Elvis v české politice
Mezi Machovými euroasistenty chybí jediná skutečně významná osobnost ze strany Svobodných – místopředseda Tomáš Pajonk.
Tomáš Pajonk, majitel mikrofirmy z Veselé u Valašského Meziříčí, který se nikdy nezabýval politikou, vstoupil v roce 2012 do Strany Svobodných občanů a do roka se stal národním místopředsedou. Napsal jsem tehdy, že se jedná o zcela výjimečný fenomén, že je to poprvé po letech, co se na české pravici objevila skutečně výrazná osobnost a že Tomáš je nejspíš budoucím leaderem české lidové pravice (je mu něco přes 30, takže má relativně dost času).
Od té doby si Tomáše Pajonka všimli i jiní a vesměs sdílí můj názor. Ale události posledních dnů to jednoznačně potvrdily. Lidové noviny totiž vyrobily „skandál“ z počtu placených asistentů europoslance Petra Macha. Ve skutečnosti samozřejmě o žádný skandál nešlo – Petr Mach neporušil žádné pravidlo ani žádnou etickou zásadu a jeho jednání ve věci asistentů se nijak neliší od ostatních českých europoslanců (podrobnější vysvětlení je zde). Nicméně pachuť „skandálu“ už zůstane. A také vizitka amatérské komunikace. Přece jen, bojovat proti Babišovi a Kalouskovi na hříšti, kde neplatí žádná pravidla, to už vyžaduje extrémní nasazení a bezchybný výkon.
Ženská práva se přece týkají jen ministryň a generálních ředitelek. Obyčejné ženské z vesnic mají být bez práce, žít bez manžela, tiše čekat na podporu…
Proč o tom píšu? Protože mezi Machovými euroasistenty chybí jediná skutečně významná osobnost ze strany Svobodných – místopředseda Tomáš Pajonk! Ač jediný nemá roky zkušeností, jediný se širokým obloukem vyhnul toxické záležitosti. Zase se potvrzuje, že se jedná o hráče jiné úrovně než jeho kolegové. Mimochodem, to, že není placen, rozhodně neznamená, že by odváděl méně práce.
A předtím se odehrála ještě jedna věc, která stojí za zmínku. Podřízení feministické ministryně Marxové-Tominové se pokusili zničit jednu východočeskou vesničanku, která se provinila tím, že se pokusila uživit vlastními silami a brala si do práce syna. V očích současné vlády je to asi to nejtěžší provinění – ženská práva se přece týkají jen ministryň a generálních ředitelek. Obyčejné ženské z vesnic mají být bez práce, žít bez manžela, tiše čekat na podporu, do ničeho se neplést a volit sociální demokracii. Ale nejde jen o výjimečný případ, kdy je ministryní jmenována ujetá feministka, ale o celkový přístup politické třídy. Máme stovky poslanců, senátorů, funkcionářů a dalších politiků. Kolik z nich myslíte, že se té paní zastalo? Správně! Jeden jediný. Tomáš Pajonk. (Zde). Možná proto, že sám v dětství pomáhal v krámu svých rodičů.
Lovec talentů, který kdysi objevil Elvise, prý prohlásil: „Potřebovali jsme člověka, který má černošské hudební cítění, ale je běloch. A najednou jsme ho našli.“ Tentokrát máme vesničana, který není profesionálním politikem, intelektuálem ani oligarchou, ale počíná si minimálně tak šikovně jako nejlepší příslušníci politické třídy.
Původně publikováno 19. 10. 2014 na blog.ihned.cz.