30. 10. 2017

O přiměřené ceně

Pokusil jsem se v Pekingu nakoupit v obchodě s orientálním smlouváním, ale musel jsem odejít. Ukázalo se, že moje mentalita je příliš západní. Pro nás je totiž normální, že abychom s někým mohli dělat obchodní transakci, musí mezi námi existovat základní míra důvěry. To znamená, že každá ze stran se může spolehnout na to, že protistrana dodrží určitá pravidla. Včetně toho, že nedotlačí obchod k ceně, která by byla nepřiměřená nebo pro toho druhého extrémně nevýhodná. 

Takže když orientální prodávající požaduje hned na začátku desetinásobek rozumné ceny, naruší tím důvěru. Na bazaru to snad akceptujeme, ale v obchodním životě na západě bychom s ním okamžitě skončili.

Připomínám tohle pravidla, protože někteří libertariáni studující teoretickou ekonomii mají za to, že cokoliv je ekonomicky uskutečnitelné, je mravné a přijatelné. Souhlasím s tím, že stát nemá regulovat ceny nebo to má dělat jen ve výjimečných případech. Ale to ještě neznamená, že je každá cena správná a morální. Zvlášť markantní je to u platů. Magnát, který vydělává miliardy a nechá své spoluobčany pracovat za 12 tisíc měsíčně, je prostě svině. I když mu to momentální ekonomické poměry dovolí.

30. 10. 2017

Zpochybňování mužnosti a ženskosti zakládá právo na revoluci

Ve včerejší poznámce jsem citoval Hanu Lipovskou, že útok na rod, ať už mužský nebo ženský je útokem na rodinu, a v důsledku útokem na podstatu lidství, člověčenství, na moudrost, na naši svobodu.

Při čtení jejího článku si člověk znovu dobře uvědomí, jak se všichni navzájem potřebujeme. Pro muže je velmi těžké vyrůstat v odpovědné muže, pokud jim ženy nedávají najevo, že je potřebují a že si mužnosti hluboce váží. A život žen ve světě bez normálních chlapů – o tom čteme každý den víc než dost a dobře o něm vypovídají případy zoufalek, které raději skončí jako dělohy muslimů.

Je také zřejmé, jak je nesmírně důležité, aby byla uchována atmosféra, v níž je jasné, že existují pouze dvě pohlaví a lidé jsou od malička povzbuzováni, by hráli dobře ženskou nebo mužskou roli, kterou jim příroda přidělila. Svoboda projevu je důležitější než jakékoliv jiné dobro a proto musíme tolerovat nejrůznější teorie o šesti pohlavích, transvestitismu a jiné bláboly. Ale pokud začnou něco tak základního, jako je pohlavní identita, zpochybňovat vláda, vzdělávací systém, velká média, korporace a banky, pak mají občané právo na revoluci.  Docela jednoduše proto, že ty instituce začaly ohrožovat možnost vést normální slušný život. Jediná otázka zní, jestli k provedení té revoluce stačí volby nebo mají být využity i jiné prostředky.

29. 10.  2017

O půvabu socialismu

V českých zemích je většina lidí nějak přítomna na sociálních sítích. Jenom Hampl a pár dalších mají omezen, resp. zakázán přístup, protože je Chovancovo Centrum hybridních hrozeb vyhodnotilo jako hrozbu.

To v Číně na to nasadili socialistické rovnostářství. Sociální sítě jsou zablokované pro každého. Člověk překvapivě zjišťuje, že ono srovnávání na nejubožejší úroveň má taky svoje výhody. Ne kvůli závistivosti, ale docela obyčejně proto, že když něco mají všichni kromě vás, dost vám to komplikuje život. Když to samé nemá nikdo, lidé se rychle společně naučí, jak se bez toho obejít. Samozřejmě, je to jen dílčí výhoda, ale není nepodstatná. V každém případě si na tom člověk uvědomí, že jen tupec může lidem zazlívat, že preferují rovnost třeba před hospodářským růstem. Chtějí-li liberálové svobodu, měli by místo moralizováno hledat takové uspořádání, které je dostatečně výhodné i pro ty dole.

29. 10. 2017

Hana Lipovská: Útok na národ je útokem na podstatu lidství

Místo dnešní poznámky kopíruji dva odstavce z úvodníku do sborníku ze Dne bílého heterosexuálního muže. Napsala je mladá ekonomka Hana Lipovská, známá zejména tím, co píše pro Institut Václava Klause. Neskrývám, že jsem je četl s dojetím. 

„Ich bin ein Berliner“, říkal skrznaskrz americký JFK u Berlínské zdi. „I já jsem bílý muž“, musí říkat každý (a každá) z nás, kdo si uchoval a kdo si chce uchovat zdravý rozum. Ochrana bílého muže je ochranou ohrožených hodnot, ze kterých povstala naše civilizace. Je ochranou rozumu ve věku nerozumu. Ochranou lásky proti nenávisti. Ochranou víry ve věku nevíry. Ochranou jedince proti beztvarému a bezhlavému stádu kolektivu. Ochranou rodiny tvořené maminkou, tatínkem a dětmi proti nerodině tvořené Rodičem 1, Rodičem 2
a morčetem. Ochranou národa proti supranacionalismu.

Útok na rod, ať už mužský nebo ženský, je útokem na rodinu. Útok na rodinu je útokem na národ. Útok na národ je útokem na podstatu lidství, na člověčenství, na moudrost, na naši svobodu. Bojujme proto za bílého heterosexuálního muže. My, ženy, proto, že spolu s ním by vymřeli i gentlemani, kteří nám podrží dveře, a chlapi, o které se můžeme opřít. My všichni pak proto, že by s ním vymřel člověk rozumný. Braňme se novému skvělému světu. Braňme náš starý dobrý svět!

Je k tomu zapotřebí něco dodávat?

26. 10. 2017

Svoboda nebo bezpečí?

Rozšířená nesprávná představa říká, že si voliči rozhodují mezi svobodou a bezpečím. Bývá s tím ještě spojena představa, že zvolit svobodu na úkor bezpečí je tak nějak lepší nebo morálnější. Ve skutečnosti jsou ve hře jen druhy bezpečí, přesněji dva druhy rizik. Na jedné straně vám hrozí, že se stanete obětí zločinu, na druhé straně hrozí, že se stanete obětí státní a policejní zvůle. Pokud chcete lepší ochranu proti kriminalitě, musíte policistům a dalším státním zaměstnancům uvolnit ruce a tudíž budete čelit riziku, že svou moc zneužijí proti vám. Když je podrobíte důkladnější kontrole a omezením, nemusíte se jich tolik bát – ale zase roste hrozba běžné kriminality. Slovem „svoboda“ se v uplynulých staletích myslelo bezpečnost před zvůlí panovníka a jeho sluhů, nikoliv možnost žít v hipísácké komunitě.

Tenhle princip si znovu uvědomíte, když přijedete do Číny. Peking působí naprosto bezpečně. Nebojíte se v noci zahnout do temné uličky. Ale každých pár metrů stojí voják nebo policista. Při každém vstupu do každé budovy je prohlíženo vaše zavazadlo. Je monitorováno, jaké prohlížíte webové stránky. Sociální sítě jsou úplně zablokovány. Něco za něco. Zločinci si na vás nejspíš nepřijdou, ale nechtěl bych být na místě Číňana, na kterého si zasedne nějaký úředník.

