. 9. 2023)
Denně čteme o „osvobozování území“ a vzniká představa krajů, kde lidé žijí pod nadvládou nenáviděných ruských okupantů. Aspoň to tak může působit – z pohodlných kanceláří v Praze nebo Londýně. Britský novinář Patrik Lancaster, který působí přímo v Doněcku a Luhansku, chodí po ulicích a zpovídá běžné lidi, ovšem vydává úplně jiné svědectví: „Ti lidé se cítí být Rusy, nechtějí mít nic společného s Ukrajinou a pokládají ruské vojáky za hrdiny. Tak mluví dělníci, lékaři, zdravotní sestry…“
Dáváme miliardy na válku, přispíváme ke smrti statisíců lidí a poškozujeme vlastní zemi, abychom tohle území „osvobodili.“ Mimochodem, Ukrajina mezitím ztratila umíráním a migrací tak velkou část svého obyvatelstva, že by „osvobozená“ území stejně neměla kým osídlit.
O novém světovém řádu (21. 9. 2023)
„Nový světový řád je tady,“ píše Thomaz Fazy na Unherd po summitu skupiny BRICS. A skutečně. Po nedávném sumitu a přijetí nových členů představuje BRICS největší světový ekonomický blok (větší než USA a všichni jejich spojenci dohromady), většinu surovin, většinu obyvatel světa, přístup k veškerým technologiím i vojenskou moc.
Jak píše Fazy, vedle ekonomických přínosů oceňují zájemci o BRICS hlavně svobodu. Najednou jste členem nejsilnějšího bloku, což vám dává takové postavení, že na vás nikdo nebude střílet rakety, nikdo u vás nebude organizovat převrat a nikdo na vás vyhlašovat embargo.
Možná, že časem se Čína začne chovat stejně agresivně jako USA, ale je natolik inteligentní, aby to zatím nedělala. A čínský císař má dostatek moci, aby v takovém chování zabránil čínským korporacím.
Příští rok bude předsedající zemí BRICS Rusko. To bude teprve veselo.
My sice nemáme penicilin a naše fabriky krachují kvůli drahým energiím, ale můžeme si kreslit mapy, kde všude nemají splachovací záchody. A číst úžasné články o tom, jak bychom je všechny zničili, kdybychom chtěli.
O každodenním životě (20. 9. 2023)
Protože státní pokladna přetéká penězi a česká vláda už nemá za co utrácet, rozhodla se vydat nějaké ty miliony na “komunikační kampaň” k výročí republiky. Ta kampaň už proběhla, nejspíš jste si jí nevšimli a o nic jste nepřišli. Takže jen drobná zajímavost. Ta kampaň byla zaměřena na “úspěchy, kterých jsme dosáhli” a na “události, které ovlivnily každodenní život občanů”. Příkladem takové události je zvolení Václava Havla prezidentem.
Ano, to zvolení, kdy bylo nejtěsnější většiny dosaženo tak, že policie zatkla jednoho opozičního poslance a po hlasování jej zase pustila.
Chápu, že je někdo na takový kousek hrdý. Ale jak to ovlivnilo každodenní životy občanů?
O svobodě a totalitě (20. 9. 2023)
Odpověď na otázku Parlamentních listů, zda je přípustné nazývat Fialův režim totalitním:
Řešení prosazované vládou a jejími přívrženci se dá shrnout zhruba následovně: Každý má povinnost říkat, že je u nás svoboda. Kdo by tvrdil, že je tu nesvoboda, toho zavřeme, až zčerná.
Nikdo jim skutečně nemůže zabránit, aby svůj režim nazývali demokratickým. Nikdo jim nemůže ani zabránit, aby vytvářeli tuny propagandy o tom, že je jejich režim demokratický. Faktem ovšem zůstává, že poměry v současné České republiky nevyhovují žádné starší definici demokracie. Pokud bychom použili měřítka běžně používaná v posledních dvou staletích, je Česká republiky typickou diktaturou s výraznými totalitními rysy.
Všimněte si, že samotný princip demokracie je využíván výhradně jako nástroj imperiální expanze. Když naše vláda označí nějaký cizí stát za demokratický, je to dostatečný důvod, aby se podílela na válečném tažení proti tomu státu. Zavádění demokratických poměrů ve vlastní zemi ale nepřichází v úvahu.
A co se týče urážek obětí, jaký je rozdíl mezi generálem Lučanským, které byl zavražděn ve vězení v totalitním systému Zuzany Čaputové, a válečnými hrdiny popravenými za Gottwalda? Proč by mělo být jejich srovnávání závadné? Nikdo nemůže popřít, že doktor Skála projevil v současnosti více statečnosti než Václav Havel za Husáka. Věřím, že by doktor Skála nechtěl být srovnáván s Havlem, ale z hlediska míry represí se to přímo nabízí.
Samozřejmě, diktatury a totalitní režimy nejsou stejné. Ostatně, v Husákově režimu se žilo úplně jinak než za Gottwalda. Přesto jsou oba režimy označovány za totalitní. Je to snad urážka obětí z padesátých let? Připomínám ale, že ani v nejhorších bolševických letech se nedělo to, že vládou podporované skupiny popletly hlavu vašemu synovi, vykastrovaly ho a přinutily vás, abyste ho nazýval dívkou nebo nebinární osobou.
O nezaměstnanosti (19. 9. 2023)
Zase čtu o tom, že nezaměstnanost nemá být nulová, ale třeba dvouprocentní (nebo pětiprocentní nebo…), protože je údajně nějaké procento lidí, co stejně nejsou schopní pracovat.
Jak se to asi stalo, že někteří lidé nejsou schopní být zaměstnáni? Je to snad nějaké genetická kombinace? Nebo uhranutí čarodějnicí?
Ti lidé nejsou schopní pracovat, protože byli příliš dlouho bez práce. Jsou lidé, kteří dokážou být bez práce a věnovat se třeba umělecké tvorbě, ale v naprosté většině případů člověk přijde o návyky, degradují jeho schopnosti a nakonec už není ani schopný opravovat svůj dům nebo zajistit práci v domácnosti. Když necháte lidi rok bez práce, pro některé z nich to je doživotní. Když je necháte bez práce tři roky, doživotně to změní mnohem větší procento. A tak dále. Když se to stane v mládí, než člověk nastoupí do prvního zaměstnání, je to naprostá katastrofa.
Máme tedy nezaměstnanost. Ta některé lidi připraví o schopnosti. Tak nám experti poradí, abychom měli ještě větší nezaměstnanost. To připraví o schopnosti ještě víc lidí. A tak pořád dokola. Jak zjišťují v těch zemích, kde jsou na tom hůř než v České republice. S Fialovou vládou ale doháníme.
O ekonomickém vývoji (18. 9. 2023)
Bývalo to tak, že národnímu hospodářství se dařilo nebo nedařilo. Když rostly zisky a rostl majetek boháčů, tak chudí lidé měli práci a platy trochu rostly. A naopak.
V posledních letech tahle vazba mizí. Ukazuje se, že je dobře možné, aby korporacím rostly zisky, rostly ceny akcií, výše manažerských bonusů mířila ke hvězdám a solidně se zvyšovaly i odměny politiků. Zároveň s tím klesá reálná mzda, roste nezaměstnanost a omezují se nejrůznější služby – včetně těch, bez kterých se nedá normálně žít.
To komplikuje diskuzi o ekonomických koncepcích a nejrůznější návrhy reforem. Jaký aspekt hospodářství má být vylepšen? Životní úroveň nebo korporátní zisky.
Tak třeba ekonom Sven Larson si všimnul, že americká ekonomika podle většiny ukazatelů roste, ekonomové jsou vesměs optimističtí… jenže zároveň s tím roste nezaměstnanost, a s ní i tlak na pracující, aby se spokojili s menšími platy. Jak je to možné? Migrace. Lidí na trhu práci přibývá rychleji než pracovních míst. Tyhle konkrétní důvody jsou pokaždé jiné, ale základní princip je stejný. Ekonomický růst vůbec neznamená, že se musí lidem dařit lépe. A naopak.
