Druhý pohled z 8.8.: O návratu britské kastovní společnosti

Už jsem tu zmiňoval, že nepokoje v Anglii nejsou začátkem občanské války, nýbrž výrazem zoufalství chudých a bezmocných. Proto na ně taky nebude brán žádný ohled.

Všimněte si, že v minulosti tomu bývalo tak, že alespoň mezi intelektuály existovaly určité sympatie pro ty nejchudší a pro ty, se kterými se nejhůř zachází. To zmizelo. Chudé pracující vrstvy jsou chápány jako nepřítel, který musí být zničen.

Zdá se, že do nepokojů nejsou vůbec zapojeny malé organizované skupiny bělošských rasistů (které v Anglii existují). Kdo tedy vlastně nepokoje vyvolal? Nejde o akci tajné policie s cílem usnadnit nové vládě změnu režimu? Tak nebo onak, premiér Starmer neskrývá úmysl zavést nové politické uspořádání. Rázně a rozhodně.

Je poměrně obvyklé, že nižší třídy mají po všech stránkách těžší život, ale více svobody. Ve Velké Británii ale vzniká něco opačného. Ti nejchudší s nejnižšími životními šancemi budou nově podrobeni nejpřísnějšímu dohledu.

Britská situace taky názorně ukazuje, jak naivní jsou představy o tom, že chudí nemají co ztratit, leda své okovy. Bezdomovci můžete sebrat jenom starý kabát, jenže ztráta toho starého kabátu je pro něj větší tragédií než jiného miliardová ztráta. I když někdo nemá majetek, je možné zničit jeho vztahy, odvléct jej do otroctví nebo připravit o život. Každý má o co se bát.