Druhý pohled z 28.5.: Magnáti a národ

Mezi tím, co Orbán v Maďarsku zavedl jsou na jedné straně široké státní zásahy do ekonomiky, včetně cenových regulací, ale na druhé straně umožnil podnikům, aby zaměstnancům ukládaly více přesčasů. Nevyvolalo to žádný významnější odpor, pracující vrstvy jsou nadále oporou tamního režimu. Samozřejmě, že to některým lidem připadá trochu nespravedlivé (proč mám pracovat víc hodin, aby nějaký magnát mohl hromadit miliardy), ale nevnímají to zdaleka tak katastrofálně, jako kdyby se dřeli pro centrálu v nějaké vzdálené zemi. Zejména když ta centrála tlačí do jejich země likvidaci národa, kastrace dětí, povinné vegetariánství, zákaz stavby levných bytů a další ničemnosti. Vědí, že i ten magnát je nakonec součástí systému, který je na jejich straně. Že je příslušníkem stejného národa. Někdo vydělá více, někdo méně, ale všichni si pomůžou. To je něco principiálně jiného než globalizovaný trh.

Vlastně je to solidarita na dvě strany. Magnáti brání svůj národ. Národ svým magnátům pomáhá budovat jejich impéria. Kéž by to tak fungovalo i v českém prostředí.

O úbytku obyvatel

Mezi lety 1350 a 1450 klesl počet obyvatel Evropy na méně než polovinu.

Řada oblastí se téměř vylidnila tak, že pole ležela ladem. Neměl je kdo obdělávat. Jaký to mělo důsledek? Rolníci najednou byli vzácní a začalo se s nimi zacházet mnohem lépe. Snižovaly se jim povinnosti, občas dostávali nějaká nová práva. A taky to obrovsky podnítilo technologické inovace. Řada nových nástrojů. Někteří historikové o malé průmyslové revoluci.

Úbytek obyvatel nemusí vadit. Ovšem za předpokladu, že vám fungují hranice. Pokud hranice nefungují, potřebujete aspoň šest dětí na rodinu. A to se dostáváme k nějakému úplně jinému společenskému modelu.