‘Budeme žrát trávu, ale liberalismus ubráníme (18. 9. 2023)
Jen výjimečně někdo projde tak rychlou změnou jako italská premiérka Giorgia Meloni. Volby vyhrála jako italská nacionalista, a za pár hodin po volbách už z ní byla americká neokonka, pro kterou je Itálie na druhém místě – v nejlepším případě. Projevuje neuvěřitelné odhodlání válčit za udržení liberální hegemonie, ale také odmítá zastavit masovou migraci ze severní Afriky přes středozemní moře. Právě díky jasnému protimigračnímu postoji vyhrála volby. Místo toho všeho realizuje „reformu“ spočívající v seškrtání sociálních výdajů.
Není divu, že se pokouší taky zpřetrhat hospodářské vazby s Čínou, které pro Itálii představovaly poslední pokus vymanit se z dlouhodobého hospodářského úpadku. Jenže se to ukazuje jako komplikované. Centrální italská vláda Meloniové horlivě přetíná vazby, jenže zatím italské místní samosprávy vytvářejí nové čínské vazby a přitahují další čínské aktivity.
Itálii čeká období přetahování. Jasně se tak ukazuje princip, na který budeme narážet na mnoha místech v celé Evropě. Někdo si uvědomuje hroucení americké dominance a snaží se přizpůsobit novému světu. Někdo setrvává v minulosti a pěstuje mentalitu typu „budeme žrát trávu, ale liberalimus ubráníme.“
Dost možná, že právě tenhle spor jedním z dominantních témat příštího desetiletí.
O Jungmannově národní akademii (17. 9. 2023)
Na včerejším semináři nás docent Valenčík uvedl do teorie her. Opět bylo plno.
Mám radost i z toho, že velkou část účastníků tvoří lékaři, architekti, advokáti a techničtí vysokoškoláci, sem tam nějaká umělkyně. Tedy lidé z té vrstvy, která bývala pokládána za intelektuální elitu. Mám z toho radost zejména proto, že když tam chodí řemeslníci i lidé ze služeb a dělnických profesí, přirozeně studují s touhle elitou. Učí se společně a táhne je to nahoru.
Nejde jen o to, že nesdílíme hodnoty současné vládnoucí vrstvy. Chceme být lepší než její příslušníci. Chytřejší, vzdělanější, cílevědomější, s lepší orientací. A vynakládáme námahu, abychom toho dosáhli.
O svobodě projevu v Americe (17. 9. 2023)
Gregory Hood publikoval na svém serveru Amren hezký článek o svobodě projevu. Dobře ukazuje, jak naprosto revoluční změna v USA proběhla. Během 200 let amerických dějin probíhaly různé spory a řešily se různé problémy, ale svoboda politického projevu byla posvátná. Teď se Amerika dostala během jedné dekády na úroveň husákovského Československa. Gregory Hood nezná husákovské Československo, ale přesně tohle má na mysli.
Nabízí se otázka, jestli se jedná o revoluci nebo naopak dovršení dlouhodobého trendu. Velké majetkové a příjmové rozdíly jsou jen velmi obtížně slučitelné s osobní svobodou. A když se rozdíly rychle zvětšují, dříve či později to musí vést k zániku osobní svobody, včetně svobody projevu. Pochopitelně, co jiného mohli čekat? Že se oligarchická chátra (nová aristokracie) přemění ve skupinu Mirků Dušínů a nebude svou moc používat k nečestným účelům?
Nicméně Gregory Hood má i jiné zajímavé postřehy. Třeba to, že omezování svobody projevu dostalo naprosto systematickou podobu řízenou policejními složkami až během vlády prezidenta Trumpa. Prováděly to úřady, jejichž šéfové tam šéfovali s Trumpovým souhlasem.
Což vyvolává otázku, jestli by případné Trumpovo zvolení v roce 2024 nějak radikálně měnilo situaci. Nepochybně by pronášel projevy, které by dováděly anticivilizační levici k šílenství. Asi ho by znemožnil zahajování nových válek. To je věc, kde v rámci amerických elit existují různé pohledy a kde by prezident Trump převážil na protiválečnou stranu.
Ale žádnou zásadní změnu nečekejme.
O životních zkušenostech (16. 9. 2023)
Možná jste četli o ambiciózní političce americké Demokratické strany Shivanti Sathanandan. Typická aktivistka radikální anticivilizační levice. Celé roky bojovala za zrušení policie jakožto rasistické instituce, a když to nevyšlo, aspoň se snažila maximálně zkomplikovat situaci řadovým policistům na ulicích… až byla jednou sama přepadena, a hle. Je z ní radikální bojovnice proti zločinu a za posílení policejních pravomocí. Že ještě před pár měsíci hlásala opak, o tom cudně mlčí.
V něčem to je normální. Stává se, že uděláme zkušenost, která mění naše postoje.
Normální? Tak úplně běžné to zase není. Stává se, že sluníčkářská aktivistka je brutálně zmlácena a znásilněna migrantem. Následkem toho je z ní ještě fanatičtější bojovnice za dovoz násilníků z Afriky. Dcera vysokého funkcionáře EU je znásilněna a zabita afghánským migrantem, načež otec uspořádá sbírku na podporu afgánských migrantů. Antivaxer zabrání své manželce v očkování proti covidu, ona tu nemoc dostane a zemře. Stal se z něj ještě horlivější bojovník proti očkování, až jsem ho nakonec musel zablokovat, protože obtěžoval dnem i nocí. A tak dále.
Není vůbec samozřejmé, že zkušenost přináší ponaučení. Zkušenost nám poskytuje ponaučení, pokud máme kolem sebe správné lidi. Nebo – ještě lépe – když kolem sebe máme prostředí s různými konkurenčními pohledy. Jinak se stane, že náš mozek zůstane zavřený a i naši blízcí nás v těžké chvíli upevní ve víře.
O občanské společnosti (15. 9. 2023)
Jak funguje občanská společnost? No přece tak, že si nějaká korporace nebo nějaký úřad vytvoří nebo zaplatí neziskovku a ta prosazuje zájem toho velkého tělesa. Lidé do toho nemají co mluvit, to by bylo nedemokratické. Demokracie přece spočívá v tom, že manažeři největších organizací rozhodují a lidé se bez odmlouvání podřizují.
Tak tomu bylo už nějaké roky, jenže v poslední době to vstupuje do dalšího stádia. Korporace si už neplatí neziskovky, ale vystupují přímo. Členem vlády rady pro lidská práva je tedy přímo zástupce Vodafonu, typické utiskované menšiny. Korporátní úředníček, který tam plní pokyny svého šéfa. Ale to není všechno. Členkou stejné vládní rady je (nebo donedávna byla) další úřednice Vodafonu Adriana Degram, kterou korporace mezitím převelela kamsi do Latinské Ameriky. Což jí ovšem nebrání mít názor na dění v České republice nebo kteréhokoliv jiné kolonii.
Pokud nějaká země takovou radu pro lidská práva nemá, tak se jedná o diktaturu a vzniká nám tím povinnost vést proti té zemi válku, kdybyste to náhodou nevěděli.
O rozdílech mezi civilizacemi (15. 9. 2023)
Z islámského světa nám přišla zpráva o dalším případu, kdy dva bratři (18 a 20 let) zastřelili svou matku, protože se nechovala dost mravně. Na takových případech si člověk uvědomí, jak je nám islám podobný. Ovšem s tím rozdílem, že u nás jsou některé věci pokládány za patologické, tlumeny a odsouvány na okraj, zatímco u nich jsou vychvalovány a povzbuzovány. V Prolomení hradeb jsem napsal, že islám je odpadovým produktem Západu. Ale dalo by se to formulovat i tak, že v islámu jsou negativní aspekty Západu dovedeny do důsledků.
