Druhý pohled z 3.1.: K financování vědy

Zase narážím na nářky nad financováním vědy. Kolik je v tom podvodů. Kolik se utratí za naprosto nesmyslné projekty. Atd. Bývá s tím spojeno volání po naprosto zásadní reformě, jenže nikdo neví, jak by ta reforma měla vypadat. Je za tím totiž hlubší problém: Jakýkoliv ukazatel vymyslíte, pokaždé se najdou lidé, kteří se naučí být hodně dobří v tom ukazateli, aniž by to přinášelo ty všechny výhody, které má daný ukazatel měřit.

V takových složitých případech je užitečné položit si otázku. A co je vlastně normální? Jak je to v jiných systémech a jiných dobách? Kolik peněz na podporu vědy je vyhazováno z okna jinde? Měl to Rudolf II. efektivnější? Nebo Ludvík XIV.? Jak efektivní byla věda za Masaryka? A kolik se toho vyhodilo z okna v amerických 60. letech? Rychle zjistíme, že to vlastně nevíme, ale že to podle všeho nebylo jinak skvělé. Nevíme o žádném období, kdy by financování vědy fungovalo dobře.

Proč vlastně čeští daňoví poplatníci vědu financují? Na první pohled kvůli objevům a vynálezům. Jenže na druhý pohled se to ukazuje jako mylné. Kdyby šlo o objevy a vynálezy, mohli bychom je okopírovat odjinud. Zásadní průlomové myšlenky se nedají ochránit žádným patentem. Jenže dokázali bychom je pochopit a využít?

A tím se dostáváme k jedinému skutečnému přínosu podpory vědy. Vědu podporujeme, aby tu byli lidé, co věnují bádání a studiu tolik času, že jsou schopni ty všechny nové věci pochopit, pracovat s nimi a využívat je. Že sami dělají objevy, to je především prostředek, aby se to naučili.

Není náhodou, že jádrem činnosti těch nejlepších univerzit je výzkum. Jde o to, aby se studenti naučili zkoumat a byli schopni pracovat s výsledky cizích výzkumů. Podpora vědy je totéž na vyšší úrovni. Což neodpovídá na otázku, jestli je těch 60 miliard korun ročně hodně nebo málo.

Pokud pokládáte tyto poznámky za přínosné a souhlasíte, že umožňují přemýšlet o věcech kolem nás hlouběji, můžet si pořídit Plnou verzi Hamplova druhého pohledu.