Glosy za říjen 2022

Velká říjnová twitterová revoluce (31. 10. 2022)

Je převzetí Twitteru Elonem Muskem výstřelem z Aurory? Možná. V každém případě to znamená srovnatelnou změnu se zvolením Donalda Trumpa. Vzniká obrovské médium, které není kontrolováno liberálními demokraty. Všechny budoucí volby a všechny budoucí politické spory budou probíhat v jiné krajině. A nezapomínejme, že vláda nové aristokracie je velice křehká. Právě tohle může tím impulzem, který rozběhne zánik jejího panství. Nebo nemusí.

Když už převzetí Twitteru přirovnáváme k výstřelu z Aurory, připomeňme také, že po výstřelu z Aurory a útoku na Zimní palác následovala dlouhá občanská válka. Dokáže Elon Musk vyhrát občanskou válku proti nové aristokracii – sociální vrstvy intelektuálů, vrcholových manažerů a vlastníků (což je fakticky úzce propojené)? Bude to mnohem těžší, než to dnes může vypadat. Banky mohou odříznout Muskovy podniky od půjček. Korporace mohou zastavit reklamu na Twitteru. Může se stát, že ve vyšších kruzích začne být Tesla pokládána za putinovskou značku. Evropská komise může sázet jednu pokutu za druhou nebo dokonce zablokovat Twitter v zemích EU. Jedna osobnost proti davu. Dav může zadupat Muska do země. Musk může motivovat mnoho dalších k otevřenému vstupu na scénu a mohou rozehnat dav nových aristokratů.

Dvě věci jsou ale jisté.

Za prvé. Jedná se o první případ, kdy jedna osobnost zvítězila (přinejmenším dočasně) nad novou aristokracií. A první případ může být vždy začátkem trendu.

Za druhé. V Americe pod vládou diktátora Elona Muska by se většině lidí žilo mnohem lépe než pod současnou oligarchickou vládou – ve smyslu blahobytu i osobní svobody. A taková Amerika by představovala mnohem menší hrozbu pro zbytek světa.

Bez spojenců (31. 10. 2022)

Redaktorka Unherdu Mary Harrington publikovala velmi zajímavý text o třídních konfliktech. Ještě se k němu vrátím, takže dnes jen poznámku o jednom z jejích postřehů. Kdykoliv v minulosti lidové vrstvy dosáhly nějakého zlepšení své situace, bylo to ve spolupráci s nějakou částí vyšších vrstev. Ne proto, že by ti nahoře byli tak hodní, ale proto, že obě ty sociální vrstvy měly zájem na stejné změně (i když k tomu měly různé důvody). Po dosažení změny se jejich zájmy zase rozešly.

Z toho mimochodem vyplývá, že vůdci lidových hnutí by se měli chovat tak, aby neodpuzovali potenciální spojence ve vyšších vrstvách. Což vysvětluje, proč je současná „alternativa“ tak zoufale neúspěšná. Aby nedošlo k mýlce – je možné být jasná a principiální opozice a přitom ukazovat úroveň, vzdělanost, schopnost otevřeně diskutovat. Pak je možné získávat spojence. Ale když zahodíte rozum, rozbouříte emoce, vytváříte davovost a povzbuzujete sektářské rysy – jak by se mohly přidávat další?

Kdyby opravdu milovali Ukrajinu… (30. 10. 2022)

Věk falšování (30. 10. 2022)

Odjakživa se občas stávalo, že někdo vzal hanbatý obrázek a k tomu přimaloval či přilepil hlavu neoblíbeného politika, popové hvězdy apod. Když přišly pokročilejší grafické programy, někdy to působilo docela hodnověrně. A teď přišlo to, co jednou přijít muselo.  Video. Technologie „deepfake“ umožňuje vytvářet falešná videa, ve kterých vystupuje skutečná osoba a u kterých běžný divák nerozpozná, že jde o podvrh, ani když se dívá hodně pozorně. Ta technologie existuje již nějakou dobu, ale byla hodně drahá a byla využívána téměř výhradně v pornografii. Jenže čas postupuje a hodnověrně působící falšování videí je stále dostupnější. Teď se mluví o projektu Mr. Deepfake, kde se můžete podívat na nejrůznější pornoscény s téměř jakoukoliv herečkou, moderátorkou, političkou, novinářkou atd. Zobrazené dámy se cítí ponížené a dotčené a možná dosáhnou zrušení té webové stránky. Jenže když to je technologicky možné, budou se objevovat další a další projekty.

To opravdu zajímavé ale přijde až tehdy, až schopnost vytvářet videa získá běžný uživatel. Do deseti let? Chcete vidět sousedku s šesti černochy? Nebo lesbickou scény dvou kolegyní? Žádný problém. Nebo co třeba video, kde se slon vykálí na hlavu neoblíbenému šéfovi. Nebo ho necháte rovnou rozdupat nebo sežrat? Bude zajímavé sledovat, jak to ovlivní chování. Někdo nejspíš začne být paranoidní a bude pečlivě skrývat všechny civilní fotografie, aby snad neposloužily jako základ takových deepfaků. Někdo nad tím mávne rukou. A někdo se klidně opije a proběhne nahatý po náměstí, protože v době falešných videí může případnou dokumentaci označit za podvrh. Jenže nejde jen o pikantní videa. Co záběry, kde někdo vykrádá automobil? Nebo projev politika, který ve skutečnosti nepronesl. Nebo záznam nehody z kamery automobilu. A spousta dalšího.

Soudy a další úřady se nejspíš naučí vyžadovat ověření původu každého videa, ale pro většinu veřejnosti to bude znamenat zmatek. Zvýší se příkop mezi konspiratiky a většinovou veřejností, protože internet bude plný autenticky působících přiznání, v nichž Bill Gates vypráví o svých záměrech vyvraždit lidstvo smrtícími vakcínami. A nakonec se s tím naučíme žít, stejně jako jsme se naučili žít s možností fotomontáží.

Je to normální? Ano, je. (29. 10. 2022)

Dva mladí muži dostali nepodmíněné tresty za to, že v internetovém videu urazili Ukrajince. Prozatím jsou drženi ve vazbě – aby snad neutekli do Jižní Ameriky a neuráželi Ukrajince odtamtud. A mnozí jsou v šoku. Vždyť se s těmi lidmi zachází hůř než s nepřáteli režimu za Husáka!

Obávám se, že je to založeno na nedorozumění. Někteří lidé z pochopitelných důvodů předpokládají, že žijeme v režimu, kde jsou garantovány nějaké občanské svobody, kde vláda nemůže jen tak zakázat opoziční tisk, kde opoziční shromáždění nemohou být napadána provládními aktivisty a tak dále. Omyl! Žijeme v režimu, ve kterém je vláda úkolována z různých zahraničních mocenských center a kde obyvatelstvo nemá žádná práva. Setrvačností ještě přežívají některé občanské svobody z minulého režimu a je dobré si jich užívat, dokud existují. Ale jedná se spíše o nesystémové prvky. Pokud se někomu nelíbí zavírání za nesouhlas, nechť usiluje o změnu politického režimu. K tomu současnému to prostě patří.

Kdo vlastně vyhrává? (29. 10. 2022)

Scott Ritter ve svém posledním videokomentáři: „Ukrajinské vedení je ve stavu paniky. Zelenský vidí, že je po všem. Přišli o své rezervy (jednotky, které nejsou přímo na frontě) a z NATO slyší, že už mu nemají co poslat. Už nemají žádné další HIMARSy, nemají ani nic jiného, Německo není schopné poslat Leopardy, naše ekonomika krachuje, elektrické sítě jsou zničené…“ Scott Ritter odhaduje, že válka bude trvat do poloviny příštího roku než ji Rusko elegantně zakončí. Možná. Český tisk je mezitím plný článků o grandiózním vítězství ukrajinských jednotek NATO. Kdo má pravdu?

Obávám se, že v tuto chvíli nejsme schopni spolehlivé odpovědi. Co víme zcela jistě, že popis jednotlivých příběhů o ničem nevypovídá. Ukrajinský ostřelovač prý zabil čtyři Rusy. Je to možné, ale to těžko rozhodne válku statisícových armád. Někde se podařilo, že raketa zasáhla muniční sklad. Jenže článek už nedodává, že každý den je zasaženo deset a více muničních skladů na obou stranách. Kdo má navrch? To nám popis jedné události neřekne. Jiný den čteme, že se podařilo zasáhnout jednotku nepřítele. Jenže takových zásahů jsou každý den desítky. Kdo vyhrává?

Vyhrává ten, komu déle vydrží zásoby vojáků, zbraní a munice. A tady situaci neznáme. Víme, že NATO je na tom velmi špatně – sklady jsou prakticky prázdné, kapacita továren nedostatečná a žádný evropský člen NATO nemá dost jednotek na velkou válku. Jenže nevíme, jak na tom je Rusko.