Kde je u nás zabíjení matek? Tak daleko nejdeme, ale vzpomněl jsem si na článek, který před časem vyšel na serveru Counter-Currents. Dvacetiletý fracek, který sečetl pár konzervativních pouček, tam kritizuje dělnické ženy středního věku. Kritizuje hrdinky, které desítky let vstávaly v půl šesté, tvrdě pracovaly, snášely relativní chudoby, dokázaly zvládnout manžela se sklonem k alkoholismu a vychovaly děti… teď jim pubertální konzervativec vyčítá, že nejsou dost mravné a že nemají dost smyslu pro tradiční hodnoty. A s jakou militantností! Jenže u nás se ušklíbneme a víme, že to je patologické a že z toho ten kluk časem vyroste.
O Skálovi a Marxovi (14. 9. 2023)
Myslím, že mnozí konzervativci význam Karla Marxe nadsazují. Není možné, aby knížky jednoho muže byly za vším špatným, co se kdy v naší civilizaci odehrálo. Na druhou stranu ale těžko popírat, že za posledních 200 let tu nebylo žádné myšlenkové a sociální hnutí, které by dokázalo tolik změnit společnost. Proto by měl Marxe a jeho následovníky studovat každý, kdo se nějak snaží napomoci změně – bez ohledu na to, jestli mu jsou sympatičtí nebo ne. I kdyby jen kvůli té schopnosti prosadit změnu.
To je důvod, proč se těším na seminář Josefa Skály, protože ukazuje marximus očima samotných marxistů. Jak postupovali a co je k tomu vedlo. Třeba tohle:
„Nemá-li být emancipační hnutí svou vlastní karikaturou, musí stát na dvou nohou. Musí mít oporu v masovém hnutí, tehdy hlavně dělníků a dalších neprivilegovaných vrstev. Ale aby nezůstalo na úrovni, které se tehdy říkalo „trade-unionismus“ (politická strana se pere za mzdové a podobné požadavky, ale nejde dál), tak musí mít „revoluční teorii“, což byl takový dobový pojem, a ta revoluční teorie se nemůže narodit nijak spontánně. Tu jsou schopni rozvíjen jen velice vzdělaní lidé, kteří zpravidla pocházejí z jiného sociálního pytle než dělníci.“
Co to znamená v praxi? Že když seženu někoho hodně vzdělaného a když ten člověk svým životem ukáže, že jeho srdce je na straně pracujících lidí, tak ho nechám pracovat a využiju ty výsledky – i když se některým nebudou líbit a pro někoho třeba budou urážlivé. Všimněte si, že je to opak dnešní alternativy. Chtějí lidé slyšet, že všechno řídí Židi? Tak jim řekneme o židovském spiknutí. Chce někdo slyšet, že Američani nebyli na Měsíci? Tak jim řekneme, že nebyli na Měsíci. Chce někdo slyšet o vraždících vakcínách? Tak jim budeme vyprávět o vraždících vakcínách. Univerzitní profesoři mezi nás mohou pouze tehdy, když se přizpůsobí lidem se základním vzděláním.
Výsledky tomu odpovídají. Dokud bude opozice vypadat takhle, bude mocenská pozice Petra Fialy neotřesitelná.
O nenasytnosti (14. 9. 2023)
Niger začal prodávat svůj uran za světové ceny a ono se ukazuje, že dosud jej dávali zadarmo! Dostávali méně než jedno procento ceny, jakýsi symbolický manipulační poplatek.
Ono je to zajímavé i tím, že drtivá většina evropské ani americké populace tohle vůbec netuší. Žijeme v představě, že africké státy dostávají hromadu peněz za suroviny, jenže ti líní negři si toho neváží a neumí s tím zacházet, případně všechno rozkradou. A ve skutečnosti se to má úplně jinak.
To vůbec neznamená, že by „blahobyt Evropy byl postaven na drancování třetího světa“. Zisky několika korporací a manažerské bonusy nejsou blahobytem Evropy. Přínos pro většinu evropské a americké populace je nulový nebo dokonce záporný.
A znovu to obnažuje problém nenasytnosti. Kdyby Nigeru platili za jeho uran polovinu nebo třetinu normální tržní ceny, i tak by na tom vydělali dost. Jenže jim to nestačilo.
O Elonu Muskovi (13. 9. 2023)
Woke je zlo, které musí být zastaveno, říká Elon Musk. Výrazem „woke“ se myslí nejradikálnější forma anticivilizační levice (či, chcete-li nejradikálnější forma politické korektnosti). Doslova to znamená probuzené. Jde o to, že se člověk „probudí“ a jasně vidí, že to správné je antibělošský rasismus, kastrace dětí a všechny další hnusy, které s tím souvisí.
Elon Musk má pravdu. Jenže kdyby nad tím nezaujatě přemýšlel, viděl by, že to zlo je důsledkem určitého ekonomického systému. Toho stejného systému, který jej udělal jedním z nejbohatších lidí na planetě. Ve světě, kde by se hrálo poctivě, by byl Elon Musk skvělým inženýrem nebo možná majitelem fabriky o 100 zaměstnancích, ale zase by tu neřádily bandy, které útočí i na jeho děti. Všichni by byli šťastnější.
Jenže to si Elon Musk nikdy nepřipustí. Bude bědovat nad poměry, a zároveň bude odmítat pokusy něco řešit jakožto „komunistické.“ Možná přidá nějaké obecné nářky na pokles morálky. Samozřejmě to nebude fungovat.
U nás tenhle proud zastupuje herní král Daniel Vávra. Běduje nad důsledky, ale zároveň hájí příčiny. Totéž myslitelé kolem Institutu Václava Klause, jinak velmi bystří.
Pokud sám sobě zakážete zkoumat určité příčiny, jen těžko se doberete pochopení jevu.
O ochraně soukromí (13. 9. 2023)
Všude sledování. Všichni nás sledují, všichni o nás shromažďují údaje. Slyšíme nářek nad ztrátou soukromí a ten nářek je oprávněný. Ale všichni taky vědí, že se to zastavit nedá.
Nedá? Něco málo by se možná zachránit dalo. Chtělo by to ale vyvarovat se hlavních omylů. Třeba nesmyslného soustředění na státní správu. Ve skutečnosti o nás shromažďují různé údaje stovky subjektů, přičemž většina z nich je nestátních. Ty subjekty jsou schopny si informace o nás vzájemně prodávat a vyměňovat a skládat z nich přesný obraz i toho, co by mělo zůstat zakryto. Jestli toho nejsou schopny dnes, tak brzy budou. Technologie už existují, takže je jen otázka dostupnosti a investic. Rýsuje se obraz světa, kde každá dostatečně velká firma ví téměř všechno o každém jednotlivci, pokud ji to zajímá. Včetně toho, co o něm nevědí ani jeho nejbližší.
Je jen jediný hráč, který to může omezit. Stát. Jedině stát může vytvořit poměry, kdy shromažďování údajů bude trestným činem. Jedině stát to může vymáhat. A jedině stát může zakročit, když někdo nezákonně získané informace zneužívá. Potřebné technologie přitom existují. Víte třeba, že velké banky mají počítačové nástroje, které prohledávají celé systémy a kontrolují, zda tam nejsou uložené takové informace o zákaznících, které by tam neměly být? A to jsme na začátku.
To bychom ale museli mít státy a vlády, které chrání své občany. A i tak podle všeho vstupujeme do éry s daleko menší mírou soukromí. Můj odhad je, že si na to zvykneme stejně snadno, jako si některé zvykly na koupání nahoře bez.
A že nedostatek soukromí umožní vládě, aby nás přinutila k vegetariánství, správnému životnímu stylu, správným obrazům na stěně a já nevím co? Proti tomu pomůže jediné. Aby u moci nebyli lidé, kteří to budou chtít. Protože když u moci budou, mohou nás k tomu donutit i středověkými technologiemi.