V Evropě to dilema už dávno neřešíme. Státní aparáty totiž svou moc nepoužívají primárně k ochraně občanů, nýbrž k tomu, aby se zločincům snadněji páchaly zločiny a aby muslimské bandy mohly nerušeně řádit a atentátníci zabíjet. Víc pravomocí pro represivní složky znamená pouze častější zatýkání lidí, kteří v diskuzích vyjádřili nekorektní názory, a šikanování obětí zločinů.

25. 10. 2017

Zahradil a Robejšek

Místopředseda ODS Jan Zahradil označil docenta Robejška za šaška a prohlásil o něm, že už nikdy nebude brán vážně, protože je za ním neúspěšný projekt Realistů. Jan Zahradil dobře ví, o čem mluví. Sám je totiž borcem úplně jiné třídy. Za posledních 20 let byl postupně neomarxistou, konzervativcem, erdoganovcem, eurooptimistou i euroskeptikem. Ať je ale jeho politický názor jakýkoliv, pokaždé je nahoře, pokaždé si udrží funkci a pořád vydělává.

Petr Robejšek se od různých zahradilů a paroubků liší tím, že má nějaké ideály a je ochoten podstoupit riziko. Tudíž prohrál. Při pohledu zvenku to působí dojmem, že jej podrazili spojenci, na které spoléhal. Nepřišly slíbené peníze, neobjevil se leader, strana zůstala bez mediální podpory, a zapojení několika srdcařů nestačilo. Logicky se pak hromadily chyby, které Realisty připravily o zbytky důvěryhodnosti. Někteří spoluzakladatelé vycouvali, a Petr Robejšek zůstal na kapitánském můstku až do trpkého konce. Možná měl projekt včas ukončit, ale zpětně je těžké být takto chytrý.

Neúspěch Realistů ale nic nemění na tom, že Petr Robejšek je skvělý analytik, že dokáže říkat velmi nepříjemné věci velmi přímo a že mu to prochází. Doufám, že tak bude dál vidět i v médiích. Můžeme mu vyčítat vlastně jen jeden zbytečný útok na Tomia Okamuru spojený s hloupou a nepravdivou poznámkou, že islám nejde zakázat. K tomu se ještě vrátím.

23. 10. 2017

Výsledky parlamentních voleb bychom měli v první řadě číst jako záznam trendu. Jakým směrem se mění česká politika? Až do roku 2027 se budou každým rokem konat nějaké volby. I když se nemění vždy parlament, znamenají každé volby změnu rozložení sil. Když nějaká strana ztratí kus senátu nebo velká města, bude to na ni mít dopad. Mocenské poměry se budou měnit průběžně. Nejde tedy jen o momentální volební výsledek, ale o směr pohybu. Co můžeme čekat? Ve svém článku se pokouším ukázat, že ANO, ODS a trojice ryze pravdoláskových stran už nemají kam růst a jejich největší ambicí může být udržení dosavadního postavení. Piráti oproti tomu můžou překvapit. SPD má našlápnuto k dalšímu významnému růstu, jít nahoru může i ČSSD.

Petr Hampl: Čas pracuje pro Okamuru

23. 10. 2017

Když strávíte několik hodin na ulicích, kde jste jediný běloch, uvědomíte si některé věci silněji. Třeba to, že my tradiční Evropané máme ve srovnání s východoasiaty méně výkonné mozky, zato jsme větší a fyzicky silnější. Asiaté jsou lepší některých sportech, protože mají rychlejší schopnost reakce – to nejspíš opět souvisí s výkonností mozku.  Jsme méně disciplinovaní, zato kreativnější a spontánnější. Ve srovnání s Číňany máme trochu problémy s hygienou, ale naše organismy se snadněji vyrovnají s bacily. Sneseme taky více alkoholu. Bílé ženy jsou vyvinutější a obdobnou výhodu prý mají proti Číňanům a Japoncům i bílí muži. Zkrátka, když s na to podíváte pořádně… je to vlastně obdoba rozdílu mezi tradičními Evropany a černochy!

Takže jaké je to být na chvíli černochem? Vůbec nijaké. Prostě akceptujete, že patříte ke skupině, která má nějaké výhody a nějaké nevýhody. Kdybych žil v takové zemi dlouhodobě, snažil bych se zařídit život tak, abych mohl maximálně těžit z těch výhod, ale to je přece normální.

Až když přišli grázlové, co si udělali kariéru z boje proti rasismu, tak se z toho stal problém. Do té doby bylo normální, že lidé jsou různí.

Ta dáma na obrázku je dospělá a průměrného vzrůstu.

22. 10. 2017

Z komentáře ke včerejším volbám:

Dobrá zpráva je, že skončilo rozdrobení vlasteneckých uskupení. Po včerejšku už existuje pouze jediná vlastenecká strana – Svoboda a přímá demokracie Tomia Okamury. Můžeme k němu mít tisíc výhrad, ale jako jediný dokázal vybudovat významnou sílu. Pro lidi, co nechtějí islamizaci České republiky ani globální vládu multikulturních elit, jsou už jen dvě možnosti – vstoupit do SPD nebo se věnovat mimopolitickým aktivitám.

Tomio Okamura teď má možnost vybudovat stranu tak velkou a silou, že po příštích volbách bude vládu sestavovat on. To ale, mimo jiné, znamená otevřít SPD dalším lidem. Nebude to snadné. Když to udělá příliš, dostanou se mu do strany kariéristé a magoři, kteří to rozvrátí. Když to neudělá dost, nezíská stovky či tisíce talentovaných a pracovitých vlastenců, bez kterých nedokáže vyhrát. A je jasné, že SPD potřebuje experty, posílit „střední management“ a především posílit v některých krajích a regionech.

Celý komentář si můžete přečíst tady.

21. 10. 2017

Dnes u voleb:

21. 10. 2017

Sexuální násilí a cynismus

Zneužívané ženy dorazily už i do České republiky. O co jde? Asi před dvěma týdny vypukl skandál spočívající v odhalení, že hollywoodský producent Harvey Weinstein zneužil desítky žen. Levice je konsternována a nikdo se neodvažuje obvinění zlehčovat. Pravice se tentokrát přidala a užívá si to, protože Weinstein byl známý neomarxista. A téměř každý den se ozývá nějaká další hvězdička, že ona byla někdy před lety zneužita taky.

Tedy – zneužita. Zneužívání spočívalo v tom, že ambiciózní dívky lezly mocnému producentovi do postele výměnou za to, že z nich dělal hvězdy. Jejich kolegyně, které byly mnohdy stejně talentované, ale byly zdrženlivější nebo si samy sebe víc vážily, ty sice zneužity nebyly, a taky neudělaly hollywoodskou kariéru. Přesnější by tedy bylo říci, že ty „zneužité“ si přilepšily jako prostitutky a získala za to více než kterákoliv přiznaná poskytovatelka sexuálních služeb.

Dalo by se normálně očekávat, že se dnešní hvězdy budou stydět za to, jak svého úspěchu dosáhly. Jenže v dnešní Kalifornii už není normální vůbec nic. Postelové kariéristky se tím veřejně vytahují a označují se za oběti. Běží kolem toho celá mediální kampaň, včetně loga, sloganu a podobných atributů. Dorazila už ii k nám a jakási modelka se veřejně přiznala, že byla v mládí zneužita. No, kdyby do té postele nevlezla, nebyla by dnes profesionální modelkou, ale třeba hezkou prodavačkou. Eurokomisařka Jourová se už taky začala ozývat, že byla zneužita, ale v jejím případě se bude jednat spíše o nenaplněnou sexuální fantazii.

