Druhý pohled z 4.12.: K bytové krizi

Blíží se volby, takže se znovu začíná mluvit o podpoře bydlení. Nálada veřejnosti je nakloněna státním a obecním bytům, nicméně já vybízím k určité zdrženlivosti. V zemích na západ od nás jsme v posledních letech viděli, jak snadno mohou být lidé vyhnáni ze státních a obecních bytů a místo nich nastěhováni migranti nebo jiná privilegovaná skupina.

Obávám se, že ta problematika není tak obtížná jen proto, že na ní někteří dobře vydělávají. Že je obtížná proto, že je neřešitelná, aniž by se zároveň nesáhlo do dalších záležitostí.

Rozmístění pracovních míst na území republiky. Není možné, aby se další statisíce lidí přestěhovaly do největších měst bez toho, že by to radikálně snížilo životní komfort dosavadních obyvatel (kteří logicky budou klást odpor a organizovat nejrůznější obstrukce). A když nedokáže pracovní místa racionálně rozmístit trh, musí nastoupit vláda.

Za druhé. Jakkoliv je to nepříjemné a nepopulární, bude zapotřebí rozlišovat byty na bydlení od investičních bytů. To znamená, že mohou platit jiná daňová a další pravidla pro první byt, kde rodina opravdu bydlí a pro čtvrtý byt, do kterého se ukládají peníze. I za cenu toho, že občas nějaký podvodník něco vykáže jinak než je.

A to nejdůležitější nakonec. Bytovou krizi vyřeší jen ten, kdo bude chtít vyřešit bytovou krizi. Nikoliv ten, pro koho to bude jen cesta k získání hlasů v nejbližších volbách, a kdo bude neustále počítat lajky. Protože bydlení je přesně ta oblast, kde ať navrhnete cokoliv zásadněji nového, okamžitě se zdvihne pokřik, že někoho omezujete, jste jako komunista apod. Oni by pak nakonec byli všichni rádi, až by to začalo fungovat, ale vítězství v nejbližších volbách na tom nepostavíte.