O korespondeční volbě (12. 9. 2023)
V souvislosti s korespondenční či počítačovou volbou se mluví o bezbrannosti vůči volebním podvodům. Oprávněně. Ale je tu i další temný aspekt. Její zavedení by znamenalo, že o České republice začnou rozhodovat lidé, kteří sice mají občanství, ale už mnoho let tu nežijí, nikdy tu žít nechtějí a vlast jim nestojí ani za to, aby dojeli volit na vyslanectví. Mohou odhlasovat naprosto cokoliv a je jim to jedno, protože to stejně nebude mít žádné dopady na jejich životy. Vůbec netuší, čím se v České republice žije. Znají jen novinové články. Mnoho z těch lidí pracuje pro centrály korporací, které Českou republiku pustoší a hodně z nich už neumí ani pořádně česky. Naše země je pro ně jen peněženka, a někdy ani to ne.
Základním principem demokracie je přece to, že vláda může lidem ukládat povinnosti jen s jejich souhlasem. Tohle korespondenční volba ruší. O poměrech v žádné zemi už nemají rozhodovat její obyvatelé.
O technologickém pokroku (12. 9. 2023)
Opět postřeh Curtise Yarvina. Obavy z vedlejších důsledků technologického pokroku způsobují větší škody než by mohly být vedlejší důsledky nových technologií (při realistického zhodnocení). Od oprávněné opatrnosti se postupně posouváme k fanatickému odporu proti novým technologiím. Je to jedna z mála věcí, na kterých se snadno shodnou profesionální neziskovkoví aktivisté, mainstreamová média i „alternativa“.
Samozřejmě, že každá nová technologie přináší taky nějaké nevýhody, nějaké nežádoucí vedlejší účinky a nějaká rizika. Tak tomu bylo i v minulosti. Přesto byla zaváděny. Navíc, dnes už máme tu staletou zkušenost, která ukazuje, že se vyplatí ty nevýhody a rizika podstoupit. Takový býval civilizační postoj Západu. Skutečný konzervatismus znamená i podporu nových technologií.
A je to postoj, který zmizel. Raději necháváme zbytečně umírat lidi, než bychom poskytly nové léky, které by snad mohly mít vedlejší účinky. Necháváme celé populace hladovět a žít v neúnosné bídě, protože nové technologie výroby jídla ještě neprošly dost důkladným testováním. Krajina je ničena idiotským Green Dealem založeným na zastaralých metodách, namísto investice do vývoje nových věcí, které by fungovaly.
Je to jen problém dekadentního Západu. Jinde na světě dokážou udělat kalkulaci, že když se nová technologie zavede později, má ten odklad nějaké náklady a ty náklady nesou konkrétní lidé.
Opět o elitách (11. 9. 2023)
V rozhovoru s Petrem Burešem opět shrnuji svou teorii elit: „Když chceme pochopit, jaká je převládající mentalita určité společenské vrstvy, v tomto případě finanční a mocenské elity, tak bychom měli vyjít z otázky, co musí člověk dokázat, aby se do té vrstvy dostal. To znamená, jak funguje ten výběrový mechanismus. Když se podíváme do evropských dějin, tak můžeme připomenout třeba staletí před průmyslovou revolucí, kdy k tomu, aby se člověk stal příslušníkem mocenské elity, se musel osvědčit jako válečník. Samozřejmě, vedle toho, že se narodil do té správné rodiny, to byla nutná podmínka. A pokud se má člověk osvědčit jako válečník, musí od dětství pěstovat určité povahové rysy. A také to znamená, že určití lidé jsou z toho prostředí vyřazování a jiní jdou nahoru.
V 19. století byla elita průmyslnická, takže člověk, který chtěl být příslušníkem elity v té době, musel osvědčit určité organizační schopnosti, schopnost riskovat, schopnost být dost tvrdý ke svým zaměstnancům, schopnost strategického myšlení…bez toho nedokázal zvětšovat své impérium, ani když pocházel z bohaté rodiny. Tak fungovala západní společnost ještě někdy v 70. letech 20. století. Tehdejší elity – to byli výrazní vzdělanci s výraznými názory nebo úspěšní průmyslníci nebo vědci, kteří přišli s nějakou převratnou myšlenkou, často za ní museli tvrdě bojovat…
Dnešní mocenská a finanční elita sestává z lidí, kteří strávili desítky let v byrokratických aparátech, neudělali žádný průšvih, plazili se před těmi správnými lidmi… až se prointrikovali nebo proseděli do představenstva, do vedení politické strany, do ústavního soudu. To vynáší nahoru úplně jiné typy lidí. Někdo s povahou středověkého válečníka by v dnešní korporaci, politické straně nebo univerzitě jen velmi těžko mohl uspět.
O hasičích (11. 9. 2023)
Pokud máte pocit, že úroveň rozkrádání a všeobecné destrukce dosáhla bodu, kdy už to nemůže být horší, možná vás z toho pocitu vyléčí novinka z USA. V několika státech tam zprivatizovali hasiče, takže začalo být normální, že když vyhoříte, za pár týdnů vám ještě navíc přijde složenka na desítky tisíc dolarů (v přepočtu půl milionu nebo víc). To ale není všechno! Dramaticky se zhoršila výkonnost hasičských sborů.
Nákupy a případu už neřídí profesionálové, jak tomu bylo dřív, když byli hasiči státní nebo obecní. Dnes patří velkým investičním fondům, rozhodují ostří finanční manažeři a těm se musí zdůvodňovat každý dolar výdajů. Hasiči tedy raději neutrácejí, a vybavení chátrá. Což finančním manažerům umožňuje, aby „volné prostředky“ utráceli za něco, co víc vynáší (třeba do nákupů jiných organizací), což je ovšem spojeno s rizikem, takže začíná být normální, že hasičský sbor zbankrotuje. To bylo dřív nemyslitelné.
Probíhá to tak hlavně ve státech, kde vládnou Republikáni. Volič má tedy výběr. Chcete vládu strany, která podporuje protibělošský rasismus, rušení policie, útoky na dětskou pohlavní identitu a nekonečné válčení? Nebo chcete stranu, která privatizuje hasiče? Prašť jako uhoď.
Zajímavé je, jak byla tak příšerná věc prosazena. Samozřejmě korupcí, ale roli hrálo i mnoho let propagandy, kdy média systematicky vyvolávala závist vůči hasičům. Prý je nespravedlivé, že mají státní penze, zatímco ostatní je nemají. Jako by chudobu nezavinily nenasytné korporace, a jako by hlavní problém spočíval v tom, že je postaráno o hasiče, od kterého možná zítra budete chtít, aby kvůli vám skočil do plamenů.
Přesně totéž jsme zažívali během covidu, kdy se elitám podařilo přesměrovat část lidového hněvu proti lékařům a zdravotním sestrám.
Teď hlavně, aby se o té možnosti nedozvěděli ministři Fialovy vlády.
O státním a soukromém vlastnictví (10. 9. 2023)
Většina lidí to má jednoduché: Soukromý sektor je dobrý, státní sektor je špatný. Když je požádáte, aby vysvětlili, proč to funguje právě takto, chvíli se zamyslí, a pak odpoví, že organizace soukromého sektoru udržuje ve zdraví přirozený výběr: darwinovský konkurenční působí, že ti špatní mizí z trhu. Tak to popisuje Curtis Yarvin a všichni s tím asi souhlasíme.
Problém je ale v tom, že to funguje jenom v určitých segmentech trhu. Hospodský, který se neumí chovat, má špinavé ubrusy a vaří mizerně, ten bude nejspíš donucen zavřít, což je naprosto správné. Jenže od určité velikosti organizace nekrachují, nýbrž se navzájem „přebírají“, a o tom, kdo koho přebere, rozhoduje mnohem spíš strategie a kapitálová síla než kvalita produkce nebo slušné zacházení se zaměstnanci. Navíc po každé takové fúzi nastává manažerská bitva o místa v představenstech a klidně může uspět i manažer přebírané organizace, dokáže-li dost obratně intrikovat. Plus ještě navíc má každá ta korporace spoustu různých výrob a aktivit, takže i ti nejlepší se mohou dostat do problémů, protože jsou v špatné organizaci a naopak.
