Druhý pohled z 8.9.: O strategickém myšlení
„Ukrajinská kurská ofenziva byla oceněna jako odvážný manévr, který posílil ukrajinskou domácí morálku, zvrátil propagandistickou vlnu na mezinárodní úrovni, vyvedl z rovnováhy ruský útok, vytvořil strategickou nejistotu i domácí problémy pro Putina a získal vyjednávací pozici pro výměnu zajatců a potenciálně výhodnější mírovou dohodu,“ shrnuje zpravodajství Britských listů názor převládající na nedávné konferenci Globsec v Praze.
Všimněte si, že mezi těmi úspěchy úplně chybí vojenské cíle. Nečtete tam o zničené nepřátelské technice ani o zničené nepřátelské živé síle ani o přerušení zásobování nebo komunikací nebo o paralyzovaném vedení. A už vůbec třeba o ochromení aspoň malé části ruského zbrojního průmyslu. Přitom ukrajinské jednotky NATO takové úspěchy občas mají, byť relativně drobné. Dron občas doletí a občas rozbije něco celkem důležitého.
Ale to zjevně není tak důležité pro západní šéfy. Pro ty je důležitější mediální obraz.
Ono je to podstatné i proto, že diskuze na Globsecu se účastnila řada generálů. Lidí, kteří rozhodují o dalším postupu na bojišti. Pak není divu, že celá ta válka má ze strany NATO podobu nesmyslného sebevražedného podniku.
Jenže to není všechno. Referát z diskuze pokračuje. „Kursk také odhalil ruskou slabost a rozmetal hrozbu ruské jaderné eskalace.“ Jinými slovy, jestliže Rusko nereagovalo jaderným úderem na hloupou akci, kterou se ukrajinské jednotky NATO nesmyslně oslabily, pak si můžeme počínat, jako by jejich jaderný arzenál neexistoval. To říkají ti stejní generálové. A to už není tak úplná legrace. Víte o někom na světě, kdo nás ohrožuje víc?
