Druhý pohled ze 17.5.: Vraždit politické odpůrce je tak snadné!

Robert Fico je dosud naživo, nicméně nemá vyhráno. Není jisté, jestli vražednou střelbu přežije a už vůbec není jisté, zda bude schopen vrátit se do aktivní politiky.

Nicméně hodiny od útoku přinesly posun v myšlení liberálních demokratů. Zcela jistě liberálních demokratů českých. Na sociálních sítích je to jasně zřetelné, u profesionálních intelektuálů a politiků rozmazanější a překryté frázemi, nicméně trend je zřejmý. Zjistili, že je možné odstranit politického oponenta tím, že na něj poštvete vraha. Zjistili, že za to nemohou být voláni k odpovědnosti. Zjistili, že případné výčitky svědomí lze velmi snadno přehlušit tím, že rozpoutáte vlnu propagandy o tom, že si to oběť zasloužila. V této chvíli už se sami cítí oběťmi a jediný problém by snad mohl spočívat v tom, že by jim někdo chtěl bránit štvát další vrahy na další lidi. Ostatně, když někdo dokáže poslat skoro milion lidí na jistou a zbytečnou smrt a ještě se cítit jako morální maják, proč by mu měla vadit vražda jednoho politického odpůrce?

Nicméně i mezi nimi jsou výjimky. Hradní Petr Kolář napsal toto: „Všem, kteří v souvislosti s atentátem na slovenského premiéra teď budou kázat, že kdo seje vítr sklízí bouři: VZPAMATUJTE SE!!! Fico je demokraticky zvolený premiér. Ať je jaký chce, není to diktátor ani tyran. Atentáty na politické oponenty do demokratické společnosti nepatří.“ Zatím je to ale hlas osamělý. Dav se raduje z krve a chce další krev.

Obávám se, že se tak naplňuje scénář Ivo Budila, který varuje před pádem do modelu Latinské Ameriky 70. let. Ovšem bez samby, bez tanečnic a za to s islamizací.

Muži na lovu, ženy u ohně

Tentokrát pozitivní příběh z vědeckého světa. Skupina angažovaných amerických antropoložek publikovala odborný text „Konec mýtu o lovcích“, kde tvrdí že většině známých společností chodily na lov hlavně ženy a že celé to povídání o rozdělení rolí v primitivních společnostech je jen taková sexistická povídačka – součást spiknutí jak udržet ženy u ploten. Otiskl to PLOS ONE, což je sice vědecký časopis, jehož poslání ovšem je být „inkluzivní“, takže si dokážete představit, jak důkladná recenzní řízení probíhají.

Až sem to ale nikoho nepřekvapí. Ale teď to pozitivní. Brzy poté, co článek vyšel, se mu začali věnovat skuteční antropologové a našli v něm snad všechny možné metodické chyby, jakých se vědec může dopustit. Prostě hromada žvástů. Ta zdrcující analýza vyšla v superprestižním Evolution & Human Behavior. Čekáte, že po nich vystartovaly genderové aktivistky a že kritičtí vědci byli vyházeni z práce, že. Ale nestalo se vůbec nic. Vědecká komunita uznala, že ten první článek byl špatný a nikdo to dál neřeší. Zatím.

I v tomhle světě se občas dějou dobré věci.