Zkrátka, od určité velikosti rozdíl mezi nestátním mizí. Což potvrzuje i praktická zkušenost. Funguje snad německý státní podnik Volkswagen výrazně jinak než soukromý Ford? Funguje Vodafone výrazně jinak než T-Mobile?
Mohou být různé důvody, proč v různých situacích preferovat státní či nestátní vlastnictví. Ale výkonnost a kvalita výrobků mezi těmi důvody rozhodně nejsou.
O analýze a analogii (10. 9. 2023)
Oskar Krejčí na včerejším semináři upozornil na metodický omyl, který se v kruzích západních politiků a analytiků velice často vyskytuje. A sice, že analýza je nahrazena analogií. Místo toho, abychom prováděli složité analýzy dlouhodobého chování čínské civilizace, to nahrazujeme jednoduchou otázkou: Co bychom udělali my, kdybychom měli k dispozici čínskou ekonomickou, diplomatickou (a částečně i vojenskou) moc?
Když si takovou otázku položí američtí neokonzervativci, není divu, že propadají panice.
Je to jedna z těch chyb, o kterých mluvím ve svém semináři Metod analýzy a predikce společenských jevů. Toho problému se totiž dopouštíme všichni, a poměrně často.
O společenských změnách v Blansku (9. 9. 2023)
Obrázkem se vracím k veřejné přednášce v Blansku, kterou uspořádali přátelé z SPD (na snímku v poslancem Janem Hrnčířem). Opět bylo tak nabito, že lidé měli problém se vejít.
Pokusil jsem se, mimo jiné, vyvrátit představu, že společnost je jakýsi veliký papiňák a že když je lidová nespokojenost příliš velká, prostě to vybuchne. Že prý stačí počkat, až bude lidem ještě hůř. Nestačí.
Dějiny nás učí, že lidová nespokojenost, hněv ani zoufalství nestačí ke vzniku revoluce a už vůbec ne ke vzniku revoluce úspěšné. Přelomové jsou historické situace, kdy se zformuje vrstva, která je skutečným soupeřem vládnoucí mocenské a finanční elity a která ji výrazně převyšuje svými schopnostmi. Taková opoziční skupina může využít lidové nespokojenosti, ale pořád je ta skupina, kdo je hybatelem změny. Klíčová otázka tedy nezní, jaké jsou lidové nálady nebo zda lidé chtějí změnu. Klíčová otázka zní, jestli tady vzniká kontraelita podstatně schopnější (organizovaností, disciplínou, analytickými schopnostmi, vzdělaností, fyzickou kondicí atd.) než ta, která je u moci.
O Prigožinově smrti (8. 9. 2023)
Je spousta teorií o tom, kdo nechal zabít Prigožina a proč. Šel po něm skoro každý, a kdo po něm nešel, ten měl aspoň motivaci. A nelze vyloučit ani havárii (tu pokládá za nejpravděpodobnější Scott Ritter). Teď se k těm dohadům připojil Seymour Hersh. To je to velice staré novinářské eso ověnčené mnoha cenami, které vytáhlo na světlo spoustu skrývaných informací od vietnamské války až po Nordstream. Podle Hershe (což jsou nejspíš drby z amerických tajných služeb) nechal Prigožina zabít Putin a nešlo o pomstu za vzpouru, nýbrž o to, že Prigožin se stával natolik nezvladatelným, že by mohl vyvolat velkou válku se Západem (třeba přímým útokem na území nějakého státu NATO).
Ponechávám bez komentáře.
O propagaci LGBT (7. 9. 2023)
Z rozhovoru pro ne-ČT24:
Proč je podle Vás LGBT široce propagováno po celém světě?
Není propagováno po celém světě. Je propagováno pouze v rámci toho civilizačního okruhu, který se ekonomicky a společensky hroutí. A proč? Protože vládne iracionální dav, chátra, banda přiklounů bez nejmenšího pocitu odpovědnosti. V dnešní nové aristokracii nenajdete nikoho, kdo by se odvážil otevřeně říct, že je to pitomost nebo dokonce, že je to nebezpečné. A aktivisté – motivováni vzájemnou konkurencí – se stále více radikalizují. Po převádění sexu na politický problém a preferování nejrůznějších sexuálních výstředností přišly kastrace dětí a dnes se začíná mluvit o povinnosti normálních lidí mít sex s “translidmi.” Nedivme se pak, že námi většina světa pohrdá a posmívá se nám.
O novém lepším životním stylu (6. 9. 2023)
Jak západní společnosti přecházejí od úspěchu k úspěchu, objevuje se nový – pokročilejší – životní styl. Ti nejlepší, nejúspěšnější a nejobdivovanější postupně zjišťují, že nemusí jíst každý den (rozhodně ne maso), nemusí bydlet v normálním bytě, nemusí se každý den sprchovat teplou vodou, nemusí mít doma teplo, nemusí mít potřebné léky… a ekonomika se mění tak, aby tenhle nový lepší zážitek dokázala poskytnout každému.
Pamatujete, že byly doby, kdy měřítkem hospodářského úspěchu bylo, že každý může mít celkem často na talíři kus hovězího? V době liberální hegemonie je měřítkem úspěchu, že každý může hladovět.
Všimněte si, že tyhle úžasné pokrokové novoty netýkají těch opravdu bohatých. Tuhle bídu jako pokrokový životní styl ordinují jen svým poskokům, kteří jsou schopni zkousnout naprosto cokoliv – motivováni strachem, že když začnou dělat problémy, budou připraveni o naději vyšplhat se mezi novou aristokracii. O naději, která stejně byla jen zdánlivá.
O post-minimálním státu (6. 9. 2023)
Když se projevují příznaky hroucení civilizace, hroutí se i některá vžitá přesvědčení, která to hroucení zapříčinila nebo aspoň urychlila. Zhroutila se představa, že globální volný trh by mohl přinést efektivitu a blahobyt. A hroutí se i představa, že by minimální stát mohl být svobodným a blahobytným prostředím. V reálném životě je minimální stát vlastně jen přechodné období, než plně převládnou nejrůznější drancovací skupiny. Ty skupiny převládnou díky tomu, že minimální stát je z principu bezbranný a neschopný bránit sebe i vlastní obyvatele.
Curtis Yarvin navrhuje na základě téhle zkušenosti opačné zásady:
Za prvé. Všechno, co může být státní, taky má být státní. Pokud stát dokáže provozovat velkou nemocnici stejně dobře jako akciovka, pak má být velká nemocnice státní. Hospoda nemá být státní, protože stát nedokáže provozovat hospodu stejně dobře jako hospodský.
Za druhé. Pokud stát vyklidí prostor soukromé iniciativě (což je někdy velmi užitečné), měl by si hlídat, aby tam nevzniklo něco, co bude státu mocensky konkurovat. Měl by taky dávat pozor, aby tam nevznikaly příliš velké sociální konflikty.
Za třetí. Stát má být založen na monarchickém principu v tom smyslu, že má existovat jasně definovaná osoba nebo jasně definovaná malá skupina, která nese plnou odpovědnost za to, jak stát jedná.
O redakční byrokracii (5. 9. 2023)
Piráti splnili svůj předvolební slib, osvobodili nakladatelství Mafra od zlého oligarchy, takže se začala nastolovat pirátská svoboda. To znamená zákazy a cenzura, cenzura a zákazy. Jako první byl postižen Ladík Větvička, nejúspěšnější blogger a největší osobnost, jakou tam měli. Způsob provedení toho zákazu ale stojí za povšimnutí. Všimněte si, že superosobnost Větvičku nevyhodil žádný oligarcha ani žádný ředitel ani žádný výrazný aktivista. Vyhodil ho dav méněcenných redakčních úředníčků, co tam vlastně jen čekají, až bude umělá inteligence levnější než oni. Nenašel se nikdo, kdo by našel odvahu se pod ten zákaz podepsat. Nakonec je pod tou zprávičkou jen jakási „Zuzka“ bez příjmení. Nejspíš brigádnice, co měla zrovna službu.
