Druhý pohled ze 14.11.: O politické řeči

Profesor Keller ve své obvyklé sarkastické poznámce komentuje projev premiéra Fialy:

Objev první: „Nelegální migrace je pro Evropu obrovský problém a musíme ji neodkladně řešit.“ Bystrost tohoto sdělení je poněkud umenšena tím, že bylo proneseno po zhruba deseti letech od obrovské vlny migrace, která zahltila zcela nepřipravenou Evropu. Po deseti letech summitů, pracovních zasedání a kulatých stolů je Evropská unie zcela stejně nepřipravená jako dříve. To, že to náš premiér uznává, není polehčující okolnost. V podstatě jenom zopakoval slova Jeana- Claude Junckera pronesená 9. září 2015. Tehdejší předseda Komise už tehdy důrazně prohlásil a několikrát zopakoval, že ve věci migrace nastává nutnost energicky jednat, postavit se k problémům čelem a začít uprchlickou krizi už konečně řídit. Petr Fiala se dokáže při tomtéž sdělení cítit neskutečně původně.

Následuje delší text, kde profesor Keller stejný princip demonstruje i na dalších výrocích Petra Fialy. Z textu vyplývá,  že je to vlastně chování celé politické třídy. Její práce spočívá v pronášení výroků o nutnosti řešit nějaký problém. Když je situace hodně vážná, říká se to důrazným hlasem nebo se přidají emotivně zabarvená slova. Ale vůbec se neuvažuje o tom, že by ty věci mohly být uvedeny v život.

Je to špatně nebo je to správně?

Curtis Yarvin tvrdí, že skutečný účel nějaké instituce poznáme podle toho, jak se reálně chová. Když instituce něco soustavně dělá a zúčastnění lidé dostávají pozitivní zpětnou vazbu (udrží si místa, dostávají odměny atd.), pak to znamená, že ta instituce plní svůj skutečný účel.  Je naprosto lhostejné, že má v zakladatelských listinách napsáno něco úplně jiného. Nebo jaká legenda je s ní spojována. Nebo že se historicky chovala jinak.  Teď je to takhle a musíme z toho vycházet.

Politici jsou tedy od toho, aby pronášeli výroky, že je zapotřebí něco podniknout. K tomu jsou vybíráni a k tomu jsou dosazováni do svých úřadů. Opozice je od toho, aby podobné výroky pronášela rozzlobeným tónem. A mezitím samozřejmě probíhá něco úplně jiného, než o čem politici mluví. Někdy samospádem, jindy pod tlakem různých zájmových skupin.

Pokud by k moci dostali lidé, kteří by opravdu chtěli převzít odpovědnost za národní rozvoj a opravdu tlačit na prosazení konkrétních opatření, jednalo by se o faktickou revoluci. Můžeme s napětím očekávat, jestli taková revoluce probíhá v USA.