Něco ale vidíme poměrně spolehlivě. Naprosto rozdílný přístup k civilním obětem. Když hrozí bitva o Cherson, Rusové z Chersonu evakuovali civilisty. Když se schylovalo k bitvě o Mariupol, Ukrajinci zabránili civilistům v odchodu a používali je jako živé štíty. Znamená to, že ruská strana je nějak ušlechtilejší? Těžko. Rozdíl je v tom, že se bojuje v oblastech s ruským obyvatelstvem. Ruská strana má tedy tendenci civilisty chránit, zatímco britští a američtí velící důstojníci nechávají špinavé Slovany zabíjet bez bez nejmenšího zaváhání. Kdyby se bojovalo jinde, klidně by tomu mohlo být obráceně.

K svátku národní nezávislosti (28.10. 2022)

Svátek 28. října je skvělý v tom, že je připomínkou národního superúspěchu – obnovení nezávislého státu po třech staletích poroby. Ano, někdo může namítat, že rozpustit se v habsburském impériu nebo Evropské unii by bylo výhodnější. No, stačí se podívat, k čemu to vede – bída, nesvoboda a zatahování do cizích válek. Někdo také může namítat, že jsme nezávislost tehdy dostali z vůle kohosi cizího. Ano, Masarykova genialita dokázala využít cizích zájmů v náš prospěch. Na tom není nic špatného.

Zlaté období první republiky trvalo jen něco přes deset let, nicméně vytvořilo to základ pro národní stát v letech 1945 – 2000. Kdyby většinu té nebyli u moci komunisté, mohli jsme na tom být ještě mnohem lépe, ale i tak to bylo nejúspěšnější období národních dějin za posledních 500 let. Máme na co navazovat.

Všechno nejlepší ke svátku národní nezávislosti!

Transgenderoví zločinci (28. 10. 2022)

Čtenáři se možná doslechli o britském městečku Tavistock, kde rok fungovala klinika změn pohlaví navázaná na obdobně zaměřenou neziskovou organizaci. Soustředili se dospívající, pletli jim hlavu, kastrovali je a mnoho obětí po čase zjistilo, že „změna pohlaví“ neřeší jejich psychické problémy, ale že je naopak zhoršila. V mnoha případech před oběťmi zatajili vedlejší účinky „léčby“. A tak dále.

Začaly se objevovat žaloby, a když těch žalob bylo víc než tisíc, provozovatelé kliniku raději sami zavřeli.

Od té doby byly odhaleny vážné „problémy“ na londýnské Klinice genderové identity a nedávno proběhla zpráva o vyšetřování americké transgenderové kliniky na americké Vanderbilt, kterou provozovatelé taky raději zavřeli.

Zkrátka, vypadá to, že zločineckým způsobem se chová celé odvětví „změn pohlaví“.

Je přitom krajně nepravděpodobné, že by šlo o svévolné žaloby podávané predátorskými právníky. Když žalujete běžnou firmu za diskriminaci, samozřejmě to posílí vaše kariérové možnosti. Ale naopak? Která mezinárodní firma zaměstná právníka, co podával žaloby na transgenderové kliniky? Jak to ovlivní jeho šance být někdy později jmenován soudcem?

Nicméně kastrační kliniky jsou zavírány. Možná si říkáte, že to zločinecké odvětví opravdu skončí. Nevěřte tomu. Nezáleží přece na tom, co je správné, nýbrž, kdo je silnější. A transgenderoví zločinci mají za sebou nesrovnatelně více peněz, nesrovnatelně větší mediální vliv, nesrovnatelně větší politický vliv. Můžete tedy spíš očekávat precedentní rozsudky nejvyšších soudů a změny zákonů tak, aby se oběti napříště nesměly domáhat spravedlnosti.

Raději cynik než fanatik (27. 10. 2022)

V Americe mají pár dnů do kongresových voleb, vypadá to debakl vládní strany a 30 demokratických (vládních) kongresmanů přišlo s požadavkem, aby prezident Biden okamžitě zahájil jednání s Putinem. Nejspíš doufají, že to mohlo zachránit aspoň jejich osobní křesla, což není úplně špatný odhad. Americká veřejnost rozhodně nestojí o válku s Ruskem. A jak zní protiargument? Rusové jsou na hraně zhroucení, byla by velké škoda skončit právě teď. Když člověk čte komentáře „umírněných“ Demokratů (tedy válečnických), uvědomí si, že ti lidé nejsou vůbec schopni rozlišit mezi Ruskem a Irákem. Prostě nějaký další bezvýznamný diktátor dělá problémy.

A co hůře. Oni tomu nejspíš věří! Člověku přijde líto, že v politické třídě není víc cynismu. Kdyby ti lidé psali komentáře o morální povinnosti vést válku a o rychlém zhroucení Ruska a v soukromí říkali „vím, že je to blbost, ale my ty nové zbrojní zakázky prostě potřebujeme, jinak nebudou bonusy,“ mohli bychom čekat, že občas přistoupí na kompromis a převáží racionalita nebo se dokonce ozve svědomí. Jenže pro ně je podpora neomezeného války (až do hořkého jaderného konce) záležitostí osobní integrity.

Fialova bída (26. 10. 2022)

Dnešní odpověď na otázku Parlamentních listů, kde se mimo jiné řeší, jestli lidem nově upadlým do bídy hrozí smrt hladem:

Nejde přímo o smrt, ale spíš o dlouhodobou podvýživu a různé zdravotní problémy, které z toho vyplývají. To je ta část chudoby, která není vidět. Když někdo žebrá nebo se hrabe v popelnici, toho si každý všimne. Ale nevidí už, že nějaký normálně vypadající člověk už dva dny nejedl. Nebo že má dva rohlíky na den. Tenhle typ bídy tu existuje už řadu let zejména v souvislosti s exekucemi. Na jedné straně tu jsou lidí, co formálně nemají nic a topí se v dluzích, a přitom jezdí v luxusních automobilech. A vedle nich slušní lidé, co nikdy nic neukradli, chodí do práce a nemohou se pořádně najíst. Nemáme žádná nezávislá data, nicméně vše nasvědčuje tomu, že těch lidí rychle přibývá.

Samozřejmě, že zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Třeba včetně pokusů o krádeže potravin. Jenže ono to není snadné. Slušný člověk, který celý život pracoval a poslouchal zákony, takový člověk krást jednoduše neumí. A jsou i jiné zoufalé možnosti. Je taky dobré si všimnout, kolik přibývá zpráv o sebevraždách, často takových, že třeba zoufalá matka ublíží i svým dětem. To jsou přesně ty bezvýchodné situace. Můžeme očekávat i výbuchy násilí, kdy zoufalý člověk ublíží náhodným nevinným lidem.

Nejde jen o potraviny, ale také o energie a vyhánění lidí z domů. A energie, to není jen nepohodlí, to jsou také třeba zbytečná úmrtí na zápaly plic. Nemůžeme už mluvit o chudobě, ale přímo o bídě. Jenže to se daří skrývat před většinou společnosti. Bohatší lidé v těch vrstvách nemají osobní kontakty, média to ignorují, celebrity se takovým lidem vysmívají.

Jestli je společnost připravena pomoci? Vláda na vlastní chudé okázala kašle. Ti, kdo ještě něco mají, ti jsou vesmě stresováni, že by mohli také upadnout do bídy. Rozhodně nejsou nakloněni někomu pomáhat. Sami mají málo. Když někam pošlou zbraně, je to vstupenka to lepší společnosti. Když pomůžou chudým ve vlastní zemi, není to vstupenka nikam. Takže se dělají sbírky na podporu ukrajinského neonacistického režimu a vlastní lidé se nechávají umřít bez pomoci.

A ještě něco. Existuje mylný dojem, že ti úplně dole už nemají co ztratit. Že ohroženi jsou hlavně ti, kdo jsou příjmově uprostřed. Omyl! I nepatrné omezení sociálních programů znamená pro ty nejchudší rozdíl mezi životem a smrtí.

Jak se Čína zachránila před západními ekonomy (25. 10. 2022)

Kamarád mě upozornil na skvělý rozhovor s ekonomkou Isabellou Weberovou o Rusku, Číně a transformaci ekonomik.

Sovětský svaz byl v porovnání se Západem chudý a zaostalý, nicméně v některých úzkých oborech velmi pokročilý a disponoval gigantickou průmyslovou kapacitou. Ještě v 80. letech dokázal udržovat a financovat tak velkou armádu, že žádný západní expert vůbec neuvažoval, že by se mu mohli postavit. Zbývalo jedině vyhrožování vzájemnou jadernou apokalypsou.

