Druhý pohled z 30. 9.: Komu by chyběla škodovka

Reakce na různé události bývají někdy zajímavější než ty události samotné. Nebo to, že žádná reakce nepřijde. Jako třeba před pár dny, kdy českým tiskem proběhly články o tom, že je celkem reálná možnost, že dojde na zavření mladoboleslavské škodovky. Nikoho to nezvedlo ze židle. Přitom od průmyslové revoluce se nestalo, že by české národní hospodářství utrpělo srovnatelnou pohromu.  Popravdě, v tuto chvíli nedokáže nikdo dohlédnout všechny důsledky a nikdo nemá nejmenší představu, jak to řešit.

Ono nakonec nemusí dojít na úplné zrušení fabriky. Prostě se bude „jenom“ propouštět a ještě propouštět a budou se rušit zakázky pro české subdodavatele a pokaždé bude tisková zpráva říkat, že je to nevýznamné a dočasné. Až se gigant, na kterém je závislá téměř pětina českého výrobního sektoru, scvrkne na firmu o 200 zaměstnancích.

Jenže ve světě, kde je normální, že český prezident a vláda aktivně usilují o vyvolání raketové války s Ruskem a kde nakupujeme svou vlastní elektřinu za téměř desetinásobek výrobní ceny, není už něco takového žádná senzace.

A Fialova vláda se opírá převážně o ty vrstvy, kde převládá přesvědčení, že to vlastně nevadí. Profesionální korporátní byrokraté jsou upřímně přesvědčeni, že skutečné hodnoty vznikají v zasedačkách a na výjezdních zasedáních. Opravdu věří tomu, že svými prezentacemi a strategickými dokumenty vytváří skutečné hodnoty a že z toho dotují lůzu u výrobních linek.

Obávám se, že jim to vydrží i poté, co dojde na propouštění v redakcích a reklamních agenturách. Jejich mozky si to prostě nepropojí.