Druhý pohled z 4.12.: O individualismu a egoismu

Vždycky je lepší, když dokážeme využívat terénu, okolností nebo lidských psychických sklonů, než když bojujeme proti nim. V tom můžeme mluvit o geniálním objevu liberální ekonomie. Nepotlačovat lidský egoismus, ale zapřáhnout ho tak, aby sloužil k všeobecnému prospěchu. To je ten slavný příběh o pekaři, kterého jeho touha po zisku dotlačila k tomu, že peče nejlepší housky.

Jenže po staletích se ukazuje, že to přináší taky spoustu problémů. Především je velice úzká hranice mezi využíváním egoismu a povzbuzováním egoismu. A egoismus není nikdy zapřažen beze zbytku, vždy tam jsou i nějaké vyloženě destruktivní prvky.

Kromě toho, díky neurovědcům a jejich výzkumům víme, že člověk není až tak egoistická bytost, pokud k tomu není vyloženě povzbuzován. Někteří lidé za určitých okolností ano. Ale mnozí jiní jsou obětaví a ochotní pomáhat. A jsou i takoví, kteří jsou ochotní přinést oběť jen za to, že uvidí potrestání sobeckých lidí (natolik je pro ně ten pohled uspokojující).  Většina z nás to má nějak smíšené, rozhoduje situace, zvyklosti a zpětná vazba.

Mimochodem, pro drtivou většinu lidí platí, že pokud někomu pomůžou, přinese jim to více uspokojení než cokoliv jiného. Jen o tom často  sami nevíme. Nevěříme, že by nám mohla nezištnost přinést radost, a tudíž jednáme iracionálně.

Zkrátka, mnohdy je užitečné motivovat lidi tím, že bude povzbuzován zdravý egoismus. Jenže mnohdy to nefunguje a občas je to dokonce destruktivní.