Jenže přišla devadesátá léta, a do Ruska vtrhli západní ekonomové, kteří se nezměrnou arogancí radili co dělat. S nimi přišli investoři. Výsledek se dostavil. Ruská ekonomika se rychle zhroutila a plně se z té doby nevzpamatovala dodnes. Jestliže se dnes Rusku pošklebujeme jako chudé zemi, pak musíme dodat, že je to především důsledek desetiletého období, kdyby byli plundrováni západem.

Čína si to už v 80. letech odpřemýšlala jinak. Taky koketovala se západními neoliberálními ekonomy a nakonec se stranické vedení rozhodlo úplně je vykopnout.

Místo nich reformátoři, školení v marxismu, konfuciánství a čísnkých dějinách. Neznali poučky západních ekonomů, že to nebo ono je naprosto nutné a že k tomu neexistuje alternativa. A postupovali úplně jinak. Uvážlivě, krůček po krůčku, bez privatizace, a tak, že prioritou byla sociální stabilita. Neusilovali o “standardní tržní ekonomiku”, nýbrž o zvýšení hospodářské výkonnosti a zvýšení životní úrovně. Studovali přechod západoevropských zemí z válečné ekonomiky k poválečnému sociálně-demokratickému modelu.

A výsledkem je nejsilnější hospodářství na světě. Ti západní ekonomové, jejichž moudra byla zcela ignorována, dnes střídavě tvrdí, že v Číně je vlastně největší kapitalismus a že Číně brzy dojde dech. Obě tvrzení jsou nepravdivá.

Liz Sobotková (24. 10. 2022)

Thomas Fazzy publikoval na Unherd další skvělou analýzu, tentokrát o pádu britské premiérky Liz Trussové. I když ten výraz nepoužívá, je to zase o společenských bublinách. Předsedu strany vybírají konzervativní aktivisté, tedy vesměs blahobytní příslušníci vyšších tříd s liberálním pohledem na ekonomiku. A konzervativní premiér snadno podlehne dojmu, že jejich názory a požadavky jsou stejné jako názory a požadavky většiny společnosti.

Jenže podstatnou část voličů Konzervativní strany tvoří dělnická třída. A ta nechce ani deregulace ani snižování daní bohatým. Tihle lidé mají naopak za to, že energetika a vodárenství má být ve státních rukou. Jak se kdysi vyjádřil jeden prominentní ekonom, „nestarají se o ekonomický růst, protože z něj stejně nebudou nic mít.“ Asociální ekonomická politika Liz Trussové tedy stranu připravila od podporu dělnických voličů a bez nich ji čeká debakl.

Nakonec úder přišel z druhé strany, protože pro investiční žraloky nebyla dost liberální. Někdo typu Orbána by jim vysvětlil, že do těch fondů a bank taky může poslat nucené správce a že jestli nejsou spokojeni s omezenými zisky, nemusí taky mít žádné. Jenže to nemůžete udělat bez masivní voličské podpory. Připravit finančníky o pár procent chce víc odvahy než vyhrožovat, že pošlete jaderné rakety na Moskvu (a doufat, že v Moskvě budou to vyhrožování ignorovat).

Konzervativní straně se možná stane přesně to, co České straně sociálně demokratické (a co pořád hrozí SPD). Orientovat se na radikální aktivisty je jistou cestou k debaklu. Samozřejmě pouze u lidových stran. Elitářské skupiny typu TOP09 či Pirátů takové problémy nemají. Obyčejní lidé je stejně nevolí a nikdy volit nebudou.

Tady je svět ještě v pořádku (24. 10. 2022)

Objednal jsem novou hromadu obálek a vzápětí dostal e-mail s následujícími formulacemi:

Naši skladníci Milan a Honza zboží přichystají, Jirka, Dan nebo Benny ho pak zabalí, jak nejlépe umí, a Kuba s Jirkou vše předají vámi zvolenému přepravci.

…

Napadá vás něco, co můžeme zlepšit? Budeme rádi, když nám na tento e-mail odepíšete. Soňa, Bára, Hanka a Šárka ze zákaznického oddělení se těší na vaše podněty.”

Říkám si, jak dlouho ještě budou přežívat, než na ně došlápne nějaká neziskovky či vládní úřad. Než si někdo všimne, jak skandálně v té firmě postupují. Silní muži tahají balíky a empatické ženy jednají se zákazníky. Taková diskriminace! Taková sterotypizace! Nejspíš je pak přinutí dopis přepsat. Třeba takto:

Naše skladnictvo Milan (on, jeho) a Natálka (on, její) zboží přichystají. Tonda (ona, její), Monika (on, jeho) ho zabalí a o vaše stížnosti se postará zákaznické oddělení: Ida (on, jeho), Tonda (ona, její), Monika (ona, její) a Igor (ona, její).

Je to vlastně závod s časem, jestli se systém rozsype dřív než transgenderová šikana dorazí i do malých firem. To je také vysvětlení, proč jsem proti manželství pro všechny. Jakmile bude zavedeno, uvolní se aktivistům ruce a pustí se do nových aktivit.

Obálky budu brát od téhle firmy, pokud budou služby a ceny aspoň trochu rozumné.

Petr Bakalář se vrací (23. 10. 2022)

Superhvězda českého intelektuálního disentu Petr Bakalář po čas projevil aktivitu, takže můžeme čekat vlnu infarktů v pražských neziskovkách, nadaci Otevřené společnosti a ve všech centrech hybridních hrozeb. Jsem hrdý na to, že svůj poslední text publikoval právě na mém webu.

V Manifestu progresivistů se mimo jiné uvádí:

“Pravidelně navštěvuj sakrální místa jako Muzeum romské kultury a Teresienstadt – jsou sice bohatě zagrantovaná, o tom žádná, ale není od věci, když se tam kromě dezorientovaných penzistů, ošálených japonských turistů a školních výprav objeví někdo jiný. Selfies sdílej – buď viděn na těch správných místech! Také je zde možnost, že se tam seznámíš s někým podobně citlivým, jako jsi ty sám.”

Veřejná přednáška v Praze (23. 10. 2022)

V pondělí 24. října v 19:00 pronesu přednášku Sociologie gaučového válečníka. Pořadatelem akce je europoslanec Ivan David. Odehraje se to v jeho domovském podniku, tedy vinárně Dvě deci v Americké ulici, kousek od náměstí Míru. Zváni jsou přátelé i nepřátelé, pokud jsou ti nepřátelé ochotní a schopní debatovat. Debata může být i pěkně ostrá. Konec konců, to činí naše myšlení bystrým, že jsme nuceni reagovat na nesouhlas a přemýšlet o protiargumentech.

Válečníci gaučoví a skuteční (22. 10. 2022)

David Bohbot: „Znám válku velice dobře. Ztratil jsem příbuzné, sousedy, kamarády. Bojoval jsem, chtěli mě zabít, i já jsem ublížil lidem. Proto je zapotřebí postavit se lidem, kteří chtějí válku, a ani nevědí, co to znamená. Je důležité o tom mluvit, je důležité to vysvětlovat.“

Diskuze gentlemanů (21. 10. 2022)

Kvalitu lidí poznáte ve složitých situacích. Třeba Benjamina Kurase. Vždycky jsem ho měl rád a obdivoval ho, ale teď dvojnásob. Situaci na Ukrajině vidíme úplně obráceně, ale (hlavně díky Benovi) k tomu můžeme přistupovat jako dva gentlemani, jejichž názory se liší, ale kteří se navzájem respektují a pořád zůstávají členy stejného klubu. Je to skvělé a je škoda, že se to nedaří s více lidmi a častěji.

Z jeho recenze Poznámek o elitách, válce a míru uvádím:

“Začněte číst odzadu, poslední kapitolou, bez níž riskujete nepochopení celé knížky a kterou by zkušený redaktor Hamplovi přehodil na začátek. „Dopis českého sociologa Američanům“ je upřímné vyznání obdivu a úcty k Americe, jaká ještě před pár desetiletími byla, zoufalství nad tím, co se z ní stalo, a prosba k Američanům, aby to zase dali do pořádku. Bez této kapitoly by se vám knížka mohla jevit hystericky antiamerická a antizápadní. A byla by škoda, kdyby vás to odradilo od dalšího čtení, protože obsahuje množství varovných krizových informací a předpovědí možných katastrof, na něž bychom se měli připravovat a jaké hned tak nenajdeme jinde. Nebudu je zde vypočítávat, nechci Hamplovi zkazit kšeft.”

Ben má pravdu. Miluju svobodnou Ameriku rednecků, i když nenávidím Ameriku bankéřů. A navíc Ben dokázal napsat laskavou recenzi knihy, se kterou nesouhlasí, což neskrývá. Klobouk dolů. Tohle bych chtěl umět.

