Druhý pohled z 8.10.: O vědě a skrytých příležitostech

Tentokrát mi to nedá, abych ne nepochlubil. Na jihočeské univerzitě získal Cenu děkana výzkumný projekt zaměřený na dárcovství orgánů. Společná práce psycholožky, právníků, sociologa, lékařů a dalších odborností. A tím sociologem byl Petr Hampl. Podařilo se uniknout bdělému oku cenzorů, takže jsem byl tři roky zaměstnancem Jihočeské univerzity (na velmi malý úvazek), kde jsem se vrtal v datech. Teď dělám něco podobného v jiné instituci.

Dobře to ukazuje, jak funguje současná oligarchická diktatura. Ono to není tak, že by to někdo řídil z centrály a že by probíhalo systematické propátrávání, koho mají vyhodit nebo zavřít. Je to tak, že malé aktivistické skupiny na základě vlastní iniciativy řeší, koho šikanovat.  Je to systém mnohem dynamičtější, protože staví na aktivitě a kreativitě jedinců a malých skupin (v podstatě shodné s podnikatelskou kreativitou).  Má tendenci bujet. Ale na druhé straně to vytváří různorodý terén. Někdo má smůlu, že si ho všimnou. Někdo má štěstí, že zůstane nepovšimnut. Záleží také, kdo zrovna je váš šéf. To jsou přesně ty poměry, jaké známe z normalizace. Což je velká výhoda, existují ty zkušenosti.

Konec konců, ono se taky mohlo stát, že by si mého působení na Jihočeské univerzitě všimnul nějaký pubertální aktivista, trochu to rozvířil, Česká televize by tomu věnovala hodinový pořad a být ještě k tomu děkan zbabělec, tak bych nejen letěl, ale ohrozil celý tým.

Tím se dostávám k docentce psychologie Haně Novotné, která tým vedla. Vzor toho, jak dnes může poctivý člověk fungovat. Nezaplétá se do velkých politických sporů, ale zaměřuje se na konkrétní problémy a daří se jí. Třeba zabránit nejhorším případům obchodu s dětmi. A vedle toho produkuje dobrou vědu. Snad jsem teď na ni nenavedl genderovou úderku, ale věřím, že by si poradila i s tím. Rozhodně příklad toho, že i v současném prostředí působí skvělí lidé a že je od koho se učit.