Druhý pohled z 26.9.: Panika ve strakovce
Pokud chceme rozumět tomu, jak jedná současná vládnoucí vrstva a pokud chceme odhadovat její další kroky, je dobré dívat se do starých knih o davech a davovém jednání. Davové jednání je impulzivní a nezná uměřenost – jen maximální lásku nebo maximální nenávist. Dav je připraven a schopen lynčovat russsssáky, dezzzzoláty nebo jiné bytosti momentálně nenáviděné a nezná žádné zábrany. Nemá smysl apelovat na rozum lidí v takovém stavu. Nicméně dav se poměrně rychle unaví. A má také tendenci propadat panice.
To poslední vidíme v posledních dnech. Ve skutečnosti vláda nemá žádný důvod panikařit. Drží všechny mocenské triumfy. A že výsledky vládnutí jsou katastrofální (z pohledu běžných obyvatel)? Byly takové po celou dobu jejího vládnutí. Nezáleželo na tom. Podstatná je přece spokojenost zahraničních spojenců. Jenže vidíme zoufalství, chyby, vzájemné podrazy…nakonec se mohou dostat do problémů jen vlastní neschopností a amatérismem.
Vykopnutí Pirátů z vlády bylo zbytečné. Jestli chtěl Petr Fiala řešit stavební řízení, mohl tuhle jednu agendu převést na jiné ministerstvo nebo převzít přímo. A jestli se rozhádal s Piráty jako stranou, nemuselo být provedeno tímto zbrklým způsobem. Jenže podle všeho panikaří i jiní a vznikají jiné tlaky, které jsou zatím v médiích vidět jen velmi málo.
Problém davového jednání je, že neobsahuje možnost, že si sednete, zvážíte strategické varianty a vyberete nejméně špatnou. Jedná se impulzivně a okamžitě.
Samozřejmě to vytváří příležitosti pro opozici. Ale pozor! Taková okna příležitostí bývají omezená. Ono se to po čase uklidní a pokud během té doby neproběhne změna, všechno se vrátí ke starému.
Tak doufám, že lidé Andreje Babiše neztrácejí čas a běhají, jednají, slibují, uplácejí, rozvracejí… jakkoliv to může znít nepěkně, je to přesně to, co teď tahle země potřebuje.
A ještě něco. Všimněte si, že v kauze stavebních řízení média Piráty vůbec nepodržela. Kdyby byl veřejný prostor plný článků o tom, že vše vlastně funguje a že to jen sabotují neschopní či proruští úředníci, byla by situace úplně jiná. Ona nakonec ani na ta média není spolehnutí.