Ubozí spekulanti (21. 10. 2022)

Ministři debatovali o zavedení daně z vydírání (tzv. windfall tax) a spekulanti kvůli tomu dočasně přišli o 30 miliard korun. Není žádný důvod, proč bychom je měli litovat. Dobře jim tak! Mají se živit poctivou prací, a ne burzovními spekulacemi.

Mimochodem, ta daň měla být zavedena už dávno.

Racionalita a válka (21. 10. 2022)

Na Prvních zprávách dnes zamýšlím nad možnostmi debaty o válečných událostech. Jak vlastně porozumět tomu, co se děje na frontě? Co můžeme očekávat dál?

“Jak řešit situaci, kdy se setkají takto rozdílné teorie? Jednou z možností řešení je cenzura či šikanování protistrany, v poslední době hojně užívaná. O něco lepší je vzájemné ignorování. Nebo „debata“ spočívají v tom, že jedna strana mechanicky odříkává „Devět důvodů, proč se ruská bojeschopnost hroutí” a druhá strana stejně mechanicky „Jedenáct důvodů, proč si Ukrajinci nemohou dovolit další masové ztráty.“ Může to zahrnovat osobní urážky. Zvláště pádný je třeba argument, že ruská obrana se hroutí, protože americký analytik Scott Ritter kdysi provozoval sex s nezletilou (nedělám si legraci, to opravdu zaznělo).

Nicméně i takové debaty by se daly vést racionálně. Kupodivu k tomu nevede odvolávání na fakta, protože na fakta se odvolávají obě strany a nikdo nedokáže spolehlivě rozlišit fakta od válečné propagandy. Nicméně je tu ještě jiná možnost. A sice podívat se, jaké prognózy vyplývají z té které teorie. A počkat, jestli se ty prognózy naplní.”

Tím nemyslím jen celkový výsledek války, nýbrž i to, co probíhá v jednotlivých fázích na jednotlivých bojištích.

Šedá myš Bastlová (20. 10. 2022)

Rozhovor Marie Bastlové s pořadatelem demonstrací Ladislavem Vrábelem se už stává ikonickým. Doporučuji věnovat pozornost nejen panu Vrábelovi, ale taky výkonu Marie Bastlové. Přiznávám totiž, že jsem jí do té doby nevěnoval pozornost a měl jsem. Představuje podivuhodný fenomén. Komunikační schopnosti tak na úrovni třetí třídy základní školy, mizerná znalost reálií, zato neuvěřitelná kopa novinářské angažované arogance. O zpovídaného se v podstatě nezajímá, snaží se z něj dostat „správnou“ odpověď, a když se to nepodaří, tak za něj tu správnou odpověď pronese sama. Pokud vím, takovému žánru se říká zkoušení u tabule, nikoliv interview.

Je samozřejmě jasné, že když spolu mluví dva lidé s opačnými názory, bude rozhovor veden hodně ostře. Ale pořád by to měl být rozhovor.

Divákovi samozřejmě naskočí otázka, proč byla na tak zásadní rozhovor nasazena právě Marie Bastlová a jestli v Seznamu nemají nikoho lepšího. Vždyť schopnosti té dámy by nejspíš nestačily ani na asistentku!

V době internetu není tak těžké najít životopis a podívat se na předchozí práce. V komentářích kdosi nazval redaktorku Bastlovou dominou. Omyl! Správné označení je šedá myš. Za celý profesionální život totiž nevykonala nic, co by stálo za zmínku. Žádná zásadní reportáž, žádná průlomová práce, žádné významné odhalení, prostě nic! Nevytvořila vlastní styl. Nenatočila takový rozhovor, na který se by se lidé dívali ještě po letech. Nic. Byla na Erasmu, vystudovala nějaké evropské záležitosti, prošla nějakými redakcemi, všude vystupovala politicky korektně, všude správně řídila vztahy s kolegy, obdržela cenu za soustavně správnou práci a správné názory…prostě jedna z tisíců naprosto stejně nezajímavých zájemkyň o členství v nové aristokracii.

Nicméně něco jí přiznat musím. Nepokouší se dostat nahoru tím, že by si vymyslela nějakou absurdní sexuální úchylku a plnila tím obrazovky.

To je všechno, co umíte? (19. 10. 2022)

Bob Kartouz, neblaze proslulý tělocvikář, aktivista, lovec trollů a nově taky ten, kterému se ztrácí pod rukama dotační desítky milionů, opět přišel s perlou. Svoboda projevu podle něj patří do 20. století a dovolávat se něčeho takového je projevem zaostalosti.

Čím má být podle něj svoboda projevu nahrazena? Pro tu novou svobodu projevu 21. století má podle Kartouze platit to, že:

1. a) vláda určí, kteří jedinci jsou autentičtí, a svoboda projevu se pak bude vztahovat pouze na tyto autentické jedince.
2. b) vláda určí, co je zájem demokracie a vše, co nebude v souladu s tímto zájmem demokracie, má být cenzurována.

Ve zkratce můžeme konstatovat, že v severní Koreji předběhli dobu. Mají přesně takovou svobodu projevu, jakou doporučuje Bob Kartous.

Řekli byste, že jde o výlevy jednoho zakomplexovaného blbečka, a že není zapotřebí se tomu věnovat. Omyl! Bob Kartouz je šedá eminence pětikartelu a skupiny, ve kterých je aktivní, fakticky ovládají ministerstvo školství. Asi vás nepřekvapí, že v knize No Future tvrdí, že veškeré tradiční učivo (včetně jazyků a přírodních věd) je taky projevem zaostalosti a že má být nahrazeno školením v politické korektnosti.

Člověk by naivně čekal, že když mají k dispozici neomezené prostředky, budou schopni přijít s nějakou hodně sofistikovanou manipulací. Kdeže! Pubertální pokřikování a primitivní vyhrožování – ničeho jiného nejsou schopni.

K významu národního bytí (19. 10. 2022)

Benjamin Kuras v knize Nebýt Golema:

“Jednou z hlavních židovských historických zkušeností, kterou by stále Čechům za to studovat – protože se jejich osudy v mnoha ohledech židovským osudům podobají – je schopnost přežívat jako jedinečný lid s jedinečným posláním, v podmínkách, které jsou národu i jednotlivci nepříznivé, nepřátelské a nebezpečné.

K přežívání v jedinečnosti si ale národ potřebuje definovat důvod, smysl, účel – který je něčím mnohem vyšším než samotné fyzické přežití. Ne jací jsme, ale k čemu jsme.”

TU KNIHU JE MOŽNÉ KOUPIT TADY.

Příliš hořké vítězství (18. 10. 2022)

Když lidé levicového smýšlení dají přednost korporátním ziskům před lidmi, vytváří to daleko větší zmatek v hlavách. Což je někdy dobře, protože to může vést k novému zamýšlení a hlubšímu pochopení. Ale někdy je z toho jenom ten zmatek a nic než zmatek. Třeba u Václava Bělohradského. V rozhovoru pro Primu opakuje fráze o právech menšin prosazovaných korporáty, k tomu přidává korporátní zelenou agendu a pak s lítostí konstatuje, že ve válce tříd vyhráli bohatí nad chudými (mimo jiné díky Václavu Bělohradskému – což ovšem nedodává).

Mír agresora (17. 10. 2022)

Tak jsme tu měli mírové štváče a teď přišla pirátská europoslankyně Gregorová (ano, ta propagátorka užívání drog) s další lahůdkou – „mír agresora“. Válka na Ukrajině prý nesmí skončit, protože by pak nebyl obyčejný mír, ale mír agresora. Co to vlastně znamená? To by byl jako mír jenom pro agresora a pro napadeného by pokračovala válka? To by kluci z napadeného národa dál umírali na bojišti? Samozřejmě, že ne. To s námi jenom gaučová válečnice manipuluje. Aby nám slovo „mír“ začalo připadat hnusné a zbabělé. Abychom se učili milovat zabíjení a umírání.

Ono je to stejně určené omezené jenom bublině gaučových válečníků. Škoda, že nemůže vysvětlovat matkám, manželkám, milenkám a dětem zabitých, že kdyby jejich blízcí neumírali, byl by to „mír agresora“. Škoda, že nemůže vysvětlovat klukům s utrhanými končetinami nevýhody „míru agresora“. I když, kdo ví. Možná by to zvládla. V roce 2015 mi jedna liberální novinářka s vážnou tváři řekla, že je připravená podívat se do očí matce oběti migračního násilí a říct jí, že život její dcery má menší hodnotu než princip volné migrace. Teď to slyšíme o válce.

