Druhý pohled ze 14.9: Chcete být rentiérem?
Kdo by nechtěl být rentiérem? Jak šťastný by byl nás život! Ani trochu. Studie a experimenty, které na tohle téma existují, shodně ukazují, že pokud člověk přestane chodit do práce a jeho příjem zůstane stejný, životní pohoda rychle klesá. Mnoho lidí v takové situaci upadá do depresí. Potřebné údaje zručně shromáždil švýcarský ekonom Bruno Frey, ale další prameny říkají totéž.
Co z toho vyplývá? Mimo jiné to, že naše odhady a očekávání, co by mohlo zlepšit náš život a co náš učiní šťastnými, bývají zcela chybné.
A také to, že základní nepodmíněný příjem nedokáže nahradit právo na práci. Když člověku přidělíte práce, třeba i mizernou, dáváte mu taky řád do života a dáváte mu pocit sebeúcty. Když mu dáte základní nepodmíněný příjem (tedy peníze) a nic dál, zničíte ho. To potvrzuje i řada studií, která ukazuje, že po ztrátě zaměstnání lidé přestávají pečovat o své byty a domy, přestávají věnovat čas svým blízkým atd. Případové studie z prostředí skandinávských umělců nepředstavují něco, čím se dalo argumentovat. Ano, v některých velmi speciálních skupinách to fungovat může, ale není to řešení pro všechny.