Druhý pohled z 26.9.: Jak nebýt fanatikem
Americký psycholog Jonathan Haidt si dobře všimnul, že lidé mají neuvěřitelně slabou schopnost aplikovat psychologické poznatky sami na sebe. Schopnost tak slabou, že je to až šokující. I z lidí, kteří dobře znají ten který mechanismus myšlenkových chyb, jen nepatrné procento dokáže připustit, že jsou tím mechanismem sami ovlivněni.
To se týká i zastánců utopií, které jsem tu zmiňoval včera, když jsem citoval Budilovu poznámku o „idealistech neoliberální tržní ekonomiky“. Mohu psát celé knihy o bídě utopického myšlení, a přitom mi může unikat, že já sám se držím nějaké utopické představy. Je dokonce poměrně pravděpodobné, že to tak je.
Není to otázka nedostatku vzdělání ani otázka nízké inteligence a postihuje to celé společenské vrstvy. Peter L. Berger býval superhvězdou americké sociologie, ale když začal psát o tom, že i sociologové mají své třídní zájmy a že to ovlivňuje jejich pohled, stal se v rámci svého oboru „kontroverzním“.
Nemá tedy smysl apelovat na lidi, aby přestali takovými být. Nemá smysl je vyzývat, aby při posuzování problémů odložili své ego. Drtivé většině to jejich mozek nedovoluje. Ale snad je dosažitelný menší požadavek. Snad můžeme chtít, aby si člověk položil otázku: Podle čeho se pozná, že to je tak, jak si myslím? Existuje nějaké objektivní kritérium, které by musel uznat úplně každý? Doporučuji dělat si to jako cvičení i jen tak pro sebe.
Pokud je něco tak jasné, že se o tom nemusí diskutovat, nejspíš jsme narazili na myšlenkový problém.
Ale pro virtuózy je tu popperovská otázka. Existuje něco, co kdyby se stalo nebo bylo zjištěno, tak by mě přesvědčilo, že hlavní příčinou kolapsu západní civilizace jsou volnotržní reformy? Je něco, co by mě mohlo přesvědčit, že konzervativní pohled na morálku nevede k dobrému životu? Protože pokud něco nemůže být vyvráceno žádnými fakty, tak je to pravdivé bez ohledu na fakta. A taková tvrzení patří do čisté matematiky nebo do náboženství.
A ještě něco pomáhá. Být v kontaktu s lidmi, co to vidí opačně. Nebo si aspoň číst jejich články. Nebo nahlížet do jejich skupin na sociálních sítích.
Připomínám, že už zbývají jen čtyři dny na předplacení Plné verze Hamplova druhého pohledu tak, abyste i v říjnu měli plný přístup k těmto textům, nějaký obsah navíc a možnost diskutovat. Pořídit si ho můžete zde.