Princip gaučového válečnictví je pořád stejný. Ti nejzbabělejší ze zbabělých volají po krvi.

První recenze (17. 10. 2022)

To pracujete skoro dva roky na důkladné knize, dáte tisíce hodin studiu a vznikne kniha, na kterou je sociolog – spisovatel opravdu hrdý. A ta kniha je jakž takž prodává, takže z toho nějakých 5 – 8 tisíc prodaných výtisků bude. A potom spíchnete za dva týdny brožuru o pár stránkách, ani tam nedáte odkazy… a vypadá to na bestseller! Aspoň podle prodejů v prvních hodinách.

Svým způsobem je to frustrující. Ale samozřejmě jsem rád, že se to dostává k lidem.

Vyšla už i první recenze. Zdeněk Hrabica v ní píše: „Cituji: „Putin je prý Adolf Hitler. Ještě předloni byl Adolfem Hitlerem Donald Trump. A před pár lety byl v českém prostředí novým Hitlerem Martin Konvička. A samozřejmě Andrej Babiš a Tomio Okamura. Zkrátka máme přehitlerováno…“ Nemíním v citaci dále pokračovat. Jaký je současný stav? Dav jásá. Kdo by si dovolil odporovat. Na pochodu spolu s páchanými zločiny, provázejícími válku, je agresivní dav. Zasáhl nás všechny – od aktérů moci až po rodiny a sousedy. Málokdo si dovolí právě nyní mluvit o míru. Oko za oko, zub za zub. Putin je přece už dávno řezník. To konečně hned na začátku „speciální operace“ Ruska proti Ukrajině sdělil prezident USA. Přirovnání k Hitlerovi tak vyjadřuje jediné odhodlání. S  takovou osobou vůbec nemluvit. Kolem nadhozených otázek jednotlivých kapitol Hamplovy knihy chodím po špičkách. Obávám se zastavení, bojím se z nařčení. Z obvinění ze lži a klamání.“

Já k tomu dodávám, že v takovém případě by musela být obviněna z dezinformování i většina amerického mainstreamu.

Ale stejně je mi líto, že se nečtou spíš ty složitější hlubší knihy.

Peníze přestaly přinášet svobodu (16. 10. 2022)

Na Parlamentních listech vyšel inteligentní přepis úvodu mé brněnské přednášky. Dočtete se tam mimo jiné:

“Dříve byli lidé v nejvyšších vrstvách svobodní, mohli mít jakékoliv názory. Čím byl člověk bohatší, tím mohl být více nezávislý. „Tohle se úplně otočilo. Když jdeme od poloviny společnosti nahoru ve společenském žebříčku, tím více je člověk závislý na ostatních, tím více na ně musí brát ohledy, tím méně si může dovolit vlastní názory, a tím více musí být konformní. Otočilo se to i proto, že se změnila struktura ekonomiky a dnes neexistují nezávislé firmy. I když máte vlastní firmu, jste závislí na tom, jestli vám dá banka úvěr, jestli bude někdo odebírat součástky, jestli výrobky budou brát obchodní řetězce atd.,“ vysvětlil Hampl. Vznikla vládnoucí elita, která se bojí mít svůj náhled a má všechny znaky davového chování. Přitom toto byly vždy znaky chudiny. Dnes je to obráceně. „Máme dav boháčů, který má všechny znaky davového chování a můžeme staré knihy brát pro analýzu boháčů. „Jestliže se chovám špatně, jsem vyřazen z boháčského světa. A ani nejbohatší z bohatších nemohou jít proti davu,“ podotýká Hampl.”

Alex Jones a střelba do vlastní nohy (15. 10. 2022)

Před pár lety jsem Alexe Jonese a jeho server Infowars obdivoval za nebojácnost, nekorektnost a odhodlání otevřeně se vysmívat vládnoucí moci. Až později jsem si postupně uvědomoval, že se nejedná o projev odporu, nýbrž o to, co Marx nazýval „opiem“. Infowars utěší lidi náhradními cíli, poskytne jim zábavné příběhy o spiknutí tajných elit a zabrání jim, aby viděli, jaké ekonomické a mocenské změny je zapotřebí prosazovat. Ničí opozici tím, že šíří nesmyslné historky, čím na jedné straně oblbuje příslušníky opozice, na druhé straně vytváří propast mezi protisystémovými radikály a většinovou veřejností. Fakticky dělá pro udržení globalistické vlády víc než většina mainstreamového tisku. Mimochodem, slušně mu to vynášelo.

Naplno se to projevilo v roce 2020. Ještě v květnu vypadal Trump naprosto neporazitelně, ale v červnu Infowars zahájily obrovskou kampaň, zradikalizovaly část Trumpových voličů, rozhádaly je a nakonec přispěly k jeho porážce.

Teď ho zničili ti, kterým tak pomohl (ať už vědomě či nevědomky). V roce 2012 se na základní škole v Sandy Hook (New Jersey) odehrála masová vražda a Alex Jones odvysílal svou obvyklou verzi – celé je to prý podvod, všechno to sehráli herci, mrtvoly byly gumové atd. Jenže uražení pozůstali to dali k soudu a po deseti letech byl Alex Jones odsouzen, aby jim zaplatil miliardu dolarů. Je to částka naprosto nesmyslná, v Americe nezvyklá a zjevně jde o jediné – zničit Alexe. Člověku je ho na jedné straně líto, ale to, že zmizí z veřejného života, to je skvělá zpráva pro Donalda Trumpa, pro Ameriku i pro celý svět a velmi špatná zpráva pro přívržence mamutích korporací a globální vlády. Ty slaboduché fantazijní historky se samozřejmě budou šířit i bez Jonese, ale není tu žádný kanál s podobnou silou.

Bojovníci proti fake news se střelili do vlastní nohy.

Klíč k pochopení Putlera (14. 10. 2022)

Pro První zprávy jsem napsal stručný komentář k nové knížce, která včera vyšla:

„Jedním ze strašlivých rysů naší doby je to, že vládnoucí elita žije v čistě umělém více méně fantazijním světě, nicméně její rozhodnutí mají zcela konkrétní dopady na životy normálních lidí. A často dopady velice dramatické. Ta elita ovšem nedostává žádnou zpětnou vazbu, protože skutečnost do jejího světa neproniká. Nemusí jít o vzdálené záležitosti v Rusku. Úplně stejně to funguje třeba u dopadů vládní politiky na chudé lidi. V realitě jsou zničeny desetitisíce životů poctivých lidí, kteří chodili do práce, poslouchali zákony, ale prostě nedokázali vydělat na dvacetitisícovou měsíční zálohu na energie. Ale ten obraz do slonovinové věže nepronikne. Tam vládne obraz líných neschopných lidí, co se nedokázali pořádně zajistit a teď zbytečně fňukají. Beztak to jsou všechno Putlerovi agenti.

Sociolog tedy má dost materiálu k analyzování. Současná debata, chování lidí, vztahy mezi nimi i mezi sociálními vrstvami. Znalost Ruska k tomu nepotřebujete.“

Nikdo nechce silnou Ameriku (13. 10. 2022)

Ekonom Jeffrey Sachs byl mimo jiné autorem ekonomické reformy v Polsku v 90. letech a později se podílel na americkém drancování Ruska za Jelcinovy éry. Ne, že by mi byl nějak zvlášť sympatický, ale rozhodně to je člověk s mimořádnou znalostí americko-východoevropských vztahů.

V nedávném vystoupení pro Brooklyn for Peace vyjádřil nějaká stanoviska, se kterými člověk může sympatizovat nebo ne. Nicméně zazněly dvě velmi podstatné informace.

Za prvé. V prvních týdnech války na Ukrajině (tedy v březnu) už byl v podstatě domluven mír a ladily se jen detaily dokumentu. Pak ale do situace zasáhli ukrajinští „spojenci“ z USA a Velké Británie a zabránili dalšímu jednání. Minimálně od poloviny března je to tedy válka vyvolaná Anglosasy.

Za druhé. Čína, Indie a další chtějí rychlý konec války, ale v žádném případě nechtějí takový konec války, který by znamenal vojenské posílení USA nebo dokonce rozšíření NATO. Což je logické. Ono to nemusí nutně znamenat, že by tak NATO rychle zaútočilo na další státy (i když osobně si myslím, že přesně k tomu by došlo), ale když je za vámi ohromující vojenská moc, je poměrně snadné vládě slabšího státu prostě oznámit, za jakých podmínek bude probíhat obchod se surovinami nebo jaké výhody dostanou na místním trhu americké firmy. Nikdo nechce silnou Ameriku.

Neatraktivní civilizace (12. 10. 2022)

Síla civilizace spočívá v její asimilační síle, upozorňuje Ivo Budil ve své kapitole knihy Svrchovanost. Jsme tak silní, jak moc dokážeme vnutit příslušníkům jiných civilizací naše normy, hodnoty a způsob života.

