Druhý pohled z 3.12.: Vize, spolupráce a docent Valenčík

Mezi předplatiteli, kteří čtou Plnou verzi Hamplova druhého pohledu, jsou i lidé z diskuzní skupiny docenta Valenčíka. Už několik let se každý týden scházejí na internetu a snaží se vytvořit vizi pro Českou republiku. Vizi ne-mainstreamovou, ale racionální, nikoliv ezotéricky-utopickou.

Málokdy se mi podaří připojit k jejich setkání, ale pravidelně čtu blog Radima Valenčíka.

A myslím, že na té partě je možné ilustrovat některé obecně platné principy.

Za prvé. Besedy jsou málo efektivní, protože každý si přinese své hotové stanovisko a když se střetnou různé pohledy, prosadí se spíš pohotovost vymyslet na místě efektní formulaci než hlubší přemýšlení. Ty schůzky jsou důležité kvůli vztahům a vytváření důvěry. Ale pro práci je mnohem lepší, když lidé čtou navzájem svoje texty, přemýšlejí o nich a reagují.

Za druhé. Pokládám za nesmírně důležité a pozitivní, že ti lidé nemají politické ambice. Nemám pro to žádné silné sociologické vysvětlení, ale moje zkušenost říká, že jakmile člověk začne uvažovat o vlastní politické kariéře, mozek automaticky přepíná do režimu „co na to moji voliči a podporovatelé?“ To je neslučitelné s analytickým pohledem. Za poslední roky jsem to viděl v desítkách případů.

Styl zmíněné skupiny je na můj vkus poněkud roztěkaný, nicméně uznávám, že to přináší větší bohatství podnětů. Pokud s nimi v něčem výrazně nesouhlasím, pak je to přehnaný (dle mého soudu) zájem o technologické inovace.  Na první pohled mění nové technologické vlny svět a lidské chování. Při podrobnějším pohledu je ale vidět, že technologie přináší pouze možnost určité změny. Musí být někdo, kdo to chce a kdo to prosadí. Navíc technologie vznikají za určité mocenské konstelace. Být mocenská situace jiná, šel by i technologický vývoj jiným směrem. Je tedy podstatnější snažit se odhadnout vývoj mocenských poměrů.