Jak už kdosi poznamenal, akceptovat něco takového jako zneužívání je výsměch všem ženám a dívkám, které jsou opravdovými oběťmi sexuálního násilí. Třeba těm anglickým holkám, které pákistánské gangy unesly z domovů, držely pod zámkem, prodávaly na sex a některým dokonce jejich muslimští majitelé vypálili označení žhavý železem. Dost možná, že ve chvíli, kdy čtete tyto řádky, jsou v nějakém malém anglickém městečku unášeny další dívky. Ale o tom se nesmí mluvit, to by bylo rasistické.

20. 10. 2017

Skandál, který nevypukl…

ale vypuknout měl. Místo těch všech obvinění z rozkrádaček, které na sebe hází tzv. solidní politici, přičemž voliči ví, že v tom jedou všichni, jeden jako druhý. A taky proto, že kdyby si politici nakradli a přitom dobře spravovali stát, dalo by se to snášet.

Takže jaký skandál měl vypuknout. Šéf Babišova ekonomického týmu Aleš Michl se tento týden vyjádřil k těm stovkám miliard, které korporace každý rok posílají z českých poboček centrálám. Klasické učebnicové vykořisťování. Naši lidé dřou, vytvoří hodnoty a ty jsou převáděny korporátní manažerům, jejichž jediný výkon spočívá v tom, že kdysi podplatili někoho z české vlády a dostali investiční pobídku. Dokonce ani ten úplatek nezařídili sami, ale udělala to za nějaká poradenská firma. Prostě křiklavá nespravedlnost. A co na to říká Babišův ekonom?

Prý si musíme zvyknout. Leda, že bychom tady tak změnili podmínky, aby to pro zahraniční korporace bylo ještě atraktivnější, takže za ten zisk (vytvořený českými lidmi) by kupovali další české podniky. Tohle je tedy strategie ANO.

Ve skutečnosti existuje spousta věcí, co by se s tím dalo dělat. V první řadě okamžitě zastavit veškeré investiční pobídky a pak pokračovat dalšími opatřeními. Na jedné straně škály je drsné zvýšení daní pro zahraniční korporace. Kdyby ty peníze šly všechny rovnou českým chudým důchodcům, zůstaly by v české ekonomice, protože ti důchodci by za ně obratem nakoupili normální zboží a služby. Mohly by se tak rozhýbat celá odvětví živností a malých firem. A zahraniční manažeři by raději větší část zisku investovali do vybavení českých poboček a školení místních lidí, než aby ty peníze odevzdali státu na daních. Na druhém konci škály jsou pak trumpovská opatření. Korporace, která vyvádí příliš peněz do zahraničí, narazí na takové šikanování úřadů, že si to příště raději rozmyslí.

Jenže to by politici nesměli mít v korporátních managementech manželky, syny a blízké přátele. A nesměla by s tím být propletena ani novinářská vrstva. Takže z toho nikdo skandál nedělá a každý se tváří, že nic nevidí. Místo toho vyvěsí plakáty typu „vyhlašujeme válku práci“ nebo „patříme na západ.“ A Babišův ministr Brabec se včera nechal slyšet, že by Češi v montovnách měli pracovat ještě usilovněji. Ať jde do pr..!

19. 10. 2017

Je to ještě příslušník sexuální menšiny nebo už je to nějaký vyšší stupeň?

19. 10. 2017

Mozek u volebních uren

V posledních dnech několikrát zazněla rada, abychom se vykašlali na rozum a volili srdcem. Většinou ji dávají moudří lidé, kteří vědí, že jejich volební preference je nerozumná, ale nemohou se jí vzdát. Většinou proto, že mají dobré přátele v projektech, které by chladná hlava neumožnila podpořit.  

Jakkoliv tomu postoji rozumím, přesto radím volit rozumem. A pokud se rozhodneme použít u volebních uren mozek, jsou před námi v zásadě tři možnosti.

Za prvé. Hodit hlas nějaké zavedené straně a doufat, že v ní po volbách proběhne převrat, dojde ke změně vedení a strana se bude chovat úplně jinak než v současnosti. V každé straně existuje nějaké potenciální jádro vzpoury. V ODS jej představuje Klaus mladší, v TOP09 Jitka Chalánková, v KDU Čunek, v ČSSD Foldyna, v ANO Soukup a Lorencová…, jen Piráti jsou strana s pevnou disciplínou, kde se názorové rozdíly netrpí. Dříve se tomu říkalo strana leninského typu.

Za druhé. Volit stranu, u které je naděje, že bude mít významnější počet poslanců a že bude důsledně tlačit na rozbití dosavadního způsobu vládnutí a na rozbití mafiánského systému propojujícího politiky, neziskovky a veřejnoprávní média. To ukazuje k SPD – sesterské straně AfD, rakouských Svobodných, Wildersovy Strany Svobody, Front National, Ligy severu a dalších.

Za třetí. Volit stranu, která se sice nedostane do parlamentu, ale získání státního příspěvku jí umožní vybudovat strukturu, najít skvělého leadera a perfektně se připravit na další volby. Při dosažení 3% hranice strana obdrží od státu přibližně 40 milionů korun, to by mohlo stačit. Tato strategie ukazuje k Realistům. Zítra neuspějí, ale můžete jim zvýšit šanci pro rok 2021.

Každá z těch variant má nějaká úskalí a nějaká rizika. Ale od toho máme mozky, abychom šance a rizika vyhodnotili, a abychom podle toho jednali.  

19. 10. 2017

V telefonickém rozhovoru pro Novou buržoazii se snad vypořádávám s nejčastějšími námitkami proti volbě SPD. Ale co důležité se do nevešlo: Vnímám, že řada lidí by měla chuť SPD volit, ale odrazují je voliči SPD. Mnoho z nich jsou příslušníci dělnicko-řemeslnické třídy, poctiví, ale nekultivovaní. Svému hněvu dávají průchod nevybíravými slovy, z mnohých čiší neúspěch a člověk „na úrovni“ má pocit, že s nimi nechce mít nic společného. Prosím, zkuste se od těch pocitů nadřazenosti na chvíli oprostit. A zkuste si připomenout, že hledáte nejlepší variantu obrany své země a své civilizace, nevybíráte si společníky do klubu.

Petr Hampl: Proč volím SPD

18. 10. 2017

Václav Klaus bude volit Okamuru. Nejspíš

Stává se, že ty nejzásadnější analýzy a prohlášení uniknou pozornosti, a že se k nim lidé vrací až po čase. Hlavně proto, že ve chvíli, kdy byly prosloveny, zněly příliš radikálně. Třeba komentář Václava Klausem staršího, který vyšel minulý týden v iDnes.

Na první pohled můžete mít pocit, že se jedná jen o další z řady předvolebních komentářů. Ale když čtete pozorněji, všimnete si nových a naprosto zásadních věcí. Takových, které dosud žádný etablovaný politik neřekl.

1. Zatímco začátkem 90. let jsme ze západu přijímali dobré věci, dnes odtamtud přichází nesvoboda, hospodářské problémy a potenciálně i ohrožení přežití národa. Jak nedávno řekl v televizi xtv, základní téma voleb zní: Mají žít na území České republiky současní obyvatelé a jejich potomci? Nebo mají být nahrazeni nějakými jinými lidmi z jiného kulturního okruhu? Rozhodnutí přimknout se k západu je také rozhodnutím pro likvidaci českého národa a českého etnika.
2. Obrana před ničivými vlivy přicházejícími ze západu je to nejdůležitější, o čem jsou volby. Všechno ostatní je podružné.
3. Tzv. etablované strany vůbec nejsou schopny si ten problém připustit, natož jej nějak řešit.
4. Piráti nejsou protestní stranou. Jsou součástí establishmentu se vším všudy. Od dnešních vládních stran se liší jenom tím, že používají jinou marketingovou agenturu.
5. Jedinou silou, která je vážné problémy schopná pojmenovat a nejspíš je odhodlána je i řešit, je SPD. Pan prezident Klaus připojuje kritickou výtku, že některé věci SPD zjednodušuje, ale to na jeho základním pohledu nic nemění.
6. SPD není protestní strana. Je to uskupení stejně seriózní jako každé jiné, pouze není součástí establishmentu.