A to je přesně ten důvod, proč Západ prohrává. Není to vůbec proto, že bychom těm druhým připadali povrchní a amorální. Naopak se zdá, že právě to je pro ně často atraktivní, jak ukazují třeba statistiky návštěv pornoserverů.

Byly časy, kdy jsme těm ostatním mohli nabídnout racionalitu, osobní svobodu a všeobecný blahobyt. Rezonovalo to. A rezonovalo to dokonce i v islámském světě. Neříkám, že v celých společnostech, ale vzdělané islámské vrstvy obdivovaly západní myšlení. Jenže tohle skončilo. Západ se změnil a už jim můžeme nabídnout jen dřinu a mizernou životní úroveň, protože americké korporace přece musí mít zisky. Nemůžeme jim nabídnout racionalitu, protože to by pak nekupovali západní produkty. Nemůžeme jim nabídnout podnikání, protože to by konkurovali americkým firmám. Nemůžeme jim nabídnout svobodu, protože by se začali ptát, jestli je spolupráce s námi výhodná. Nejsme schopni z nich udělat mentální příslušníky Západu, protože Západ další lidi nepotřebuje. Západ potřebuje další otroky.

Nejsme tedy schopni nabídnout atraktivní civilizační vzor a nahrazujeme to vojenskou silou. Jenže jak se ukazuje na Ukrajině, ani té vojenské síly už nemáme dost.

Není ostuda patřit k těm dole (12. 10. 2022)

Včera v Brně. Nabitý salónek restaurace Bogota, vstřícné pozorné publikum (nebo to aspoň dokázalo předstírat), a taky jeden mladý muž z té kategorie, které říkám „gaučový válečník“. Neshodli jsme se, ale zvládli jsme debatovat zdvořile a snad na rozumné úrovni.

Jako by ožili fanatici z roku 2015, co nás chtěli obohatit „neomezeným počtem“ muslimských radikálů z arabských zemí, Afghánistánů, Somálska a dalších skvělých destinací. Stejná argumentace, stejná dikce, stejný způsob myšlení.

Problém není v bláznivých studentech. Problém je v tom, že tenhle dav bláznivých studentů významnou měrou ovlivňuje politická rozhodnutí. Kéž bychom ty gaučové válečníky dokázali zastavit tak, jako jsme tehdy zastavili promigrační dav. A kéž by Fiala skončil jako Sobotka. Dobrá zpráva je, že veřejné mínění ve všech evropských zemích se posouvá. Ne snad, že by milovali Putina, ale vytváří se většina, která nechce rozdmýchávat cizí válku, a hlavně nechce nést následky té zbytečné války.

Na twitteru se mi už někdo posmívá, že přednáším v restauraci vyšší cenové skupiny. Nestydím se za to. Nestydím se ani za to, že mám rád kulturu mizerně placených dělnických profesí a že miluju trochu obroublé zvyklosti té vrstvy. Není ostuda být chudý. Je ostuda být arogantní a zabedněný. A především je ostuda být bohatý bohatstvím vzniklým privatizací nebo nesmyslnými transakcemi nebo dokonce podporou migraci či podporou války.

O rozjívených holkách (11. 10. 2022)

Ještě k lesbickým setkáním v Budapešti, jak to popisuje redaktorka Unherd: „Druhá skupina převážně mladých aktivistek, které jsem potkala v jednom budapešťském baru, byly domácí Maďarky s nedostatkem peněz, vyzývavě ženské a poměrně punkově orientované. A byly velmi cool. Kouřily jsme vodní dýmky, opíjely se, dělaly si selfie na záchodě a povídaly si o tom, jak se všechno zblblo. Daly mi podomácku vyrobené odznáčky v maďarštině s nápisy “Lesba, ne buzna” a “Nikdo se nenarodí ve špatném těle”. Vyžádaly si ode mě opilecké zvukové vstupy do podcastu o tom, jak je skvělé být lesbičkou.“ A tak dále.

Rozjívené holky se prostě baví. Okamžitě vás napadne, že tyhle ženské nejsou zdaleka tak šílené jako ty oficiální aktivistky v kostýmcích, které volají po represi a chtějí kastrovat děti. Ale hlavní rozdíl není v sexuálních preferencích či pohlavní identitě. Rozdíl je ve svobodě.

Osobně myslím, že bychom k nim měli být shovívaví. Beztak většina z nich tiše čeká na toho správného muže, a pak zjistí, že to s tou jejich orientací není tak úplně lesbické. A na divoké mládí budou vzpomínat s úsměvem.

Ano, bylo by lepší, aby chodily kluky, učili se normálnímu soužití a aby ten čas trávily užitečněji. Ale v tom všem, co se dnes děje, je to ještě to nejmenší.

Všimněte si ale ještě dvou věcí. Za prvé, že tahle divoká nezávislost může velmi dobře spolužít s normálními rodinkami. Na rozdíl od oficiálního kostýmkového genderového feminismu, který je ze své podstaty totalitní, a který je nakonec stejně nepřátelský vůči těmhle rozjíveným nezávislým holkám jako vůči tradičním rodinám. Za druhé. Že v orbánovském Maďarsku jsou podmínky pro to, aby i lesbičky mohly žít svobodněji a zábavněji než na liberálním Západě.

O těžkém údělu menšin v Maďarsku (10. 10. 2022)

Před pár dny proběhla v Maďarsku Euroasijská konference lesbiček (tedy především mužů cítících se ženami a podobných politováníhodných stvoření). Ano, v tom údajně strašném konzervativně-fašistickém Maďarsku. A myslíte, že účastnictvo konference bylo šikanováno? Nebo že bylo pronásledováno. Nebo nějaký nátlak? Nebo uráženi v tisku? Nebo, že aktivisté s plakáty stáli před konferenčním centrem a cosi povykovali? Nebo blokáda hotelu? Nebo nátlak na hotel, aby zrušil rezervaci? Nic! Nic! Nic! Nic! Vůbec nic. Kongres proběhl bez jakýchkoliv překážek. Zkrátka, šílený fašismus.

To v České republice máme liberální svobodu. Když si chce pivní parta Sdružení bílých heterosexuálních mužů dojít na pivo, dávají se do pohybu státem placení aktivisté a k tomu nejmenšímu patří vyhrožování hostinským a rušení pronájmů. Zkuste si představit, jak by to vypadalo, kdyby měl proběhnout třeba vážně míněný kongres konzervativních heterosexuálních mužů. Nemyslitelné. A to nám přátelé ze západní Evropy závidí svobodu – v Německu by za něco takového skončili před soudem.

A Maďarsko nenaplňuje kritéria liberální demokracie ani v jiných ohledech. Neblokují se tam weby, nezřizují speciální oddělení pro dohled nad názory občanů a lidé nejsou vyzýváni, aby se navzájem udávali.

Už chápete, proč je Maďarsko trestáno? Už chápete, proč se jedná o nepřijatelnou diktaturu? Kdyby to Orbánovi prošlo, ono by se mohlo stát, že by si i lidé v dalších zemích chtěli říkat a zpívat, na co mají chuť.

O čem je dvojka (9. 10. 2022)

Na podnět Radima Valenčíka jsme se pokusil o stručné shrnutí Prolomení hradeb dvojky – což je silnější kniha obsahující přepsaný první díl a rovnou i díl druhý.  Ze shrnutí vyjímám:

“Mocenská a finanční elita získává všechny rysy iracionálního davu, kde nejcennější vlastností je konformita. Neexistuje tedy nic, co by bylo příliš šílené. Nikdo nemá odvahu postavit se ani těm nejzběsilejším nápadům. Hrozí, že by se aristokratický dav obrátil proti němu. A konkurence je obrovská. Vznikla tak struktura, která přijímá naprosto iracionální až sebevražedná rozhodnutí a která není napravitelná žádnou jednotlivou personální změnou.”

Tvrdím, že toto davové šílenství hraje větší roli než prostý finanční zájem, a že velká část rozhodnutí přijímaných finančními a mocenskými kruhy je tudíž iracionální i z jejich hlediska. Na základě toho je pak možné formulovat scénáře dalšího vývoje a je možné také definovat, co rozhodne o naplnění toho kterého scénáře.

Celé to shrnutí je zde. 

Jaký Marx? (8. 10. 2022)

Ľubo Blaha v knize Svrchovanost zprava i zleva: “Používání pojmu “neomarxismus” pro označení liberálně-levicových progresivistických proudů je mimořádně nepřesné. Marx by se při pohledu na zhulené sluníčkáře z amsterdamských coffee-shopů, kteří se z nějakého důvodu dovolávají jeho jména, musel v hrobě obracet.”

