Druhý pohled z 25.9.: O rodinném zázemí

Před pár dny jsem tu shrnoval článek doktorky Trapkové a doktora Chvály o mladých dívkách, které se nějak nechaly přesvědčit, že jsou vlastně muži a jsou příšerně mrzačeny – psychicky, chemicky a nakonec operativně. Článek to přirovnává k jiným epidemiím duševních poruch, které proběhly v minulosti, a navrhuje pár věcí, jak zmínit riziko. Celé je to k přečtení tady.

Možná jste si tehdy všimli, že nikde nezmiňuji význam rodinného zázemí, pozornosti rodičů, jejich láskyplné péče, dobrých mužských i ženských vzorů apod. Samozřejmě, že to je důležité! A Trapková s Chválou tomu ve svém textu věnují dost pozornosti.

Jenže…

Neuvedl jsem to mezi zásadními faktory prostě proto, že nikdo si neřekne: Teď vytvořím úplně katastrofální rodinné prostředí. Jsem rozhodnut být pro svoje děti odstrašujícím příkladem. Budu se chovat tak, aby jim to úplně zničilo psychiku. A příští týden odstartujeme rok hádek a rodinné nestability.

Každý by raději vytvořil skvělé prostředí svým dětem i sobě. Jenže někteří lidé prostě nezvládají své pocity, nezvládají své chování, nezvládají své životy ani své vztahy. Tak tomu bylo odjakživa.

Vedle toho narážíme na metodický problém. V poslední dekádě se totiž objevují hlasy, že je to celé jinak. Někteří lidé mají vrozené dispozice žít mizerné rozvrácené životy a tihle lidé předávají svým dětem i geny, se kterými to souvisí. Mizerné rodinné zázemí a problémy v dospívání jsou tedy dvěma následky téhož, ale nejsou vůči sobě v pozici příčiny a následku. Tak to aspoň tvrdí Kathryn Paige Hardenová (její argumentace je velmi přesvědčivá) a další.

Zkrátka, když chceme chránit děti, potřebujeme najít východisko, které počítá s tím, že lidé nejsou dokonalí a že dělají chyby. Občas dokonce dělají velké chyby. Občas se jim rozpadají vztahy. Ale kvůli tomu není třeba mrzačit dospívající dívky.

Jak přibývá odběratelů Plné verze Hamplova druhého pohledu a někteří přidávají větičku, proč se odběr rozhodli (tímto se omlouvám, že neodpovídám každému, nestíhám to), potvrzuje to, že tyto drobné poznámky jsou v českém prostředí unikátní. Opoziční v tom smyslu, že jsou myšlenkově nezávislé, ale drží si úroveň a přinášejí i nějaké aplikované poznatky ze sociologie, psychologie a souvisejících oborů. Aspoň to tak čtenáři vnímají. Těší mě to a připomínám, že návod k objednání je zde.