O přípravě na minulou válku (5. 9. 2023)
Nová česká válečná doktrína přeložena do normálního jazyka. S územím ČR se počítá jako s přepravní a přípravnou plochou pro válku na Ukrajině nebo v evropské části Ruska. Počítá se také s tím, že to území stane terčem raketových a dalších útoků. Nebude tudíž příliš bráněno, nebudou na něm žádný významný průmysl, žádné kritické laboratoře, žádná velitelská centra, nic takového. Předpokládám, že ti opravdu významní občané (jako třeba ministryně obrany) budou včas přesunuti do bezpečnějších zón. To se ale v doktríně nepíše.
Jo, a obyvatelé ČR to samozřejmě budou celé platit.
U Fialovy vlády to asi nemůže nikoho překvapit. Všimněte si ale jiného aspektu. Když si uvědomíme, že realizace takových plánů zabere nejlepším případě 10 let, ale spíš déle, vychází to, že někdy kolem roku 2040 bude Česká republika perfektně připravena na tu válku, kterou NATO momentálně vede na Ukrajině.
Knihy v srpnu (4. 9. 2023)
Děkuji všem, kdo mi v srpnu poslali dar na transparentní účet nebo mě podpořili nákupem na Českém vlasteneckém knihkupectví. Vlastně takhle řídíte můj čas. Finanční prostředky rozhodují o tom, kolik času mohu věnovat psaní a studiu, kolik času Jungmannově národní akademii a kolik času běžné komerční práci. Mám totiž to štěstí a výsadu, že si mohu vybírat, kolik hodin strávím každý měsíc komerční prací.
Nejprodávanější knihy v srpnu:
O drancování (4. 9. 2023)
Tak jak to je? Žijeme na úkor zemí třetího světa? Nebo oni na náš úkor? Kdo komu platí? Kdo komu poskytuje pomoc? Dá se v tom nějak vyznat?
Ocenit staré koloniální časy je těžké. Někdo víc zvýrazní, co bylo z kolonií vyvezeno. Někdo zase, kolik silnic a železnic bylo vybudováno. A jak efektivní státní správa byla zavedena. A někdo zase, jak brutálně byla potlačována domorodá povstání. A někdy připomene, že domorodci se k sobě navzájem chovali ještě mnohem hůře. Navíc každý případ je jedinečný. Zkrátka, ty staré časy už nerozsoudíme.
Nicméně současný model je poměrně jasný. Dá se to ukázat na imaginární zemi Afrádii, kde mají nerost brunium. Kdyby brunium těžil afrádský státní podnik, prodávali by ho na světovém trhu za 1000 dolarů za tunu (nebo ekvivalent v jiné měně), což by umožnilo poskytnout horníkům slušné pracovní podmínky a ještě by ta země bohatla. Ona by nejspíš nebohatla až tolik, protože by to nějaký místní diktátor rozkradl, ale to není náš problém.
Jenže brunium těží nějaká americká firma. Práci stejně udělají afradští horníci, Američané pošlou jen pár expertů a země Afrádie dostává 115 dolarů za tunu. Kdyby se to afradským nelíbilo, americká tajná služba jim vymění prezidenta. Jak to nedávno vysvětlil nadšeně americký blogger Bratříček „nikdo přece nestaví 12 letadlových lodí, aby nečinně přihlížel, jak jednotlivé státy opouštějí dolar.“
Za Afrádii a brunium můžeme dosadit v zásadě jakoukoliv zemi a zdroj, pokaždé to funguje stejně.
Jenže pozor! Že na tom vydělává někdo na Západě, to ještě neznamená, že na tom vydělává Česká republika. Američané nám brunium neprodají za 115 ani za 150 dolarů. Platíme pěkně 2000 za tunu, a kdybychom si to snad chtěli obstarat levněji, americký spojenec nám vysvětlí, že by to bylo amorální a nedemokratické. Morálka je přece víc než naše peníze.
Zkrátka, ve sporu mezi Západem a drancovanými zeměmi je naším zájmem úspěch drancovaných zemí.
O promiskuitě (3. 9. 2023)
Když už člověku táhne na šedesátku, některé výhody ztrácí (třeba nezvládne absolvovat trénink ve sportu, který ho hrozně bavil), ale jiné zase získává. Třeba možnost psát s nadhledem o věcech, kde by to ještě před dvaceti lety nebylo možné. A tak se mi dnešní poznámka protáhla v celý článek.
„Nechte ženy, ať jsou promiskuitní,“ je poněkud bulvární název článku, který na Unherd publikovala antropoložka Olympia Cambell. Snaží se narušit mainstreamovou tezi o asymetrické sexualitě, ale daří se jí to jen částečně. Nicméně její argumentace není nezajímavá.
Slovem „mainstreamový“ zde nemyslím velké noviny. Ty naprosto mechanicky papouškují, že mezi muži a ženami nejsou žádné biologické rozdíly. Všechny rozdíly jsou dány jen útlakem a diskriminací. Jenom mi potom není jasné, proč je zapotřebí předělávat muže na ženy a naopak, když mezi nimi není rozdíl. Aha, už vím! Logika je nástrojem patriarchátu. Politicky korektní bytost by neměla mít takové námitky.
Nicméně v našem kontextu myslím výrazem „mainstreamový“, že ve vědecké debatě je to normální. Téměř všichni pracují s předpokladem, že sexuální chování mužů a žen se liší a že rozdíl je dán biologicko-evolučně. Pro ženu je otěhotnění veliká investice a má za život omezený počet pokusů zplodit skvělého potomka. Je tudíž racionální, aby si velmi pečlivě vybírala a chovala se spíše zdrženlivě. Muži neinvestují téměř nic (tedy neinvestovali, do vynálezu testů otcovství a alimentů), je tedy racionální chovat se velkoryse a vůbec nešetřit předáváním své genetické informace. Všechno ostatní z toho vyplývá.” Pokračování zde.
Soumrak blbečků (3.9. 2023)
Nastává soumrak influencerů. Umělé inteligence jsou stejně dobré jako oni, hlásá titulek. A je to pravda. Korporace už nepotřebují podporovat nevypočitatelné a občas svéhlavé hvězdičky na sociálních sítích, mohou je vyrobit v počítači. Zatím na to má jen pár nejbohatších, za pár let to bude běžně dostupná technologie. Doba influencerů skončila dřív, než pořádně začala. Z hlediska civilizačního vývoje to je neuvěřitelně pozitivní zpráva. Nakrucování před kamerou se přestává vyplácet víc než práce, aspoň v jedné oblasti.
A ono to jednou oblastí neskončí. Jakou výhodu má proti umělé inteligence průměrný redaktor České televize nebo Aktuálně? Neumí chrlit fráze o nic lépe než počítač. A to ani nepřipomínám primitivní nenávistnou propagandu, jako vyrábí třeba Šafrovo Forum. Mimochodem, totéž platí o většině politiků. Proč je nenahradit? Nebylo by lepší mít místo paní Pekarové umělou postavu s parametry Lary Croft? Hloupější by určitě nebyla.
Zůstane pár skutečných osobností, kteří dokážou být originální, nebojí se, je za nimi skutečný příběh…ale třída profesionálních hvězd propagandy zmizí. Nebude to žádná škoda. Jeden z mála samoopravných mechanismů naší civilizace ještě funguje.
Mimochodem, všimněte si, že řešení nepřinesl apel na morálku ani pokus obnovit nějaké historické uspořádání. Přinesl ho technologický pokrok. A tak to bude se vším. Jestli se západní civilizace dostane ze současného průšvihu, tak díky cestě dopředu. Ne díky cestě nazpět.
