Druhý pohled z 25.7.: O bruselských spiklencích

Respektuji, že mnozí moji přátelé jsou striktně proti jakémukoliv omezování svobody projevu. Nicméně já osobně ten postoj nesdílím. Nemám například nejmenší problém se zákazy zobrazování pohlavních orgánů ve veřejném prostoru. Chápu, že bychom měli chránit děti před materiály, které by jim mohly psychicky ublížit (které například zpochybňují jejich pohlavní identitu). Dokážu akceptovat zákaz výzev k násilí, pokud existuje riziko, že by to nějaký magor mohl vzít vážně. Jsem stoupencem zákazu veřejné propagace islámu. A dokážu pochopit, že chce-li být naše vláda ve válce, bude prosazovat válečnou cenzuru. To k tomu prostě patří.

Všechna tato omezení projevu ale mají něco společného. Jsou veřejně známá, jsou nějak definována, všichni o nich vědí a ideálně proběhla veřejná diskuze o tom, jestli to které omezení má být uplatňováno. Konec konců, právě teď probíhá diskuze, jestli mají být ve veřejném prostoru tolerovány informace podporující názor, že vláda Petra Fialy je neschopná, zkorumpovaná nebo obojí. V té diskuzi existují jasná stanoviska a rozhodne ten silnější. To patří k životu.

Teď se ale provalilo ještě něco jiného. A sice, že Evropská komise prosazuje tajná omezení svobody projevu. Prostě se v tichosti dohodne s provozovatelem nějaké platformy, že bude určité informace nebo určité názory mazat. Před veřejností to zatají. Nevíme jaké názory či informace a nevíme proč. To už nemá povahu ochrany obyvatel, ochrany zřízení ani jakéhokoliv jiného zájmu. To je čisté spiknutí proti demokratickým poměrům. Kdo je schopen prosazovat tajnou cenzuru, ten je schopen taky falšovat volební hlasy. Což není nadsázka. Radikální tvrdé jádro příznivců liberální demokracie pokládá za morálně správné falšovat volební hlasy a schvaluje vraždy politických oponentů.