Kdo pana prezidenta Klause zná, ten ví, jak se mu to psalo nerado. Celý život usiluje o to, aby všechno mělo úroveň, aby se mluvilo spisovně, aby z jednání politiků vyzařovalo dobré vzdělání i trocha vznešenosti. SPD jsou vesměs obyčejní řemeslníci, dělníci a prodavačky, co mluví, jak jim zobák narostl. Není snadné to překousnout. Ale Václav Klaus je taky velmi inteligentní člověk, má skvělé analytické myšlení a i ve svém věku je schopen rychle pochopit radikálně nové skutečnosti. Srdce by možná horovalo pro někoho noblesnějšího, ale rozum ví, že SPD je správně.

Celkový tón rozhovoru je opatrný, ale jasný. SPD je v tuto chvíli jediná volba pro ty, kdo nechtějí celoevropský totalitní stát a nechtějí nahradit naší civilizaci islámem.

Ten komentář je k přečtení zde.

17. 10. 2017

Možná se k vám dostala zpráva o tom, že multikulturní biskup Tomáš Holub hrubě a nepravdivě napadl Tomia Okamuru a jak militantně zaútočil na tradičně katolický časopis Monitor. I v naší zemi si už někteří uvědomili, že cesta papeže Františka sice není příliš morální, zato přináší popularitu a otevírá cestu k obrovským dotacím.

Článek filosofa Jiřího Fuchsa, který pana biskupa tak rozlítil, je ovšem zajímavý sám o sobě. I bez té reakce. Jiří Fuchs – mimo jiné můj kolega z České společnosti pro civilizační studia, v něm mimo jiné uvedl: „Prvním revolučním krokem je tedy zničení civilizace bílého muže. Odtud exaltovaná láska k přistěhovalcům, k sexuálním menšinám i k absolutní rovnosti mužů, žen, dětí a brouků. Multikulturalismus rozbíjí identitu Západu a národů, genderismus ničí rodinu, podvržená lidská práva nasazují revoluci lidskou tvář a politická korektnost ji urychluje šikanováním lidí zdravého rozumu.“

Jiří Fuchs: Předvolební zamyšlení

17. 10. 2017

V dnešní poznámce se věnuji ČSSD. Co se s ní stane po volbách? Půjde cestou  ODS, tedy cestou stagnace a živoření? Začne – podobně jako dnešní ODS – připomínat komunisty 80. let? Nebo bude mít odvahu k radikální změně? A kdo by ji měl přinést? V každém případě platí, že pokud si udrží moc ti, kdo ČSSD řídí dnes (jako se to podařilo šíbrům v ODS), tak sociálně demokratická strana skončí. Obrozená vlastenecká ČSSD by naopak byla pro naši zemi velmi užitečná. Zkrátka, identifikoval jsem pět scénářů dalšího vývoje české sociální demokracie.

ČSSD po volbách: Pět scénářů

16. 10. 2017

Ve vystoupení na sobotním setkání příznivců Sedmé republiky, kam jsem byl pozván jako host, jsem mluvil o zahraniční politice. Připomněl jsem, že i když smlouvy dělá ministerstvo zahraničí, běžní občané mohou přispět k vytváření vazeb tím, jaké lidi k nám zvou ze zahraničí, kam jezdí na dovolenou, s kým se propojují na sociálních sítích, s jakými lidmi spolupořádají politické akce apod. Každá takový kontakt prohlubuje blízkost, solidaritu a případně i ochotu dodržet spojenecké závazky a investovat do obrany cizí země. Připomněl jsem také, že jen silná, bojovná a opevněná země si může vybírat spojence a podmínky spojenectví. A že to není jen otázka vlády, ale i občanů, jak na sobě budou pracovat.

Videozáznam projevu je k dispozici zde.

16. 10. 2017

Nad hrobem staré levice

Před pár dny jsem napsal, že pravice je už dáno k ničemu, protože pravicoví politici a myslitelé vesměs nejsou schopni vůbec pochopit současné problémy, natož přispět k jejich řešení. Až na pár osobností, které vysoce překračují horizont „pravicového“ myšlení. V rámci souměrnosti je na místě setřít taky levici.

Nemám teď na mysli „moderní“ multikulturní levici. Zabývat se tímto myšlenkovým a mravním odpadem nemá vůbec smysl. Mám na mysli starou levici, která byla podpírána vznešeným ideálem obhajoby lidské důstojnosti. Dobře se doplňovala s pravicí. Pravice hájila svobodu (není důstojnosti bez svobody) a levice si uvědomovala, že samotná svoboda se stane něčím čistě formálním a naprosto bezvýznamným, pokud jsou lidé dohnáni bídou do situace, kdy mohou být zbaveni důstojnosti. Obě pozice jsou stejně důležité. Ostatně, během 19. století levice párkrát zachránila kůži továrníkům, protože prosadila to, co by bez levicových politiků proběhlo stejně, ale daleko násilněji. Dělníci by si to vzali sami, hořely by továrny a zbytečně by se umíralo.

Problém je jen s technickým provedením. Vznešený úmysl pomáhat lidem pravidelně končil tak, že bylo zavedeno více zákazů, najato více úředníků, zvýšeny daně a prosazeny složitější předpisy. Téměř všechno, co levice dělala, přineslo nezamýšlené důsledky.  Asi nejhorším z těch nezamýšlených důsledků bylo vytvoření vrstvy byrokratů a intelektuálů, která je dnes nazývána kavárnou a jejíž příslušníci jsou tak nebezpeční nejen sami sobě, ale celé společnosti.

Kavárna zplodila „moderní“ levici, která pohřbila tu starou. Není škoda, že zmizely iluze o možnostech byrokracie a zákazů. Neměl by ale zmizet ten starý levicový zájem o poctivé pracující lidi a nemělo by zmizet to, co Peter L. Berger nazývá „preferenčním právem chudoby.“ Každá společenská změna nechť je hodnocena podle dopadu na 20% obyvatel s nejnižším příjmem. Pokud ti nahoře zbohatnou a život těch dole zůstane stejně bědný nebo se dokonce zhorší, je to změna nežádoucí.

16. 10. 2017

Někteří Švédové se konečně osvobodili od toxické maskulinity. Dokonalý partner, o jakém feministky odjakživa snily:

15. 10. 2017

Volební plakát AfD. Všimněte si, že ti „extrémisté a neonacisté“ zašli až tak daleko, že připouštějí milování dvou osob stejné rasy a opačných pohlaví. Teď už určitě chápete, proč to všechny pokrokové intelektuály v neziskovkách tak vyděsilo.

15. 10. 2017

Včera v kavárně Liberál.

15. 10. 2017

Zemanův týden

Pánové Horáček a Pažout, pardon Drahoš, vedou kampaň, jako by usilovali o místo subalterních úředníčků. Nudní, nezajímaví, bez názorů. Slyšeli jste o někom z nich za poslední měsíc?
Miloš Zeman mezitím předvedl, kdo je skutečný státník. V radě Evropy pronesl průlomový projev, ve kterém vyzval, aby právo na obranu proti terorismu bylo zařazeno mezi základní lidská práva. Kupodivu vzbudila víc pozornosti pasáž, ve které konstatoval to, co všichni dávno vědí. Krym je součástí Ruska a už to tak zůstane. Rusko má dostatek síly i odhodlání jej ubránit. Nezbývá, než to vzít na vědomí a ukončit stupidní sankce, které – mimochodem – poškozují Českou republiku více než kohokoliv jiného. Opět měl Miloš Zeman pravdu.

