Druhý pohled z 9.11.: O budoucnosti křesťanství

Když dojde na sociologii náboženství, vyjadřuji zpravidla přesvědčení, že čas křesťanství ještě přijde. Ne proto, že by lidé toužili po nějaké historické formě. Tím se utěšují ti, kdo nevědí dost o dějinách a odmítají vidět realitu. Nikdy v dějinách západní (křesťanské) civilizace nebylo obnoveno něco předtím opuštěného.

Nicméně pro křesťanství mluví jeho neuvěřitelná flexibilita a možnost vytvářet nové a nové formy. Dvě tisíce let dějin křesťanství jsou dva tisíce let dějin proměn. V tom je unikátní. Budoucí křesťanství bude jiné než to dosavadní.

Vzpomněl jsem si na to, když jsem měl možnost několik hodin hovořit s doktorem Ruckým, což je teolog, historik a 345. biskup Jednoty bratrské (tedy přímý následovník Komenského), což obnáší i vizionářskou roli. Mluvil o tom, že reforma církev by měla proběhnout v každé generaci. Každých 20 – 30 let něco zásadně nového! To je úplně jiný pohled na církev, na náboženství a vlastně i na konzervatismus. Stálé hledání a pohled do budoucna.

Jestli to náhodou neznamená duhová manželství a podobné novoty? Samozřejmě, že ne! Mimo jiné proto, že to, co je dnes nazýváno „progresivismem“, žádnou budoucnost nemá. Ani největší zastánci těch věcí nemají žádnou představu, jak by se s tím mohlo žít. Je to jen mechanické opakování beznadějně zastaralých představ o světě podepřených agresivitou a davovou hysterií.