Lidé jako Ľubo Blaha nebo můj přítel Josef Skála čtou Marxe jako v zásadě konzervativního zastánce těžce pracujících lidí. A nejspíš je to legitimní výklad. Před pár dny jsem tu citoval Ivo Budila, který upozornil, že Marx by mohl být pokládán za teoretika rasové války. A ještě k tomu civilizační levice, která se taky cítí být marxistickou.

Není důležitější, zájmy které vrstvy hájíme, než z jakého autora vycházíme?

Sociálně demokratické poučení (8. 10. 2022)

Jak jsme změnili Rusko (8. 10. 2022)

Na Prvních zprávách jsem zveřejnil výpisky z posledního textu Big Serge, což je anglicky píšící blogger zabývající se vývojem ruské společnosti. Nakolik mohu posoudit, dávají jeho analýzy perfektní smysl a dobře se doplňují s tím, co píšou jiní bystří lidé. Sám nedokážu ruskou společnost pochopit, nicméně výklady Big Serge znějí logicky (na rozdíl od oficiálních výkladů, které jsou zjevně nesmyslné). Tentokrát píše:

“To, co se stalo v měsících od 24. února, je pozoruhodné. Existenciální válka pro ruský národ se vtělila a stala se pro ruské občany skutečností. Sankce a protiruská propaganda – démonizující celý národ jako “skřety” – shromáždily za válkou i původně skeptické Rusy a Putinův rating prudce vzrostl. Základní předpoklad Západu, že se Rusové obrátí proti vládě, se obrátil. Videa ukazující mučení ruských válečných zajatců zpěněnými Ukrajinci, ukrajinské vojáky, kteří volají ruským matkám, aby jim posměšně sdělili, že jejich synové jsou mrtví, ruské děti zabité při ostřelování v Doněcku posloužila k potvrzení Putinova implicitního tvrzení, že Ukrajina je démonem posedlý stát, který je třeba vymítat pomocí silných výbušnin. Uprostřed toho všeho – američtí pseudointelektuální “modří šachisté” veřejně slintali nad vyhlídkou “dekolonizace a demilitarizace” Ruska, což zjevně znamená rozpad ruského státu a rozdělení jeho území. Ukrajinská vláda (v nyní již smazaných tweetech) veřejně prohlásila, že Rusové mají sklony k barbarství, protože jsou míšeneckou rasou s asijskou krví.”

Hampl k tomu může dodat jediné: “Ať bude vývoj jakýkoliv, máme jedinou jistotu. Obyvatelé České republiky budou mezi poraženými.”

Bez spojenců, bez přátel, bez vazalů (7. 10. 2022)

Evropa přestala být americkým spojencem. Stala se americkým vězněm. Tak to formuloval v jedné ze svých posledních analýz Scott Ritter. Spojené státy americké ztrácejí schopnosti „měkkého ovlivňování“, při kterém vždy musíte zohledňovat i zájmy ovládaného a začínají používat brutální sílu. Tentokrát to byl teroristický útok na plynovod. Co bude následovat? Vraždy nepohodlných politiků? Vyloučeno to rozhodně není.

Jenže ono to má i ekonomickou dimenzi. Americké akce mají katastrofální dopady na hospodářství evropských zemí a pro desítky milionů lidí budou nejspíš znamenat pád do děsivé bídy. A má to i dimenzi společensko-politickou. Ze zbídačené Evropy už nebude možné vymačkat tolik peněz jako dosud. Bude zapotřebí radikálně „zeštíhlit“ ty skupiny, které administrují americké zájmy v Evropě. Dramaticky se tedy zmenší počet těch, pro které bude euroatlantické partnerství výhodné a zvýší se počet těch, pro které je euroatlantické partnerství katastrofou. Ono už dnes je těch druhých mnohem víc, ale jde o to, že se k nim připojí i velká část vzdělaných a blahobytných tříd. Jak Scott Ritter poznamenal, Evropané uvidí, že jejich přítelem je Rusko, nikoliv Amerika. A to vše bude posilováno dalšími ekonomickými trendy, na které na této stránce upozorňuji, a které míří stejným směrem. Připomínám, že se to netýká jen malé České republiky, ale také Německa, Holandska, Polska a dalších evropských zemí.

Zatímco média papouškují povinnou frázi o tom, že Putin proti sobě údajně sjednotil Evropany, podařilo se totéž Američanům. Američané nemají spojence. Američané nemají ani vazaly. Jenom zotročená území. Ale tak to nebývalo vždycky. Ještě před pár desítkami let bývalo spojenectví s USA celkem výhodné.

Co řekl Benoist (6. 10. 2022)

Z eseje O rasismu s předmluvou Petra Hampla:

“Nová definice říká, že rasistické je jakékoliv přesvědčení nebo tvrzení o existenci lidských ras, nezávisle na jakémkoliv jejich hodnocení. Podle Christiana Delacampagnea je rasistou každý, kdo v existenci ras věří, “dokonce i tehdy, nechce-li o nich činit hodnotové soudy nebo mezi nimi stanovovat hierarchii.” Což je poměrně aktuální názor. Před několika desetiletími se nevyskytoval ani u těch nejzapřisáhlejších antirasistů. Podporován je průvodním tvrzením, že současná věda prý existenci ras vyvrací.”

…

“Zavržení pojmu rasy je provázeno tvrzeními nebo alespoň biologické neškodnosti rasového míšení. Takové hlediska – v minulosti vzácné – má některé předchůdce. V devatenáctém století ho zastával Michelet (kapitolu ve své knize z roku 1933 věnoval “nešťastnému osudu těch plemen, která zůstala čistá”)

BENOISTOVU KNIHU O RASISMU MŮŽETE KOUPIT ZDE.

Ještě neschopnější, než jsme si uměli představit (6. 10. 2022)

Gallupův ústav výzkumu veřejného mínění publikoval zprávu, podle níž jsou na tom Demokraté před nadcházejícími volbami nejhůře v dějinách. Vše směřuje k tomu, že 8. listopadu budou volebně zmasakrováni a že Republikáni ovládnou kongres i senát. Prezident Biden pak neprosadí vůbec nic. Velmi obratný politik by se dokázal dohodnout nebo si poradit pomocí dekretů, ale to zjevně není Bidenův případ.

Pro Evropany to není žádný důvod k radosti. Když nikdo nevládne, pak si může každý průmyslník nebo „mecenáš“ prosadit téměř cokoliv. Včetně nových válek a eskalace stávajících válek. A dav blbečků v redakcích a kavárnách tomu bude tleskat. A těch pár korporací, co na tom vydělává, bude prostě platit republikánské poslance místo demokratických.

Po prezidentských volbách před dvěma lety jsem napsal, že Amerika fakticky přešla na systém jedné politické strany. Že Demokraté ovládají všechno a Republikáni nejsou schopni s nimi soupeřit. Sluší se tedy, abych se na svůj tehdejší omyl podíval znovu, a abych našel chybu.

Měl jsem pravdu v tom, že Republikáni se nijak nezlepšili. Pořád jen omílají to, co přineslo Trumpovi porážku v roce 2020. Stejné fráze, stejné tváře, stejné myšlenky. Jenže jsem nedocenil hloupost Demokratů. Věděl jsem, že to s nimi bude horší a horší. Přesto jsem si neuměl představit, že by byl někdo tak neschopný, že nedokáže využít tak obrovského triumfu. Teď už si to představit umím. Prezident není jen zpomalený stařec s občasnými výpadky paměti, ale vyloženě dementní osoba. Demokraté nedokázali změnit volební zákon ani fungování Nejvyššího soudu (i když o bojí usilovali a měli k tomu dost sil). Nedokázali ani zmírnit následky války na americkou ekonomiku. Nedokázali rozdat peníze klíčovým skupinám voličů. Ještě neschopnější, než jsme si uměli představit.

A bude se to plynule zhoršovat.

Fialova bída – nový normál (5. 10. 2022)

Nenechte si nalhat, že pokud přežijeme nastávající zimu, věci se zlepší. Stihne někdo postavit do další zimy nové produktovody? Budou objevena nová ložiska? Bude v nich zahájena těžba? Zlevní výrazně zkapalněný plyn? Objeví se tu nové elektrárny? Dojde k oživení těch tisíců podniků, které zkrachovaly a ještě zkrachují? Zmizí neziskovky, které prosazují klimatické šílenství? Ne, nic z toho se nestane. Naopak musíme počítat s tím, že vládě dojdou peníze, takže už nebude schopna financovat „zastropování“ cen energií.

To, co zažijeme letos v zimě, už budeme zažívat každou zimu, nebo to bude ještě horší. Tak dlouho, dokud se nezhroutí celý politicko-ekonomický systém, ve kterém žijeme. Fialova bída není výkyv, ale nový normál.