14. 10. 2017

Martin Konvička dnes jednoznačně vyzval k podpoře SPD Tomia Okamury jako jediné alternativy pro ty, kdo nechtějí islamizaci České republiky. V tuto chvíli není SPD jednou z vlasteneckých možností. Je to jediná síla schopná prosadit kroky vedoucí k záchraně našeho národa, kultury a civilizace.
V debatě mnohokrát zaznělo varování před tzv. tradičními stranami. Společně nesou plnou odpovědnost za současnou bezbrannost České republiky a zjevně chtějí pokračovat v dosavaním kurzu. To, že seženou pár slušných lidí a ozdobí jimi kandidátky, to na tom nic nemění.
Připojuji se k obojímu.

14. 10. 2017

Vít Zvánovec:

Příběh presidenta, co byl zcela zdravý, ne jako Zeman, který je na umření:

„14. března 1990 – Havel se podrobil operaci břišní kýly, po třech týdnech byl propuštěn do domácího ošetřování.
7. 1. 1993 chirurgické odstranění podkožní hnisavé výdutě
27. 5. – 4. 6. 1993 „plánovaný chirurgický zákrok”, 9 dní.
15. 2. 1994 zlomené žebro po pádu, 29 dní nemoci
jaro 1994 léčba virového onemocnění komplikovaného zánětem plic
13. 2. 1996 akutní operace kvůli náhlému krvácení z polypu v ústní dutině
18. 11. 1996 – Havel byl se zánětem plic hospitalizován na chirurgické klinice Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Operační tým profesora Pavla Pafka mu 2. prosince odebral polovinu pravé plíce, aby odstranil zhoubný nádor. 25. listopadu až 27. prosince 1996 – Se zánětem plic byl hospitalizován na třetí chirurgické klinice Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Operační tým profesora Pavla Pafka mu 2. prosince odebral polovinu pravé plíce, aby odstranil asi 15 milimetrů velký zhoubný nádor. Úřadovat začal 1. března 1997. 66 dní
2. 12. 1996 odstranění poloviny pravé plíce kvůli zhoubnému nádoru
2. až 18. listopadu 1997 – Po prodělané viróze koncem října vznikl u Havla zjitřený chronický zánět průdušek a později byla postižena přilehlá část plic (bronchopneumonie).
24. 8. 1997 lehký průduškový zánět, 23 dní
2. 11. 1997 zvýšené teploty
12. až 22. února 1998 – Do Ústřední vojenské nemocnice (ÚVN) byl přijat s virovým onemocněním. Porucha ventilace v pravé části plicního laloku
18. 2. 1998 plastická operace, která zacelila otvor v kůži na krku po tracheotomii
14. dubna 1998 až 13. května 1998 – Havel, který pobýval od 9. dubna v rakouských Alpách na ozdravném pobytu, se v innsbrucké Univerzitní nemocnici podrobil akutní operaci proděravělého tlustého střeva. Do Prahy se vrátil 6. května a léčil se v Ústřední vojenské nemocnici (ÚVN). 87 dní
24. 4. 1998 další tracheotomie
11. 5. 1998 plastická operace, která zacelila otvor po tracheotomii
26. července 1998 – Havel v Praze podstoupil druhou fázi operace tlustého střeva – zacelení vývodu. Nastaly pooperační komplikace s provzdušněním pravé plíce. Havla pak 4. srpna postihla porucha srdečního rytmu a půl hodiny byl v ohrožení života. Lékaři provedli elektrickou kardioverzi (úprava rytmu srdce elektrickým výbojem).
23. července až 28. srpna 1998 – Havel v Praze podstoupil 26. července druhou fázi operace tlustého střeva – zacelení vývodu. Operoval ho opět Bodner. Nastaly pooperační komplikace s provzdušněním pravé plíce.
2.-3. 8. 1998 porucha provzdušnění pravého středního laloku plic, opět tracheotomie
4. 8. 1998 porucha srdečního rytmu a půl hodiny byl v ohrožení života. Lékaři provedli elektrickou kardioverzi (úprava rytmu srdce elektrickým výbojem). Začínající zápal plic
13. 12. 1998 viróza horních cest dýchacích
18. 5. 1999 viróza horních cest dýchacích, 11 dní
20. až 28. května 1999 – Do nemocnice ho přivedla recidiva chronické bronchitidy.
únor, březen 2000 porucha srdečního rytmu, začínající zápal plic
4. až 17. června 2000 – Havlovi odstranili lékaři břišní kýlu, pozůstatek operací tlustého střeva. 47 dní
2. 10. 2000 nachlazení, dva dny domácího léčení
27. 11. 2000 začínající zápal plic včasná léčba zažehnala
12. 2. až 24.2. 2001 – Havla hospitalizovali v ÚVN se zánětem průdušek poté, co musel přerušit návštěvu Kuvajtu. Třináct dní ve Vojenské nemocnici. Celkem 40 dní.
24. září až 27. září 2001 – Havel kvůli srdeční arytmii krátce před odletem zrušil návštěvu Itálie. Havel zrušil plánovanou cestu přestože už seděl v letadle. Lékaři provedli elektrickou kardioverzi.
23. 10. 2001 nachlazení, jedenáct dní ve Vojenské nemocnici a domácí léčba v Lánech
17. 12. 2001 nevzdušnost části pravé plíce, léčba ve Vojenské nemocnici
17. července 2002 – Kvůli zánětu průdušek Havel předčasně ukončil návštěvu Francie a byl hospitalizován.
23.-30. 10. 2002 zánět horních cest dýchacích, 17 dní“

13. 10. 2017

Komu Antifa a podobná verbež ještě nepřerušili přednášku, ten jako by nebyl. Nejlepší sociolog na světě Charles Murray musí na své přednášky o analytických metodách chodit s ochrankou. A jiní na tom nejsou lépe. Asi chápete, že jsem poněkud frustrován, ale vypadá to, že se zadaří tuto sobotu, kdy v pražské kavárně Liberál proběhne setkání autorů serveru Nová Buržoazie. Něžná feministická telátka se prý chystají. Tak uvidíme.

13. 10. 2017

Pravice? Tím už se nemusíme zdržovat

Nikdy jsem se neoznačoval jako „pravicový sociolog,“ ale neprotestoval jsem, když mě tak označovali jiní. Napříště už protestovat budu. Stále jasněji se ukazuje, že pravice je mrtvá. Nejde jen o to, že se ukázalo, že instituce tradičních politických stran přitahuje a plodí zkorumpované gaunery, a že to postihlo i strany pravicové. Větší problém je, že pravice je mrtvá myšlenkově. Není schopná k dnešku nic podstatného říct, a není schopná dokonce ani pochopit problémy současnosti. Je tomu tak prakticky ve všech oblastech. Pravicové strany a pravicoví filosofové nemají myšlenkové aparát potřebný k pochopení civilizačního konfliktu, takže se raději tváří, že ho nevidí. Nejsou ochotní připustit, že korporace dnes představují minimálně stejnou velkou hrozbu pro lidskou svobodu jako státy. Nejsou ochotni připustit, že omezení státní moci nevede ke svobodě, protože prostor okamžitě vyplní utlačovatelské nadnárodní struktury.  Nedokážou pochopit, že současná podoba ekonomiky (ať jí budeme říkat jakkoliv) poskytuje podstatné části obyvatel ještě nižší životní šance než režimy přiznaně plánovaného hospodářství.  Nedokážou pochopit, že bujení regulací je důsledkem sledování osobního zájmu aktérů, nikoliv chybné ideologie. To samé je možné tvrdit o obraně, školství, zdravotnictví a dalších oblastech.

