Druhý pohled z 25.7: O společenském dobru a společenských levárnách
Před pár dny jsem zmiňoval J D Vance, že veřejné dobro musí mít přednost před obchodními zájmy.
Ta základní námitka, kterou jsem slýchal od mládí a která je pořád silná, ovšem zní, že veřejné dobro se nedá definovat ani měřit a že každý šejdíř může cokoliv prohlásit za společenské dobro a tahat z ostatních peníze. Což se taky často děje. Jakmile slyšíme o veřejném dobru, je na místě veliká obezřetnost.
Jenže proti tomu stála naivní představa, že pokud něco prosazují korporáty a soukromníci, zařídí trh, že to buď bude rozumné nebo to sice bude nerozumné, ale zaplatí to zákazníci, což je jejich problém. Jak jsme byli naivní!
Dnes už máme jednoznačnou zkušenost, že korporáty prosazují spoustu věcí minimálně stejně šílených jako státní správa a že mají v zásadě neomezené možnosti přenášet náklady na spoluobčany. A že když nasadí dost masivní reklamu, dokáže spoustu lidí přimět k sebepoškozujícímu jednání. Že to, co může dávat smysl z hlediska účetnictví jednoho subjektu, je zoufale nevýhodné z hlediska většiny.
Zkrátka, ono to chce stejnou obezřetnost všude. A že něco nedělá stát, to ještě vůbec neznamená, že je to dobré a že bychom se neměli bránit.
