Druhý pohled z 28.8.: Europutinové

V posledním roce jsem tu párkrát upozorňoval na liberální texty, které tvrdí, že „demokraté“ by se měli učit od Putina a chovat podobně, jinak neubrání demokracii. Připomínám, že nejde o to kopírovat skutečného Putina, nýbrž jakousi karikaturní západní představu o diktátorovi. Chceš-li zachránit liberální demokracii, musíš se podívat na komedii Diktátor se Sashou Baron-Cohenem, a pak to dělat úplně stejně.

Vypadá to, že ty názory vybublaly až do nejvyšších míst, takže vedení Evropské unie zahájilo otevřenou válku proti technologickým gigantům, včetně zatýkání jejich šéfů pod směšnými záminkami (a možná mlácení ve vězení) a dětinského obvinění, že nejbohatšího muže planety Elona Muska financuje Putin. Kromě toho se začíná rýsovat, že odpojení dvou členských států unie od dodávek energií nebylo iniciováno z Ukrajiny, nýbrž z Bruselu.

Možná, že Putin by to rozehrál podobně. Jenže Putin by měl v hlavě otázky typu „jaké jsou možnosti protihráče? Jak teď bude reagovat?“ zatímco evropská liberální oligarchie si klade spíše otázky typu „jak mi to bude slušet na tiskové konference? Kolik pozitivních článků z toho bude? Kolik lajků dostanu na které sociální síti.“ A rozdíl je taky v tom, že Putin by měl připravené strategické varianty a měl by domluvené podpůrné koalice. Obávám se, že europolitici netuší, co to slovo znamená.

Můj odhad tedy je, že válka proti big tech vygeneruje v první fázi spoustu optimistických článků a videí, nicméně euro-oligarchie bude opět poražena, a že to o kousek přiblíží velkou systémovou změnu. Stejně jako ji přiblížilo katastrofálně nepřipravené tažení na východ.