Správné odpovědi na mnoho z těch otázek ještě neznáme. Ale komu jeho ideologie brání ty otázky vůbec položit, nebo komu brání na ně odpovědět jinak než omíláním frází, ten je myšlenkově mrtvý. Když se Petr Fiala prohlašuje za leadera nové české pravice, fakticky tím myslí sociálně demokratickou politiku bez EET. Doplňuje to strašením, že když ho nebudeme volit, vrátíme se před průmyslovou revoluci nebo před listopad 1989 nebo do nějakého jiného dávnověku. Když zkrachovaly ideály, není co obnovovat. 

Někdo by možná doporučil hádat se o to, kdo je „skutečná pravice,“ ale hádky o slovíčka jsou k ničemu. Ať si to slovo nechají. Beztak ho zničili tak, že je spíše pro ostudu.

12. 10. 2017

Předvolebním podvodem letošního roku jsou „kvóty“. Každý politik je proti kvótám, ale zároveň odmítá podniknout jakékoliv konkrétní opatření proti růstu islámské komunity v ČR. Nenechme se tím ošidit. Islamizace bez kvót je stejně špatná jako islamizace s kvótami.
Důležité jsou jiné otázky. Chce ta strana oplotit hranice? Je ochotná bránit v usazení u nás i těm migrantům, kdo dostali azyl v jiných státech EU? Je ochotná postavit mimo zákon islám nebo aspoň politický islám? Všechno ostatní jsou podvodnické kecy.

12. 10. 2017

Rvačka v Lounech. Doufejme, že ne poslední

Na sociálních sítích běží záznam situace z Loun, kde romský školák nabančil dvěma gádžovským školákům. Je kolem toho spousta povyku, maminky píšou hysterické statusy a prý to má dokonce řešit policie. Vina je tentokrát čistě na gadžovské straně.

Byly doby, kdy to chodilo tak, že kdyby s tím ti kluci přišli domů, dostali by ještě pár facek od svých otců. Byli jste dva na jednoho a dostali jste nařezáno? Jste baby! Nic než baby! Možná to bylo v něčem přehnané, ale to nic nemění na selhání rodičů obou lounských kluků. Napadení téměř jistě nesportují a zcela jistě se neumí prát. To přece není v pořádku! A ta zbabělost! Když je kamarád napaden, školák se mu nesnaží pomoci, ale dá se na útěk. To by bylo těžko omluvitelné, i kdyby útočila 20členná banda. A tady byl agresorem jeden kluk podobného věku.

Jak ti kluci tráví čas? Do jakých oddílů chodí? Na jaký svět je jejich rodiče připravují? Dnes jsou snadnou kořistí cikánského grázla, ale rostou do doby, kdy se budou setkávat s muslimskými bandami. Čekají, že to bude snazší? Pokud budou stejní  až vyrostou, nemůžou se divit, že si holka raději vybere bojovného černocha. Jejich rodiče by měli tomu Romovi dát stokorunu za včasné probuzení a cenné ponaučení.

Zbabělost a neschopnost postavit se na odpor – to nejsou vrozené a neměnné rysy. Jde o to, jaká povaha se buduje a jaké vlastnosti se podporují. Jestli jejich rodičům opravdu záleží na tom, aby z nich vyrostli dobří, čestní a stateční mužové, tak zajdou na policii a požádají o zastavení stíhání cikánského spolužáka. Své syna pak přimějí, aby začali pořádně cvičit a trénovat a aby to násilníkovi do roka vrátili i s úroky.

11. 10. 2017

V posledních dnech se stalo povinností profesionálních příslušníků politické třídy napadat Tomia Okamuru. Ani pan Robejšek se tomu, žel, nevyhnul. Ale nejde o něj. SPD roste, nejsou za ní žádné skandály, takže nejvhodnější proti-okamurovská strategie je vyvolávat pocit, že SPD je fuj a slušní lidé se ho musí štítit (aniž by se řeklo proč). Za téhle situace je od Benjamina Kurase hodně statečné, že se k podpoře Tomia Okamury veřejně přihlásil. Určitě ho to bude něco stát. Bude méně v televizi, v radiu, omezí se mu možnost propagovat prodej knih, což je jeho živobytí. Jestli ho chcete podpořit, tak si nějakou jeho knihu kupte. Není to žádná oběť, jsou skvělé.

Benjamin Kuras: Volím Okamuru

11. 10. 2017

V poznámce k lithiu na Pravém prostoru připomínám, že suroviny mohou být velmi podobné dotacím nebo zahraničním investicím.Když někdo slibuje, že budeme bohatí a že to nebude vyžadovat spoustu let hodně tvrdé práce, je to nejspíš podvodník. „Proto je velmi snadné si představit, že místo všech slibů zbohatnutí zase nakonec zůstane jen zdevastovaná krajina, jejíž obnovu bude platit český stát a celkové poměry zničené dovozem tisíců dělníků z třetího světa (protože za mizerné mzdy místní nebudou schopni pracovat). A to ještě budeme platit investiční pobídky. To není jen planá hypotéza, Lubomír Zaorálek už začal vyhrožovat, že když nebudeme vůči australské těžební společnosti dost vstřícní, může taky odejít jinam. Jako by lithium leželo všude a těžební společnost byla jediná na světě.“

Petr Hampl: Prokleté suroviny

10. 10. 2017

Normální chlap nežije tím, o čem si povídá nějaká úplně jiná parta lidí, kam nepatří. Kdyby ho to náhodou štvalo, dojde se tam pohádat. Mezi neomarxistickými intelektuály je to ale jinak – nemají svůj vlastní život, celé dny slídí, zda někdo nedělá něco nekorektního. A když něco takového zjistí, jdou žalovat. Všimněte si, že mezi dětmi se takhle nechovají kluci, ale pouze jeden velmi specifický typ holčiček. Jan Bělíček ani Pavel Šlíchal asi fakt nebudou mít problém s „toxickou maskulinitou.“

Článek na anarchistickém serveru A2Alarm

10. 10. 2017

Moje vyjádření podpory kandidátovi D.O.S.T. na pražské kandidátce SPD. Sbližování D.O.S.T. a SPD je skvělá zpráva, protože dosťáci by mohli dodat ten intelektuální prvek (tentokrát myšleno v dobrém), který SPD přece jen místy trochu chybí. Zvláště poté, co řadu vzdělaných vlastenců odsáli Realisté. SPD a D.O.S.T. jsou skvělá kombinace.

Petr Hampl: Podpora Petru Trombikovi

10. 10. 2017

Když v české politice někdo prohlásí, „nejsem žádný vítač,“ tak to znamená, že je vítač. Ví to on, jeho voliči i jeho odpůrci. To je taková naše folklórní hra.

9. 10. 2017

Když elity zjistí, že jim ani monopol na sdělovací prostředky a neomezené peníze nestačí na znovuzvolení dosavadních stran a politiků, rychle si založí něco nového k ošizení lidí. Třeba Macrona. Stejný princip funguje taky u nás. Skupiny, co stály za TOP09, pochopily, že je to příliš zkompromitované, takže si ochočily Piráty. Před čtyřmi lety nesměli Piráti do médií, teď jsou mediálními miláčky. Před čtyřmi lety vedli protirežimní řeči, teď nerozeznáte Bartoše od Kalouska. Piráti jsou – podobně jako TOP09 – další projekt na jedno použití spojující neomarxismus, velké peníze a zájmy stávajících politických struktur. Víc, než si myslíte.

