Druhý pohled ze 7.11.: O (dočasném?) zhroucení liberální oligarchie

K výsledku amerických voleb jsem napsal obšírnější komentář, který je zde.

Nejzajímavější na tom všem je zhroucení progresivistického tábora. Když jsem předevčírem předvídal pokusy o manipulaci voleb a boj o každý hlas trvající více než týden, bylo to na základě vyjádření funkcionářů Demokratické strany pro média. Ale když došlo na střet, úplně zkolabovali. Zhroutili se bez boje. Přitom Trump nevyhrál v klíčových státech s takovým náskokem, aby se to nedalo zvrátit korespondenčními hlasy. Ale chybělo odhodlání, vůle k moci a nejspíš chybělo i vůdcovství. Zase jsme u nezacelené mezery po starém Sorosovi.

Nabízí se srovnání s rokem 1917. Když Leninovi námořníci zaútočili na Zimní palác, nesetkali se s odporem. Obránkyně zaječely a utekly. Přesně to se stalo 6. listopadu v USA.

Přiznám se, že jsem očekával, že k takovému zhroucení musí jednou dojít, psal jsem o tom, ale neuměl jsem si to představit tak brzy. Přitom to bylo logické. Když se jim přestaly dařit barevné revoluce, když ztratili schopnost organizovat puče v latinské Americe, byla jen otázkou času, kdy je dostihne doma. Petr Pavel na Pražském hradě a Javier Milei jako argentinský prezident jsou tak paradoxně jediné dva úspěchy globální liberální oligarchie za poslední roky. To neznamená, že schopnost prosazovat politickou vůli je nulová. Ale výrazně klesla.