O historické zkušenosti (2. 9. 2023)
Když jsme proti válce, co navrhujeme? To, co fungovalo po tisíce let pokaždé, když se země dostala do konfliktu se silnějším soupeřem. Ukážete, že jste tomu soupeři schopni způsobit citelné ztráty a pak zahájíte mírová jednání. Nabídnete kompromis. O něco přijdete, ale je to lepší než zničující válka.
Přesně to mělo udělat Československo v roce 1938. Bojovat a pak jednat. Možná by přišlo o pár okresů, ale udrželo by si obranyschopnost, válečný průmysl, většinu opevnění a národní sebevědomí.
Ostatně, totéž udělali Finové proti Sovětskému svazu. Kdyby se rozhodli nepřistupovat na žádný kompromis a bojovat do posledního Fina, žádní Finové by dnes nebyli. Finský národ by už neexistoval. Jenže Finové se po statečném odporu rozhodli pro kompromis se Stalinem a ten kompromis jim přinesl svobodu, demokracii a hospodářský rozkvět.
Jestli dnes někdo radí Ukrajincům postupovat jinak, tak je to docela obyčejný zločinec. Zejména, když není ochoten posílat na smrt vlastní kluky a zbrojní sklady jsou vyprázdněné. Že Ukrajinci chtějí bojovat? Jo, chtějí bojovat tak hrozně moc, že musely být zrušeny volby, aby si podruhé neodhlasovali ústupky vůči Rusku.
Kdyby byla Ukrajina úplně opuštěná a úplně bez spojenců, byla by na tom tisíckrát lépe než teď.
O pornografii a migraci (2. 9. 2023)
Na Délském potápěči zajímavý článek o migraci do Evropy. Vypichuje souvislost, která třeba nebude úplně tou nejhlavnější příčinou, ale mohla k migrační explozi výrazně přispět. Někdy kolem roku 2012 se pornografie převalila z videokazet do online prostoru. Najednou k ní měl snadný přístup každý mobilní telefon. Celý svět si mohl prohlížet blonďaté Evropanky a méně inteligentní obyvatelé jiných regionů mohli nabýt dojmu, že tohle je skutečná Evropy. O dva až tři roky později se rozběhla migrační vlna sestávající téměř výhradně z mladých mužů. Jednou z hlavních motivací byly snadno dostupné ženy.
Samozřejmě, pornografie nemůže být jedinou příčinou, ale mohla k tomu přispět. Mohla usnadnit práci agitátorům a pašeráckým neziskovkám, které přesvědčovaly mladé muže, aby se vydali do světa.
Narážíme na to znova a znova. Svobodný život se dá vést pouze v rámci jednoho civilizačního okruhu s pevně zavřenými hranicemi a naprostou jistotou, že tam budou vstupovat jenom ti, kdo respektují pravidla.
O náboženství v Americe (1. 9. 2023)
Sociolog náboženství a historik Rodney Stark strávil spoustu času v archivech, procházel historické údaje, pokusil se chybějící data doplnit pomocí různých matematických modelů a má výsledky, které možná budou mnohé šokovat.
Znáte ten příběh, jak byly Spojené státy americké zakládány horlivými protestanty, kteří utíkali z Evropy před pronásledováním? Takové nějaké skupiny tam byly, ale ve skutečnosti hrály naprosto okrajovou úlohu. Když byla vyhlašována deklarace nezávislosti, byly Spojené státy více ateistickou zemí než současná Česká republika. Méně než každý pátý patřil k nějaké církvi, a to se ještě do toho počítají různé obskurní sekty. Některé náboženské skupiny byly velmi hlasité, ale to ještě neznamená, že měly reálný vliv na život lidí.
Americká zbožnost stoupá od začátku 19. století až někdy do roku 1980. Pochopitelně je to provázeny konflikty se staromilci, kteří usilují o to, aby si Spojené státy udržely charakter nenáboženské společnosti.
Je zjevné, že výklad části současných konzervativců, podle nichž bývala Amerika náboženskou zemí, a pak to neomarxisté rozbili, že ten výklad je naprosto falešný. Ve skutečnosti to bylo přesně naopak.
Každý rozumný člověk musí souhlasit, že zásady, které dnes konzervativci razí, jsou dobré a prospěšné. Ale to ještě neznamená, že taková společnost už někdy existovala. Dnešní konzervatismus je stejně inovativní jako dnešní progresivismus. Dokonce – jak jsem uvedl v jedné přednášce – zdá se, že spíše progresivismus je zastaralý.
O dvojím metru (1. 9. 2023)
Znovu se vracím k „diktatuře proletariátu“. Proč nás děsí o tolik víc než jakákoliv jiná diktatura? V určité generaci proto, že to byla jediná diktatura, kterou jsme znali zblízka. Německý nacismus jsme pokládali za něco jednou provždy mrtvého a třetí svět byl příliš daleko.
Ale zároveň v tom hraje roli to, co jsem v jedné eseji nazval „zakomplexovaným buranstvím.“ I když lidé mluví o rebélii, někde uvnitř se v duchu pořád ještě klaní vrchnosti. Když dá kníže facku sedlákovi, je to v pořádku. Když dá sedlák facku knížeti, pohoršuje nás to. Když nechá král pověsit nevolníka, nestojí nám to za řeč. Když nevolníci pověsí krále, ještě po staletích to chápeme jako neštěstí. Upalování kacířů je normální a správné (jak se ještě dnes domnívají někteří moji katoličtí přátelé), ale pokud kacíři upálí inkvizitora, je to nejodpornější barbarství českých dějin.
A pak si stěžujeme na dvojí metr. Vždyť to máme v sobě!
Dějinná lest? (31. 8. 2023)
Profesor Ivo Budil: “Začlenění do Západu po roce 1989 představovalo mystifikaci a lest, v jejímž důsledku jsme byli postupně zbaveni politické a hospodářské svrchovanosti, technologické vynalézavosti, kulturní tvořivosti, intelektuální hloubavosti, všestranné vzdělanosti a morální integrity. Pochopit, přijmout a zvrátit důsledky tohoto vývoje vyžaduje mentální sílu, odvahu a charisma, které přesahují možnosti běžného smrtelníka. I z tohoto důvodu se vlastenecká scéna nedokáže dlouhodobě shodnout na osobnostech svých vůdců. Kolaborantovi se současným režimem stačí vzdát se rozumu a oddat se svým nejhorším vlastnostem zakrývaným ušlechtilými frázemi. Degradace lidské bytosti je vždy snadnější než její kultivace. Závodit v neřestech je lákavější než soupeřit ve ctnostech. Nicméně národní existence má smysl pouze tehdy, jestliže můžeme kdykoliv v nejtěžší krizi prohlásit: Právě pro tento okamžik jsme po staletí našich dějin zráli. Teď přišla chvíle osvědčit se a ukázat světu, že naše vymezení se jako moderní a svobodný politický národ nebylo pouhým historickým žertem.”
Hampl k tomu doplňuje, že to nemusí nutně znamenat, že celý Západ tehdy uvažoval zlovolně a přemýšlel, jak si nás podmanit. Někteří mluvili o svobodě a demokracii zcela upřímně, jiní viděli jen zemi určenou k drancování a mnozí to měli různě nakombinované (pomůžu jim ke svobodě a prosperitě a zároveň na tom vydělám). Když Václav Havel pronášel svůj slavný projev o tom, že nebude chtít zpátky svůj majetek a že určitě nepřijde nezaměstnanost, dost možná, že tomu v té chvíli věřil.
Charakter se ale projeví teprve tehdy, kdy vám spolupracovníci nebo šéfové řeknou, že je to jinak. Postavíte se na odpor nebo se přizpůsobíte a budete podvádět lidi, kteří vám věří? Václav Havel se v těžkých chvílích projevil jako naprostý ubožák. Nenašel sílu postavit se na odpor a nenašel dokonce ani jen sílu odejít. Plně se podrobil tomu, co desetiletí předtím kritizoval. Začal aktivně podporovat rozkrádačky a dokonce i agresivní války.