8. 10. 2017

Co se do médií nedostalo. V Londýně proběhla první masová demonstrace proti islámskému terorismu. Desetitisíce lidí, převážně fotbalových fanoušků různých klubů, pochodovaly Londýnem a požadovaly okamžité deportace radikálů a další opatření. Akce stojí za zmínku především proto, že v současné totalitní Británii riskují účastníci policejní šikanování, vyhození z práce a další problémy – srovnatelné jako v Československu 80. let. Přesto se jich sešlo minimálně 30 000.

Mail Online: Thousands of football supporters march against extremism in London

8. 10. 2017

8. 10. 2017

Čekal jsem, že Babiš odpálí pár dnů před volbami nějakou novinku ohledně privatizace OKD, ale byl připravený mnohem lépe. Kauza lithium v této chvíli vypadá jako něco řádově většího než nejen Čapí hnízdo, ale taky biopaliva a všechny ostatní Babišovy špíny dohromady. Jeho kritici z řad tzv. solidních stran smrdí mnohem více než Babiš, navíc linky vedou až k pravdoláskovým oligarchům Bakalovi a Janečkovi.

Možná, že se kauza později ukáže jako uměle nafouknutá, ale v této chvíli se každý „tradiční politik,“ který varuje před Babišem, jenom zesměšňuje.

8. 10. 2017

Smlouva mezi českou vládou a australskou těžební společností EMH bude extrémně nevýhodná pro českou stranu. Vyplývá to ze samotného principu, kdy na jedné straně budou představitelé korporace a na druhé straně čeští úředníci s ambicí dostat místa v té australské korporaci nebo u některého z jejích partnerů. Jak může to vyjednávání vypadat? Jak tvrdě můžete vystupovat, když proti vám sedí váš budoucí šéf? Není žádná cesta, jak se tomu vyhnout. Jedině tak, že ten celý záměr bude zrušen.

7. 5. 2017

„Kdyby si Kalousek nechal udělat dredy, máme Piráta,“  píše Jan Frank. Naprosto přesně!
Proto také úspěch Pirátů potápí TOP09. K čemu dvě naprosto stejné strany?

7. 5. 2017

Dávejte pozor, jestli teď ODS a TOP09 vystartují proti tunelu s lithiem. Těsně před volbami dostali téma na stříbrném podnose. Můj odhad je, že budou dělat, že nic nevidí, protože v tom taky jedou.

7. 5. 2017

Současné vládní rozhodnutí o litiu je jednou z těch vzácných situací, kdy je znárodnění bez náhrady legitimním požadavkem. Je jasné, že ta australská společnost se k tomu nedostala poctivě a není žádný důvod, proč by policie a soudy, placené českými dańovými poplatníky, měly něco takového chránit.

5. 10. 2017

Na nedávné besedě v Šumperku zazněly tak zásadní věci, že korporace Google kvůli tomu zrušila youtubový účet tamní televizní stanice. Je to nejlepší doklad o tom, že proti tomu neexistují žádné protiargumenty. Kdyby se ta tvrzení dala vyvrátit, nepotřebovali by je cenzurovat. Záznam je dosud k dispozici na webové stránce televizní stanice.

Beseda: Česko uprostřed migrační vlny

5. 10. 2017

V kůži ministerské úřednice

Jedním z nejstupidnějších nařízení poslední doby je tzv. pamlsková vyhláška. Spousta škol prošla v letech před jejím vydáním složitou diskuzí, co se může prodávat ve školních bufetech a co nikoliv. Do těch diskuzí byli zpravidla hodně zapojeni i rodiče. V každé obci a každé škole to skončilo trochu jiným kompromisem, podle místních priorit a zvyklostí. Tak to bylo správně.  Pak do toho vpadlo ministerstvo školství a vydalo celostátní předpis, co se může dětem prodat a co už ne. Jak to tak bývá, ovládli přípravu vyhlášky fanatici z extrémistických neziskovek, takže dětem zakázali nejen smetánky, ale i třeba obyčejné jogurty nebo housku se šunkou.  Vše spojeno s buzerací a komplikovanými pravidly zejména tam, kde chodí do stejného bufetu děti různého věku. Některé školní bufety kvůli tomu skončily a další zdražily. Spousta dětských lékařů tvrdí, že pamlsková vyhláška taky ublížila dětem, protože jim byly odepřeny důležité živiny. Což asi tak horké nebude, protože po zrušení školních bufetů děti chodí do okolních sámošek pro koka-koly a čokoládové tyčinky. Zkrátka, úplně zbytečný předpis, který nepřinesl nic dobrého a způsobil spoustu škody. Ale to nemusím připomínat, o tom čtenáři vědí dost.

V úterý jsem se účastnil diskuzního panelu v rámci akce Právnický podzim. Mluvilo se o zbytečných zákazech, které jsou nerozumné, ničí právní řád, brání vymáhání práva a v důsledku ničí společnost. Všichni se na tom shodli a také to není nic objevného.

To zajímavé ale přišlo úplně na konci. O slovo se přihlásila úřednice z ministerstva školství , a že prý chce upozornit taky na jednu regulace, která je vyvážená, prospěšná a nikomu nevadí. Tou regulací prý je – pamlsková vyhláška!

4. 10. 2017

Doporučení pro voliče v Praze. Od Jirky Hejlka, skvělého filosofa, lingvisty a nesmírně moudrého pána.

PhDr. Jiří Hejlek: Podpora Jiřímu Trombíkovi

4. 10. 2017

Před rokem touhle dobou tvrdila kavárna, že na obrněný vůz může lézt jen magor. No, hlavně, že jsou ve svých zásadách pevní.

4. 10. 2017

Co říkají betonové bloky

Francouzi si už zvykli na každodenní islamistické útoky v ulicích, Češi si zatím zvykají „jen“ na betonové zátarasy hyzdící nejkrásnější historická místa v Praze. Jejich instalace nevyvolala téměř žádnou diskuzi.

Přitom ji vyvolat jednoznačně měla. Je totiž jen několik možností, co to může znamenat, a všechny jsou špatné.

1. Žádné nebezpečí nehrozí. Potom magistrát vyhodil peníze z okna a ještě poškodil vzhled nejchráněnější památkové zóny v zemi. Někdo by tedy měl být volán k odpovědnosti.
2. Nebezpečí hrozí. Potom to ale znamená, že nám naši politici lžou.

Je těžké si představit, že by nějaký arabský mládenec z Německa sebral dodávku, dojel do Prahy, kde nikdy nebyl, sám našel Staroměstské náměstí atd. Pokud někdo počítá s možností atentátu, počítá také s tím, že místní islámská komunita poskytne atentátníkovi podporu. Mezitím se v MF Dnes objevila informace o tom, že mešita v Praze na Černém Mostě je centrálou Muslimského bratrstva. Občany to nezarazilo, nejspíš proto, že nevědí, že Muslimské bratrstvo je džihádistická organizace tak radikální, že je ve většině arabských zemí postavena mimo zákon. Ale česká vláda s tím problém nemá.

