Druhý pohled z 28.10.: O liniích třídního konfliktu

V rozhovoru s Janou Bobošíkovou jsme se dotkli také současného třídního konfliktu. Kdo vlastně vládne? To neodkazuje na konspirační teorie, ale ptá se, kdo je vládnoucí třídou. Američtí ekonomové Richard Wolf a Jeffrey Sachs mluví o úzké vrstvě nejbohatších. Je na tom kus pravdy, ale je to nesmírně zjednodušující. Třeba Andrej Babiš v naší zemi rozhodně patří k úzké skupině těch úplně nejbohatších, přesto se mu nepodařilo stát se příslušníkem vládnoucí třídy. A nejbohatší člověk světa Elon Musk opustil vládnoucí třídu tak důkladně, že je dnes za dezoláta a ruského agenta.

Roli totiž hrají i jiné věci. Vedle pnutí mezi bohatými a chudými probíhá také tichý (a místo velmi hlučný) konflikt mezi lidmi spojenými s reálnou výrobu a lidmi zabývajícími se finančními transakcemi, spekulacemi, reklamou apod. Americký sociolog Peter L. Berger to kdysi popsal tak, že jde o třídu, kterou živí manipulace se symboly a že tato třída zahrnuje bohaté i chudé lidi.

Potom je to vztah ke globalizaci.  Máme třídu těch, kterým se daří na globalizaci vydělávat a třídu těch, kdo na ní doplácí. Pak tu jsou obrovské skupiny zájemců o členství v nějaké společenské třídě, kteří fakticky nejsou její součástí, ale často jsou nejhorlivějšími bojovníky třídního konfliktu. Navíc je společnost rozdělena do mnoha bublin –  i lidé ze stejné společenské vrstvy mohou být rozděleni do nepřátelských bublin.

Snad nejvýstižněji to jde popsat tak, že současnou vládnoucí třídou je koalice korporátní a státní byrokracie a profesionálních intelektuálů. Kdo je opozicí? V Americe se rýsuje aliance dělnické třídy a průmyslových magnátů, v Evropě se zatím žádná taková koalice nerýsuje, možná proto, že mnohem méně průmyslu a mnohem menší skupiny lidí s průmyslem spojených.

To je pohled, se kterým se dá pracovat, ale pořád je hrubě zjednodušující.