Společenská vrstva, která někoho takového označuje za svůj idol, nikdy nebude schopna prospět svému národa. Nebude schopna prospět ani nikomu jinému. Jen panstvu, které ji použije, zmačká a zahodí.
O nové ekonomické komisi (31. 8. 2023)
Vláda prý dělá naprosto skvělou ekonomickou politiku. Dokonce platí reklamní kampaň, abychom se to dozvěděli z plakátů, kdybychom to náhodou nevěděli. Že se nám daří hůř a hůř, to s ním nemá nic společného, za to můžou Babiš, Putin a vesmírní ještěři. No, a najednou se dozvídáme o zřízení další komise, která prý má „nastartovat ekonomiku“. Proč ji má startovat, když to Fialův tým dělal tak skvěle? Zvláštní, co.
Ale to není všechno. Předsedou té nové komise je Dominik Stroukal, což je taková o sto let mladší kopie Lva Davidoviče Trockého. Naprostý fanatik ochotný obětovat pro svou vizi životy milionů lidí. Všude, kde kdy byly recepty těchto tržních bolševiků uplatněny, tam vedly k hospodářské katastrofě. Což je samozřejmě nemůže odradit od dalších a dalších pokusů. Mimochodem, první Stroukalova vyjádření jasně směřují k ideálu země s masovou nezaměstnaností, miliony bezdomovců a likvidací zbytků občanských práv.
Dává to celé smysl? Obávám se, že ano. Fialova vláda skutečně může být pod tlakem. Ale nikoliv pod tlakem od chudnoucí populace (na tu kašle) ani pod tlakem té části populace, kterou se už podařilo zbídačit (na tu kašle úplně), ale od korporátních kapitánů, kteří zjišťují, že je stále těžší vymačkávat z vydrancované země další a další peníze pro nenasytné centrály.
Korporátní strategie umí pracovat s jediným cílem – maximální zisk v nebližším kvartálu a na nic dalšího nemyslet. Tomu se Fialova vláda dokáže přizpůsobit skvěle. A teď má ještě komisi, na kterou se může při každé další zlodějině odvolávat.
O alternativních světech (30. 8. 2023)
Být Trumpovým příznivcem je psychická porucha. Trumpovci žijí v alternativní realitě, zcela odříznuti od reálného světa, píše oxfordský profesor historie Adam Smith na Unherd. A líčí, v čem všem nemají pravdu a jak jsou úplně blázniví. Ale pozor! Jak můžu poznat, že ta druhá realita je falešná a ta moje je správná? Že mi to připadá úplně jasné? Že to říkají všichni kolem? Že dokážu vyjmenovat spoustu faktů, která to potvrzují? Problém je v tom, že ta druhá strana to má taky tak. Že dokážu najít v tvrzeních protistrany zjevnou lež? To dokáže najít i protistrana mezi tvrzeními mé strany.
Adama Smithe vůbec nenapadne takový problém otevřít. Sebejistota, jaká je u intelektuála přinejmenším zarážející.
Co ale s tím? Jednou z možností je rozhodnout spor silou. Prostě druhé straně zabránit to říkat. Nebo je rovnou odsunout někam do psychiatrických ústavů. Teď tohle řešení prosazují většinou liberálové, protože si cítí silnější a úplně automaticky počítají s tím, že budou silnější už navždy. Jenže pozor! Pocit vlastní nepřemožitelnosti může klamat, jak teď Západ zjišťuje na Ukrajině.
Vlastně to výborně doplňuje nedávný článek historika Adama Votruby, kde ukazuje, že základem Fialovy vlády jsou lži. Jenže co jsou pro jednoho lži, to může být pro druhého alternativní realita nebo dokonce ryzí pravda.
Samozřejmě, nakonec se ke slovu dostane realita nezávislá na našich myšlenkových světech. Ale může to být mnohem mnohem později, než si myslíme.
O amerických válečných veteránech (30. 8. 2023)
Brian Berletic tentokrát komentuje výzkumy, proč mladí Američané nechtějí do armády. Samozřejmě v tom hraje roli spousta faktorů, ale zdá se, že nejvýznamnější roli hraje ten následující. Bývalo to tak, že noví zájemci o armádu měli ve svém okolí nějakého veterána. Viděli ho jako úctyhodného člověka. Viděli, že si odsloužil svoje a vláda se o něj rozumně postarala. A veteráni byli na svůj status hrdí a doporučovali svým mladým příbuzným a přátelům armádu. Často se to dědilo z otce na syna. Tohle přestává fungovat – většina veteránů přestala doporučovat, a dokonce své syny, synovce a mladé přátele aktivně odrazuje od vstupu do armády.
Samozřejmě to souvisí se změnou americké armády na transgenderovou organizaci, ale podle výzkumů vadí veteránům ještě víc jiné věci. V posledních dvou desetiletích museli bojovat ve válkách tisíce kilometrů od domova, kde bylo naprosto jasné, že to nemá nic společného s obranou Ameriky, ale že jsou za tím čistě dobyvatelské ambice nebo něčí finanční zájmy. Za druhé, veteráni zmrzačení, postižení a trpící traumaty z válek jsou ponecháni více méně bez pomoci.
Fakticky je za tím stejná příčina. Američtí politici zradili americké vojáky. Stejně jako americké pracující a vlastně všechny Američany.
O klamném vítězení (29. 8. 2023)
Čtu si poznámky bloggera Big Serge k jednotlivým událostem Velké vlastenecké války a zjišťuji, že jeho líčení dává mnohem lepší smysl než to, co nám v 90. letech vyprávěli na filosofické fakultě.
Jeden z motivů, který tím celým prochází, se týká německých speciálních jednotek. Německá branná se moc postupně rozpadala, respektive byla drcena Rudou armádou – od vítězných sebevědomých elegantních nadlidí k vyčerpaným troskám. Elitní jednotky si ale dokázaly udržet převahu až do samého konce. Skvěle vycvičené, velmi dobře vyzbrojené a vedené skvělými stratégy – vyhrály v podstatě pokaždé.
V kontextu zničené milionové armády to nemělo žádný význam. Kdyby ale někdo pozoroval pouze jednotlivé epizody, skýtal by se mu úplně jiný obraz. Tu elitní jednotka prorazila obranu Rudé armády, tu rozdrtila nějakou malou jednotku, tu vlákala nějaké rudoarmějce do léčky. Vlastně to vytvářelo obraz německých nadlidí, co pořád ještě vítězí nad ruskými hordami. Byly to pravdivé informace, ale izolované od celkového obrazu války.
Vzpomeňte si na to, až zase bude číst, že skvělý úder HIMARsu zabil 80 ruských vojáků, že podvodní dron něco zničil nebo že elitní ukrajinská jednotka obsadila nějakou malou vesnici.
O nejistotě a strachu (28. 8. 2023)
Obrázkem se vracím k přednášce doktora Houšky o bitvě u Strauchova dvora a souvisejících událostech. Ta přednáška je vynikající, a pokud bude ještě možné ji shlédnout, vřele doporučuji.
Zde zmíním okrajovou poznámku, která s tématem souvisí jen velmi volně. Doktor Houška a jeho přátelé se snaží instalovat desky a malé pomníčky v místech, kde proběhly bitvy nebo jiné významné události husitských dob. V posledních letech ale velmi často naráží na bariéru odmítání a strachu. Asi jako kdybych chtěl někdo v komunistickém Československu instalovat sochu Richarda Nixona (nebo v dnešní ČR Vladimíra Putina). Přitom jde o více než půl tisíciletí starou záležitost, která nemůže nikoho ohrožovat. Není s ní spojen žádný konkrétní politický program. Přesto…
Je to vlastně další svědectví o zemi, kde většina vnímá, že doba svobody skončila. Šíří se strach. Není jasné, co je zakázané a co není. Potenciálně nebezpečné je všechno české.