Jenže pokud nebezpečí opravdu hrozí, pak jsou betonové bloky na Staroměstském náměstí směšné. Existuje 100 jiných způsobů, jak zaútočit a zabít hodně lidí. Navíc narvaných náměstí a trhů jsou po republice stovky, většina zůstává naprosto bez ochrany. A pokud někdo věří tomu, že tajné služby mezitím honí potenciální teroristy, tak ať si připomene, že česká justice nemá odvahu zavřít ani přistiženého pachatele pokusu o znásilnění, pokud se jedná o muslima. Jak bychom mohli věřit, že bezpečnostní síly budou zasahovat preventivně!

Zkrátka, politici hodili obyvatele přes palubu a doufají, že k atentátům dojde až po volbách, kdy už ponese odpovědnost někdo jiný.

3. 10. 2017

Tak jsem si znovu přečetl, že je u nás jen dvanáct muslimských imigrantů. Je zajímavé, že při každé návštěvě shopping centra je potkám všechny.

3. 10. 2017

Klímková, Hampl a Ruhig na Svobodném vysílači o volbách v Německu a vše, co s tím souvisí:

Velká panelová debata u kulatého stolu: Kam kráčíš, Německo

3. 10. 2017

V dnešní poznámce upozorňuji, že katalánští vlastenci nejsou podobní těm francouzským, německým nebo rakouským:
„…proto jsou také v Bruselu tak na rozpacích a proto velké televizní sítě nevědí, co mají cenzurovat. Obě strany jsou „jejich.“ Aktéři na obou stranách chodili do stejných škol, vyznávají stejné ideály a berou peníze ze stejných nadací…. Elitám se vymkly z rukou aktivistické skupiny, které předtím pomáhaly vypěstovat. Podobně, jako se jim vymykají z rukou džihádisté, které dováží do Evropy.“

Petr Hampl: Dobrá zpráva z Katalánska

2. 10. 2017

Jak by Lenin a další staří revolucionáři hodnotili postup AfD a šance na změnu režimu? V čem se u nich můžeme poučit? Proč bylo pro Merkelovou tak strašně důležité ukázat, že je schopná zadupat AfD do země? Tentokrát mluvený komentář.

Petr Hampl: Proč je AfD třetí nejsilnější strana v Německu

2. 10: 2017

Tohle je ODS. Myslím, že Václav Klaus mladší nám dluží odpověď na naprosto zásadní otázku: Pokud vám dáme hlas ve volbách, jak dosáhnete eliminace různých klusáčků a jim podobných? Máte vůbec připravený nějaký plán?

Jan Klusáček: I když situaci španělská policie zjevně nezvládla, nemám žádné sympatie k separatistickým tendencím. Snahy o katalanskou nezávislost škodí Španělsku, Evropě, a tím i ČR. Držím palce Mariano Rajoyovi, aby udržel jednotné Španělsko!

2. 10. 2017

Americká sluníčka se už začínají radovat, že v Las Vegas postříleli „bílé voliče Donalda Trumpa.“

InfoWars: Leftists Celebrate “White Trump Supporters” Being Killed in Las Vegas Massacre

2. 10. 2017

Good bye Nigel Farage

Když dnes vidíme vlastenecké strany, které sice ještě nevítězí, ale všude po Evropě zatápějí establishmentu, sluší se připomenout, že dlouho to byla UKIP (UK Independence Party), kdo držel prapor revolty proti euroelitám. Protestní strany v dalších zemích ještě nebyly dost silné, byly příliš pohrouženy do specifických problémů nebo jsme o nich prostě nevěděli.

Projevy Nigela Farage pronášené v Evropském parlamentu rezonovaly celou Evropou.

Ale časy se mění. V parlamentních volbách v roce 2015 strana získala skoro 4 miliony hlasů a jen vinou specifik britského systému nezískala zastoupení v britském parlamentu. Ale v letos to bylo necelých 600 000. Strana neví, co dál.

Koncem minulého týdne byl zvolen nový šéf strany. Henry Bolton je bývalý poslanec za euronadšenecké Liberální demokraty a má za sebou kariéru profesionálního byrokrata v OSN. Typický multikulturní elitář, který hlásá – mimo jiné – otevřené hranice a neomezenou imigraci. Zkrátka, konec protestní strany.

S podivem ale je, že Henry Boltona protlačil do nové funkce Nigel Farage osobně. Jediným argumentem byla snaha zastavit ty, kdo tvrdí, že islám – nebo aspoň šaria a džihád – nejsou slučitelné s britskou kulturou a politickým uspořádáním. To bylo spojeno s osobními útoky na představitelku „populistického“ Ann Waters křídla a řeči o tom, že kdo hledá souvislost mezi útoky a islámem, ten je nacista. Merkelová by to neformulovala jinak.

Možná až teď plně chápeme, proč UKIP nikdy neprotestovala proti likvidaci svobody slova ve Velké Británii, cenzuře sociálních sítí a proti zatýkání za domnělé projevy rasismu.  Zkrátka, Nigel už jen mechanicky opakuje své staré fráze, ale k současnosti nemá co říct. Do politického důchodu s ním půjde i UKIP. Strana ztratila naději na změnu.

Ale staré Nigelovy projevy se budou pouštět ještě po letech.

1. 10. 2017

Pokud si myslíte, že muži obvinění za znásilnění mají právo na standardní obhajobu, jste nacista. To není výkřik nějakého pošahance z Kliniky, ale názor Joe Bidena, donedávna amerického viceprezidenta. Přesně po 100 letech je opět prosazován systém Čeka, kdy státní pověřenec vznesl obvinění, pak vynesl rozsudek a vzápětí ho sám vykonal. Potvrzuje se, že současní multikulti mají myšlenkově velmi blízko k nejkrvavějšímu období bolševismu (1917-41).

The College Fix: Joe Biden compares supporters of due process to ‘Nazis’ who marched in Charlottesville

1. 10. 2017

Sexuální morálka a společenský řád

Alice Weidelová  je lesba. Žije s nějakou indickou umělkyní. Přitom dovedla k volebnímu úspěchu stranu Alternativa pro Německo, která podporuje tradiční rodinu. Je v tom rozpor? Ani trochu.

Alice Weidelová si dobře uvědomuje, že aby mohla žít podle svých preferencí svobodně a bezpečně, potřebuje, aby kolem ní fungovala normální zdravá společnost. Tedy včetně dobře fungujících rodin, kde děti mají maminku a tatínka a kde jsou z nich vychovávány normální zdravé osobnosti. Kde muži jsou muži a ženy ženami. Jenom taková společnost dokáže vytvořit rámec, ve kterém pak může bezpečně žít i výstřední lesbička. A že musí čas od času vydržet nějakou posměšnou poznámku? Slečna Weidelová je dost sebevědomá, aby to vydržela.

Většinová společnost zase dospěla do stavu, kdy jsou sexuální záležitosti každého člověka jeho soukromou věcí.  Je na slečně Weidelové, jestli bydlí s jednou Indkou nebo šesti Japonci. Za předpokladu, že s tím nebude obtěžovat další lidi, nebude to cpát dětem, nebude pořádat úchylácké průvody a nebude se domáhat „respektu.“ Respekt si vydobyla tím, co dělá pro svou zemi. Ne tím, co dělá v ložnici.

Tato rovnováha mezi společenským řádem podporujícím tradiční morálku a svobodou jednotlivce, ke které dospěla konzervativní část veřejnosti ve většině západních společností, je patrně tím nejlepším, k čemu jsme kdy v dějinách křesťanské civilizace dospěli. Trvalo to tisíce let a stalo se tak až pod tlakem islámu a neomarxistických fanatiků. Ale je to tady. Je dobré si toho vážit a bojovat za zachování toho.

1. 10. 2017