Druhý pohled z 27.10.: O generační výměně radikálů
Dostávám otázky, jak je možné, že Hampl mohl přednášet na oficiální výroční sociologické konferenci, a ještě v privilegovaném čase, a že nikdo neprotestoval. Možná jsou za tím ubíhající roky. Většina sociologů jsou nejspíš voliči pětikoalice, ale nejsou to fanatici, kteří by chtěli kádrování na pracovišti. To, ostatně, platí o jiných disciplínách zrovna tak. Totalitní manýry protlačuje relativně úzká vrstva mladých nadějných vědců a doktorandů, kteří byli na zahraničních stážích, vrátili se patřičně zfanatizovaní a pro které je to zároveň možnost, jak se zviditelnit a prosadit, případně dokonce vypudit nedostatečně angažované docenty a nahradit je. S těmi jsem si ještě na filosofické fakultě užil své. Jenže o pět let později je většina z nich etablovaná v sociologické komunitě a už nestojí o pověst těch, kdo vyvolávají konflikty. Od toho jsou mezitím noví mladí, jenže ti mají svá témata a o starých islamofobech nejspíš nikdy neslyšeli.
Ze studentského radikalismu se stává řádná solidní instituce se vším všudy, včetně generační výměny.