Kam šlápne americká noha… (4. 10. 2022)

O státech, které se v minulosti staly obětí americké agrese, toho zpravidla moc nečteme. Ale utrpení lidí v těch zemích většinou neskončilo. Po odchodu Američanů pokračuje chaos, násilí, zabíjení a řádění nejrůznějších band. Dál umírají tisíce a tisíce lidí. Na nejrůznějších místech po nich zůstávají vypálené země, zlikvidované komunity a hnisající vředy. Za posledních 30 let není žádný případ, kdy by to dopadlo jinak. To není tvrzení nějakého dezinformátora, nýbrž Galena Carpentera, jednoho z klíčových analytiků neokonzervativního Cato Institutu.

„Bidenova administrativa využít Ukrajinu v zástupné válce Západu proti Rusku. Konflikt již způsobil obrovské škody na ukrajinské infrastruktuře a vyžádal si tisíce obětí na životech. A co hůř, zdá se, že Washington a Londýn sabotovaly možnou mírovou dohodu mezi Moskvou a Kyjevem,“ pokračuje Carpenter.

Hlavně, že před časem vyloučili Václava Klause za to, že prý nebyl dost agresivně protiruský.

Lidové nebo národní? (4. 10. 2022)

Chceme vnímat všechny jako jeden “lid” nebo máme být na straně těch, kdo jsou nějak utlačováni? To druhé vede k motivu třídního konfliktu – jsou strany s různými zájmy a každá hájí to svoje. Stojíme před rozhodnutím koho podpořit. A pokud se rozhodneme, že ten konflikt budeme ignorovat, je to taky stanovisko, které někoho zvýhodňuje.

Je tedy důležitější pohled třídní nebo pohled národní? Mám za to, že tyto možnosti nestojí proti sobě.

Pokud je nějaká společnost rozervaná ostrým třídním konfliktem, pak nemůžeme mluvit o “lidu”, protože neexistuje společný zájem a polečné stanovisko.

“Lid” začíná až tam, kde sice existují různé sociální třídy, ale konflikt mezi nimi není až tak ostrý. Může spojovat třeba společný vnější nepřítel. Existuje nějaký kompromis jakž takž přijatelný pro všechny, takže se mohou soustředit na společný zájem.

Všimněte si, že současný konflikt s Ruskem nevede ke vzniku společného zájmu. Bohatí používají Putina a Ukrajince jako klacek na chudé, a chudí reagují pochopitelným způsobem.

Den poté (3. 10. 2022)

Zatímco česká vláda horečnatě usiluje o to, abychom se stali terčem jaderného útoku a většina provládních aktivistů nejspíš netuší, co to znamená “jaderný útok” nebo “jaderná válka”, v Americe už běží čilá debata, co by to znamenalo a jak se zařídit. Do té debaty se zapojil i Z-Man, což je jeden z mých oblíbených bloggerů. Odstěhujte se daleko od velkého města, protože tam bude nejspíš směřovat úder. Připravte se, že po rozbití měst bude následovat několik let chaosu, které prostě nějak musíte přežít. Nestačí mít zásoby, potřebujete schopnost vypěstovat nějaké jídlo a něco vyrábět. Stroje z 19. století a starší jsou vhodnější, protože se dají opravovat bez speciálních součástek. Stroje na benzín jsou k ničemu, protože ten brzy nebude. A tak dále.

Na konec něco optimistického. Zatímco v 80. letech by jaderná válka vedla k vyhlazení veškerého lidstva, teď by nejspíš měla menší rozsah, takže by dost lidí přežilo. Skoro polovina populace. To se ovšem netýká maličkých zemí, kde nemáte možnost zmizet z dosahu zbraní.

Začíná to být zajímavé (3. 10. 2022)

Válka bez vítězů (2. 10. 2022)

„USA vedou na druhé straně Evropy válku, kterou nemohou vyhrát, a o kterou Evropané vůbec nestojí. To je samotná definice nepřiměřeného užívání moci. To je přesně to, před čím varoval George Kennan, architekt politiky zadržování za studené války,“ píše Dominick Green ve Washington Examiner.

„Bidenova ekonomická válka možná neporazila Rusko, ale žene americké evropské spojence do recese. Američanům to také moc nepomáhá. Dolar je den ode dne silnější, protože unavené, chudé a schoulené masy zahraničních investorů hledají bezpečný přístav pro své libry, eura a jeny. Jenže to zdražuje vývozy,“ pokračuje.

Hlavní problém je podle amerického analytika v tom, že americká vláda stanovila cíl, které nikdy nemůže dosáhnout. Nahradit Putina jiným vládcem, který bude poslouchat pokyny z Washingtonu. Jenže to je nemožné. Američané nedokážou ani přimět Rusy k odchodu z Ukrajiny. A kdyby byl nakonec Putin svržen, nahradí jej spíš někdo radikálnější. Američané tedy utrácí desítky miliardy dolarů, poškozují vlastní postavení ve světa i vlastní ekonomiku, aniž by tím mohli cokoliv vyhrát.“

A mezitím prostoduché novinové články papouškují hesla o „Putlerovi“ a slibují, že se Rusové vzdají během pár dnů.

Alternativně nebo po orbánovsku? (2. 10. 2022)

Ve středu se na václaváku opět sešlo 100 tisíc lidí. V sobotu kandidáti vládnoucího pětikartelu zmasakrovali své soupeře. Ukázalo se, že plné Václavské náměstí nejen, že nemá nejmenší vliv na vládnoucí moc, ale nemá ani vliv na většinovou společnost. Dokonce se nabízí hypotéza, zda to není tak, že tenhle druh opozičních aktivit dokonce panství vládnoucí třídy posiluje.

Jediná změna k dobrému jsou dvě senátorky, z nichž jedna jedna (Daniela Kovářová) nebyla s protestní hnutím nijak spojena, a druhá (Zwyrtek-Hamplová) dokonce oznámila úmysl vstoupit do senátního klubu ODS, takže ji proti kandidátce ANO podpořila veřejnoprávní média. Tahle podpora nakonec rozhodla. Myslím, že z ní pan Fiala mít žádnou radost nebude, ale těžko můžeme její zvolení označovat za úspěch demonstrací.

V úterý jsem na Bureš.TV upozornil, že česká „alternativa“ postupuje přesně zrcadlově opačným způsobem než Orbán, Salvini a Meloniová. Že ve všech klíčových bodech dělá opak. A že je naivní podnikat opačné kroky a čekat stejný výsledek.  Dokážete si třeba představit, že by Orbán nebo Meloniová prohlásili, že většina občanů jsou ovce manipulované médii? Neřekli by to, protože si to nemyslí! A protože si to nemyslí ani nikdo z jejich spolupracovníků. Pokud někdo takhle vidí většinu společnosti, měl by se věnovat meditacím, a v žádném případě by se neměl účastnit žádného politického projektu. Nebo se účastnit v takové pozici, kde nemůže působit škodu. Ale to je jenom jeden z desítek rozdílů.

Padesátníci přicházejí (1. 10. 2022)

Konkrétní poznámky k vystoupení Ilony Švihlíkové, Petra Druláka a Jána Čarnogurského u příležitosti vydání kniha Svrchovanost zprava i zleva ještě napíšu (až bude k dispozici záznam).

Nicméně dva postřehy, které překračují obzor jedné knížky. Za prvé. Ze všeobecného chaosu a zmaru začíná vyčnívat superosobnost profesora Druláka. Možná nedokáže roztleskat 100 tisíc lidí (nevím), ale rozhodně spojuje jasné a pevné názory s obrovskými znalostmi a kompetentností. A mezi vzdělanými lidmi se těší obrovskému respektu. Konečně nezávislá postava, kterou si snadno dokážete představit třeba v roli premiéra.

Za druhé. Zdá se, že se formuje skupina vzdělaných přibližně padesátníků, kteří si uvědomují, že současný politicko-ekonomický režim je na konci svého života a je zapotřebí jej nahradit něčím, co bude fungovat. Švihlíková (té samozřejmě padesát ještě zdaleka není), Drulák, Budil, Votruba, snad k moje maličkost, rozhodně Martin Konvička, David Martínek a pár dalších.  Snad nepřeháním, když budu konstatovat, že šíří vzdělání i analytickými schopnostmi jsou na tom o třídu lépe než guruové globalistické strany a mají celkem jasno ideově. A taky už mají za sebou všechny generační konflikty, takže snadno přijímají od těch, kdo jsou o pár let starší, jako třeba Jan Keller nebo Ben Kuras.

V tom hodně těžkém období, do kterého vstupujeme, to bude zapotřebí.