Pro Francii už dnes není jiná možnost než se rozdělit na islámskou a neislámskou zónu

Prosincový teroristický útok na vánočním trhu ve Štrasburku má na svědomí Chérif Chekatt, Francouz s alžírskými kořeny. Nejde však o jediný případ, kdy ve Francii zabíjel místní občan s arabským původem. V rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ se k tomu vyjádřil sociolog Petr Hampl. Mimo jiné se domnívá, že teroristé nepocházejí z okraje společnosti a jsou často vysokoškolsky vzdělaní.

Pachatelem teroristické činnosti je často Francouz s arabskými kořeny. Myslíte si, že je takové chování zapříčiněno nepřijetím ve společnosti?

Nezdá se, že by to mohlo souviset. Důvody je třeba hledat v dynamice vývoje islámských komunit. Sice existují případy, kdy útoky provedli lidé bez vzdělání, práce a postavení ve společnosti, ale i dost případů, kdy útočili zámožní lidé a vysokoškoláci. V jednom případě se útoku dokonce dopustil člověk, který předtím dostal vyznamenání za přínos k integraci.

Navíc nezapomínejme, že v podstatě všechny ty útoky jsou připravovány skupinově. Potom je logické, že k provedení vyberou toho nejzranitelnějšího, tedy nejchudšího s nejnižším vzděláním.

O kterém útoku mluvíte?

Je to tak rok a půl a stalo se to ve Francii. Ten člověk běhal s nožem a zasahovala u toho policie. Skutečně dostal ocenění v Bruselu, jeho práce byla ohodnocena jako přínos k integraci jiných kultur.

Teroristické organizace často lákají své členy na pocit jednoty a rodiny. Proč podle vás takové sliby skutečně fungují?

Vychází to z podstaty islámu jako kultu. Buď jste horlivý muslim, a potom musíte brát vážně výzvy k džihádu, zvláště, když vám je terorističtí vedoucí připomínají. Nebo jste laxní muslim, a potom jste vystaven tlaku, abyste svou nedostatečnost odčinil džihádem.

Vychází to z podstaty islámu jako kultu. Buď jste horlivý muslim, a potom musíte brát vážně výzvy k džihádu…

Roli hraje i to, že k čím pozdější generaci ten člověk náleží, tím větší je možnost, že se do něčeho takového zaplete. Výzkumy také potvrzují, že tito jedinci budou něco takového schvalovat. Například ve Velké Británii v muslimských komunitách schvalují postup islámského státu nejvíce osoby do šestnácti let, nad padesát skoro nikdo. Takže za faktor lze považovat rok narození dotyčného. Nechci použít slovo mladý, protože není jisté, že to s věkem odezní.

Lze tedy tyto útočníky vnímat jako oběti celého systému?

Vždycky a v každé situaci lze pachatele vnímat jako oběť společnosti a systému. Nebo se na to lze dívat tak, že pachatel zločinu by měl být potrestán. Stejným způsobem se můžeme dívat na válečné zločince. Někteří z nich mají traumata z dětství, takže jsou vlastně oběťmi. Lze na to ale nahlížet také tak, že jsou to zločinci, kteří patří na šibenici. To si musí každý člověk určit sám.

Měla podle vás vliv na radikalizaci muslimů v Evropě také silná vlna islamofobie, která se rozšířila během uprchlické krize?

Tady to je zcela jednoznačně. Čím je nějaká země vstřícnější vůči nějaké komunitě, tím více útoků tam probíhá. Proto nemáme útoky v Polsku, ale naopak k nim dochází ve Velké Británii, Francii a v Německu. Jsou to země, které dělají nejvíce pro to, aby těm lidem co nejvíce usnadnila začlenění do společnosti. V Polsku není žádný integrační program ani příspěvky. Ve Francii a Velké Británii je těch programů opravdu spousta a vidíte, že výsledkem je více atentátů.

Jak by mělo vypadat začlenění těchto lidí do společnosti, aby nesympatizovali s teroristickými organizacemi a neměli sklon k radikalizaci?

V každé době platilo, že když se cizinci přistěhují do vaší země a vy jim nebudete poskytovat speciální pomoc, naopak na ně budete vyvíjet určitý nátlak, tak se začlení mnohem rychleji. Koneckonců to tady v České republice vidíme u vietnamské komunity, které se nikdy nedostalo žádné podpory, a vidíte, jak lehce se Vietnamci začlenili.

Vždycky a v každé situaci lze pachatele vnímat jako oběť společnosti a systému. Nebo se na to lze dívat tak, že pachatel zločinu by měl být potrestán.

Je tedy ve Francii nějaká šance na změnu? Není už příliš pozdě?

Můj názor je v souladu s tím, co teď říkají někteří francouzští intelektuálové. Pro Francii už dnes není jiná možnost než se rozdělit na islámskou a neislámskou zónu. V některých částech si tedy budou moci muslimové zavést své zákony a zvyklosti, ale v jiných se to naopak nebude tolerovat vůbec.

Redigovaná verze rozhovoru původně poskytovaného po telefonu redaktorce časopisu Týden.